Když jsme se dali trochu dohromady a ze všeho se vyspali, nastal čas oprav. Přímo v Puerto del Rosario žádné služby v přístavu nejsou a posílají nás do nedalekého Puerto del Castillo, ale tam se nám nechce. Pilot uvádí, že je to rezort včetně mariny vybudovaný pro německé turisty a tomu také odpovídají ceny. Nakonec v místním informačním stánku získáváme mapu Puerta del Rosario (zadarmo) a ochotná paní nám vyznačí dva místní obchody s lodním příslušenstvím. Hned v tom prvním to začalo zajímavě, prodavač nás ujistil, že umí jenom španělsky. Když si ale lidé chtějí rozumět, tak si rozumí, kupuji nové čerpadlo sladké vody a objednávám olejové filtry, ty slibuje na odpoledne po siestě. Cestou k lodi ještě kupuji 15 l motorového oleje a potom už do montérek a do práce. Vyčerpat všechen ten mix oleje, nafty a mořské vody zabralo dost času, ale nakonec je hotovo a tak mohu odnést kanystry a PET lahve plné sajrajtu k nedaleké čerpací stanici a tam je odevzdat. Nalévám do motoru 5l oleje, startuji a zahřívám na provozní teplotu. Potom zase olej ven a je čas vyrazit pro filtry. Po návratu z obchodu měním starý filtr za nový, opět odsávám olej a nalévám 10 l nového oleje. Hotovo. Teď ještě demontuji staré čerpadlo sladké vody a montuji nové. Jsme připojeni na elektriku, tak že se hřeje lodní bojler a když začne téct voda, oba se můžeme konečně po téměř dvou týdnech osprchovat. Je to nádhera, další den za námi, všechno jak se zdá se k lepšímu obrací. Jediné co se mi nedaří, je začít opravovat plachty. Počasí je dost proměnlivé a tak nechci tahat šicí stroj na palubu a v lodi se mi šít také nechce, ona taková hlavní plachta je přeci jenom dost velký balík. Během plavby nám došel propan-butan v druhé plynové lahvi a tak jsem nasadil třetí (poslední) a teď nastal čas nechat ty dvě prázdné někde naplnit. Dalo to trochu vyptávání, ale nakonec jsme úspěšní, kus za městem je DISA, a tam nám lahve naplní, mají i redukce na všechny možné závity a připojení. Otázkou zůstává jak tam ty lahve dostat. Výlet na kole zavrhuji a tak zjišťujeme možnost půjčení auta v půjčovně. Máme v plánu naplnit lahve plynem, nakoupit v hypermarketu za městem a ve zbylém čase projet ostrov. Opět pomáhá informační stánek. Půjčení auta přímo ve městě stojí 50€, na nedalekém letišti 30€. Jízdenka na letiště 1,80€ jízda trvá asi 15 min. Auto jsme objednali dopředu přes internet a tak když ráno dorazíme do půjčovny, jenom předložím řidičský průkaz, ten si okopírují, dají nám klíče od auta (Alfa Romeo) a řeknou nám, kde stojí. Potom nás paní upozorní na nutnost dotankovat před cestou naftu, nádrž je prázdná. To nás trochu zaskočilo, ale jiný kraj jiný mrav. Tak že nejprve k pumpě, bereme naftu za 15€, jak se později ukázalo, bylo to nesmyslně mnoho. Nafta je tady levná, stojí necelé euro za litr a těch cca 16 litrů stačí tomuhle autíčku na vzdálenost přes 300 km.

