Nejvyšší normou pro české jachtaře by měl být námořní zákon, uváděný do praxe prováděcími vyhláškami, které mohou podmínky pro jachtaře přitvrdit, nebo usnadnit.
Jak bude zřejmé z následujícího textu, tak platí spíše to prvé.

Výhoda (občas i nevýhoda) námořních jachtařů proti cestujícím suchozemcům pohybujících se pouze po českém území je ta, že oni (jachtaři), mohou využívat vodstvo moří a to jak teritoriální, jiných států, tak mezinárodní, kam na ně ruka českého řádu zpravidla nedosáhne.

Tato výhoda se prakticky může v případě potřeby projevit ve svobodném rozhodnutí. Buď námořník nebo majitel lodě využije zákon ke svému prospěchu a nebo využije legislativu přátelštější.
Bohužel náš český, stávající zákon je, nenapadá mne jiný výraz, nijaký. Odpovídá i formě jeho groteskního vzniku. Jak k této situaci došlo?

Celé to začalo v roce 1997. Tehdy se dohodli někteří ambiciózní jachtaři s pracovníky rozpadající se Námořní plavby, resp firmy COS Crew Management sro. s tehdejším odborem plavby na nových zásadách školení a vydávání průkazů způsobilosti pro plavbu na moři. Situace byla v té době pro tyto aktivity příhodná , vzrůstal zájem o rekreaci na lodích, vznikaly nové charterové firmy a pobyt na lodích přestal být luxusem. Svoji roli sehrála i situace s prodejem námořních lodí a ztráta lukrativních míst ve firmách kolem námořní plavby. Obě skupiny přesunuly prostě svůj zájem tam, kde tušily zdroj příjmu a existenci.

A protože obchodní námořní lodě zmizely na Bahamách a nebylo co do námořního rejstříku zapisovat, byly vytvořeny z rekreačních plavidel obchodní lodě k čemuž jim nahrával zákon o živnostenském podnikání, který předpokládá, že jedinou právní regulací podnikání v oblasti námořní plavby je řízení zápisu námořního plavidla do námořního rejstříku. A tomuto požadavku samozřejmě institut rekreační loďky nevyhovoval.

Termín nového zákona o námořní plavbě, který by jim umožnil rušit stávající průkazy, vydávat nové, zkoušet, klasifikovat plachetnice atd, byl však v nedohlednu a tak aktivističtí úředníci, kapitáni a skupina jachtařů se chytili následujícího znění ustanovení starého zákona č.61/1952 Sb., paragrafu 26 odst. e), určeného pro skutečné obchodní lodě , cituji : …. MD určuje podmínky jimž musí vyhovovat členové lodní posádky s hlediska jejich odborné způsobilosti ….

Legislativní oddělení MD, ale nechtělo ani slyšet, aby pouze z titulu uvedeného odstavce bylo možno vydat vyhlášku nebo nařízení, které si přálo námořní oddělení , tak vymyslelo geniální fintu : pamětníkům známý ….Metodický list … na jehož základě protiprávně, spustili svoji bohulibou činnost.

Takto a podobně vznikal zákon. Obecný lid, včetně ČANY, se nechal na Metodický list nachytat, protože mu ještě nedošlo po předcházejícím období dějin, že vše co vznikne na ministerských úřadech je platné. ČANY se ale brzy vzchopila a za účinné pomoci vedení Českého svazu jachtingu čelila lidové tvořivosti odboru plavby. Tak se stalo, že týden před předáním zákona do parlamentu, legislativní odbor MD, aby zabránil ostudě resortu jeho vrácením do rukou tvůrců, zcela odstavil odbor plavby ze závěrečných úprav. (Byl jsem osobně svědkem, když tehdejší vedení oddělení čekalo bezradně ve své kanceláři na výsledek rozhodnutí legislativy). Bohužel ani to už nestačilo a tak vedení ČSJ a ČANY ve snaze uvést věci do rozumného stavu stačila s využitím poslanecké iniciativy umístit do textu zákona oddíl Rekreační jachty.

