Začalo to jako vždycky - nakládka lodi jeřábem na podvalník, doprava k Labi a cesta po Labi a kanálech do mariny Goclav ve Štětíně. Cesta zabrala 14 dnů, jde to i rychleji, ale plul jsem sám a nebyl důvod spěchat.
z kanálu okolo Berlína
Do Štětína připlouvám ve čtvrtek odpoledne a domlouvám si na další den jeřáb na stavbu stěžně. Zbytek dne trávím přípravou takeláže na postavení stěžně a vyřízením e-mailů - mají tu připojení na wi-fi. V sobotu v 09.00 přeplouvám pod jeřáb, který je tady trvale na břehu bazénu a během 0,5 hodiny mám stěžeň postavený. Obsluha jeřábu odchází a já začínám napínat, povolovat, napínat atd. Když mám stěžeň tak jak ho chci mít a všechno je napnuté a dotažené (doufám, že je to dobře, až poprvé vyndám plachty tak se to pozná) tak ještě zajistím všechny čepy proti vypadnutí a omotám bandáží z šedivé lepicí pásky (už se mi stalo, že se plachta o pojišťovací kroužek trhla). Potom přidělat ráhno a nandat a připevnit plachty. Používám plachty klasické, tedy měním kosatky s genou podle potřeby a na přídi se dají vyvázat pouze dvě, tak pro začátek volím genu a samopřehazující kosatku + hlavní s dvěma refy. Další plachty zůstávají připravené v lodi (další kosatka a bouřkové plachty). Než to dám všechno dohromady, přijíždí posádka - Jindřich a Milan. Jsme komplet a ráno po výměně vody v tanku startujeme směrem na Swinoujscie. Je to 32 Nm a z toho se nám polovina daří na plachty a v časném sobotním odpoledni přistáváme v marině Basen Polnocny. Tady jsme byli záhy odchyceni posádkou polské lodi Hajduk a pozvání k účasti na pikniku, který se, jak už to chodí, krapátko zvrtl. Družili jsme se až do neschopnosti jednoho člena naší posádky chodit a s výmluvou na jeho stav jsme opustili palubu Hajduka. Nutno podotknou, že jsme nebyli prví kdo odpadl, takže ostudu jsme neudělali.
piknik na Hajduku a okolo
Ráno bylo slunečno, ale vítr foukal ze severovýchodu a tak začala sháňka po předpovědi počasí. Navtex mi dává předpověď na 24 hodin a říká, že se vítr měnit nebude. Tak jdeme na návštěvu do přístavní hospody Tawerna Zeglarska kde za 10 zlotých získám přístupový kód na wifinu a za dalších 6 zlotých pivo. Na rozdíl od dobře fungujícího připojení je pivo dost odlišné od českých standardů. Do úterního večera pořád to samé, tak jsme dost otrávení.
Při rutinní kontrole dokladů ale zjišťujeme, že jeden ze členů posádky má vízum pro vstup do Ruska na jiné datum než potřebujeme a rázem je o náplň volného času postaráno. V pondělí ráno začíná telefonování, naštěstí má v ČR druhý pas, tak to snad půjde, něco to bude stát, ale zase nepropadne letenka z Petrohradu. Druhý člen posádky v pondělí ráno konstatuje, že se oprava jeho chrupu provedená před odjezdem z ČR asi zcela nepovedla a tak opouštíme zuřivě telefonujícího kolegu a jdeme hledat místního dentistu. Dentista nalezen a první pomoc poskytnuta, ale zásadní zásah je domluven na druhý den (úterý) na odpoledne.
Je úterý večer, chrup je ošetřen a vízum se vyrábí. Zůstává ještě problém jeho převzetí, se vší pravděpodobností to bude Tallin. Zítra ráno vyplouváme, kam to bude, rozhodne počasí.
