S IRMOU /Hallberg–Rassy 40/ jsme vypluli v roce 2009 ze Švédska na cestu kolem světa. S kamarády jsme přepluli Atlantik a část Pacifiku z Panamy na Tahiti. Na období hurikánové sezóny jsme se již sami s manželkou Janou přesunuli na Nový Zéland. Prožili jsme tam nádherné tři měsíce. Projeli jsme autem oba hlavní ostrovy, absolvovali většinu treků zařazených do tzv. Great Walks. Opět jsme se potkali stejně jako na Huahine v Polynésii s Jardou Berntem a jeho SAYONAROU. S údržbou nám ochotně pomohl Ondra Kotáb, který je na Zélandu se svojí MAUI. Byla to nečekaná a o to milejší setkání s krajany tak daleko od domova. O této části cesty jsme napsali dvě knížky „Odhoď lana“ a „Rok pod Jižním křížem“. Můžete si je vypůjčit v knihovně ČANY.
Původní plán pokračovat další rok do Austrálie a Jižní Afriky vzal za své. Bylo nám líto tak rychle Pacifik opustit. Více než 1000 mil zpět blíže k rovníku na Fidži jsme zvládli za příznivého počasí za 8 dní. Opět setkání se Sayonarou v přístavu Suva. Na Fidži by bylo možno plachtit roky, my jsme si vybrali ostrovy Yasawa. Kouzelné ostrůvky ale často jsme museli navigovat s vykulenýma očima / eye ball navigation /. Ne vždy zcela přesné mapy, průchody mělčinami značeny kokosy na klacku, atd.. Srazit se s jinou lodí to se už podařilo mnoha lodím ale srazit se s letadlem? Nám se to s trochou nadsázky téměř podařilo, když proti nám přistával hydroplán přivážející nóbl hosty do resortu. Na některých ostrovech jsme kotvili úplně sami a o to víc jsme mohli užívat společného života s vesničany. Z Vuda Point mariny nedaleko Lautoky odplouváme na Vanuatu. Tři hodiny si ještě užíváme klidu vnitřní laguny. Po proplutí Malolo Passage na volné moře si preventivně bereme půlku Kynedrylu. Zadoboční vítr síly 6-8 a vlny kolem 5ti metrů. Druhý a třetí den si už pohodově plachtíme. Loď řídí větrné kormidlo. Čtvrtý den jsme počítali, kdy budeme na Vanuatu. Pokud bychom trochu přidali tak to vycházelo na čtvrtek večer, pokud bychom trochu zpomalili na pátek ráno. Zvolili jsme páteční variantu. Refujeme plachty a zpomalujeme na asi 4 uzle. V noci pak po několik hodin můžeme pozorovat zář z vulkánu Yasur na ostrově Tanna ke kterému směřujeme. Ráno kotvíme po 470 Nm v dostatečně rozlehlé zátoce. Port Resolution. Ale i tam si německá loď ťukla do korálové hlavy. Následovalo 362Nm po ostrovech, Efate, Epi, Malekula a opět Efate. V Port Vila hlavním městě ostrova Efate je rozlehlé, chráněné kotviště, vybavené mooringy, pontony pro člunky i pro několik málo lodí. Z Port Vila 331Nm do Noumea v Nové Kaledonii. Na jihu ostrova je obávaný průliv. Propluli jsme jím rychlostí 10 uzlů se 4 uzly proudu v zádech. Chválil jsem se, jak jsem vše dobře spočítal a naplánoval. Ale později jsem zjistil, že jsem se spletl v tabulkách přilivů o jeden den. Musíte mít někdy štěstí. Pluli jsme ještě celý den kolem mnoha ostrůvků a mělčin, všude ale perfektní označení. Nakonec marina v Noumea. Z Noumea 823Nm bezproblémové plavby do Bundabergu. Plavba koridorem v řece a kotvení pozdě za tmy se však neobešlo bez nervů. IRMA pak byla tři měsíce„ na špalkách“ a díky tomu přežila, na rozdíl od mnoha lodí na vodě, cyklón, který se tam přehnal.
Letošní sezonu jsme zahájili 27. 4., kdy už nebezpečí cyklonů téměř pominulo, v Bundabergu. Podél východního pobřeží Austrálie dál na sever. S patřičným respektem k Velkému bariérovému útesu. Měli jsme několik problémů. Na Lady Musgrave jsem se málem utopil. Vyhazoval jsem do vody odpad ze tří velkých ryb. Nakonec vylil krvavou vodu z kbelíku. Současně i velký igelitový pytel, ve kterém ryby byly. Na plasty ve vodě jsem alergický. Bez rozmyslu jsem skočil do vody. Foukala 6, proud a nebyl jsem schopen se dostat zpět na loď. Nikde nikdo, naštěstí manželka uslyšela mé volání. Žralok připlul na hostinu za chvíli.