Tato skutečnost mohla násilnosti v zákoně v souvislosti s prosazením námořních jachet jako obchodních plavidel v podstatě eliminovat. I když tehdejší tvůrci tohoto zákona byli přinuceni se podřídit, přesto následující vyhláškou o rekreačních jachtách tato plavidla deklasovali omezením rozsahu jejich plaveb. Navíc ještě, rozhodili mezi veřejnost neopodstatněné pomluvy, že zákon by byl podle jejich úvah lepší, kdyby jim CANY nekřížilo plány.
V současné době se ukazuje, že ta část IV. Rekreační jachty může ještě prokázat dobré služby, jak bude uvedeno v dalším textu.

Současný stav
Koncem minulého roku se zdálo, že nastala příhodná situace změny, nutností implementovat evropské předpisy do zákona. ČANY této skutečnosti aktivně využilo při četných a zdálo se vstřícných jednáních s novými úředníky Námořního úřadu.

Následující dopis z počátku tohoto roku podrobněji celou problematiku vysvětluje:

MD ČR Odbor plavby

Věc: Připomínky České asociace námořních jachtařů k připravované novele námořního zákona č.61 /2000 Sb.

Česká asociace námořních jachtařů (dále ČANY) byla informována na neformálních schůzkách s představiteli Námořního úřadu (dále NÚ), naposledy v říjnu 2006 o připravované novelizaci námořního zákona č.61 /2000 Sb. Na těchto jednáních jsme deklarovali naši ochotu spolupracovat při novelizaci naší legislativy se státními orgány ČR. Máme zájem podílet se i na úpravách znění jiných zákonů a vyhlášek, pokud souvisí s nekomerčním provozováním rekreační sportovní a tělovýchovné činnosti na moři. V tomto smyslu jsme pověřeni Českým svazem jachtingu zastupováním jejích 11 000 členů na úseku námořní plavby.

Lze konstatovat, že naše věcné návrhy na znění zákona č.61/2000 Sb. o námořní plavbě nebyly v minulém období akceptovány. Jediná naše připomínka, kterou se podařilo v závěru schvalovacího řízení prosadit, byla stať o rekreačních jachtách. Její význam byl však v následujících podzákonných normách znehodnocen. Tak se mohlo stát, že pokud si nenechal vlastník rekreační jachty vnutit statut komerčního plavidla, tedy jachta nebyla zapsána do námořního rejstříku, obdržela rozsah povolené plavby pro rekreační plachetnici zapsané v evidenci NÚ dle vyhl. 149/2001 Sb. maximálně do 12 Nm od pobřeží. A to přesto, že podle certifikátu vydaného akreditovanou klasifikační společností EU má tato nová loď osvědčení pro oceánskou plavbu. Na druhé straně stará loď, často vyřazená od zahraniční charterové společnosti, je ohodnocena klasifikační společností k plavbě bez omezení. Zákon a zejména prováděcí vyhláška zde z hlediska plavební schopnosti nadřazuje ochotu podstoupit zápis do rejstříku, tedy způsob užití, nad skutečným technickým stavem plavidla.

