Rok 2012

Plavba k poctě akad. malíře Jaroslava Čermáka,

prvního Čecha, který absolvoval školu námořního jachtingu

Jaroslav Čermák - Wikipedia

 
     Tomáš Holý (* 1977) zorganizoval plavbu. S majitelem plachetnice s/y HEBE III (CZE 103, volací znak OL 5169, bermudian sloop LOA 11.7 m) Ing. Jaroslavem Havelkou sjednal přepravu lodě z holandského přístavu Breskens do francouzského St Malo, odkud loď s novou posádkou startovala do závodu Tall Ship´s. Jiří Holý (*1949, zvaný Doka) si vyzkoušel funkci radisty, pro kterou minulý rok úspěšně složil zkoušky. Rudolf Holý (*1921) přistoupil na účast ve funkci navigátora v tak pozdním věku jen proto, že do programu plavby byla zařazena návštěva bretaňského přístavu Roscoff, aby si splnil jedno dosud nesplněné přání. Po vyplutí Ruda předal funkci skipera Tomášovi, který chtěl prokázat svoje zkušenosti a schopnosti i v náročných vodách. Tomáš si přizval tři kamarády, aby pomohli u plachet. Byli to Petr Hrouzek (*1977), zdatný sportovec, Zdeněk Kubišta (*1968), který vydatně pomohl zvládnout občas stávkující elektroniku, a Magdaléna Rajčanová se správným ženským citem (a šarmem) pro kormidlo. Posádka byla brzy sehraná a dobře zvládla jak několik bouřlivějších dnů pod plachtami proti větru i proudům po přeplutí průlivu ke břehům Anglie, tak záludnosti extrémních přílivů, odlivů a jejich proudů u Normanských ostrovů.

 Cílem plavby bylo:

     Navštívit dům v rybářském a korzárském přístavu Roscoff, který od r.1869 až do své smrti vlastnil významný český akademický malíř Jaroslav Čermák (1830 -1878). Pro české námořní jachtaře Čermák je nejen významným umělcem, ale i prvním Čechem, který absolvoval jachetní školu. Učinil tak při svých studiích na malířské akademii v Belgii, kde si oblíbil moře. O jeho odvážných plavbách a respektu, který k němu měli bretaňští rybáři, zmiňuje se spisovatel František Kožík ve svém románu „Pouta věrnosti“. Paul Verlaine nalezl pro Čermáka hezké přirovnání: „Byl kormoránem v bouři, který vyrazil výkřik a zmizel v mlhách“. Odvážní bretaňští rybáři vysoko ocenili Čermákovo ovládání plachetnice v nebezpečných vodách u Normanských ostrovů i tím, že mu svěřili riskantní úlohu, popsanou v Kožíkově knize. Byli jsme první, kteří Roscoff navštívili z moře a vzdali hold dosud málo známému českému mořeplavci. Zároveň jsme splnili starý dluh českých námořních jachtařů.

  Prověřit naši schopnost navigace v podmínkách extrémních přílivů a proudů u normanských ostrovů Jersey, Gernsey

  Na vlastní oči spatřit obávané Needles u západního pobřeží Británie

  Navštívit námořní muzeum v anglickém přístavu Portsmouth

  Dopravit s/y HEBE III do St. Malo, na start závodu Tall Ship´s.

Plavba

     V pátek 15. června 2012 večer posádka, zatím bez Tomáše, vyjela autem z Prahy přes Německo a Francii do Breskens (Holandsko), kde t.č. kotvila s/y HEBE III. Ve Francii přibrala Tomáše, který zde již druhým rokem pracuje jako restaurátor na opravách interiérů zámků na Loiře. V sobotu 16. června ve 13:00 SEČ jsme dorazili do přístavu Breskens, převzali loď a provedli kontrolu výbavy i přístrojů. Závady z minulé plavby byly brzy odstraněny. Lodní hodiny jsme nastavili na GMT, o dvě hodiny méně než vykazuje náš středoevropský letní čas.

