Na podzim roku 2011 se mne kamarád ve Švédsku zeptal, jestli bych nepomohl s přepravou lodi jedné jeho známé. Bylo to večer u piva, tak jsem řekl, že jo, a dál jsem to neřešil. Bral jsem to jako řečnickou otázku. Když mi v listopadu poslal mail a ptal se mně na totéž, už jsem s odpovědí trochu váhal a chtěl jsem znát podrobnosti. Těch se mi dostalo měrou vrchovatou, společně s výzvou, ať se na loď přijedu podívat. Majitelka je sice Švédka, ale loď stojí ve Finsku.  

Je potřeba sladit termíny, a tak nakonec vychází termín mezi Vánocemi a Silvestrem.  Zážitek byla samotná cesta letadlem. Silný vítr cestu zpestřil četnými nestandardními  náklony a propady, takže vedle mne sedící holčička nejprve použila svůj pytlík na zvracení, potom maminčin  a nakonec došlo i na můj. Já jsem znejistěl při přistání, když jsem z bočního okénka viděl přistávací dráhu, na kterou jsme sedali, a to až těsně do okamžiku před dosednutím. Ten vítr byl fakt silný..
Zima se zatím nekoná, a tak nedopadli ani sobi, se kterými jsem měl cestovat z letiště v Helsinkách, a jedu obyčejně autem.  Silný vítr způsobil, že v domě nejde už druhý den elektrika, a tak seznámení s majitelkou probíhá romanticky při svíčkách. Horší je, že dům je vytápěn pomocí tepelného čerpadla, a to jaksi bez elektřiny nečerpá, a tak se topí v kamnech na dřevo. Nakonec to dobře dopadlo, dodávka energie byla obnovena v noci a ráno je už vše v normálu.  Dopoledne se tedy seznamuji se situací a nestačím se divit. Nepůjde pouze o převoz, loď je potřeba dodělat, ale hlavně je to loď značně neobvyklá.

Co ji činí tak zvláštní? Typ oplachtění.  Jedná se Jung Rig, hezky česky o džunkové oplachtění. Nevím o tom nic, kromě mlhavé vzpomínky na  plukovníka Haslera a jeho loď Jester, s kterou se zúčastnil závodu osamělých mořeplavců přes Atlantik. Moc mi nepomůže ani kniha Junk Rig, podle které Paulus, otec současné majitelky, celou takeláž projektoval. Možností je hodně, vybrat tu pravou bude obtížné a informace chybí, protože Paulus, co to celé vymyslel, zemřel. Už se nedivím, že s tím chce pomoci, ale pochybuji, že budu ten pravý. Celý den prolézám loď a snažím se pochopit, jak to autor myslel.

