fbpx

4.062 n.m. 11.3. - 9.5.1995 22.11. - 1.3.1996

18.4.

Na psaní musím mít drobet pohody. Nemusí být na stolku květiny, ani sklenka vína. Stačí, když loď stojí v klidném přístavu na kotvě. Dnes to zkusím obráceně. Píši na rozbouřeném moři v malé lodní kajutě, o kterou se tříští vlny. V lodi slyšíme tisíce zvuků. Při plavbě na vlnu to zarazí zadek do sedačky. Při opačné

cestě, tj. shora dolů, máte dojem, že židlička uhýbá. Po čtyřdenní plavbě z Casablanky se blížíme k nejsevernějšímu z ostrovů Kanárského souostroví, k Lanzarote.

Přístav Arrecife, stejně jako celý ostrov posetý vysokými sopkami, je skrytý v mlze a v dešti. Prší. Do neznámého přístavu vplouváme v noci. Je postaráno o nevšední zážitky plné napětí.

Mám po službě. Brácha sedí u kormidla a loď s genou a skasanou vratiplachtou na první ref uhání na zadní boční vítr. Správný kurz potvrdil radiový zaměřovač, výpočet kurzu v mapě, i náš malý zázrak, satelitní navigační přístroj Magellan. Sedím u navigačního stolu a mezi psaním vykresluji do mapy zeměpisné souřadnice zaměřené družicí a kontroluji údaje navigačních přístrojů. Zbývá jedenáct námořních mil k cíli. Vysoké vlny se za lodní zádí zalomí, zahučí, od přídě vytryskne voda a loď dostane z pěny dlouhé bílé vousy. Před hodinou jsme skasali plochu vratiplachty o další ref. Máme solidní rychlost 5 uzlů. To, co na klidné vodě není problémem, může být na rozbouřeném oceán nebezpečný manévr. Pasát je pro kasání - zmenšování plochy plachet na přídi vybaven rolfockem. Plocha hlavní plachty se zmenšuje soustavou kladek a lan z kokpitu. Posádka po manévru jen zaváže marlovací lanka. Venku je jasno, měsíc nahradil Sirius. Jeho záře vystřeluje na zpěněné vrcholky vln.

 

Vítr rozehnal mraky na pobřeží. Z nich vystoupily růžence světel. Echosonda ukazuje hloubku více než 100 metrů. Na hloubce 59 metrů budeme za devadesát minut. Vlna zasyčí. Letím hlavou na stěnu kabiny. Na zatlačení boule nemám čas. Honza u kormidla sprostě zařval. Zalila ho vlna. "Vadí?" ptám se. "Nevadí, jedeme dál".

Výška vln u pobřeží polevila. Ve 22.30 znovu upřesňuji polohu. Údaje GPS jsou přesné. K přístavu zbývá pět námořních mil, jedna hodina plavby. Na počítači máme program "GO TO". Týden trvalo, než jsme mu začali rozumět. Ze Znojma do Brna jezdila naše Škodovka dle satelitů. Dnes to je na ostro. Malá zelená obrazovka nad navigačním stolem ukazuje kompasový náměr do cílového přístavu zelenou linkou. Po ní se pohybuje symbol lodě. Kormidelník dbá, aby se linie překrývaly, to pak pluje přesně k cíli. V levém rohu obrazovky je časový, směrový a kurzový údaj. Loď je zaměřena osmi družicemi. Pokud ji zaměřují jen tři, pak je údaj označen jako nepřesný.

Některý čtenář si zajisté pomyslí, že "ta námořničina teď není žádný kumšt". Je to obrovský omyl. Námořničení i jachtaření jsou tvrdým řemeslem a sportem. Každá pomůcka, která přispěje k bezpečnosti plavby, se hodí. Proti starým mořeplavcům máme pouze více jistoty, že dorazíme tam kam míří naše cesta. Moře je laskavé, nebezpečné i nevyzpytatelnéstále stejně. GPS ukazuje vlaječku označující cíl cesty - přístav Arrecife. Na palubě jsou potřeba další ruce a oči. Na pobřeží, v záplavě světel bliká červené a zelené světlo přístavních hrází. Loď na displeji počítače spolkla cílovou vlaječku. Někde vpravo od kurzu je přístav. Zbývá ho najít.

