Shoreham 26. května – 3. června 2012
Zlomený boom a několik battens byl natolik vážný problém, že jsme zamířili do přístavu Shoreham. Ještě z lodi jsem volal bráchovi, který v Anglii pracuje, ať mi zkusí najít kontakty na nějaké truhláře v Shorehamu. Přišla mi sms zpráva s několika jmény firem a telefonními čísly.
sobota 26. května
Jakmile jsme se vyvázali v Shorehamu, Standa s Martinem začali odstrojovat plachty a já vyrazil do města shánět odborníky. Říkal jsem si, že to bude určitě snadná záležitost, mám přeci kontakty, ale jak čas utíkal, zjišťoval jsem, že to tak jednoduché nebude. Narazit na truhláře se ukázalo jako problém. Kontakty, které mě brácha poslal, byly sice na lidi kolem nábytku, ale nikdo z nich s normálním dřevem nepracoval. Začal jsem tedy obcházet různé obchody a vyptávat se na truhlářské dílny nebo opravny lodí. Z krátké vycházky se stal téměř 5ti hodinový výlet. Jako naschvál, sobota, kdy jsme přistáli, byla slunečná a já byl ještě oblečený v teplém prádle, protože před malou chvílí jsem ještě kormidloval a na moři mě v tom bylo příjemně. Jak jsem hned vyskočil z lodi, ani ve snu mě nenapadlo, že teploty takhle vyskočí a já se budu koupat ve vlastním potu.
Hlavní plachta je už odstrojená
Uspěl jsem až v posledním obchodě se dřevem, kdy jsem se nenechal odbýt a chtěl jsem kontakt na některého z odběratelů, kteří dřevo kupují a mají dílnu. Měl jsem štěstí a seznámili mě s Paulem. Paul byl Angličan s Polskými kořeny, jak říkal, do 6 let žil v Polsku, ale pak odešel s otcem do Anglie. Paul byl truhlář a jeho otec byl designer plachetnic. Dokonalé, říkal jsem si, konečně ten pravý chlapík. Pro Paula by vyrobit boom a battens nebyl problém, ale neměl moc času a chtěl přijet na loď v neděli ráno, že se podívá, co by měl vyrábět. Ukecal jsem ho, že by bylo nejlepší vyrazit ještě dnes, aby neztrácel čas. Pro mě to znamenalo, že zpátky k lodi pojedu autem, což bylo více než vítané, protože jsem to neviděl dobře, že bych měl další míle šlapat pěšky.
Když si Paul prohlédl zlomený boom a battens tak vyřkl závěr, že nebylo zvoleno dobré dřevo. Původní díly byly vyrobeny z borovice a byly docela sukovité. Taky to popraskalo hlavně v těch sucích. Z knížky o Junk Rig jsme vyčetli, že nejvhodnějším dřevem je anglický jasan, a pokud není k dispozici tak smrk. Samozřejmě nařezaný po letech a co nejmíň sukovitý. Domluvili jsme se, že Paul hned v pondělí zjistí cenu dřeva a udělá nám cenovou nabídku a hlavně odhad, jak dlouho bude výroba trvat.
Takhle se nám to polámalo,
sukům v dřevu je dobré se vyhnout
Mezitím jsem dostal kontakt ještě na jiného Paula, od mé známé, která mě také pomáhala hledat. Druhý Paul dorazil ten samý den, jen později odpoledne. Přišel ještě s kolegou v montérkách, jak jeli z práce na jiné lodi. Paul potvrdil to samé, že dřevo není moc vhodné, ale že se taky používá, protože je to levné. Domluvili jsme se stejně jako s prvním Paulem, že v pondělí zjistí cenu dřeva a udělá nám nabídku.