Trup je originální výrobek jedné malé finské loděnice. Výrobce Maestro, r.v.2001. Byl koupen zcela nový a dopraven na dvůr domu před dvanácti lety. Od té doby práce dost pokročily - byla vyztužena paluba, do které jsou vetknuty dva dřevěné stěžně, zvýšen volný bok, předělán kompletní interiér včetně nádrží na vodu a naftu. Chybí dodělat obložení přední kajuty, spousta drobností v interiéru, ale hlavně je potřeba přidat váhu na kýl, aby se těžiště vrátilo tam, kde má být. Paulus byl letecký konstruktér a postavil si během života dvě letadla, se kterými létal, a tak nezbývá něž věřit že výpočet ke srovnání lodního těžiště bude také správný. Když by se podařil ten kýl, tak ještě antifouling a potom převoz na vodu, stavba stěžňů a zavěšení plachet. Rozhodně toho není málo a když se dozvídám, i kam se má loď dopravit, jsem překvapen ještě víc. Cílem je malý přístav v jižním Turecku. Varianta cesty po suchu nepřichází v úvahu, to by bylo levnější loď prodat a v Turecku koupit novou. Majitelka navrhuje cestu po Baltu do Polska a s pokračováním po kanálech do vnitrozemí a přes Rýn a Dunaj do Černého moře. Potom by to bylo na místo určení cca 650 mil po moři. Tuto variantu odmítám (loď má něco kolem 7t a motor Volvo má 18 HP, do silného proudu nic moc). Bylo by to neskutečného vrčení.. Komor jsem napočítal celkem kolem 200 a představa, jak stavím stěžně v Rumunsku, mne také nelákala. Takže zbývá poslední možnost z Finska do Turecka kolem celé Evropy. Je krátce před Silvestrem, a tak se vracím domů s tím, že si to všichni necháme projít hlavou a nějak se dohodneme v průběhu jara. Pro mne by to znamenalo strávit velkou část léta na cizí lodi a vlastní loď nechat odpočívat v Polsku. To se mi moc nechce, ale vše se mění poté, co mne osloví jeden polský jachtař, který hledá loď na osamělou plavbu kolem světa. Protože dohoda proběhla rychle, jsem rázem bez lodi a, tedy nic nebrání dohodě ve Finsku. Dohadujeme  termíny a  já začínám dávat dohromady posádku na plavbu kolem Evropy.  Nakonec je celá posádka složena z lidí které znám, se kterými se pravidelně vídám každou středu na ČANY, a zbývá „jenom“ dodělat, spustit a pokřtít.

Po Velikonocích odlétám na dva týdny do Finska.  Na první pohled je zde patrná změna. Na rozdíl od Vánoc je okolo domu plno sněhu a v noci mrzne, ve dne teploty okolo nuly. No nedá se nic dělat.  Začínám s prací uvnitř lodě, mohu si zde zapnout přímotop, a tak je tu snesitelně a tmely a barvy mají možnost zasychat a vytvrzovat.  Za dva dny dorazil partner majitelky Kale, a tak se dáváme do náročnějších prací. Jako prioritní se jeví odlít závaží na kýl. Ta závaží a jejich výroba, to je celkem dlouhá story. Nejprve požádali výrobce trupu, ale ten je odmítl. Poskytl ale přesný výkres. Podle výkresu vyprojektoval  Václav, český kamarád žijící již 30 let ve Švédsku, 3D výkres a podle výkresu vyrobil z polystyrenu 3D model. Ten předal (stále ve Švédsku) Kalemu, ten vyrobil dřevěné bedny, zalil model kýlu betonem a  začal objíždět slévárny v okolí Stockholmu. Marně. Čas tlačil, tak převezl trajektem formy do Finska a pokusil se sehnat slévárnu ve Finsku. Nesehnal., a tak byly formy na dvoře a bylo jasné, že když neodlijeme vlastníma rukama, tak závaží na kýl nebude. Tak jsme to odlili. Jako mnohem horší se ale ukázala práce s přiděláním na samotný kýl.  Ten je vyroben z litiny. Možnost přivařit nějaké trny v amatérských podmínkách nulová. Zbývá jedině provrtat kýl skrz a celé to stáhnout pomocí závitových tyčí. To se hezky poví, ale hůře udělá. V nejsilnějším místě má kýl kolem 18 cm a kdo jste vrtal ručně díru dlouhou 18 cm o průměru 12 mm a ještě v litině, víte, o čem mluvím. Ale nakonec jsme zvládli i tento úkol a 280 kg dodatečné zátěže bylo na kýlu. Dorazily další posily, a tak šly práce dopředu a nastal čas transportu.