Zelených i červených bójí označujících plavební dráhu je zde nějak moc. Musíme věřit GPS. Ty vpravo jsou správné. Opatrně se blížíme k pobřeží. Sledujeme hloubku pod kýlem. Vysoká mola a přístavní jeřáby potvrdily údaj GPS a správnost rozhodnutí. Do přístavu Arrecife vplouváme na motorem. Vodní hladina se změnila v zrcadlo. Po několika dnech plavby na rozvlněném moři nemůžeme věřit, že voda něco podobného dokáže. Sledujeme bójemi vyznačenou plavební dráhu. Vede k nautické škole a k jachtařskému bazénu. Kotvíme. Před spaním uklízíme loď. Kolik to máme vlastně do Znojma? Na zelené obrazovce okamžitě naskočil údaj 1.199 n. m. Dobrou noc.

20. 4. Tenerife Španělsko Kanárské ostrovy

O tom, že svět s naší malou zemí počítá, nehovoří změna názvu republiky. Ta dělá spíše problémy. Úředník na poště i rybář v přístavu porozumí teprve po upřesnění Czech republic = Czechoslovakia. Na dopisní korespondenci uvádíme pro jistotu názvy oba.

Eurocard, zázračná kartička bezhotovostního platebního styku, s tou jsme v Evropě hned oběma nohama. Otevírá dveře nejen do světa, ale i do toho nejmenšího obchůdku. Používáme ji v Arrecife v nákupním středisku firmy "SPAR". Obrovská klimatizovaná hala, ozvučená sférickou hudbou. Zboží stejné jako ve Znojmě. Usměvavé ochotné prodavačky dovedou mužským poradit. Kupujeme zeleninu, pivko a kuřecí křidélka.

Přístav Arrecife je zimovištěm jachtařů z celého světa. Na rejdě chráněné vlnolamy se přístavní poplatek neplatí. U plovoucího mola s vodou a elektrickým proudem stojí noc 1.500 peset. Lidé zde žijí na lodích. Děti chodí do španělských škol. Průměrná teplota je 20° C. Zimuje se dobře. Ve městě je stará pevnost a rozsáhlá síť obchodů. Turistů zde zatím mnoho není. Pravá sezóna začíná stejně jako v Gibraltaru, v květnu. Dnes byla obloha jako vymetená. Modř oblohy soutěžila s modrým mořem. Děvčata chodí v letních šatech, děti se na plážích koupají.

Kanárské ostrovy se vynořily z mořského dna jako sopky, a tak místo trávníků zde mají drcenou lávu. Láva zpracovaná na cihly je i hlavním stavebním materiálem. Zelených trávníků je zde málo, na ulicích rostou palmy, pomerančovníky, citroníky a každý keřík má svůj vodovodní kohoutek.

Město má svoji galerii Puntode Encuentro Conelarte. Při zahájení výstavy obrazů chutnáme dobré šampaňské. V námořnickém klubu si můžete dát pivo, víno, nebo limonádu. Knihovna vám poskytne informace např. o dějinách španělského umění.. V "síni tradic" jsou nejen ceny z fotbalových zápasů a historické fotografie přístavu, ale i ceny ze soutěží rybářských bárek s latinskými plachtami. Jsme v ostrovní zemi a jízda na těchto lodích je kromě fotbalu nejoblíbenějším sportem.

Nejvýstavnější budovou je palác Niny. I když představení "Dona Juana" bylo značně inspirující, pozornost jsme raději zaměřili na interiér této krásné stavby. Nino je společenským centrem města. Vstupné sice není nejlevnější (500 peset), ale vždy je plno. A to se střechy domů ježí televizními anténami. Návštěva těchto zařízení je společenskou událostí. Lidé se pobaví, posedí v kavárně, a hlavně "vysadí" z "bačkorové" kultury.

Kupujeme do lodě teploměr a konečně měříme: noc 20° C, den 30° C, voda 18° C. Začíná se oteplovat. Po čtrnácti dnech pochybností, zda místo přívěsného lodního motoru nevezeme šrot, se podařilo malého Crescenta zprovoznit. Deset let pracoval jako hodinky. Dostal nový háv, leskne se novotou. Elektrické vnitřnosti přestaly sloužit. Závadu jsme odstranili po šesti hodinách trpělivé práce. Ušetřených 1000 DM za nový motor Mariner použijeme k zásobení lodní kuchyně. Motor nastartoval ve chvíli, kdy se loď v prudkém poryvu větru uvolnila z kotvy.