     Protože v neděli 17. června příliv vrcholil až v 12.55 GMT, dopoledne jsme využili k naplnění tanků vodou, dobíjeli baterie, nakoupili a doplnili zásoby. V 11:25 jsme vypluli s oplachtěním G 2.ref, gena 2, ale v 19:00 nastalo bezvětří. Po noční plavbě jsme se v pondělí v 19:30 vyvázali v přístavu Dieppe (kotevné 34,90 €), abychom si dopřáli kulturní vložku. Prohlédli jsme si starý normanský přístav s hradem z 15.st. V roce 1942 zde bylo provedeno pokusné, ale neúspěšné vylodění kanadských jednotek. V úterý jsme v 13:55 vypluli z Dieppe a v 21:00 přistáli ve Fécamp (kotevné 31,50 €), abychom absolvovali další kulturní zastávku. Fécamp je středověký normanský přístav s benediktinským klášterem a muzeem rybolovu. V 1. století byl galskou osadou, v 9.století byl vypleněn Vikingy a v 15.st. okupován Angličany. Jak pestrá minulost.

     Ve středu v poledne jsme se záměrně přiblížili k pobřeží Etretat a obdivovali přírodní tunely ve skalách. Následoval nástup posádky v kokpitu, aby blahopřál Majdě k narozeninám. Dostala dort z lodní kuchyně, který vlastnoručně vyrobil Đoka. Nechyběl sborový zpěv „Hodně štěstí, zdraví ...“ a káva. Odpoledne nám nebe sneslo práci. Posádka musela nastoupit k plachtám, vyvázala druhý ref a vyměnila kosatku za menší. Přesto rychlost lodě neklesla pod osm uzlů. Plavba, pro kterou sedělo slovo „paráda“. Večer byla kosatka vyměněna za bouřkovou a na grotu byl uvázán 3. ref. I v noci za vysokého vlnění jsme křižovali proti větru a přeplavili se přes průliv La Manche. Provoz v kanále byl nezvykle malý, alespoň oproti zkušenosti z minulých plaveb. Vzpomněl jsem si na přeplavbu kanálu s Jirkou Čechem (1984), kdy jsme mezi zámořáky kličkovali jako zajíc na honu.

     Ve čtvrtek 21. června brzy ráno jsme vpluli do přístavu Gosport. Zvolili jsme Gosport, který jsme správně považovali za méně frekentovaný a přitom férou dobře přístupný pro celodenní návštěvu námořního muzea v Portsmouth. V Gosportu ještě týž den si posádka prohlédla muzeum ponorek. V pátek meteo pro oblast Weight a Portsmouth předpovědělo vítr SW 30 uzlů s výhledem na další dny, že vítr bude slábnout. Příčinou bylo přesouvání tlaková níže nad kanálem La Manche. Realita však byla jiná. V sobotu 23. 6. 2012 vítr 20 až 26 uzlů, s nárazy 30 uzlů, následující den vítr 18 až 20 uzlů s nárazy 29 uzlů. Protože jsme měli v plánu návštěvu námořního muzea v Portsmouth, rozhodli jsme se setrvat v přístavu Gosport ještě jeden den, férou přejet do Portsmouth a navštívit námořní muzeum s historickými loděmi HMS Victory, na které zemřel Nelson, a HMS Warrior. Válečná karaka HMS Mary Rose krále Jindřicha VIII., která se v roce 1545 v boji s francouzským válečným loďstvem v důsledku špatně provedeného obratu potopila, je v opravě a proto nebyla přístupná. Její impregnace a restaurování ještě nějaký čas potrvá. I samotný Portsmouth, rodiště Charlese Dickense, stál za prohlídku. Je zde také muzeum operace Overlord z druhé světové války. Dominantou přístavu je vyhlídková věž s příhodným názvem Spinnaker Tower, postavená v r. 1990 k oslavě milénia.