Mezitím co jsme čekali na druhého Paula jsme se šli s klukama projít po přístavu směrem k místnímu B&Q (obdoba OBI). Standa uvažoval o nových bateriích, protože ty původní nedrželi kapacitu. Sobota se fakt vydařila, bylo teplo, byl příliv, voda pěkně čistá a na oblázkové pláži u přístavu bylo docela hodně místních, co se opalovali. Po chvíli chůze jsme si uvědomili, že tam moc nezapadáme, protože snad jako jediní v Anglii nemáme žádnou viditelnou „kérku“.
Staré baterie s mizivou kapacitou,
nové jsme koupili tři
Přístav Shoreham je malým přístavem a hlavně domácí komunitou. Moc cizích lodí tady nestojí. Hned u mariny je chandlery (hokynářství) a nějaký garážový firmy. Toalety a sprchy byly na kraji maríny, vedle silnice. Co nás překvapilo, že na cestě k toaletám byla značka, aby řidiči dávali pozor na labutě. Všehovšudy jsme u lodě na vodě viděli jednu labuť. Soused z jiné lodi jí hodil tři plátky chleba, ale neuspěl, zřejmě to nebyla „labutí“ značka. Později Martin avizoval, že za záchody je labutí hnízdo. Koukali jsme na ně zpoza rohu a v obřím hnízdě seděla labuť na obřích vejcích. Vejce, hned jsem na ně dostal chuť a u piva na lodi jsme začali plánovat, že kdyby se nám podařilo jedno ukořistit, že bychom z toho měli perfektní večeři všichni tři. Plánovali jsme, i jakým způsobem odlákat labuť z hnízda. Bohužel, náš záměr byl zhacen, protože za dva dny se malé labutě vylíhly. Začali jsme proto přemýšlet o grilované drůbeži :-). Samozřejmě jsme to brali v legraci. Labutě si žijí vlastním životem a lidí se nijak nebojí. Jsou zvyklé, že hlavně z přilehlých firem je krmí a lidé pro ně nejsou hrozbou. Jak jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit, jedinou hrozbou byl smeták, který jeden z místních měl při koukání na labutě v ruce a pak jeden pes.
Brácha mi doporučil ať si koupím místní sim kartu, která vyjde na Ł 0.99 a dobití na Ł15. Měl bych tím získat až 300 minut volání v UK zdarma, 3000 sms zpráv a přístup k internetu v mobilu bez omezení dat. Doufal jsem, že připojím mobil k PC a budeme mít internet, ale tahle sestava nefungovala, protože ji UK operátor omezil. Tak aspoň fungují maily z mobilu a dají se posílat obrázky. Každopádně se to ukázalo jako jedna z nejlepších investic, kterou jsme tady udělali.
Standa plánoval a odhadoval, jak dlouho by mohla výroba nových dílů trvat a kam bychom mohli ještě doplout. Myšlenka doplutí do Falmouth nebo Plymouth jeho ani nás neopouštěla. Bude to přeci jen nějakých 170 až 200 mil a to se za dva dny dá zvládnout.
neděle 27 května
V neděli jsme sepisovali, co všechno by se dalo na lodi ještě opravit. Nic jiného se dělat ani nedalo, byla přeci neděle. Během přeplavby jsme zjistili, že ne všechny věci fungují tak jak mají a taky jsme přemýšleli o malých zlepšeních, které by zjednodušili ovládání Nereid. Mezi těmi věcmi, které bychom chtěli opravit je nefungující lednička, potřeba výměny baterií, olejového filtru a oleje a vymyslet a nechat vyrobit ovládání otěží přední plachty.
pondělí 28. května
V pondělí jsme jak na trní a čekáme na telefon od obou Paulů. Bohužel, ani jeden z nich se neozývá a tak zkouším volat já. Dozvídám se, že čekají na svého dodavatele dřeva, aby jim udělal nabídku. První Paul se mi zdá, že ještě spí a moc zájem o práci nemá, druhého Paula trochu tlačím, ať popožene svého dodavatele, že potřebujeme, aby se začalo s pracemi co nejdřív. To zafunguje a Paul volá, že to zvládne do Ł900 a bude to hotový v pondělí 4. června.