 

22. 4. Fuerteventura Kanárské ostrovy Španělsko

Fuerteventura je ostrovem vulkánů a pláží z písků exportovaných saharskými větry. Jsou zde desítky malých i velkých "edenů". Každý má svůj mikrosvět služeb a obchodních sítí. Třicet let zde nepršelo. Pitná voda se vyrábí z moře. Střed ostrova je čertovsky divoký. Vrstvy lávy a sopečného popele připomínají geologickou minulost.

Z ranního deštíku se narodilo krásné odpoledne. "Oblékáme" roucho Adamovo a přemýšlíme o mořské koupeli. Ta poslední v Gibraltaru připomínala vranovské předjaří. Beru teploměr a měřím. Vzduch 35° C, voda 20° C. Čím dál plujeme k jihu, tím více teplota vody stoupá. Modř oblohy nad pohořím ostrova připomíná modř nad sv. Mikulášem ve Znojmě, jak ji namaloval Wůrbs, jeden ze znojemských malířů minulého století. Po zakouřené Casablance si zde připadáme jako v ráji. Pobřeží ostrova může být školou pro architekty urbanisty. Hotelové komplexy řazené stupňovitě do svahu připomínají rybářské osady a městečka. Žádný věžák ze španělského pobřeží zde neuvidíte.

K večeru se ozvala Fortuna, silný vítr přicházející z hor. Měníme plán plavby a přistáváme v přístavu Moro Jable na západním konci ostrova. Vysoký vlnolam poskytl dobré kotviště a odpočinek pro jednu noc. Lidská sídliště jsou jako ženy. Nejkrásnější bývají v noci. V Jable ale nebylo co skrývat. Město je krásné, čisté. Tvář mu dávají ostrované, "Kanáři". Hospodyně se předhánějí v nápadech, jak z dvorků a předzahrádek vytvořit malá umělecká díla. Voda a písek lákají. Bereme plavky a jdeme se zařaditi do rojnice návštěvníků pláže. Večer se procházíme přístavem. Stojí zde "pirátský" škuner lákající turisty na odpolední výlety a zanedbaná plachetnice s domovským přístavem Panama. Ocelový trup je obrostlý silnou vrstvou mořské vegetace. Plachty jsou zteřelé a děravé. Dáváme se do hovoru s majitelem, který zde žije se svojí mladou společnicí. Byl v Guatemale, několikrát přeplul Atlantik. Na moři zestárl stejně jako jeho loď. Na moře již nikdy nevypluje.

Na přístavním úřadě platíme za kotvení (cena 4 zmrzlin). Máme uhrazeny dvě noci, večer nám to ale nedá a znovu vyplouváme. Plán noční plavby do Las Palmas nám opět ale překazila "stará známá" Fortuna. U majáku Jandia spouštíme kotvu. Kolem uší fučí studený vítr, který ochlazuje naše hlavy ostříhané v Gibraltaru. Večer si zpříjemňujeme pivem a čajem se španělským rumem. Posloucháme trampské písničky. Červený displej anemometru ukazuje rychlost větru 20 m/sec.

23. 4. Las Palmas Grand Canaria Španělsko

Ráno se vítr utišil. V 08.00 vyplouváme. Je chladno. Sluníčko vycházející nad černými pobřežními horami pozdvihlo teplotou i náladu posádky. Za zádí mizí Fuerteventura, před přídí vyrůstají z moře obrysy ostrova Grand Canaria. Nepatří k největším, ale mezi nejúrodnější a nejlidnatější. Na severní části se to díky častým dešťovým srážkám zelená. Pasou zde krávy. Jižní strana je teplá a žijí zde velbloudi. V 18.00 přistáváme po 10 hodinách plavby na rejdě přístavu. Domácí - movití jachtaři - kotví u nerezových pontonů, zahraniční jachtaři na rejdě přístavu. Posádka sousední francouzské lodě nás informuje o možnosti bezplatného kotvení, které spočívá "v neptání se"!

