Grand Canaria
29.12. v 09:30 se odvazujeme z bóje v Arecife a opouštíme ostrov Lanzarote. Měli jsme v plánu plout společně s Jirkou a Danou, ale ti nakonec zůstávají na místě. Večer před vyplutím zjistili, že mají zcela vybité baterie, pokazil se regulátor od solárů. Tak že výměna a čekat než slunce odvede svou práci a baterie dostatečně naplní. Jirka nemá v lodi funkční motor, kterým by baterie dobil a manévrovaní lodi zajišťuje přívěsným motorem 5 PS, ostatní plavba jenom na plachty. Z baterek napájí jenom GPS a občas PC s navigačním softem, večer navigační světlo na vrcholu stěžně. Je to všechno jednoduché, ale jak je vidět i jednoduché věci se mohou pokazit.
Nám se daří plout v příjemném větru do 30 uzlů téměř až před Las Palmas, ale konec musíme odmotorovat, dostali jsme se do větrného stínu ostrova. U vjezdu do přístavu se staví vrtné plošiny, které potom vlečné lodě táhnou na místo určení. Teprve když plujeme okolo, uvědomuji si co je to za kolos. V marině jsme 30.12. v 10:00, ze začátku trochu bloudíme, nakonec se trefíme na čekací molo kde je kancelář mariny, předkládáme potřebné dokumenty a platíme za dva týdny pobytu 144,36 €, tedy něco málo přes 10 € za den. Co je tady neobvyklé je to, že se platí vždy dopředu. Asi jim už pár lodi uteklo bez placení směrem do Karibiku. Přístup na mola a do sociálních zařízení je pomocí čipové karty, na molech je připojení na elektriku a voda. Stojí se tady jako v Chorvatsku, tedy na přídi mooringová lana, zádí k molu. Když jsme připluli, bylo bezvětří a tak jsme se zasunuli mezi ostatní lodě bez větších problémů. Když ale začne do mariny foukat vítr je to někdy boj a i když personál mariny asistuje s člunem se silným motorem, tak to někdy nestačí a všichni z okolních lodí mají plné ruce práce dostat přistávající loď na místo a nepoškodit nic okolo. Do mariny nedovolí vplout lodi, která nemá pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu a už se tomu vůbec nedivím.
Jsme tedy na místě a na mole potkáváme Montyho, který stojí na kotvě na druhé straně přístavního vlnolamu před Playa de las Alcaravaneras, kde je kotviště a několik vyvazovacích bójí. Za kotvení se tady ale platí a v ceně je zahrnuta možnost využívat sociální zařízení mariny. Na stejném molu jako Eternity stojí s/y Vespina a na ni Šárka a Kamil, další Češi které zde potkáváme. Získáváme od nich základní informace o okolí a domlouváme se na společném strávení konce roku. 31.12 ráno jdeme na společnou procházku, zajímá mne nějaký bazar, kde by se dalo koupit kolo. To naše, které jsem vezl z Čech, nám ukradli v Arecife, i když bylo zamknuté do stojanu na náměstí. Kolo se na lodi hodí, zvlášť když to máte na WC 500m daleko :-). Obcházíme tedy bazary, ale nic co by odpovídalo představám zatím nenacházíme. Šárka s Kamilem kola mají a nabízejí jejich zapůjčení, tak že potřeba kolo vlastnit není zatím aktuální, snad se časem něco objeví. Večer okolo 20:00 vyrážíme poznávat noční život Las Palmas. Je to ale celkem nuda. Místní to řeší večeří v některé z nespočetných restaurací a korzováním okolo pláže Playa de las Canteras, což má být podle cestovního bedekru nejkrásnější pláž na Gran Canaria. O půlnoci ohňostroj a živá muzika, ale nějak to není ono a tak to v 02:00 zabalíme a vracíme se do mariny. Tady je všude klid, nikdo nikde, občas se ne některé lodi ještě svítí, ale slyšet není nic a tak v poklidu začínáme rok 2015. Jaký asi bude?
Čas pro nás přestává být podstatným, život se zklidnil, co se neudělá dnes, udělá se zítra nebo někdy jindy. Přestáváme vnímat, jestli je všední den nebo svátek, datum je také celkem nepodstatný. Co sledujeme je předpověď počasí a její porovnávání s realitou. Sleduji pravidelně WindGuru, Windfinder a SailGrib a i když se navzájem příliš neliší, od reality jsou občas dost vzdáleny. Hlavně vícedenní předpovědi nemá smysl sledovat, pravděpodobnost, že se trefí mi vychází tak na 50% u předpovědí do tří dnů, nad tři dny je to věštění z křišťálové koule. Na Canary Islands má být všeobecně nedostatek srážek, my jsme jich zažili celkem dost, i když převážně v podobě slabého deště a mrholení. Zase to musíme brát tak že je leden a těch 18°C až 20°C přes den není tak špatné.
