Vážení, příspěvek zveřejnil otcovým jménem Jan Chudoba, syn.
--------

Dny už se budou jenom krátit a tmy přibývat.

V ideálním světě chlap umírá při něčem, co dělá rád a dobrovolně, ale zrovna je to silnější než on. Ve snesitelném světě spokojeně odchází, když nikdo nepotřebuje jeho a on nepotřebuje nikoho. V žádném ze světů by ale neměl přežívat závislý na něčí pomoci, byť by o něj bližní pečovali rádi a s láskou. Jsem nenapravitelně chromý, neodvratitelně slepnu a zažívání mi už téměř nedovoluje vycházet z bytu. Ve dvou předcházejících generacích jsem zblízka viděl, jak to probíhá. Přeji si zemřít ve chvíli, kdy to pro mne ještě nebude vysvobození a pro mé blízké úleva.

Vzpomínky mi ukazují poslední, pátý výlet k Bodamskému jezeru před sedmi lety. Krom toho prvního byly všechny ve zhruba stejnou dobu, o babím létu a za krásného počasí. V sadech okolo dozrávají jablka, za jezerem se rýsuje hradba Alp. Kolonáda ve Friedrichshafen, hrázděné domy na nábřeží v Meersburg, klepeta přístavu Lindau a káva na terase Bayerischhof, otáčející se Konstanzia na břehu v Kostnici, sluníčko, ticho a nesmírný klid... Měl jsem představu, že až přijde ten správný okamžik, dokážu tam ještě jednou dojet.

Párkrát v životě jsem byl docela nahoře a párkrát hodně hluboko ve sračkách, ale i v těch jsem dovedl být hochštapler a životem tančit. Už mi to nejde. Je čas.
--------

Nepřál by si, abyste truchlili nebo plakali, pohřeb s obřadem nechtěl. Naopak, na jeho počest se můžeme opít.
Jan

Felix v Libštátě informuje o legislativních změnach týkajících se jachtařů.