Jak bylo v "Petěru" a jak to bylo dál.

Tak jsme se po utkání s byrokratickým aparátem konečně vyvázali v marině River Jacht Cluba a začali se rozhlížet co a jak, přeci jenom to není tak úplně to co známe. Cizích lodí tady není moc, po jedné z Německa, Anglie, Estonska, Holandska a my jako zástupci České republiky. Smutné je že naši vlajku nemají na skladě (jsme první Češi v tomto přístavu a jak to vypadá tak i v této části Ruska ) a nemohou ji vyvěsit, ale prý si ji seženou ( za těch 6 dnů co jsme tam stáli se jim to nepovedlo). Nejprve plujeme natankovat a cena nafty je příjemným překvapením 20 rublů za litr ( 100 rublů je za 62 Kč) tedy po přepočtu 12,4 Kč za litr. Tím ale ty pozitiva končí. Marina je to veliká a má velký administrativní dům o 2 patrech. V přízemí jsou dvě sanitární místnosti s WC a umyvadlem otevřené po celou dobu, v suterénu je jedna místnost s WC, 4 sprchovací kabiny a pračka. Bohužel suterén je otevřen ráno od 7.00 do 10.00 a odpoledne od 19.00 do 21.00 , o sobotě a neděli se neuklízí, ale zamyká se důsledně. Dojmy nevylepší také koše na použitý toaletní papír, umístěná vedle toaletní mísy (to je v Rusku celkem běžný jev, používají odpadní potrubí malého průměru a papír ty tenké trubky ucpává), jak to tam vypadá v neděli večer raději ani nebudu popisovat. Jinak stojíme vyvázáni v přístavním bazénu na nových molech s elektrikou rozvedenou do několika rozvaděčů. Vodu je možné napustit z hadice která je přímo na mole, o její kvalitě nemáme žádné informace, ale zatím jsme se ne po...

Ráno vyrážíme do města. Po cca 1km dorazíme na konečnou autobusu č.14 a trolejbusu č. 7.
Nemají tady ale nikde kam to jede, tak se domlouváme s řidičem busu že až budeme u Aurory tak nám řekne. Systém placení v MHD je hotovostní, tedy hotově u řidiče autobusu, nebo v trolejbusu jezdí průvodčí. Cena je jednotná -18 rublů za použití linky, na vzdálenosti nezáleží.

Skutečně se nám daří vystoupit hned na poprvé u Něvy, i když o dva mosty dále než potřebujeme. Říkáme si, že si někde vezmeme plánek města a bude to příště lepší, ale informace v této části města nejsou k mání. Tak šlapeme podle Něvy k Auroře, kde si plánek za 50 rublů kupujeme. Také sehnat informace o dojezdu VOR je celkem obtížné, nikdo neví na co se ptáme. Nacházíme plakát kde je napsáno že dojezd bude na Petro - Pavlovské pevnosti, ale chybí časové informace. Tak zatím pouštíme VOR z hlavy a zaměřujeme se na památky. Je jich tady opravdu hodně, ale většinou v dost zuboženém stavu. Tak že - Ermitáž (zimní palác), vojenské námořní muzeum, admiralita, něvský prospekt, památník Petra Velikého, Aurora, Petro - Pavlovská pevnost. Časem jsme našli optimální spojení trolejbusem do centra, potom projít centrum, dojít do tržnice Sytnyj rynok, nakoupit potraviny a autobusem zase do mariny. Na cestě z autobusu je útulný bufáč, kde naše výpravy pravidelně končí u pikslového piva místí výroby v ceně 50 rublů. Připojení na wi-fi se mi podaří až v administrativní budově (nemají to zabezpečené), ale není tam zásuvka (sedávám při tom na wc), tak že na baterii NB a to je tak na stažení počasí a stažení pošty. To počasí na internetu je tady celkem nutnost, nefunguje tady Navtex. Nejdříve jsem se domníval že je chyba na našem přijímači, ale když se ptali sousedi z Německa a potom i Poláci říkali že jim to také nejde tak to bylo jasné. Z webu taky dostávám informace o programu VOR.