     V sobotu 23. června v 10:40 jsme vypluli z Gosport. Moře bylo ještě rozbouřené, SW 8 až 9, stoupá na 11 – 12. V poledne jsme objevili bílý předmět na vodě. Byl vyhlášen cvičný manévr MOB. Do výbavy lodě přibyl vylovený velký odrazník. Posádka se těšila hlavně z úspěšně provedeného manévru. Plujeme Solentem, průplavem, který odděluje ostrov Weight od Anglie. Každoročně se zde odbývají regaty Cowes Week. Večer jsme konstatovali, že nádrže na vodu jsou prázdné, vodní čerpadlo běží nepřetržitě a baterie se rychle vybíjí. Po marném hledání příčiny jsme vypnuli čerpadlo a vyhledali přístav k načerpání pitné vody. V neděli vítr zesílil, rychlost lodě stoupla na 7 uzlů, vlny byly stále ještě velké. Až ráno vítr začal slábnout. Příčinu ztráty pitné vody se podařilo najít. Nepoužívaný pákový kohout pro sprchu na zádi, umístěný v lavici v kokpitu (o kterém jsme nevěděli), se pootočil pohybem tam uložených odrazníků a lani. Pro nás to bylo poučení, že převzetí lodě je nutno provádět s co největší pečlivostí. V britském přístavu Brixham jsme doplnili vodu a naftu a pokračovali v přeplavbě průplavu La Manche k bretaňskému pobřeží.          

     V pondělí po noční plavbě nastalo bezvětří. Mlha po celý den ztížila navigaci. Ve 21:40 jsme se vyvázali v marině Bloscom, v těsném sousedství přístavu Roscoff ve kterém mohou kotvit jen malé lodě, které při odlivu sednou do bahna. Na takové kotvení kýlová loď HEBE III není vhodná. Marina Bloscom byla ve výstavbě, teprve desátý den byla přístupná lodím. Moderní přístavní můstky pro 625 jachet byly ještě bez přípojky na elektřinu a bez možnosti tankovat pitnou vodu. Zato platíme jen 14,50 €, polovinu taxy. Rušné staveniště je plné bagrů a strojů. Z bezpečnostních důvodů nás po staveništi z přístavu a zpět k lodi doprovázela služba s nasazenou přílbou. Ale již 12. a 13. 7. zde bude končit jachetní závod Le Tour de France á la voile a 29. 7. startovat Tour de Finistere. V příštím roce Bloscom bude cílem regaty Solitaire du Figaro. Ještě letos se stane moderním jachetním přístavem.

     Procházkou jsme se vydali do cíle naší plavby, asi 3 km vzdáleného městečka, rybářského a kdysi korzárského přístavu Roscoff. Nalezli jsme dům, ve kterém od roku1869 žil a až do své smrti tvořil Jaroslav Čermák (zemřel v Paříži). Nachází se v uličce Rue Amiral Courbet č.14, v těsné blízkosti starého majáku. Nad vchodem je nápis „La Chaumiere“ (t.zn. „došková chalupa“). Hovořili jsme se současnou majitelkou domu, která nám umožnila prohlídku domu. Majitelku historie jejího domu překvapila i potěšila. Dovolila nám, abychom si prohlédli vkusně zařízený interiér domu se starým krbem. Na informačním a turistickém středisku města jsme se přesvědčili o správnosti našeho nálezu. Ukázali nám, že o pobytu Jaroslava Čermáka znají jen to, co dříve našli na internetu z českých odkazů. Prohlédli jsme si starobylé městečko i místní malou, ale nádhernou bretaňskou katedrálu. Tu si postavili místní rybáři na ploše, kterou vytvořili v moři návozem kamene u břehu, když jim biskup nepřenechal pozemek pro kostel. Ve městečku jsme poseděli u kávy, spokojení, že jsme docílili splnění hlavního cíle plavby. Jižně pod Roscofem je Jardin Exotique, ale na jeho návštěvu nám nestačil čas.