Na Middle Percy v „A“ přístřešku, je sbírka všeho možného i nemožného. Vlaječky od jachtařů, různé vzkazy, potřebné i nepotřebné věci. Přemýšlíme, co bychom tam po sobě zanechali. Roztrhaná trička, záchodová mísa, lodní vařič, u stropu visela noha od figuriny, .... Nechal jsem tam naší prasklou škrabku na čištění trupu. Zapsali jsme se do Visitors book.
Na ostrůvku Keswick jsme ve špatném počasí narychlo špatně zakotvili. V noci jsme občas slyšeli drnčení řetězu a kotvy po kamenech. Snad to do světla vydrží, říkali jsme si a hlídali. Nevydrželo, loď se ale po uvolnění kotvy pohybovala ke břehu tak rychle, že jsme nestačili nic udělat. Náraz kýlu na dno. Tři hodiny ráno, tma, vítr 6, déšť. Rozvinuté plachty loď naklonily a pomalu se dostáváme na hloubku.
Další zastávky, ostrov Brampton, několik kotvišť v souostroví Whitsundays, marina v Airlies Upstart Bay. Na kotvišti v Bowling Green Bay jsme začali v sedmičce driftovat, tak jsme raději odpluli a pozdě v noci zakotvili na Magnetic Island
Pionier Bay na ostrově Orpheus, Port Mourlian, marina v Cairns. V poledne slyšíme „Ahoj, ahoj“ … zastavil se u nás Boris Křivohlavý, který v Austrálii žije od roku 1951. Vzpomínal na Bedřicha a Petra Skálovi, které zde před lety na jejich cestě kolem světa potkal.
Low Islets, Cape Bedford, Watson Bay na ostrově Lizard. Ostrov Lizard snad nejhezčí, který jsme v Austrálii navštívili. Svojí svatební cestu zde prožila i Lady Diana…
Flinders Island, Morris Island, Portland Road, Margaret Bay a ostrov Adolphus. Studujeme mapy, plotr, navigační knihy a také knížky Konkolského a Sýkory, kteří tudy proplouvali. Konečně obeplouváme ostrov Horn / na Mys Horn bychom si netroufli / a v průlivu mezi ním a Thursday Island kotvíme Před námi obávaný Torresův průliv a 800 mil do Darwinu.
Opouštíme Horn, po levé straně reef a rozsáhlá mělčina se sítěmi z perlové farmy. Proplouváme v proudech podél ostrova Thursday. Využíváme výhody, že vidíme, kudy plují lodě před námi. Sledujeme boje a náběžníky v průlivu. Vplouváme do nejužšího místa, které je mezi mysem Viwien na ostrově Thursday a Heath na ostrově Prince z Walesu. Zde je proud nejsilnější, plujeme rychlostí více jak 10 uzlů!
Míjíme ostrovy Hammond, Friday a Goods a vidíme poslední ostrov Booby. Máme nejtěžší úsek ze zrádných mělčin a proudů Torressu za sebou!!!! Definitivně opouštíme Tichý oceán. Arafurským mořem a obrovským zálivem Carpentaria pokračujeme směrem k Darwinu. Za chvíli nám pár metrů nad stěžnem přeletí malé letadlo. Po pár minutách slyšíme na VHF 16. „ Plachetnice na přibližné poloze ……. tady je letadlo pobřežní stráže „ Hlásíme se a odpovídáme na otázky. IRMA, mateřský přístav Praha, ČR, plujeme z Bundabergu, cílový přístav Darwin. To se za plavbu do Darwinu opakovalo ještě dvakrát.
Po klidné denní plavbě se večer zvedl vítr a přidaly poměrně velké vlny. Stejně tak i další den. Plujeme třetí den. Nevyužíváme možnosti zakotvit na jednom z Wessel Islands vybíhajících hluboko do moře. Chceme být v Darwinu co nejdříve. V noci se přihnal prudký liják. Zapnuli jsme radar. Vlny zaplavovaly palubu. Jedeme velmi rychle a kolem lodi gejzíry bílé pěny.
Blížíme se k Dundas Strait mezi ostrovy Coburg a Melville kudy budeme proplouvat do stejnojmenné zátoky Moře je mělké, a začínají se střídat proudy v náš prospěch i neprospěch. Naštěstí nejsou zatím významně silné. Naštěstí svítí měsíc. Je téměř úplněk.
Proud sílí. Asi hodinu jsme s 5ti uzly v zádech letěli kolem ostrůvku Vernon rychlostí 11 uzlů K ránu se blížíme k Fannie Bay v Darwinu. Mžouráme do tmy a snažíme se mezi světly na pevnině rozlišit světla aut, domů a hledáme kotvící lodě. Zakotvíme daleko od břehu, ráno až bude světlo, uvidíme co dál.