Standa, když mu řeknu, co jsem se dozvěděl, vidí rudě. Nejen cena nám všem vyrazila dech, ale i to, že by to tak dlouho mělo trvat. Odpovídám Paulovi, že potřebujeme, aby práce byla hotová ve čtvrtek v poledne. Paul volá zpátky, že by to zvládli do neděle, ale čtvrtek nedají. Po domluvě se Standou navrhuji Paulovi, že akceptujeme cenu Ł900, ale práce musí být provedena do pátku a že budeme požadovat garanci, že ji v termínu odevzdá. Paul volá, že může garantovat sobotu poledne. Bude se snažit, aby práce byla odvedena dřív, ale nic neslibuje. Nakonec souhlasíme.
Je to zdrcující zpráva, protože myšlenka, že budeme střídat tady v Shorehamu nikoho z nás nenapadla. Bohužel s tím ale nic nenaděláme a tím dnešek pro nás končí.
úterý 29. května
Mým dnešním úkolem je sehnat opraváře ledničky a taky nějakého zámečníka, který dokáže svařovat nerez. Standa vymyslel jiné ovládání otěží přední plachty. Lednice nechladila a měli jsme za to, že během těch let co od instalace uběhly, plyn vyprchal. Neviděl jsem problém, že bych nikoho nenašel. Mělo by stačit, že zajdu do prodejny s moto potřebami, nebo prodejny s bílou elektronikou a ti mi dají kontakt na jejich servismany. Bohužel jsem se mýlil.
Tak tohle zařízení nás docela prohnalo
V náhradních dílech by mi prodali náplň do automobilových klimatizací, ale nikoho, kdo by dokázal úplně stejným plynem naplnit ledničku na lodi neznali. Další problém byl, že v plnidle je olej a ten by naší ledničku zničil. A taky mi řekli, že je potřeba speciální licence pro plnění ledniček na lodi a oni mají jen licenci na klimošky v autech. Zkoušel jsem to i jinde, ale nakonec jsem se opět po pár hodinách vrátil na loď, bez úspěchu.
V chandlery jsem dostal kontakt na firmu eurotek. Nic konkrétního, prý mají hodně práce, ale můj dotaz předají nějakému technikovi, který by se prý mohl ozvat. Odpoledne jsem strávil příjemně, stavila moje známá Corinne se svým přítelem. Vážili tříhodinovou cestu autem z Bristolu, abychom se po dlouhé době zase viděli. Kluci nás nechtěli rušit a šli se podívat do města a pak do místní restaurace na pivo. Do toho mi volal Paul z Euroteku, že by se mohl k večeru zastavit a ledničku naplnit plynem. Taky jsem dostal kontakt na nějakého Barryho, jehož kámoš John svařuje nerez. Bohužel, John je někde v Southamptonu a bude až ve středu. Zkouším místní zámečnickou firmu z konce přístavu, ale ti za svaření a materiál chtějí Ł300,80. Stojí nám rozum nad cenou a těmi haléři. Odmítáme.
Když Paul dorazil, akorát jsem si objednal pivo a sedl ke stolu ke klukům. Standa zůstal u piv a já s Martinem šli na loď. Paul začal plnit kompresor plynem, ale po chvíli řekl, že je to někde ucpaný a on to nedokáže opravit a už rozhodně nemá čas, aby kompresor s výparníkem odvezl do servisu. Řekl jen, že se to ucpává ve vysoušeči (air dryer). Platíme Ł54 a jdeme si dopít pivo a řešíme jak to opravit. Pomáhá můj brácha, který posílá kontakt na firmu Shoreline v Littlehamptonu. Plánujeme jak se tam dostat, Standa vymontoval kompresor s chladičem a dáváme si ještě jedno pivko a jdeme spát. Abyste si nemysleli, že moc pijeme. Voda na lodi byla taky, ale jak byly tanky nové, tak z nich voda divně smrděla a moc dobře nechutnala, takže jsme se jen snažili dodržovat pitný režim ze zásob, které byly na lodi.