V předvečer přichází zaměstnanec mariny s nabídkou vyplout se podívat na cílovou linii před Krondštadt. Chvíli o tom přemýšlíme, ale je to cca 30 mil, znamená to vyplouvat kolem půlnoci, potom zase 30 mil zpátky a počasí nic moc. Tak že nic a druhý den se jdeme podívat do vesničky VOR. Je otevřená od 11 hod a propagace a doprovodný program je na tak mizerné úrovni že jdeme do města a vracíme se odpoledne před pátou hodinou. Na pátou je ohlášeno zvednutí mostů a příjezd flotily lodí VOR. V pět se skutečně mosty zvednou, ale také začíná pršet. Na nábřeží je dost lidí, ale davy známé z jiných dojezdů to rozhodně nejsou. Kolem 17.15 proplouvá první loď, jsou to Rusové a za ní všechny další v pořadí od zadu až k vítězi.S první lodí začal také ohňostroj, ale dost jim kouřil a tak nemělo cenu fotit. Liják také gradoval a přistávání k molu a defilé posádek tak sledovala značně prořídlá skupina příznivců.

Vydrželi jsme skoro do konce, ale když se začali sjíždět elity, tak promočení jdeme na bus a do lodi připravit se na zítřejší odjezd. Přijela nová posádka a stará zítra odjíždí domů.
Předpověď byla příznivá, ale realita zcela jiná. Po probuzení konstatujeme vítr NW o síle 5Bf, jdu se připojit a skutečně se předpověď úplně změnila. Tak posouváme odplutí na další den, ale to také není nic jednoduchého protože potřebujeme zaplatit za další den stání a tady se chodí do práce na 10.00 hodin. Tak že čekáme, potom platíme a potvrzujeme nový crew list a vyplouváme směrem na Morvagzal. Odplouvají skoro všechny cizí lodě, tak že je tam dost fronta a strávíme na Morvagzálu 2 hodiny. Potom na motor do hlavního kanálu, plachty nahoru, v příjemných podmínkách přes Kronštadt, začíná trochu víc foukat, ale směr se dost mění, vlny jsou rozbité a tak se mlátíme nocí a další den a ve 02.00 druhé noci vítr definitivně lehá, tak startujeme motor a suneme se k Helsinkám. Kontrola u ostrova Gogland, tentokráte jenom vysílačkou a jsme propuštěni dál.