Po několika dnech přeplouváme z Fannie Bay do sousední Coulen Bay na karanténní kontrolu lodě před vjezdem do mariny. Vjezd je komplikovaný. Těsně kolem skály, mezi vyznačenými bójemi a opět zpět k balvanům umělého mola a jsme v klidné vodě bazénu. Vyvazujeme se, přijíždí loď s potápěči. Odebírají vzorky z „břicha“ lodi. Zůstáváme přes noc a další den máme povolení k vjezdu do mariny. Asi hodinu plujeme kolem Darwinu a mělkou vodou, blížíme se k vjezdu do mariny Tipperary. Lockmaster nás za vysoké vody naviguje prostřednictvím VHF do mariny oblastí která je na mapě v zelené barvě.
Před vyplutím do Indonesie jsem večer ustavil spinakrové tyče pro plavbu na motýla s kosatkou stěhovkou. Ze začátku to funguje. Se slabým proudem v zádech plujeme kolem 5ti uzlů. Odpoledne však vítr úplně lehá a 10 hodin motorujeme.
Další dva dny motýl a pak zadoboční opět motýl a to nám s rychlostí -7 uzlů vydrží až do průlivu před Kupangem na ostrově Flores v Indonesii Obávaným průlivem Semau letíme rychlostí 8 uzlů s příjemným jedním uzlem proudu v zádech. Po poledni se hlásíme organizátorům rally a kotvíme mezi asi 40 loděmi rychlejšími než my.
Z Kupangu do Wini na ostrově Timor. Odtud na ostrov Alor. Celou noc v pohodě plachtíme pouze na kosatku. Ráno se blížíme k obávanému 20 Nm dlouhému průlivu Pantar. Proudy tam dosahují až 9 uzlů. Nás přivítal protiproud 4 uzle, takže se pohybujeme rychlostí sotva 2 uzle a to si ještě pomáháme trochu motorem. Máme opět štěstí, po dvou hodinách proud slábne, až se obrací v náš prospěch. Míjíme spoustu rybářských konstrukcí a perlových polí. Kotvíme v první zátoce před městečkem. Kalabahi. Už je kolem nás spousta dětí na lodičkách. Většina dětí si vystačí s “Hello Mister!“ což opakují neúnavně kolem dokola se vzrůstající intenzitou pokud na každé z nich nereagujete.
Následovalo Maumere, Labuan Bajo kam dokonce přijel účastníky rally přivítat indonéský president Medana Bay na Lomboku a konečně Lovina Bay na Bali. Nonstop plavba na 395 mil vzdálené Borneo. Výlet s cestovkou z Kumai po řece spojený s návštěvou stanic zachraňující orangutany byl nezapomenutelný.
Z Bornea na ostrov Belitung a poslední indonéská plavba do Nongsa Point mariny Ve 03:30 vidím na radaru ve vzdálenosti 4 míle loď která je s námi v kolizním kurzu. Uhýbám tedy 10 stupňů doleva. Za chvíli vidím, že stále hrozí srážka. Dalších 10 stupňů doleva. Loď se už zřetelně záměrně blíží na nás. Přidávám plyn a také 20stupňu. Slyšeli jsme o zvyku místních rybářů po neúspěšném lovu. Minout co nejtěsněji cizí loď před přídí tak aby zlý duch, který je příčinou neúspěchu mohl na ní přeskočit. Ale slyšeli jsme i o pirátech. A šílenců je na světě také dost. Je stále blíž, reflektory mě oslňují. Myšlenka na smrt. Každá smrt je blbá ale tady a takhle? Budím Janu, vystřeluji světlici. Vidím, že neujedu. Ocelová asi 25 metrů dlouhá loď je stále blíž. Když už je srážka otázkou několika vteřin udělám obrat, dodnes nevím jaký. Loď kolem nás proletí, totálně změní kurz a mizí v dáli.
V Nongsa Point marině jsme se dávali několik dní z tohoto zážitku dohromady. Také jsme ale sledovali nekonečný proud lodí do Singapuru a psychicky se připravovali, jak ty dva pruhy dálnice v obou směrech překročíme. Držíme se blíže k pobřeží v uctivé vzdálenosti od plavební dráhy. V místě jejího plánovaného protnutí plujeme již na jejím okraji. Čekáme na vhodný okamžik. Zanedlouho je tu. Zleva dvě cargo lodě ve dvou pruzích a další za nimi dostatečně daleko. Zprava to vypadá také dobře. Sotva nás první loď zleva mine, kolmo na plavební dráhu, motor na plné obrátky. Na chvíli zpomalit až přejede druhá loď a opět plný plyn. Jsme v „ zeleném pruhu“ uprostřed „dálnice“. Musíme čekat, až přejede loď z druhého směru. Plujeme tedy pomalu „ zeleným pruhem“ a ve vhodném okamžiku opět kolmo přes plavební dráhu na druhý břeh. Trochu nervy, ale pokud neriskujete a počkáte, jde to. Pochopitelně za dobré viditelnosti.
Z Raffles mariny v Singapuru už jenom 139 mil Malackým průlivem do Port Dickson v Malajsii.
Po 6ti měsících a 4.400 Nm konečně na skok domů.
Otakar Hons listopad 2013
Comments powered by CComment