středa 30. května
Hned ráno jsem vyrazil s klukama na nádraží a vyrazil do Littlehamptonu. Ještě že je to tak blízko, nějakých 16 mil za Ł 7,5. V tašce jsem měl vymontovaný kompresor s elektronikou a vysoušečem. Vlak odjížděl za 3 minuty a tak jsem měl co dělat aby neujel. Cesta je docela v pohodě a vlaky jsou tu pohodlné. Ještě jsem platil dalších Ł5 za taxi, protože jsem se tam vůbec nevyznal.
V Shoreline, když viděli typ kompresoru a chladiče, tak mě s opravou přijmout nechtěli. Když jsem jim vysvětlil, že jsem s nimi domluvený po telefonu a potřebuji vyměnit jen vysoušeč a naplnit kompresor plynem, tak mě vzali. Protože ale neměli výparník, nedokázali to na místě otestovat. Vycházeli jsme z toho, že Paul příčinu blokace odhalil a tak je to tedy opravený. Zpátky na loď jsem přijel asi kolem třetí odpoledne a měl jsem velkou radost, že lednička bude fungovat. Standa nečekal a začal kompresor hned montovat zpátky do lednice. Když se po hodině nic nedělo a výparník nechladil, začali jsme být nervózní, jestli je to dobře opravený. Zavolal jsem do Shoreline a vysvětlil jim problém. Říkali, že bez výparníku to nedokážou otestovat a že to musí být ucpaný někde jinde. Začali jsme lednici znovu demontovat a na řadu přišel i výparník. Nebylo to nic jednoduchého, ale dostali jsme ho ven. Hned ráno zase vyrážím do Littlehamptonu. V Shoreline otevírají už v 8 a tak tam chci být jako první. Večer diskutujeme nad knihou o džunkovém oplachtění a znovu studujeme jejich trim a technické detaily.
čtvrtek 31. května
Čtvrtek ráno hned vyrážím do Littlehamptonu. Překvapuje mě, že jízdenka stojí Ł13.60. Prý protože jedu před 9 ranní. Kdybych jel po 9, tak to bude levnější. Ale nemám v úmyslu čekat a tak platím a jedu. Ve firmě ze mě nadšení nejsou, protože prý mají hodně práce a odjíždějí na kšeft, ale navrhuji, že jim tam lednici nechám a ať na to kouknou, až budou mít chvíli času. Domlouváme se, že odpoledne si zavoláme. Volám znovu Barrymu, ale John stále není a bude až v pátek. Odpoledne mi volá Jeff ze Shoreline, že lednice je opravená a funguje. Problém byl v tom, že při instalaci byly prohozený přívod a vývod z kompresoru. Nemohlo to nikdy fungovat. Okamžitě běžím na vlak do Littlehamptonu a jedu si lednici vyzvednout. Jeff nechal lednici do mého příjezdu zapojenou a opravdu funguje. :-) Mám velkou radost, platím celkem Ł180 a vyrážím zpátky na loď. Dorazím kolem 20 večer a kluci opět začínají montovat lednici zpátky. Konečně mrazí. S pocitem, že se něco začíná dařit, jdeme spát.
pátek 1. června
V pátek vyrážím hledat jiného zámečníka, Johna jsme vypustili, protože se nám zdá nedostupný. Po pár mílích zamířím do jednoho jachetního přístavu, říkal jsem si, že když tu mají tolik lodí s nerezovými součástmi, měli by mít někoho, kdo jim to opravuje. Měl jsem pravdu, ale ten člověk tady není, ale dali mi kontakt, ať zavolám do mariny, pokud by dorazil. Jedu dál a zkouším místní autoservisy. V jednom jsou dost ochotní a pomáhají mi kontaktovat dalšího svářeče, ale ten je 20 mil daleko. Faxujeme mu plánek a nakonec to odmítá, že nemá materiál. Po cestě zpátky se stavuji znovu v marině a narážím na svářeče, není jim nikdo jiný než John. John vypadá podivínsky, ale práci by zvládl a stála by nás jenom Ł120. Jen se dohadujeme nad materiálem, protože John nemá trubku, ale jen nerez tyč. Nakonec, když to Standa shlédne tak souhlasí i s tyčí. John slibuje, že to začne dělat jako první job hned v sobotu ráno.