Čas byl ohlášen na 08.00 ráno, což je čas, kdy většina Finů vstává. Některá „raní ptáčata“ touto dobou začínají snídat. Tak jsem myslel, že bude čas vše připravit a dopoledne se objeví auto a jeřáb. Omyl. Přesně v 8.00 se na cestě objevila koncová světla přívěsu a začal neskutečný koncert. Už to, že řidič celou cestu k domu couval (cca 1 km), protože se není kde na dvoře otočit, byl velmi dobrý výkon, ale to, co následovalo, byla ukázka dokonale zvládnuté práce. Řidič je zároveň jeřábník. Za kabinou má hydraulickou ruku nebo spíš jeřáb o nosnosti 10t. Vlekem nacouvá vedle lodě, zapatkuje se tak, že nakládá přes kabinu a korba mu dělá protiváhu, sám si loď podváže, zvedne, položí na vlek. To celé trvalo asi 15 minut. Trochu jsme měli strach z rozšířeného kýlu, podle metru byl prostor, kam se měl kýl vejít, širší jenom o 2 cm, ale usadil to s přesností na milimetr. Jeřáb ovládal dálkově pomocí krabice, co měl pověšenou na krku. Spojení samozřejmě bezdrátové. Takže se podíval, kam to dává, poupravil a položil. Další zádrhel, o kterém jsme věděli, byla výška rampy se solárními panely na zádi.  I tento problém hravě vyřešil, podložil příď, ta se zvedla a záď klesla na požadovaných 4,95m výšky. Potom ještě naložit stěžně, všechno přikurtovat a můžeme vyrazit. Celkový čas 1 hodina. Jeli jsme za ním osobákem a byl to fakt fofr. Blížil se podjezd pod dálnicí, udávaná výška 4,50. Mírně zvolnil a já čekal co bude. Budeme se otáčet? Opět se ukázalo, že je to profesionál - před mostem uhnul na polní zpevněnou cestu, která vede vedlejším mostním obloukem a je zařízlá o 2m hlouběji než silnice. Takže po sto metrech jsme zpátky na silnici a most je za námi. Těch 20 km transportu jsme zvládli za půl hodiny, a tak jsme v marině Fino a chystáme se skládat. My jenom koukáme, vše je opět v režii dopravce, občas nás nechá něco přidržet, ale mám neodbytný pocit, že to dělá jenom, aby nás potěšil, že jsme taky užiteční. Na části nábřeží, kde dáváme na vodu, je hustý provoz. Je znát, že se blíží začátek sezóny. Na vodu jde jedna loď za druhou.  Střídají se tu další dvě soupravy skoro stejné, jako je ta, co dopravuje nás. My však budíme trochu pozornosti. Dřevěné stěžně tady obvyklé nejsou a už vůbec ne, aby k nim nevedlo žádné lano.  V 11.00 je všechno hotové, loď je na vodě a oba stěžně stojí.  Zbývá zaplatit, a tak jsem zvědav, co to bude majitele stát. Konečná částka za všechno je 440,- €.