Dráha na vjezdu do Helsinek je dobře značená, a tak 1.7. v 07.00 jsme vyvázáni na pasové kontrole v Helsinkách. Začínáme snídat, přicházejí dva chlapíci sice v zeleném, ale v pantoflích. Za dvacet minut pokračujeme a v před osmou jsme vyvázáni na ostrově Blekholmen v marině Nyländska Jaktklubben. Protože jsme pluli ve 3, ale hlídkovali převážně ve dvou (zdravotní indispozice členky posádky), tak si dáváme po stakanu slivovice a jdeme spát. Když se odpoledne probereme, tak začínáme zkoumat marinu. Je to nejstarší klubová marina v Helsinkách, které vévodí pěkná dřevěná původní budova, která je dokonale udržovaná a v které je kancelář mariny a v prvním patře hezká restaurace, kam se každý večer sjíždí poměrně hodně lidí z města. Marina je umístěna na ostrově a tak dopravu zajišťuje přívoz, který je zadarmo a funguje po celý den až do půlnoci. Pro hosty mariny poskytuje restaurace slevu. Připojení na wi-fi je zadarmo a dokonale funguje, WC a sprchy + od 19.00 sauna a to vše za jednotnou cenu 25 euro/den. Helsinky jsou poměrně malé a podle mapy proběhneme centrum a význačné památky za necelé 2 dny. Problém je opět s počasím, hlásí nejprve varování před bouří, ale ve městě se to nějak neprojevuje. Na další dny hlásí Navtex i internet vítr z východu až severovýchodu a tak plánuji přeplutí do Švédska. Když ale vyplujeme labyrintem ostrovů na volné moře, není po větru ani památky, tak se po několika mílích rozhoduji pro návrat mezi ostrovy a „vnitřní cestu“ je to sice stejně na motor, ale nejsou tam vlny a tak postupujeme rychleji. Odpoledne začíná pršet a tak hledám kde hlavu služit. Nakonec stojíme na kotvě v zátoce Skansfjärden. Ráno mě budí alarm GPS, rozfoukalo se, tak v 05.30 je kotva venku a pokračujeme kolem Hanko až do malé mariny na ostrově Rosala. Stání tady stojí 12 euro + 2 eura za elektriku, sprcha je za 1 euro. Ráno opět vyplouváme brzy a kolem po poledni míjíme levým bokem maják na Utö a vyplouváme na volné moře. Vítr fouká od jihovýchodu a s časem nabývá na síle. Také se zatáhlo a začíná pršet, tak že klasický přechod fronty. Trochu se zhoršila dohlednost, ale orientace je v těchto vodách poměrně jednoduchá. My plujeme tam co plují trajekty (to jsou bedny nasvícené jak vánoční stromečky) a křižujeme dráhu obchodních lodí (také snadno identifikovatelné). Kolem 04.00 vidím světlo majáku Remmagrund, ale bliká červeně, tak pokračuji k severu až se změní červená na bílou a potom rovnou za světlem. Začínám toho mít dost, opět se střídáme ve dvou a navigaci musím dělat sám, tak že opouštím plavební dráhu a pluji k ostrovu Lidön, kde už jsem byl a vím že za tohoto větru je tam kotviště dobře chráněné. V 08.00 stojím v zátoce Ősterhamn, záďová kotva a přídi dvěma lany do V ke břehu a jak jinak, jdeme spát. Odpoledne krátká procházka a koupání, voda má 16°C, ale dá se to vydržet alespoň nejsem malátnej. Další den ráno vyplouváme do mlhy, tak že radar + plotr, ale za hodinku se to rozpouští, zvedá se vítr a plachtíme kolem krásných míst směrem na jih. Našim cílem je kotviště na ostrově Böckö, kam doplouváme v 15.00. Házím záďovou kotvu a přídí ke břehu, dopínám přední lana, většinou se kotva trochu povolí a musím převazovat, ale tady to vypadá že se dobře chytila, tak necháváme hlídku na lodi a jdeme do další zátoky chytat ryby. Během hodiny máme slušný úlovek a vracíme se na loď. Nemáme sebou gril a oheň se tu nesmí rozdělávat, tak jde štika do chladničky na zítra a já do vody. Tady je voda podstatně teplejší, dá se v pohodě plavat a šnorchlovat. Kolem desáté jdeme spát, ale už ve 03.00 se budím silným větrem. Sousední lodě urychleně odplouvají, vítr fouká z boku a my jsme poslední, za námi už jenom břeh. Zátoka se tady ale zužuje, tak nastavuji několik lan a daří se nám kotvu podpořit lanem na protější břeh. Přesto se jedná o značně neklidný zbytek noci a raní odkotvení není prosto adrenalinových okamžiků. Když konečně plujeme proti větru a kotva je na boku lodi, čeká nás hnusná práce zbavit kotvu ohromné hroudy jílu, kterou jsme vylomili ze dna. Vlečení vodou nezabírá, tak že oškrabat ručně. Za chvíli je bláto všude, ještě že zase prší, pomocí mnoha kýblů vody očistíme popořadě kotvu, řetěz, palubu a sebe.

Tento cyklus se opakuje několikrát, než je konečně ukončen tím že žádný z nás nezanechává nikde blátivé otisky nebo stopy. Zbytek dne už proběhne bez zvláštních příhod a 9.7. odpoledne se vyvazujeme ve Vasa-marině ve Stockholmu. Večer pečeme rybu, přichází švédští přátelé a tak zakončuji další část plavby. Teď mne čeká 14 dní s rodinou a potom přijede Ivo se ženou a poplujeme se podívat do Turku a po jejich odletu se vracím do Polska a následně do Česka. Když jsem dával na jaře na web nabídku s volným místem tak se pár lidí hlásilo, ale nikdo to nakonec nepotvrdil tak že Stockholm - Štětín zatím sólo.
Fotky zatím nemám zpracovaný, dám je fotogalerie až po návratu.

Pokračování příště.