Tak jedeme nejprve do DISA a tady nám opět mizí úsměv z tváře. Ty dvě lahve jsou staré 20 let a nenaplní nám je. Tak že kupujeme španělskou lahev i s redukčním ventilem. Vratná záloha na lahev 45€, náplň 10€, redukční ventil 12€. To by všechno ještě šlo, ale lahev má větší průměr než ty co jsem tady měl, tak že budu muset upravovat prostor a uchycení, aby tam ta španělská šla umístit. Potom do obchoďáku pro mléko, brambory, pivo a víno, zbytek dokoupíme ve městě dle potřeby a můžeme vyrazit na výlet. Nebudu tady podrobně popisovat, co jsme viděli, projeli jsme kde co, od tradiční výrobny soli odpařováním po nejstarší kostelík, nejvyšší horu po rezorty s plážemi táhnoucími se na kilometry daleko. Výsledek je ten, že už víme, že na žádné výlety nemá cenu jezdit. Nakonec vracíme auto ještě večer, v nádrži zbývá nafta na 200 km. Vrácení je ještě jednodušší než půjčení, na papírek jsme napsali stav km a číslo stání na parkovišti, to jsme odevzdali s klíčkem o okénka a bylo hotovo, žádné přebírání. Na letišti je celkem provoz, letadla přilétají po celý den, nejvíce linek je z a do Německa, ty tvoří cca 70-80% celého provozu. V hale má zastoupení spousta leteckých společností a hodně jich inzeruje Last minute. Cenu ale nezjišťujeme, protože máme hlad a tak jedeme busem do města a na nábřeží si dáváme steak z tuňáka s bramborem a zeleninou a pivo. Máme toho za celý den dost, tak ještě jedno pivko v lodi a jdeme spát. Další den upravuji prostor pro španělskou PB lahev, v poledne už vaříme na místním plynu. Každý den odpoledne (po siestě) chodíme do centra města. Jednak je to příjemné protažení nohou, za druhé jediná možnost jak se dostat k internetu je návštěva nějaké kavárny inzerující připojení. Kávu tady mají tradičně výbornou a levnější než v Čechách. Presso nestojí víc jak euro. Nemám stále ještě zašité plachty, ale protože jsme změnili celkové plány, tak není kam spěchat. Tuto zimu zůstáváme na Kanárských ostrovech. Kamarád co měl s námi plout do Karibiku, nakonec nepřiletěl a jenom ve dvou se Evě plout do Karibiku nechce. Snažím se o ucelený přehled o počasí, Grib se tady běžně rozchází s místní předpovědí a to v síle i ve směru větru, a protože se chceme podívat také někam jinam, sleduji pečlivě, co přijde. Když se objeví v předpovědi změna směru větru z pasátního severního na jižní, jdeme do kanceláře přístavní policie zaplatit za stání. Nakonec to vyhodnotili v kanceláři tak, že ty dva dny, kdy jsme stáli bokem, jsme byli ve stavu nouze, protože jsme neměli funkční motor a tak nám je nezapočítali do ceny stání. Hádat se nebudu.

11.12 opouštíme pohostinné a veskrze kladně hodnocené Puerto del Rosario a vyplouváme směrem na sever. Máme v plánu navštívit ostrov Lanzarote a jako nejvhodnější se jeví Arrecife. Vyplouváme na motor a po opuštění přístavu nasazuji plachty. Z počátku svižný vítr a vypadalo to že tam do večera budeme, ale kolem poledne začal slábnout, a jak rychlost klesala, začínal jsem řešit dilema jak dál. Možností bylo zaplout za denního světla do přístavu Corralejo, ale tady jsme se stavovali při našem výletě autem a moc se nám tu nelíbilo, místa kde se dá kotvit nebyla moc chráněná a do přístavu pronikaly vlny. Jako další možnost byla varianta pokračovat dále k severu a s příchodem večera nebo v průběhu noci skončit v některé z marin na Lanzarote. Jak marina Rubicón, tak marina v Puero del Carmen patří ale k těm nejdražším na Kanárských ostrovech a tak i tato varianta byla zamítnuta. Nakonec za mne rozhodlo počasí, když vítr zeslábl na slabou 1 Bf a chvílemi nefoukalo vůbec. Tak že gena na příď, utažená tak akorát a Eternity pluje nocí sama na slabý boční vítr. To mi dává možnost si v kokpitu občas schrupnout, a když vychází slunce, je před námi Arrecife. Na kotvišti je klid, slabý vítr z boku nás dotlačí až k prvním zakotveným lodím. V pilotu se píše, že se tady dá stát na zdi, a proto mne zarazí. že všichni stojí na kotvách nebo bójích a na zdi je zcela prázdno. Když objíždím podél zdi a hledám místo kde bych se mohl vyvázat (zeď je vysoká a z lodě se nedá dosáhnout na vršek) začne na mne z jedné ze zakotvených lodí někdo pokřikovat francouzsky a gestikulací naznačuje, že na zeď ne a ukazuje na volnou bóji nedaleko od nás. Tak že změna, chytám bóji, a za chvíli jsme přivázáni. Chlapík ještě něco vykládá, ale na moji snahu přejít do angličtiny nereaguje, prý pouze francouzsky. No tak to si nepopovídáme. Chlapík zalézá do lodě a já ještě jednou zběžně přelétnu pohledem jeho loď. Na zádi francouzská vlajka, pod jedním sálingem španělská a pod druhým, sakra to vypadá jako česká? Haló, haló voláme s Evou a chlapík vystrkuje hlavu. „ Nemluvíte prosím česky?“ Mluvil. Tak se seznamujeme s Jirkou a jeho přítelkyní Danou, toho času na cestě do Karibiku. Dozvídáme se, že zde kotví ještě jedna česká loď a na ni je Dušan, známý také jako „Oli“. Očekáván je také Monty a tak tady bude opravdu silné české zastoupení. Jediná vada na kráse je, že tyto lodě díky „vstřícnosti a odbornému řízení ministerstva dopravy“ nenesou českou vlajku. Nu což, máme ji všichni aspoň pod sálingem. Proběhlo několik vzájemných návštěv, Jirka už tady nějakou dobu stojí a tak od něj dostáváme informace kde se co dá ve městě vidět nebo koupit, kde je připojení na internet (je to dost daleko, ale zadarmo), kam přivázat nejlépe člun při návštěvě břehu a naopak, kam ho rozhodně nevázat. Zmiňuji se Jirkovi také o tom, že chci prodat mého windpilota a Jirka, který ovládá plynule francouzský jazyk, přivádí druhý den potenciálního zájemce. Uvidím, jestli se dohodneme, ale vypadá to, že má vážný zájem.

