A tuhle znáte?
Celý dnešní den 21. listopadu jsem stravil sháněním spojeni na Pactor, abych si mohl stáhnout předpoveď počasí na příští 3 – 4 dny, které odhaduji, že mi zbývají do Montevidea v Uruguayi a odtamtud už to je den, či dva plavby do Buenos Aires. Ale už v Montevideu mám v úmyslu si trochu oddychnout, projít se a porozhlédnout se okolo. Moře je od včerejška vysoké, vlny 5 – 6 metrů zezadu, do toho 30 až 36 uzlů větru, no žádná sláva. Občas vrchol vlnky spadne i na palubu. Zatím si jedna odnesla jen záchrannou podkovu ze zábradlí. Byla standardně připoutaná – a přesto...
Dolů větrem jsem uháněl i 12 uzlů k zemi a čas do Montevidea se očividně krátil.
Potřebuji nutně upřesnit tu předpověď na pár dní. Má se v podobné intenzitě vítr otočit do protisměru a já bych si měl udělat vhodnou strategii plavby, anebo dokonce, bude-li to nutné – najít si nějaké místo, zase nějakou zátoku na pobřeží, kde bych nepohodu přečkal. Denní limity spojení jsem zdárně už skoro vyčerpal bez toho, aby se mi předpověď podařilo stáhnout.
Zkoušel jsem to do pozdního odpoledne, elektrárny svázané, inverter vypnutý, baterky v lodi vybité... no abych z toho nebyl na nervy...
Známá věc – s plným zaludkem se svět nevidí tak černě. Takže rizoto s vepřovým – fakt docela dobré, přiměřeně dochucené. A život je zase veselejší. A hele – hnedka v zápětí naběhl Belgičan Andre On0FS. A najednou – autopilot mně úplně neznámý alarm a na displayi – „AUTODRIVE FREEMOVE“ – a loď hned bokem k přepadávacim vlnám. No nazdar!
A shodou okolností jsem na to dnes ráno myslel - co bych asi dělal, kdyby mne opustil autopilot. Ano, mám náhradní čerpadlo. Ale výměna – to obnáší nejen oddělit od systému a přidělat novou pumpu. Musí se to oživovat, odvzdušnit a bůhvíco ještě. A dělat to v těchhle vlnách a větru přes 30 uzlů...?
A hned jsem si na své ranní úvah vzpomněl. Rychle k autopilotu – standby, přepnout řízení do pilothouse na manuál, srovnat kurz... zdálo se mi, že se mi to podařilo. Hned na to AUTO a zdá se, že zabralo. Rozsvítit ve strojovně, upalovat tam. Čerpadlo naříká – jak kdyby mlelo z posledního – jezdí naplno jednu stranu, naplno druhou. Hned sháním šturmáky – nemám. Tak tepláky a offshorovou bundu a ven do cockpitu za kolo. Směr po vlnách se mi daří srovnat, ale jako by část pohybu byla na prázdno. Zavzdušněné – bleskne mi hlavou. Zmizel olej. Rychle svinu genu. Doběhnu k lockeru v kuchyni, kde vzadu mam hadičku. Vytrhnu ze schodu nářadí – je to 19 – vím to, doléval jsem olej na Cape Verde – i mazal kormidlo. Samozřejmě se mi ve spěchu nářadí rozkutálí. Neovládaná loď se kymácí ze strany na stranu. Půllitru oleje ještě mám, naleji ho – pomalu do nalévacího otvoru v cockpitu zmizí, je to vidět průhlednou hadičkou, která má závit jako zátkový šroub. Ke konci půllitru to ale vypadá, jako by měl systém dost. V pocitu při točení kolem kormidla se ale nic nemění – jde příliš lehce. Tlak oleje asi někde ze systému mizí. Kontroluji hadice ve strojovně, u pojistek v pilothouse... nic. Utemovat celou loď, zkontrolovat lukny, zavřít ventilace, zamknout vchod. Pravděpodobnost, že vlny budou padat na palubu je dost velká.
Honem do zadní kajuty k hydraulickým válcům. Rychle rozhážu matrace, podložky a krycí desky. .. A už to vidím! Táhlo jednoho hydraulického válce je odpojené od přepákování na hřídeli kormidla, kormidlo se otáčí samo tlakem od vln a způsobený tlak na připojený válec tahá a tlačí naprázdno odpojeným táhlem druhého cylindru. Na konci táhla zůstal vyšroubovaný čep/šroub 12 mm v průměru, navlečený na kulové uložení táhla. Na této straně je do těla šroubu zespodu navrtána díra se závitem M6 a v ní inox závitová tyčka cca 8 cm dlouhá, ke které je přimontováno táhlo indikátoru polohy kormidla, který dává informace o poloze kormidla autopilotu a zobrazuje se tam rovněž v podobě čárek na displeji dole. Závitová tyčka je ohnutá – jak s ní kormidlo a táhlo cylindru lomcují. Hrozí, že se utrhne plastová páka k indikátoru Raytheon. Nic tam neni „nacvakávacího“. Bláhově se pokouším šroub našroubovat zpět. Kormidlo v pohybu má obrovskou sílu – takže ani náhodou – vystihnout okamžik, kdy se táhlo schází s přepákováním kormidla – ani náhodou....