Zaměstnanec přístavní benzinové stanice "Texaco" Pedro nám ochotně dává novou adresu pana Fráni v Las Palmas, snad nejstaršího žijícího studenta znojemské reálky. Ze Znojma mu vezeme okurky slíbené před 25 lety. Ve svém krásném bytě s výhledem na moře nás vítá štíhlý prošedivělý muž, s pěkným výrazným obličejem. Hovoří stále dobrou mateřštinou. Jeho životní moudrost a zkušenosti vydají na několik životů. Pamatuje vyhlášení První republiky ve Znojmě, odtržení německého Znojma a následné osvobození čsl. vojskem. Zúčastnil se sokolského sletu v Louce, neboli v Klosterbrucku. Z Božic jezdil do Znojma do německé reálky a v dolním parku se pral s Němci. Hrdě po tolika letech dodává: "Vždycky jsme jim napráskali...". V jeho bohatém archivu najdete nejen knihy o Znojmě s věnováním pana učitele Jindřicha Ševčíka a knihkupce pana Karla Doležala, ale i prospekty Znojma s fotografiemi hezkých znojemských děvčat, která ač starší, stále chodí mezi námi. Povídáme si o Znojmě, o jeho dobrodružstvích v Africe.

V Dakaru prodával boty a narodila se zde jeho nejmladší dcera Vlasta. Češi se zde před rokem 1938 řádně zavedli. Český obchod Centroslavia prodával nejen železnobrodské sklo, ale i jabloneckou bižuterii, slovenské blůzky pro černé parádnice, ale i dětské kočárky z Mělníka, ve kterých malí černoušci nemuseli nosit tropické přilby. Ve rvavé syrské a evropské konkurenci se dokázala prosadit nejen firma Baťa , ale i pan Fráňa se svými botami z Francie a Itálie. Sílu zlínské firmy dokládá ne česká, ale baťovská národnost, pod kterou byli známí místní čeští podnikatelé. Miluje svoji rodnou zemi, má rád Znojmo i Ivančice, kde se 31. 1. 1907 narodil. Trpce vzpomíná na soudní tahanice o majetek i následné zdravotní potíže. Pomohli mu lékaři ze znojemské nemocnice.

Nezapře se v něm bývalý osvětový důstojník československé zahraniční armády. Náš pobyt v Las Palmas naplánoval opravdu svědomitě. Museo Colon - muzeum Kryštofa Kolumba je na jihu Las Palmas v domě, kde velký mořeplavec prožíval poslední dny před plavbou. Iluze návratu do roku 1492 je dokonalá. Žádná moderní expozice nemůže nahradit téměř autentický dojem z pobytu na palubě a v kabinách admirálské lodi "Santa Maria". Mimo exponáty dokumentující dobu slavného mořeplavce, je zde i expozice Franceska de Goyi. Na nádvoří s tropickou vegetací zpívá fontána a slunce ozařuje pozdně gotické portály.

28.4.

Člověk míní - Pán Bůh a moře mění. Budíček je v 07.00. Snídaně, hygiena. Jako rozcvička zvedání kotvy. Ouha, nebylo to snadné. Loď najížděla do kotevního řetězu jako "Toro". Marně. Musela pomoci pilka na železo. Uříznutou kotvu i s kusem kotevního řetězu věnujeme majiteli sousední zanedbané německé jachty.

Chtěli jsme opustit Las Palmas a ostrov Grand Canaria a vyplout do Nového světa. Nestalo se. Východní vítr utichl a začal foukat proti nám. Patnáct námořních mil motorujeme do přístavu Arguineguin. Míjíme jachtařské středisko Pasito Blanco, ježící se stěžni zakotvených plachetnic. Jižní část ostrova Grand Canaria má o 3 - 4 ° C vyšší teplotu než část severní. Je zde 350 slunečních dnů v roce. Zatímco nad horami je zamračeno, zde svítí slunce. Večer upřesňujeme taktiku plavby .Nepříznivý vítr nedovoluje plavbu na Kapverdské ostrovy. Vydáme se na západ k přístavu Puerto Rico. Přístav je rybářským rájem. Jsme svědky návratu jedné z lodí. Jeřáb vytahuje z útrob podpalubí desítky ryb o velikosti pořádného chlapa. Kdo ví, možná, že právě tito tuňáci přijdou za čas na váš stůl.