10.6.2009 ráno 08.00 - konečně se otočil vítr, i když předpověď na další dny neslibuje nic dobrého. Vítr se má stáčet opět k východu s kolísáním síly a v noci ze čtvrtka na pátek konečně jihozápad, ale se sílou do 24m/s. Ve středu se posunujeme podle polského pobřeží směrem na východ, ale navečer se vítr stáčí a tak stáčíme Eternity přídí k severu. Tak se dostáváme během noci a dalšího dne na východ od Bornholmu, kde v 18.30 hlásí hlídka, že vedle nás kouká nějaká tyč z vody - asi prý kardinální znak nebo co a kudy že jako má plout?
Vrhám se k mapě, poloha 55 12.830N, 016 00.470E, hloubka podle mapy kolem 90m. Rychle na palubu a dalekohledem zkoumáme co to je. Za chvíli se vedle domnělého kardinálního znaku (vršek byl černý a spodek měl nějakou světlou barvu, i když žlutá to pravda nebyla) objevuje další podivnost, která se začne otáčet a pak na nás zcela zřetelně upře své čočky periskop. Plujeme v té době v mírném větru, rychlostí kolem 3 uzlů, vrtule je zablokovaná a asi nevydáváme žádný identifikovatelný zvuk. Tak jim do té optiky zamáváme a plujeme dál, jako že nic a normálka, periskop okolo nás udělá velké kolo a potom se zvolna noříc vzdálí na východ. Během noci plujeme zvolna k severu a já tiše doufám, že předpověď nevyjde tak doslova, protože 24 m/s by bylo pro 9m délky Eternity hodně. Během noci vítr spíše slábne, to se dalo čekat, tak toho moc nenaspíme, pořád se přehazuje, nandává se peň, sundává se peň, okolo zuří vojenské manévry, neustále nám nad hlavou přelétává ohromné letadlo s rozsvíceným reflektorem, které asi hledá tu ponorku, do toho lodní doprava a ráno v 06.00 to začalo. Hned při první poryvu jsme na palubě, balíme plachty a nandáváme nejmenší kosatku která je na lodi. Vítr sílí a sílí a vlny nám rostou a rostou. V 12.30 se potkáváme s vojenským konvojem, jedná se o 5-6 hladinových plavidel různé velikosti. To už náš směr plavby nemůžeme příliš korigovat, jediná starost je aby nás vlny podjížděli od zadu, každé zaváhání se trestá vypláchnutím kokpitu. Jedna z menších lodí konvoje se oddělí a pluje se na nás podívat z blízka, mám pocit, že nás filmují nebo fotí, tak jim mávám, oni taky zamávají a potom si plujeme každý dál po svém. Při střídání, když lezu z kokpitu do lodi, se mi uvnitř lodi udělá zle a musím si chlapsky odplivnout. Když potom nastupuji na další hlídku ven,
situace se opakuje - změna prostředí a okamžitá reakce žaludku. V 15.00 to už nevydržela kosatka (když jsme se dostali mezi dva hřebeny vln tak začala flatrovat a nepomohla žádna změna dotažení nebo nastavení, prostě v údolí to foukalo jinak), tak že na příď a stáhnou kosatku dolu a zbytky uvázat. Jsme tedy bez plachet, ale na rychlosti se to zas tak moc neprojevilo, s plachtou 6 uzlů, na holý stěžeň mezi 3-4 uzly. Čekám, kdy se bouřka vyčerpá, ale zatím žádné oslabení, to se dostavuje až v noci, kolem půlnoci už je naše rychlost jenom kolem 2 uzlů a v sobotu ve 02.00 už zůstává jenom mrtvé vlnění. Jsme bokem od vyznačených pásem plavby a ani radar neukazuje, že by se kolem měli pohybovat nějaké lodě, tak rozsvítím kotevní světlo a jdeme si lehnout. Vstáváme v 05.30, žádný vítr a vlny jsou také menší, startujeme motor a suneme se do malého přístavu na jihovýchodě Gotlandu ve Švédsku. Během dne se vítr stočí na NE a s motorem plujeme proti, rychlostí kolem 2 uzlů, ale odpoledne jsme vyvázáni v přístavu Vändburg a začínáme počítat škody. Kosatka je na hadry, jsou utrhané plachty chránící kokpit proti větru a stříkající vodě, ze státní vlajky zůstalo cca 20 cm délky. Jedna skotačivá vlnka otevřela posuvný dekl zadní kajuty a vnikla dovnitř. Jindřich, který tam zrovna spal má všechno mokré a matrace jsou jako houba.