Vyjímám emergency tiller - ten obrovský zahnutý klíč, který se nasazuje na konec hřídele kormidla a mělo by se dát takto mechanicky nouzově kormidlovat a přitom koukat z lukny nad postelí. Teď vím už velmi dobře, že je to jen zadostiučinění předpisům, že něco takového musí na lodi být v povinné výbavě. Když se vší silou zapřu proti otáčení kormidla – páka mne odhodí na bok kajuty – jako bych se nesnažil. Pot ze mne lije. Závitová tyčka nepřežila a jak se ohýbala – už praskla. Naštěstí nepraskla namísto toho plastová páka indikátoru. Takže už mohu vyjmout ten proklatý šroub. Jaká bláhovost – myslet si, že bych ho tam mohl rukou nějak zašroubovat - do přepákování kormidla. Dva poslední závity jsou zničené a totéž – jeden/dva závity v přepákování hřídele kormidla – takové ty „brejle“. Kdyby se alespoň ta loď tak nekymácela,.tak tak že mne to neshodí s postele na zem před koupelnu. Upaluji to přední kajuty do basičky s Dremlem pro pilníky. Odbrušuji poslední pokažený závit ze šroubu. Na šroubu se zdá být divné stoupání. Zatím nepřemýšlím, že bych rozhrabal postel a našel závitníky – třeba by tam nějaký toho rozměru byl, nevím. Zatím volím primitivní způsob opravy závitu v „brejlích“. Opravený šroub šroubuji do přepákování zespodu. Rychle pro golu do strojovny. Ano, jde to. Projedu závit dvakrát třikrát sem tam, odstraním špony.
Jak ale zastavit kormidlo, abych jej mohl postavit proti kulovému uložení na konci táhla z cylindru, Napadá mne spásná myšlenka, které se hned chytám. Běžím do pilothousu, startuji a dávám 1000 ot/min. Proud vody vypraporuje kormidlo a nyní jej už jsem schopen vždy mezi vlnami pákou ustálit uprostřed. Po několika pokusech se mi daří šroub/čep do „brejlí“ zašroubovat, tj. sešroubovat kulák na konci táhla cylindru s přepákováním hřídele kormidla. Opět mám kormidlo funkční alespoň na ruční ovládání. Délka ulomené závitové tyčky, zašroubované do těla šroubu je ještě dostatečná, abych na ulomenou tyčku ještě zvládl nasunout kulové uložení táhla indikátoru polohy kormidla a konec je akorát tak dlouhý, aby se tam provizorně dala našroubovat matička. Poměry se změnily, kormidlo rovně je indikováno na displaji jako mírně vlevo, ale na funkci autopilotu to vliv nemá. Ten prostě kormidluje podle informací z kompasu, resp z GPS – jestli už je to správný směr, či nikoli.
Velká úleva! Co se mi všechno v průběhu té hodiny, co se neovládatelná loď kymácela v 5-6ti metrových vlnách – no to by byla přehlídka průserových scénářů...
Rychle umýt ruce od olejů a osprchovat se, zasloužím si.
Hned je zase život veselejší a ani mi tolik netrápí – co že mne zítra čeká zase za melu naproti. Ale jsem plachetnice tak snad nepopluji na motor. Po sprše uklidit cockpit a vyložit zpět genu.
Rozvíjí se ale nějak pomalu, moc se jí nechce. Zkouším zpět zavinout ... a nic!!
Takže motorek. Nevím, co by mu mohlo být. Voda to nebude – nejenže jsem neplul přídí do vln, ale tentokrát jsem těsnění udělal docela dokonalé. Takže třeba visi uhlíky, nebo jsou odletované, nebo se projevila demagnetizace permanentních magnetů ve statoru po vytažení kotvy, nebo... bůhvíco.
Takže do přední kajuty pro pracovní kosatku. Žádná lahůdka – už se stmívá. Paluba je mokrá od motání se v bezvládí. Fouká pořád 25-30 kn. Hlavně, že mám harness a je kam se cvakat. Plachtu se podařilo vztyčit. V jednom je to trochu více běhání – do cockpitu – na příď - natahovat a odhadovat délku otěží... Ale je tam, táhne, motor vypnutý.
Postel nechávám otevřenou. Budu muset chodit často kontrolovat – zejména co dělá připojení indikátoru. Po zakotvení to zkusím dát úplně do pořádku a originálního stavu. Snad to půjde.
Už zase fouká přes 30 kn. Mám ale tedˇ při stejném kurzu cca 238° vlny výrazně z boku. Tak to bude nejspíše až do rána a dopoledne. Pak to lehne a za krátký čas – nářez zepředu.
Ale to až zítra, dnes je dnes – a my s Lavinii plujeme žádaným směrem – na Montevideo a Buenos Aires.
Tak jak se líbila – dobrá, ne?
Zdravím,
Pavel
Comments powered by CComment