Přesouváme se s lodí na místo, kde nepřekážíme překládání lodí, a kontrolujeme ventily a všechny lodní prostupy, kudy by mohla do lodi pronikat voda.  Přeci jenom je tato loď poprvé na vodě a opatrnosti není nikdy dost. Všude je ale sucho, a tak přichází na řadu kontrola motoru. Odvzdušnění palivového systému jsem udělal už před transportem, a tak motor okamžitě naskakuje. Nikde ale není vidět chladící vodu. Takže vypnout motor a jít sehnat nějakou starou PET lahev na zalití vodní pumpy. A opět se projevuje, že nejsme na jihu, ale na severu. PET lahve, plechovky od piva, vše je zálohované, a tak se nikde nic neválí. Nakonec si půjčujeme kanystr od sousední lodi a za chvilku už motor vesele brumlá a chladí. Tak to jedeme oslavit do blízkého města Espo, což je vlastně předměstí Helsinek. Oslava obnáší pizzu a dvě piva, potom se vracíme na loď s plánem začít něco dělat s plachtami, ale v maríně fouká silný vítr a prší, tak to balíme a jedeme domu. Zítra je taky den a na dnešní večer je domluvená sauna.   
Ráno opět přesun k lodi. Domlouváme stání pod jeřábem na zvedání stěžňů.  Není to problém, protože stěžně stejně všichni staví hned při dávání na vodu a pod jeřáb nikdo nezaplouvá.  To nám plně vyhovuje, protože na koncích stěžňů je sice kování se spoustou ok, ale nevíme, co do nich přijde. Takže přeplout pod jeřáb. Zatím jsme přetahovali loď jenom na lanech, a tak to bude první plavba. Na Z noze je namontovaná sklopná třílistá vrtule. Nevím, jak se to bude chovat, a tak jsem hodně opatrný s plynem. Opatrnost se vyplatila, protože Paulus namontoval řadící páku sice pěkně na kormidelní sloupek, ale přehodil bovdeny, a tak loď při páce vpředu couvá. Tak si zapisuji další práci do seznamu oprav a s přehozeným řazením pluji pod jeřáb. Tam poprvé rozbaluji plachty a vysypávám pytel s lany. Na některých byl i finský popis a pečlivě jsme vše přeložili, ale málo platné logiku v tom uspořádání hledám pomalu a těžko. Nebudu zdržovat, večer je hlavní plachta na místě, zbývá doladit detaily, jako je délka jednotlivých lan a umístění kladek. Odjíždíme za soumraku ve 20.30 s dobrým pocitem, že ta přední je to samé - jenom menší a že to bude následující den hračka. Další den je ale opět všechno trochu jinak. Pro hlavní plachtu byly namontovány kladky na palubě. Pro přední stěžeň není na palubě nic, a tak zkouším vymyslet, jak na to. Není tady ani potřebný počet šeklů a kladek, a tak se stávám věrným zákazníkem místního jachtařského obchodu. Večer sice plachta visí, ale její ovládání není ani zdaleka hotové. Blíží se konec týdne, kdy bude muset majitelka odletět do Stockholmu, a tak vše provizorně vážu, aby přelétávající balík plachty a dřevěných latí nazývaných „batens“ někomu neurazil hlavu a chystám vše na křest. Křest proběhl v sobotu dopoledne. Loď dostala jméno Nereid. Na záď byla vyvěšena švédská vlajka a na výtah, který se nazývá „ burgee halyard“, finská zdvořilostní. Zkuste si zapátrat ve slovnících. Celkem mi trvalo, než jsem přišel na to, k čemu ten výtah je.  Po křtu bylo potřeba přeplout do jiné maríny, a tak kolem 12.00 startuji motor, opouštím marinu Fino a značenou plavební drahou přeplouvám do mariny Sökö.  Je to sice jenom 8 Nm, ale nemám papírovou mapu, na palubě u kormidla je sice pěkný mapový plotr, ale nemám připravenou trasu, a tak nakonec pluji s NB na klíně.  Cesta uběhla rychle, plul jsem na nízké otáčky (motor je zcela nový, i když byl namontován před 10 lety) ale trochu foukalo od zadu. Čekají mne tedy 3 dny osamocené práce na lodi a zbývá toho dost. V marině se připojuji na 220V a pouštím v lodi přímotop. Potom pracuji na plachtách, otáčím ovládání motoru, opravuji systém rozvodu sladké vody (obráceně zapojené čerpadlo), zprovozňuji fekální tank a provádím spoustu dalších prací, aby byla Nereid připravena na vyplutí. Ve středu pro mne přijíždí známá Finka a odváží mne na letiště.

Potom let do Prahy a v 19.30 jsem v ČYK a mohu referovat posádce, že plavba bude a že je snad vše připravené. Takže doufejme, že je a že v květnu vyndáme plachty a vyplujeme směrem na Jih.
Fotografie ze stavby lodě ještě od Pauluse a potom i z mého účinkování najdete ZDE nebo

Pokud Vám to nefunguje, nezoufejte - nějaké fotky dodám, až bude čas, ale zajímavější to bude stejně až z plavby. Pokračování budu psát, jak to půjde.
Ahoj   Standa