Na další den Navtex hlásí opět varování před bouřkou, tak vyndáváme všechno mokré ven a sušíme. Pondělí ráno, příhodný SW, ale jenom do večera a potom totální flauta. Stojíme na nehybné hladině, GPS ukazuje rychlost 0,1 uzle a čekáme na vítr. Ve středu v 18.30 se vedle ve vzdálenosti asi 1 Nm od nás vynořuje opět ponorka. Tentokrát ji dokážu vyfotit, má venku celou věž, ale vítr nám foukat nezačal. Po 48 hodinách bezvětří ztrácím trpělivost a startuji motor. Plujeme na motor do čtvrtka do 02:00, kdy začíná foukat SSW. Nejprve slabě, ale ve 04.00 už děláme slušných 4,5 uzle a míříme k Irbenskému průlivu, tedy vjezdu do rižského zálivu. Jsme 4 den na moři a chceme si oddáchnout, plujeme v poměrně frekventované oblasti a systém 2hodiny hlídka a 4 hodiny odpočinek se začíná projevovat. Míříme k ostrovu Abruka a přístavu Kuressare, kde se ve čtvrtek ve 20.00 vyvazujeme. Ráno se nechce vstávat, ale vítr má ten správný směr i sílu a proto vyplouváme směrem na Tallin, kterého bez zvláštních příhod dosahujeme v sobotu v 16.30 (nejsme přímo v Tallinu, tam se nedá stát, ale v přístavu Pirita). Milan kontaktuje konzulát a vyzvedává si pas s platným ruským vízem. Dostáváme se na internet a předpověď je mizerná: dva dny bezvětří a potom východní větry až do konce týdne. Chtěli jsme v Estonsku navštívit ještě přístav Kunda, ale po prostudování předpovědí je jasné že musíme mazat na východ, dokud to jde, dřít se proti větru s motorem se nám nechce.
V pondělí ráno tankujeme naftu a vyplouváme k cíli naší cesty. Ze začátku volím nejkratší kurz směrem na plavební dráhu do Petrohradu, hladina je jako zrcadlo, motor brumlá, autopilot kormidluje a tak se dostáváme k ostrovu Gogland a pokračujeme podle vyznačené plavební dráhy. Mám zapnutou vysílačku na kanále 16 a čekám, kdy se ozve ruská pobřežní stráž. Ta se skutečně ozývá a ne jen vysílačkou, ale vysílá kontrolní plavidlo. Potom proběhne kontrola a zápis. Chtějí vědět, kde jsme překročili hranici. Mám nové mapy od admirality a tam hranice mezi Estonskem a Ruskem vyznačená není. Polohu zanáším podle GPS každé dvě hodiny a plotr v lodi nemám. Rusové debatují se svou mateřskou lodí (k nám připluli na gumáku) a nakonec nám do mapy vyznačí kde asi je hranice, řeknou, že jsme sice jeli trochu bokem, ale že nám pro tentokrát bude odpuštěno a nedají nám „štraf“. Pro vjezd do ruských vod je potřeba plout ve vzdálenosti do 5 kabelů od v mapě značené dráhy. Když se vše ujedná a dostaneme protokol o prohlídce a poučení, jsme propuštěni a podle instrukcí pokračujeme směr Krondštat, kde má proběhnou první vstupní kontrola. Kolem půlnoci z pondělí na úterý vplouváme k pevnosti Konstantin, kde má být podle pilota pro Balt i podle instrukcí z internetu první hraniční odbavení. Dům nacházíme podle popisu a fotografie, ale je to teď hotel (vypadá to spíš na bordel) a nikdo nám není schopen říci kam dál. Nakonec vyhrabu zmínku o kontrolním bodě Krondštat a že by mohl být na kanálu 6. Nakonec se skutečně někdo ozývá (volací znak GRANIT) a říká, že máme plout na Morskyj Vagzal do Petěrburgu. Zkuste si ho najít na námořní mapě. Tak že kde asi tak ten Vagzál je? Žádám o koordináty, ale paní neví co chci. Tak prohlížím všechny dostupné mapy v NB, ale nic. Tak znovu volám „Granit“. Je to někde u přístaviště trajektů. Ještě že jsou bílé noci, tu tmavší část strávíme na