 Čas tu plyne pozvolna, nikdo nikam nespěchá, tak se přizpůsobujeme místnímu stylu. To mi trochu působí problémy v komunikaci s českými radioamatéry. Rozednívat se tady začíná okolo 07.30 místního, tedy UT času. V Čechách je ale o hodinu více, a když v 8.00 sednu k rádiu, tak už jsou v Čechách špatné podmínky a nikdo mne neslyší, ale přece nebudu vstávat za tmy, že. Nakonec se několik spojení podaří, ale pokud se k tomuto článku někdo z radioamatérů dostane, tak se pánové omlouvám, ale každé ráno vstávat za tmy opravdu nebudu, mám ještě jiné úkoly.

 Každý druhý den mne čeká koupání a potápění pod loď a kontrola mooringu na kterém jsme vyvázáni. Na dně leží dva, nikterak velké betonové bloky s ocelovým okem. V oku je šekl a z šeklu už vede k hladině poměrně nové lano, z každého bloku jedno. Systém je doplněn kotvou, která je ve vzdálenosti cca 10m ve směru na jih od betonových bloků. Jižní vítr je tady málo kdy, ale když začne foukat z jihu, není zátoka chráněná a jsou tady vlny, proto ta kotva. Kontrola lan je preventivní, ale radám místních je dobré naslouchat, nedávno se jedné lodi předřelo v oku u betonového bloku mooringové lano a skončila na skalách. Voda má okolo 20°C, ale vítr, který tady nepřestává foukat, mne po návratu z vody na loď rychle zahání do podpalubí, kde beru zavděk teplým oblečením doplněným horkým nápojem. Tuzemák se tady nekoupí a zásoby byly již dávno vyčerpány, tak si do čaje nalévám dávku místní brandy. Je to náhražka ve všech ohledech vyhovující a možná mi chutná víc jak ten Tuzemák, ale protože ten tady nemám, tak to nemohu zcela objektivně posoudit. Co jsem téměř přestal pít, je pivo. V místní obchodní síti české pivo nekoupíte a místní europiva doplněná o licenční Heineken a Tuborg jsou tak vzdáleny plzeňskému ležáku, že jsem přešel na konzumaci místních vín. Sortiment červených vín je obrovský (v bílých je to slabší) a ceny jsou relativně nízké, zajímavá jsou místní šumivá vína, kdy se u značek prodávaných na českém trhu dostane cena i na polovinu toho co stojí v Čechách. Zelenin a ovoce je tady levnější a chuťově je místní čerstvé ovoce také někde úplně jinde než v chladících kontejnerech dovážené zboží v Čechách. Celkově se dá říct, že v obchodech jsou u většiny zboží srovnatelné ceny s českými obchody, velký rozdíl je ale v cenách v restauracích. Hotové teplé jídlo za cca 100,- Kč (3-4 €) si tady nikde nedáte, ceny se pohybují od 10€ výše.

V čase předvánočním jsem dokončil opravy plachet. Nebyla to práce jednoduchá, přeci jenom je manipulace s plachtami na palubě omezena prostorem, ale nakonec se vše podařilo nastříhat a sešít a tak kromě geny mám opět všechny plachty k dispozici a začínám přemýšlet co dál. Svátky Vánoční strávíme už asi tady na Lanzarote, ale co bude dál?

Tak že pokračování příště, ale o čem to bude, nevím zatím ani já sám.

Na závěr Vám všem přejeme klidné prožití svátků Vánočních a vše nejlepší do roku 2015, vždy alespoň tu stopu vody pod kýlem a věčnou přízeň bohů.

Z paluby s/y Eternity

Standa a Eva

Marina v Arrecife                                                          Puerto del Rosario











Opět opravuji











Rybářský přístav v Arrecife








Betancuria, vstupné 3 eura                   Co tady mleli, když tady nic neroste













Dělník a stvbyvedoucí, poznáte kdo je kdo













Fuenteventura                                                             Fuenteventura











Museum soli                                                               Plantáže Aloe Vera











Stopy po prvním osídlení