Když jsme stáli v Sines a každý večer nadávali na vlny, které se proháněly přístavem a vrzáním lan, fendrů a poskakováním lodě činily spánek neklidným, nikdy by nás nenapadlo, že to může být mnohem horší.

Začnu ale popořadě, tedy v Sines samotném. Jako většina portugalských přístavů je tady zátoka vylepšená vlnolamem, v zátoce se potom dělí o místo místní profesionální rybáři včetně celkem velkého zázemí na břehu , flotila menších lodí na bójích a marina s místem pro hosty. Pilot udává, že nejlépe chráněná stání jsou hned za vlnolamem, ale je tam beznadějně plno. Vážeme se tedy bokem u volného mola, kde zrovna probíhají opravy konstrukce. Výhodou je, že stojíme v rohu a můžeme využít vazáky nejenom na boku, ale i za lodí (fouká nám odzadu). Stání je to neklidné, trhají se nám další lana, potřebuji průměr aspoň 30mm, všechno co bylo slabší bez ohledu na konstrukci lana dříve nebo později prasklo. Samotné Sines je podobné předcházejícím městečkům téměř k nerozeznání, výjimku tvoří zachovalá pevnost a kostel. Před pevností má sochu Vasco da Gama, který se v Sines narodil. Jeho význam a to co dokázal snad netřeba připomínat, smutná je poslední část života tohoto slavného mořeplavce, která trochu připomíná osud mistra Hanuše ze Starých pověstí českých.

Dom Vasco de Gama











Jachtařský přístav v Sines                                      Marina v Sines
  










Doplňujeme proviant a pečlivě sledujeme předpovědi počasí. Čeká nás v ideálním případě nějakých 650 Nm. To bychom měli zvládnout za 5-6 dnů, cílem je Las Palmas na Gran Kanaria, kde se máme setkat s Tomášem a s ním pak společně pokračovat do Karibiku. Podle předpovědí se jako den startu hodila sobota, ale níže, která se formovala v polovině Atlantiku se zatím nerozhodla, kterým směrem se vydá a tak start odkládám na nedělní ráno. Podle předpovědi z nedělního rána by se měla vydat dál na jih, pro nás by to znamenalo sice silnější vítr, ale správným směrem. Skutečnost byla zase úplně jinde V průběhu první noci jsem při sílícím větru refoval hlavní plachtu a při tom se mi plachta pod okem třetího refu natrhla. Nic velkého cca 15-20 cm a zadní lík byl vcelku, ale byla to už předzvěst dalších událostí. Druhý den plavby jsem po stažení předpovědi silně váhal, zda pokračovat. Zvítězila optimistická stránka mého já, když se to mohlo takhle změnit k horšímu, tak se to může změnit i k lepšímu a nakonec to zase nebude tak hrozné vítr 7 Bf ze zadoboku, to by šlo. Přesto se snažím, abych se dostal co nejdříve co nejdále na jih, je teoretická šance, že to stihneme, ještě než to začne. Měním tedy kurz a stáčíme se více k jihu, tady by nám mohl poskytnout ochranu nejsevernější ostrov Kanárského souostroví Lanzarote.

Nestihli jsme to o pár hodin.

Jak se vše může rychle den ze dne změnit:
Předpověď na pátek 28.11 ze dne 23.11                     Předpověď na pátek 28.11 ze dne 24.11









Dne 28. 11. v 04:48 UT se nám na pozici 29°39.2N 13°07.5W s hlasitým pleskáním trhá staysail. To už duní stabilně 35 kn, v poryvech více. Dokáži ji ještě stáhnout a zabalit, ale je jasné že bez kosatky to dál nepůjde. Pokouším se ještě s motorem pokračovat do závětří Lanzarote, ale o 30 minut později se zastavuje i motor. Při vědomí co nás asi čeká, utěsňuji co se utěsnit dá a čekáme co bude dál. Vítr fouká od západu, k Africkým břehům je to okolo 100 Nm tedy relativně daleko, naše rychlost splouvání je okolo 1 kn. Z toho pohledu to vypadá tedy dobře, horší je situace v lodi. Na posteli se nedá udržet a tak se stěhujeme na podlahu salonu, naštěstí máme dostatečné zásoby ovoce (banány, pomeranče, mandarinky, jablka, víno), k tomu dětské piškoty, jogurty a dětské výživy. Pijeme balenou vodu. Na vaření není ani pomyšlení.