Přístav kousek na jih,
zde není komora a tak voda stoupá a klesá ..
Mezitím mě kluci píšou, že lednice zase nefunguje. Objevili únik plynu ze skříplého O kroužku. Netěsnost opravují, ale je problém, kdo nám to naplní. Je pátek pozdě odpoledne a Shoreline už zavřeli. Píšu Jeffovi o naší prekérní situaci a žádám o radu a pomoc. Jeff posílá kontakt na Carla, ať mu v sobotu ráno zavoláme, že by nám mohl pomoc.
sobota 2. června
Sobota ráno je pro nás den D. Měli by přivézt nové battens a boomy, měl by přijet Carl na naplnění lednice, u Johna bychom měli vyzvednout nerezovou konstrukci k ovládání přední plachty a čekáme kluky z druhé party, kteří nás v Anglii střídají.
Carl potvrdil, že dorazí na 9 a lednici naplní. Musím říct, že v tuhle chvíli mi došel anglický kredit a jsme bez možnosti volání. Ale fungují alespoň sms zprávy, těch mám k dispozici necelých tisíc. Carl kontroluje lednici, vakuuje a znovu plní. Mezitím vidím na mole kluky, kteří dorazili z Bristolu. Raději je posílám do města, protože na lodi je těsno a vše podřízeno Carlovi. Lednice funguje jak má a my platíme Ł70.
Volá mi Barry od Johna, že jejich kámoš Mike jede do Lady Bee mariny a že nám konstrukci přiveze. Konstrukce není zcela taková, jakou jsem Johnovi předal na plánku od Standy. Domlouvám se Standou, že když teď máme auto zajedu za Johnem, ať tam dovaří vzpěry, které můžeme použít k úvazkům. Naštěstí za tohle Johnovi nic neplatím a ten se jen omluvil, že to zapomněl. Konstrukci úspěšně namontujeme a teď čekáme na plachty.
Kluci z druhé party jsou ještě na procházce po přístavu a městě.
Kolem 13 přivezl Paul s jeho parťákem nové boomy a battens, vrací zálohu v eurech, které jsme mu dali v pondělí a s přáním šťastné plavby nás opouští. Jdeme hned instalovat battens do plachty a přivázat boomy. S instalací plachet na stěžně končíme až kolem 19 večer. Začíná foukat vítr a poprvé prší. Standa se ujímá zaškolení nové posádky v ovládání plachet Nereid. Pak jdeme všichni na dvě pivka do hospody a unavení jdeme brzy spát.
Nové dřevo a montáž do plachty
Zkoušíme nově naistalovanou plachtu
neděle 3. června
V neděli se já a Martin loučíme a posádce a Nereid přejeme pěkné počasí a pohodovou plavbu do Alicante.
Posádka z Anglie do Španělska
Vyrážíme směr letiště Bristol. Martin řídí a já jsem rád, že se můžu koukat na okolní krajinu, kterou míjíme. Cestou se stavujeme na anglickou snídani v Readingu a pak se ještě stavujeme v Bath. Obdivuji Martina, jak se popral s řízením na opačné straně i s úzkými silnicemi a uličkami města Bath. Na letiště dorážíme lehce po 16 hodině, vracíme auto a jdeme čekat na letadlo.
Takové hezké auto jsme měli půjčené na cestu a k tomu jsme si dali pravou anglickou snídani
Cestou jsme ještě navštívili městecko Bath
Mirek Markant