1. Skip to Menu
  2. Skip to Content
  3. Skip to Footer

Po zimě strávené částečně v Polsku při údržbě a opravách lodě a částečně v ČR, kde jsem se pokoušel s pomoci oční kliniky Lexum vylepšit svůj zrak, jsem na konci dubna začal s přípravami na vyplutí. Hodně jsem toho ještě nestihnul na lodi dodělat tak, jak jsem si představoval, ale z pobytu v ČR jsem začínal mít deprese a ač jsem se snažil nevšímat si a nevnímat tanečky české politické reprezentace, měl jsem toho tak akorát dost.

1. 5. jsem tedy s Evou a Bulli na palubě natočil motor a vypluli jsme. Plán byl pomalu proplout z Polska do německého Cuxhaven, kde mne měla Eva opustit a vrátit se do ČR a následně měla dorazit nová posádka na plavbu z Cuxhaven někam na konec Holandska nebo do Belgie. Zdálo se to vše jednoduché a snadné, ale jak to na moři bývá, tak jednoduché a snadné to nakonec nebylo.
Všechno začalo již první den plavby, kdy nám začal stávkovat motor. Samozřejmě že se zastavil v ten pravý okamžik, právě když jsme proplouvali Peenestrom a blížili se k Zecheriner brucke.  Ze začátku to ještě šlo, vítr NE3 nás v pohodě unášel k ústí Peene, ale tam je potřeba točit na 032°, a to znamenalo téměř přímo proti větru. Nakonec jsem to stačil odvzdušnit, motor naskočil a před mostem jsme hodili kotvu. Ani ta kotva neproběhla zcela hladce, měl jsem v Polsku celý řetěz vyndaný a zpět jsem ho ukládal ručně a ne pomocí kotevního vrátku (ten byl demontovaný a opravoval jsem ho). Když jsem ale chtěl teď řetěz vypustit, po cca 10m se uvnitř kotevní schránky zkroutil a nešel ven. Tak že kousek zpátky a potom ručně rozmotat smyčky a pár metrů dolů a tak několikrát dokola. Nakonec jsem ho vyndal okolo 40m (celkem je tam 80m) a namotal zpět vrátkem a od té doby dobrý. Zbytek večera jsem strávil okolo motoru, kontroloval, co se dalo, ale na nic jsem nepřišel. Ještě jsem ho několikrát natočil, zkoušel jít do max. otáček, motor jako že dobrý.
Druhý den ráno nám přesně na čas otevřeli most a my jsme pokračovali v plavbě směrem na  Wolgast, kde je další zvedací most s pevně danou otvírací dobou. Nic nás nehonilo a tak jsme v pohodě dopluli téměř až do Wolgast, ale když jsme se dostali do Negenmark rinne, motor opět že dál nejede. Tady už to bylo trochu dramatičtější, plachty by tady spíše škodily, a tak všechno dolů a pomalu se nechat unášet k bojím značícím plavební dráhu. Už jsem měl ze včerejška připravené potřebné nářadí, a tak povolit odvzdušňovací šroub na vstřikovacím čerpadle, zapumpovat, utáhnout a start, to vše jsem stihnul a ztroskotání se opět podařilo odvrátit. Končíme v City marina Wolgast a ja opět kontroluji cely motor. Měním některá těsnění pod šrouby palivové soustavy a některé spony na hadicích, ale jsou to jen zoufalé výkřiky do tmy, pravou příčinu nemohu objevit.
Večer na radiu přijímám weatherfax s předpovědí počasí a diskutujeme o tom co dál. Původně jsme měli v plánu zúčastnit se 6.5. zahájení sezóny Baltských krys v Thiessow, ale vítr od východu nám zase nabízel pohodové plachtění s větrem v zádech a s ohledem na stávkující motor se rozhoduji pokračovat dál na západ.

3. 5. ráno přichází slečna z města vybrat poplatky, platí se tady 1euro za metr délky lodě. Některé posádky to řeší dřívějším vyplutím, ale těch 12 éček mi zase nepřipadá tak moc a tak odvazujeme, až když na mostě zastaví dopravu, potom proplouváme zvednuty most a plujeme na motor na Greifswald. Tady tahám plachty a v svižném tempu a celkem slušných vlnkách doplujeme až před most ve Stralsund. Tady nepokračujeme pod zvedací most, ale

Přihlásit se k přečtení článku