hlavním tahu a potom už rozeznávám odbočku a v dáli vidím vyvázaný trajekt. Trvá ještě nějakou dobu než k němu doplujeme, vyvážeme se a s doklady od lodi a posádky mířím do budovy. V budově nacházím ochotnou paní, která vysvětlí, že toto není Morvagzal, že musíme jinam a ukáže kam. Tak že přeplouváme a trochu bloudíme a výsledkem je, že sedáme na mělčinu. Ale Eternity je ocelová loďka, tak na zpátečku vycouváme a najdeme konečně tu správnou cestu a 08.15 SEČ (tady je o 2 hodiny více), přistáváme u mola Morvagzálu. Celkem hezká policistka v hnusných maskáčích nám sdělí, že už nás čekají, ale že teď musíme počkat, protože se střídají směny. Tak čekáme. Hodinu. Potom se nás ujme další policistka, zběžně projde loď a odvede mne do kanclu, kde začínám vyplňovat spoustu papírů. Trvá to asi hodinu a tady se také dozvídám, že cizinec může pouze do dvou marin v Petěrburgu - jedna je přímo na Morvagzále (Navy Yacht Club) a druhá Central River Yacht Club. Ta první poskytuje pouze stání lodi bez sociálního zázemí. Po skončení a podepsání papírů se ptám, jestli je to všechno a jestli mohu odplout do mariny. Odpovědí je mi jasné „da“, tak jdu k lodi. Na nábřeží vedle nás stojí ruská válečná loď a chystá se nějaká sláva. Je tu kapela, kadeti ve svátečních uniformách a několik televizních štábů. Záhy zjišťujeme proč. Připlouvá, nebo lépe je sem dvěma remorkéry vlečena a manipulována anglická vojenská loď H.M.S.St.Albans. Toto plavidlo potkáváme již podruhé za týden, bylo součástí konvoje, který jsme potkali za bouřky. Chvíli zevlujeme, ale když se začnou papaláši plácat po ramenech, tak vyrážíme do mariny CRYC. Plavba trvá asi 1,5 hodiny a na konci cesty chybí plavební znaky, které by tam podle mapy měli být. Tak to odhadneme a vplouváme bez úhony do bazénu přístavu. Již zdálky nám ochotný chlapík ukazuje, kde máme přistát, ale jaké je naše rozčarování, když nám oznamuje, že na nás čeká, protože volali z Morvagzála že nám chybí jeden papír a že máme připlout zpátky. Dokonce se spojí s dotyčnou úřednicí a pokouší se vyjednat, že by nás tam odvezl autem, ale jeho návrhy jsou striktně odmítnuty, tak otáčíme a plujeme na Morvagzál. Když dorazíme, úřednice už čeká, za 5 minut je papír vyhotoven, a po důrazném doporučení ať na ni nezapomenu, až budeme odplouvat (abych se nevracel 170 mil od hranic) jsme propuštěni. Tak že zase hodinka a půl do mariny a v 16.00 SEČ jsme definitivně vyvázáni, dáváme přípitek a pár piv a jdeme spát.
Upluli jsme od 10.6. do 23.6. 836 Nm, teď nás čeká prohlídka Petěrburku, dojezd Volvo Ocean Race, potom Jindřich s Milanem odjedou do ČR, přijede Jarda s manželkou a vyplujeme směr Stockholm.
Bude pokračování .....