1. 5. El Hierro Kanárské ostrovy Španělsko

Pasátní větry vanou od Kanárských ostrovů na západ. Tak je psáno. Skutečnost je jiná. Kotvíme na ostrově "El Hierro" v přístavu "La Restinga". Vytrvale fouká od Ameriky. El Hierro je horou - sopkou. Nejvyšší vrcholek Pico Del Malpaso měří 1500 m. Za Kolumba to byl poslední ostrov světa, dnes je ostrovem připravený na příliv turistů. U moře je několik jachtařských přístavů. Ten náš "La Restinga" má nedostavěný hotel. Penzióny, stejně jako desítky restaurací a obchůdků jsou připraveny. Okolní vody jsou rájem rybářů a potápěčů. Ryb je zde jako máku a žádný lovec s udicemi nebo potápěč s harpunou nepřijíždí z moře s prázdnou. Divoké pobřeží vyprahlé sluncem je pokryté lávou a sopečným popelem (dnes máme 32 °C, voda 22 °C). Vrcholky ostrova zdobí svěží zeleň. Rostou zde pinie, tisy, kaktusy, obilí, rajská jablíčka. Úrodu dávají několikrát do roka. Nad vrcholky ostrovů se prohání mraky. Nemůžeme si představit lepší podmínky pro "čekání na vítr". Spolu s námi zde kotví dvě německé jachty. Je zde klid, lidé jsou usměvaví, vyrovnaní. Nikdo nikam nespěchá. To známé španělské slovo "maňana" - zítra dostává svůj správný význam. Dnes je l. května. Poklidná nálada ostrova nám otevřela oči. Je konec spěchu, honění, nervozit. Lahodně červené víno "Tinto", čisté moře, báječní lidé. "Maňana" to je otázka. Odpovědi dají další dny a týdny. Nový zákon ev. sv. Matouše 4.5. - 34: "Protož nepečujte o zítřejší den, neboť zítřejší den pečovati bude o věci své."

3. 5.

Už třetí noc kotvíme v přístavu La Restinga na ostrově El Hierro. Vítr o síle 15-20 m/sec stále fouká od západu. Pasátová idylka plavby na zadní vítr je v háji.

Po průzkumné výpravě do lávových polí v okolí přístavu se vydáváme do městečka El Pinar. Leží 780 m nad mořem. Víme, že nad městečkem prohání mraky. V příručních zavazadlech nechybí teplé oblečení. Pokud se někde jezdí dobře stopem, tak to bude určitě na El Hierru. Na ostrůvku se všichni znají, váží si cizinců a ochota je jednou z mnoha krásných vlastností ostrovanů. V autoparku místních obyvatel jsou zastoupeny především terénní auta. Prim hraje Toyota - Hilux. Hned za přístavem na první zamávání zastavuje majitel potápěčského střediska. Zajišťuje komplexní služby pro potápěčské výpravy. Sportovním rybářům i potápěči se tu nabízí kapitální úlovky. Po 20 minutách pravotočivých i levotočivých zatáček v neustálém stoupání zastavujeme u místní banky. Zde téměř na "konci světa" nám karta Komerční banky umožnila doplnit pokladnu. Je fiesta - svátek na oslavu Svatého kříže. Vyšňořený průvod tanečníků a muzikantů v pestrých krojích s převládající červenou a bílou prochází městem. Děvčata na dřevěných nosítkách s baldachýnem nesou kříže. Jeden v modrém hedvábí, druhý v růžovém. Povrch křížů je poset zlatými řetízky a přívěsky. Průvod doprovázený davy zahýbá k místnímu kostelu se zvonicí. Tanečníkům docházejí síly. Před kostelem s jednoduchou sedlovou střechou a s krovy z mahagonu slavnostní průvod končí. Začíná bohoslužba.

Dnes, stejně jako před dvěma dny, je městečko utopené v mracích. Lidé chodí ve svetrech. Teplo hledají v hospůdkách a v kavárnách. Procházíme úzkými uličkami. Málokterá nevede do kopce nebo z kopce. Malé krabicové domky jsou zasazeny do zahrádek, které překypují zelení. Zatímco na pobřeží mezi lávou a popelem jsou rostlinky vzácností, tady je to pro ně ráj. S úžasem zjišťujeme, že příroda si i přes teplejší podnebí příliš poroučet nedá. Kvetou hrušky, réva dostala první lístky. Nebýt kaktusů, připadáme si jako doma. Nechybí borovice ani orosená tráva.

Po asfaltce z čedičové drtě scházíme do údolí k moři. Za zdí se pasou koně. Každý strom, každá hlava révy má svoji zídku chránící je před větrem a mlsnými kozami. Na desítkách opuštěných políček zarůstajících tropickou vegetací je vidět, že ostrované nejsou závislí na místní zemědělské produkci. Je to patrné i v obchodech. Sortiment potravin se od evropských potravin příliš neliší. Po několikakilometrové vycházkce "botanickou zahradou" nás čekají jen lávová pole a homole sopek. Na první zamávání nám zastavuje rozhrkaný mikrobus s rozesmátými mladými lidmi. Moře nás vítá dlouhými vysokými vlnami a nepříznivým větrem.