Existují další závažná pochybení v zákoně. Zmiňujeme se především o těch, které způsobily, že legislativní cestou byla česká flotila námořních obchodních lodí, zcizených v privatizačním procesu účelově nahrazena termínem „námořní jachta“ –( terminus technicus uplatněný v zákoně pro jachty využívané pro cizí potřeby za účelem zisku – nejčastěji k pronájmu (charteru). Dle našeho názoru i zkušeností se domníváme, že většina malých plavidel využívaných občany ČR pro námořní plavbu je komerčně vyrobena a také z technického hlediska navržena, vybavena a určena právě k rekreační plavbě a v tomto rámci vyhovují již osvědčeným předpisům a mezinárodním doporučením. Nezřídka právě pronajímaná plavidla jsou často i soukromě využívána (např. svými majiteli), aniž by se při tom nějak měnilo jejich technické vybavení.či rozsah plavby. Současná úprava zákona navozuje dojem, že plavidlo, které je nějakým způsobem jednou využito k podnikání, nutně musí podléhat evidenci a provozu dle zvláštních předpisů (námořní rejstřík). Obdobná snaha by vedla paradoxně například v automobilovém průmyslu ke zvláštním technickým předpisům, zvláštní evidenci a provozu běžných osobních vozidel užívaných souběžně k podnikání i pro osobní potřebu, což je evidentní nesmysl. Z tohoto důvodu otázku případného komerčního využití plavidla spojujeme s činností příslušné fyzické či právnické osoby a úřadů kompetentních ke sledování takové činnosti ( živnostenských a finančních), nikoli s nutností stanovovat zvláštní, zejména technické podmínky pro provoz a evidenci plavidla, na kterém se taková činnost provádí.

Naše kritické připomínky se týkají i stávajícího procesu udělování osobní kvalifikace MD ČR.

Od roku 1984 usiluje Evropská hospodářská komise OSN prostřednictvím své komise pro vnitrozemskou plavbu v rezoluci č.13 o zavedení mezinárodního osvědčení osobní kvalifikace. K dalším resolucím č.14 a nakonec č. 40 se přihlásila (jak jsme zjistili pouze proklamativně ) i ČR (viz zákon č.114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě).

Toto podpořila i Evropská komise publikováním tzv. Green Paper : Vize Evropy pro moře a oceány, ze 7.června 2006. Filosofií v oblasti vodní turistiky dle tohoto dokumentu je, umožnit všem Evropanům - držitelům mezinárodního průkazu ICC (International Certificate for Operators Pleasure Craft) volné proplouvání příbřežními pásmy a vnitřními vodami signatářských států. Toto sjednocení a zjednodušení má za cíl zvýšit komfort turistiky a turistický ruch v uvedených oblastech. O existenci Green Paper dosud česká zainteresovaná veřejnost neví, přičemž závěry z diskuse mají být předloženy výboru evropského parlamentu do 30.června 2007.

Pro našeho zástupce v EBA (The Europan Boating Assotiation, jejímž je ČANY členem), bylo trapné na posledním zasedání zjistit, že Česko k resoluci č.40 dosud nepřistoupilo. Tuto resoluci již podepsalo 21 států, z nichž 8 je členů EU (Rakousko, Belgie, Francie, Německo, Itálie, Lucembursko, Holandsko a Velká Británie (a snad Slovensko). Domníváme se, že právě náš vnitrozemský stát by měl z tohoto členství výhody a tudíž by se měl rozhodně snažit maximálně sledovat a respektovat tento trend nastoupený v EU. Místo toho se potýkáme s krkolomnými návrhy, které v jiných státech EU nemají obdoby (např. vytvořit další místní raritu, stupeň D osobní kvalifikace aj).
Pokud se Česko stane signatářem, může správní orgán posoudit, zda ICC průkaz osobní kvalifikace, který víceméně odpovídá mezinárodnímu průkazu nyní vydávaným SPS, bude vydávat orgán pro plavbu vnitrozemskou nebo námořní. Otázkou zůstává získávání kvalifikačních průkazů vyšší kategorie. V oblasti rekreační plavby by se rozhodně mohl na tomto procesu podílet Český svaz jachtinku, tedy sportovní organizace, což je rovněž trend v EU převažující.

(V současné době už Česko signatářem je, jak je patrno i z označení v záhlaví nových průkazů Mezinárodního průkazu vůdce rekreačního plavidla. Máme oprávněný dobrý pocit, že na tom má Čany svoji zásluhu. )
O konkrétních požadavcíchy na změnu znění stávajícího zákona a jak to dopadlo příště...