Snažím se přijít na to co je s motorem, vypadalo to jako by nám došla nafta, ale nádrže jsou téměř plné. Postupuji tedy dále k filtrům a měním filtrační vložky. Když se pokouším odvzdušnit systém, připadá mi, že podávací pumpička jde nějak divně a také nafty by mělo pod odvzdušňovacím šroubem vytékat více, ne jenom kapat. Tak že mám závadu, teď ještě co s ní. Demontuji podávací pumpu a rozebírám ji na prvočinitele. Netřeba snad dodávat, že smrad z nafty je v lodi všudypřítomný a udržet součástky pohromadě vyžaduje plné soustředění. Záhy zjišťuji závadu-prasklá pružina zpětného ventilu. Náhradní nemám a tak improvizuji. Jediná pružina trochu podobná té prasklé je perko z propisovačky. Zničil jsem tři, než jsem došel k uspokojivému tvaru a k plně funkčnímu stavu jsem tu pumpu montoval a demontoval celkem pět krát Po každé montáži jsem vylezl ven a zkoušel nastartovat. Znamenalo to se pokaždé kompletně obléknout a zase svléknout, palubu opanovalo moře a vítr. Oblečením jsem sice zachránil suchou kůži, ale aby nevnikla voda otevřeným vstupem do lodi, tomu jsem zabránit nedokázal. Používal jsem pro výlez do kokpitu zadní vchod, následkem byly notně promáčené postele, ve kterých se nedalo ležet ještě dva dny po přistání a intenzivním sušení. Při posledním pokusu o nastartování se mi zdálo, že se motor vůbec netočí. Snad jsem nevybil baterii? Propojuji startovací a servisní baterie a posílám Evu ke startování, sám sleduji motor. Spínání startéru cvakne, ale dál nic. Poleje mne horko, demontovat startér? Nebo je problém jinde? Jsem už dost unavený, práce ve stísněném prostoru a zápach nafty si vybírají svou daň a tak trávím pár chvilek, kdy se objímám se záchodem a potom padám na podlahu salonu a upadám do stavu hibernace. V hlavě ale stále vrtá červíček a myšlenka co by to mohlo být, mne neopouští celou noc. Ráno se pokouším pootočit motor ručně a ono nic. Při kontrole stavu oleje zjišťuji, že je toho ve vaně motoru mnohem více, než by mělo a nevypadá to ani jako olej, ale je to šedivý slaný sliz. Slaná voda v motoru. Kdy se tam ale sakra vzala? Na radu Petra Ondráčka jsem na výfukovou trubku namontoval ventil, kterým výfukové potrubí manuálně uzavírám. Tak že potrubí bylo zavřené a otvíral jsem ho jenom při pokusech o nastartování. No nic, je tu nový problém a ten je potřeba řešit. Rozpojuji tedy výfukové potrubí a vypouštím vodu od ventilů. Mám naštěstí starý motor (italský VM) a ten má na hlavách válců dekompresor. Ten otevřu a ručním pootáčením vypudím maximum vody. Stále mne ale nenapadá jak dostat vodu z výfukového systému mezi motorem a vyústěním z lodi. A že tam se vejde litrů. Na skučící vítr a vlny jsme si už celkem zvykli a také už to trochu začalo slábnout (nejsilnější zaznamenaný vítr byl 46,3 kn), a tak otvírám loď a s výfukem stále odpojeným (tak že nám jde všechno do lodě) zkouším nastartovat motor. Světe div se, motor naskočil a běží. Na manometru mazání je ručička na doraz, nestlačitelná voda v motoru dělá svoje, ale přesto přidávám plyn a tlačím k sobě příruby výfuku. Chvilku to vypadá, že motor chcípne, ale nakonec se opět rozběhne naplno a z výfuku za lodí cáká voda. Vypínám motor, zavírám výfuk a pumpuji z motoru olejovou emulzi. Mám sebou 5 litrů nového oleje, náplň je sice 10 litrů, ale na krátký manévr v přístavu to bude stačit.