Večer trávíme opět v přístavu. Venku fučí chladný vítr, vlny se rozbíjejí o vysoké vlnolamy. Jejich hukot nám připomíná, že na moři není zrovna nejlépe. Na vařiči (stále potvora kouří a začuzuje hrnce) si ohřejeme 2 litry vody. Lázeň si užíváme v samovylévatelném kokpitu lodě, chráněném modrou stříškou proti silnému větru. Pěkně pomalu čajovým hrnkem si lejeme teplou, a hlavně neslanou kapalinu na hlavu a nakrucujeme se tak, aby zasáhla co největší plochu těla. Sůl má prý na lidskou pokožku blahodárný vliv, ale ve spacím pytli nemá co dělat. Oblékáme se do neprosolených tepláků a začínáme připravovat večeři. Dnes máme kanárské brambory s hodonickým sádlem se škvarky a klobásky. Pak si dáme po plechovce španělského piva Tropical. Tomu našemu znojemskému Hostanu se vyrovnat nemůže. Na žízeň pivo, na chuť červené víno. Říkají mu tinto. Má barvu sedlé krve. Je na něm vidět i cítit, že jeho buket pochází z lávy a sopečného popele. Pak si sedneme ke stolku, čteme, píšeme, kreslíme nebo si jen tak povídáme, spřádáme plány a vzpomínáme na domov.

5. 5.

Stále fouká ze západu. Studujeme Mauriho mapy. Udávají směry a sílu větru ve všech oblastech Atlantického oceánu. Ten západní je stanoven pouze s tříprocentní pravděpodobností. Vypadá to bledě. Tvrdá zima v Evropě a dlouhodobé deště v Portugalsku a Španělsku pomotaly počasí. Voda v moři má místo obvyklých 23 pouze 19 °C. Vítr místo na západ fouká na východ. Hledáme informace o počasí nejen v dlouhodobých předpovědích v tisku, ale i v synoptických mapách. Dodává je computer sousední lodě "Free" z Lübecku. Ta na dobré počasí čeká vytažena na přístavním molu mariny. Zpráva moderního zařízení, které dává tištěné informace o celkovém stavu počasí na Atlantiku: "Příznivý vítr začíná 1000 mil od Kanárských ostrovů". Tlaková níže určující směr větru stále stáčí vítr proti směru plavby. Kdy se počasí změní? "To ví jenom Bůh...".

Čeští jachtaři čekávali na Kanárských ostrovech i několik měsíců. Živili se příležitostnou prací. V Karibském moři se blíží sezóna uragánů. Po zvážení faktů je rozhodnuto. Loď vyzvedneme portálovým jeřábem na přístavní molo, zakonzervujeme a poletíme domů. Vrátíme se po Novém roce. Plavba bude pokračovat!

5. 5.

Synoptická mapa uveřejněná v novinách potvrzuje informace satelitů. Dnes v 15.00 zvedáme loď. I když kapitán sousední "Free" nás upozorňuje, že "zde je všechno maňana", správce přístavu Fernandéz přijíždí na molo s jeřábem přesně. Zvedáme kotvu, tentokráte bez problémů, a v silném větru zajíždíme do kotce jeřábové dráhy. Poryv větru zvedá z vodní hladiny gumový člun. Připomíná spíše papírového draka než solidní plavidlo. Krkolomný manévr v nárazovém větru se podařil. Loď vplouvá mezi zvedací popruhy jeřábu.

8. 5.

Pasát je uložen na betonové ploše přístavu. Loď je omyta sladkou vodou a zakonzervována. Ve 13.30 přesně přijíždí opět Fernandéz. Pohladíme příď lodě na rozloučenou. Máváme rybářům a odjíždíme do přístavu De Estaca k feribotu, který nás dopraví na ostrov Tenerife k mezinárodnímu letišti. Všechno běží jako ve snu dle plánu, který sestavila náhoda. Z přístavu jedeme taxíkem na letiště. Ve 04:30 nasedáme do Boeingu 727 společnosti Europa line, v 05:30 vysedáme v Madridu, v 09:30 vyměňujeme obřího kovového ptáka za DC-10 a ve 13:30 vysedáme na vídeňském letišti.

Comments powered by CComment

Don't have an account yet? Register Now!

Sign in to your account