Roscoff, dům Čermáka a maják                 Dům Čermáka v Roscoff

V cíli před domem J.Čermáka

      V úterý 26. června jsme v 17:50 opustili Roscoff a vyrazili směrem k Normanským ostrovům, které byly naším dalším cílem. Již proto, že Rudovi v minulých plavbách tyto ostrovy dvakrát nebyly dopřány. Pokaždé to byl nedostatek času, který v minulém režimu vždy sehrával důležitou roli. Program bylo nutno v průběhu plavby regulovat, protože nikdo z námořních jachtařů nechtěl přijít o pas a ztratit možnost opět jednou vyplout. Po celou noční plavbu a následující den byla mlha. Naše navigace se zvýšenou pozorností na příliv a proudy, útesy a mělčiny, byla úspěšná. Nakonec se ukázala být snažší, než jsme předpokládali. V 19:20 jsme bez problémů přistáli v Saint Peter Port, hlavním městě ostrova Gernsey (kotevné 26.05 €). Ostrov Guernsey je znám dva tisíce let a má šarm staré Anglie ze 17.století. Renoir zde namaloval mnoho ze svých obrazů. Byl místem exilu Victora Hugo, vypovězeného z Francie jako nepřítele Napoleona. Zde také napsal svůj román Bídníci. Literatura Victora Huga byla tím kontrabandem, který bretonští rybáři svěřili Jaroslavu Čermákovi k převozu z Normanských ostrovů do Francie. Následující den si posádka prohlédla město a vázáni přílivovými tabulkami odpoledne (14:25) jsme vypluli k dalšímu normanskému ostrovu. Večer ve 20:00 jsme přistáli v přístavu Saint.Helier na skalnatém ostrově Jersey, největšího z normanských ostrovů, Channel Islands. Tím jsme si splnili další vytčený cíl, a protože nám zbývalo málo času na včasné předání lodě, obětovali jsme zevrubnou prohlídku „ostrova květů“ s mnoha muzei a galeriemi, a po krátké zastávce ve 20:30 vyplouváme. Na moři jsme vyměnili hostovskou britskou vlajku za francouzskou a nastoupili plavbu do posledního přístavu letošní plavby.

     V pátek 29. června v 10:00 jsme se vyvázali u čekací bóje před francouzským přístavem Saint Malo, protože odliv ještě neskončil. Po otevření vrat a mostu vplouváme do bazénu Duguay-Trouin (N 48°39,07´ W 002°01,07´). Majiteli lodě jsme telefonicky oznámili ukončení plavby a pustili se do generálního úklidu. Protože Jakub Havelka, skiper pro závod Tall Ship´s přijede až zítra, zbývá nám dostatek času na prohlídku přístavu a města. Saint Malo je staré pevnostní město a přístav se strategickým významem. V přístavu je mezi přílivem a odlivem až l5 metrový rozdíl hladiny moře. Předsunuté bastiony jsou při přílivu přístupné jen z moře. Nedobytnost i moderními zbraněmi byla prokázána opětovně v konci druhé světové války. Z pevniny je město na poloostrově přístupné jen po úzké šíji. Prohlídku opevnění a města jsme zakončili společným obědem, na kterém nemohly chybět dary moře a bretaňské lívance. V sobotu 30. června v 18:00 přijel Jakub Havelka. Vyložily jsme svoje věci z lodě, do lodě jsme nastěhovali zásoby nové posádky, která zde počká několik dnů na příjezd posádky přihlášené do závodu Tall Ship´s. V 19:00 vyrážíme autem domů. V Angers ve Francii jsme se rozloučili s Tomášem, který zde bude do konce roku pokračovat ve svých opravách zámků na Loiře. Řidiči si od poloviny Německa až do Čech užili vydatného deště. Na Šumavě jsme vrátili Petra rodině. Zbytek posádky v neděli večer dorazil do Prahy.

Posádka v Portsmouts

Celkem upluto: 804 NM

Plavba 2012 mapa

Závěr

Plánované cíle jsme úspěšně splnili. Všichni jsme se shodli, že to byla nádherná plavba. Také jsme si uvědomili, že pro tři členy posádky – Rudu, Jiřího (Doku)a Tomáše - to byla již šestá „třígenerační plavba“ – otec, syn a vnuk na jedné lodi:

               1. r. 1996 na Baltu na vlastní s/y DIANA (1265 NM)

               2. r. 1998 na Atlantiku na Havelkově s/y HEBE II (1437 NM)

               3. r. 2000 na Severním moří na Havelkově s/y HEBE III (770 NM)

               4. r. 2002 na Atlantiku (Lisabon-Maroko-kanárské ostrovy-Gran Canaria)

                        na Havelkově s/y HEBE III (1064 NM)

               5. r. 2009 na Středozemním moři kolem Korziky

                        na chartrované italské s/y YAMBI (520 NM)

               6. r. 2012 na Severním moři na Havelkově s/y HEBE III. (804 NM)

Ruda Holý