Otázkou je, který přístav to vlastně bude. Stále fouká západní vítr a naše vzdálenost od Afriky se dost zmenšila. Předpověď ale slibuje, že se vítr stočí na severní, příjemné síly 4 Bf a to by nás mělo dopravit někam k Lanzarote, případně na Fuentaventuru. Zkouším se posunout k severu, ale vítr je stále dost silný a bojím se vyndat hlavní plachtu (tu trochu natrženou) i když vím, že zatím vydržela hodně drsné zacházení. Také mi hodně chybí nějaká přední plachta, na kterou by se dalo stoupat. Mám sice dvě úplně nové pasátní geny, ale proti větru nemají výkon. Tak že stále v driftu s pasátní genou a uvázaným kormidlem. Na noc zapínám všechna světla, co na lodi mám, ale není to moc potřeba, většina lodí pluje dál na západ. Mám zapnutý AIS, polohu nemá cenu sledovat, PC zapínám ráno a večer pro kontrolu. Dostatek energie si zajišťuji pouštěním generátoru, je to podstatně úspornější než startovat motor. Když se konečně vítr otočí na slibovaný sever a trochu zeslábne, vyndávám hlavní plachtu a celkem v klidu plujeme na západ. Nejmenší vzdálenost, která nás dělila od afrických břehů, byla okolo 30 Nm. Zdálo by se, že jsme už vyčerpali příděl smůly, která nás provázela, ale nebylo tomu tak. Nejprve praskl šekl otěžové kladky geny. Bylo to samozřejmě v noci a uvolněná otěž a plachta létaly a práskaly a trvalo, než jsem přišel na to, co se vlastně stalo, našel nový šekl a dokázal ho na svíjející se lano a poletující kladku nasadit. Potom už jenom přestala fungovat pumpa sladké vody, mikrospínač přestal spínat. Opraveno, spínač propojen, voda se pouští zapnutím pojistky. Po krátkém kontrolním nastartování motoru zjišťuji, že v olejové vaně je opět emulze. Někudy mi vniká do motoru slaná voda.

To už se ale blížíme k hlavnímu městu ostrova Puertu del Rosario. Není tady marina, jenom přístav a musím se trefit někam na první pokus, s motorem nemohu příliš počítat, dlouho nevydrží. Pomalu začínám balit plachty, nejprve bezan, potom hlavní, na pasátní genu míjíme konec vlnolamu se zeleným patníkem. Přístavní bazén se stáčí k severu a tak pouštím dolu poslední plachtu a startuji motor. Vypadá to tady jinak než v pilotu, přistavěli jednu novou hráz. Ve středu 3.12 v 15.25 se vážu na bok nějaké pracovní lodě a čekám, co bude. Do pěti minut je tady přístavní policie a řešíme, kam se může a nemůže. Chci někam ke břehu, budu potřebovat sehnat spoustu věcí. Nakonec končím na přístavním mole, kde jsou mooringy, ale nikdo tady není a tak se vážu bokem. Potom nezbytné papírovaní a upozornění, že ještě musíme zítra do kanceláře ve městě, tam nám řeknou kolik to bude stát. Takže stání podél 21,19 a na mooringu 7,82. Je jasné, že se budeme stěhovat, ale teď posíláme zprávy domů, že je vše OK, děkujeme všem za podporu, dáváme si po štamprli a procházíme loď a sčítáme škody. Do jedné šatní skříně v zádi se dostala přes větrák voda, Eva má prosoleno 50% oblečení, matrace v ložnici jsou mokré, bude potřeba vyprat povlaky a zbavit se soli. Jeden z kanystrů s naftou je proražený o vázací pachole, ale nafta už je dávno pryč. Z písmen tvořících název lodě na zádi toho moc nezůstalo, musím opatřit nové samolepky. Hlavní je ale oprava motoru, pumpy sladké vody a plachet.

Než to dáme do pořádku tak se odsud asi nehneme.

Ahoj Standa