Stání v maríně využívám k výletům do města a drobným opravám a vylepšením na lodi. Historické centrum je malinké, nedostavěná katedrála a dům Kryštofa Kolumba, nečekejte nic moc. Opravy nedělám jenom pro sebe, ale nejprve zašívám kosatku pro polskou loď stojící vedle nás a potom upravuji přední plachtu pro německou loď a jejího kapitána Eggiho, který se chystá k odplutí do Karibiku. Je to HAM- DH6GE, třeba se ještě někdy uslyšíme. Nějaké plachty dováží také Monty, má na palubě přebytečné kolo a tak slovo dalo slovo a kolo máme na palubě my.
19.1. ráno vidíme při cestě do sociálních zařízení kotvit v zátoce véééélkou plachetnici. Je na ni něco povědomého, snad ta česká vlajka? Připlula La Grace. S jejím kapitánem Pepou Dvorským se domlouváme na návštěvě a je to zážitek a další zkušenost. Nemá smysl cokoliv popisovat, to se musí vidět. Lodě ze dřeva mají svoje kouzlo, ale to je nesdělitelné, to se musí zažít.
22.1. přiletěl kamarád z ČANY Tomáš Motal s manželkou Danou. Budou tady něco přes týden, plán je že trochu poplachtíme, trochu turistiky, relax. Nejprve procházejí Las Palmas a jeho pamětihodnosti, potom společný nákup. V nedalekém hypermarketu HyperDino při nákupu nad 60€ dovezou zdarma nákup až k lodi. Tak toho využíváme a doplňujeme zásoby, zatím nevíme, kde budeme stát dále. Poprvé po opuštění kontinentu dotankuji také naftu a měním plynovou bombu. No a můžeme vyrazit na jih. První místo na jih od Las Palmas, které vybízí k zastavení je marina Pasito Blanco. Platíme 25€ za noc, uskutečníme pěší výlet na duny do nedalekého Maspalomas, jeden den se povalujeme na příjemné pláži vedle mariny. Velmi omezené nákupní možnosti, jediný obchod s potravinami je momentálně v rekonstrukci. Následuje přesun do Puerto Mogan, ale tady není volné místo, tak plujeme do mariny Puerto Rico. Z bývalé rybářské vesničky vznikl betonový děs, fabrika na turisty. Místní restaurace nemají nouzi o zákazníky a je to znát na kvalitě služeb. Sem už tedy nikdy více. Tomáš s Danou si tady půjčují auto a zakončují svoji dovolenou poznávací jízdou po vnitrozemí ostrova. Využívají auto také k tomu aby se dostali z Puerto Rico na letiště, letí jim to v 6:30 ráno a auto se vrací na letišti.
1.2. po opuštění Puerto Rico plujeme už zase jenom s Evou do Arguineguin. Je tady rybářský přístav s možností placeného stání bokem na zdi, ale my kotvíme v zátoce vedle přístavu. Kotviště je relativně dobře chráněné, i když při určité shodě špatných povětrnostních podmínek se může stát, že některý z článků řetězce - kotva, řetěz, lano, vazák nevydrží a když není nikdo na palubě, je následkem vyvržení lodě na pláž, v lepším případě loď přetáhnou rybáři do přístavu na zeď. Některé jakoby ani neměli majitele, než by majitel platil za záchranu, ponechá loď svému osudu. Potom tady loď stojí a čeká, až uplyne zákonem daná doba a loď propadne zachránci. Údajně to trvá 8 roků. Takto zachráněných lodí je tady několik a není to moc hezký pohled. My jsme překotvovali třikrát, nakonec jsme stáli přivázáni dlouhým lanem zádí ke zdi vnitřního přístavu a na přídi 35m řetězu na šesti metrech hloubky. Na břeh jsme jezdili člunem na pláž. Nepoužívali jsme ale motor, s ním je plavba před pláží zakázána, pouze vesla. S motorem se jezdí do vnitřního přístavu, ale protažení veslováním je příjemné a při plavbě ve vlnách jsme na rozdíl od plavby s motorem zůstali ušetřeni stříkající vody. Potkáváme tady další Čechy žijící na moři, Petr a Iva a jejich děti Lukáš (3 roky) a Mathias Petr, častěji nazývaný Otesánek (8 měsíců). Mít nějakou spřízněnou duši v přístavu když jste tam poprvé je rozhodně velké plus. Ušetří to starosti s hledáním, kde se dá dobře a levně nakoupit, kde se dají sehnat zadarmo banány nebo avokáda. Jedinou starostí je občas si zaplavat nad kotvu a ověřit že je vše v pořádku. Po prvním týdnu už z kotvy nekoukalo nic, jenom řetěz vedl z písku a to se nezměnilo po celou dobu našeho kotvení. Připlul také Monty a věnoval nám polovinu Bonita, měli jsme toho na dva obědy. Opravuji Montymu další plachty výměnou za starší genu, ta moje co jsem roztrhal na Biskaji už asi nepůjde sešít. Pro Petra měním slídu na kočárku a tak dny zvolna ubíhají a začíná se oteplovat. Taky už přemýšlíme kam dál, hlavně Evu to tady už moc nebaví. Přichází mi SMS od Kamila a Šárky z Las Palmas, že tam někdo inzeruje prodej solárního panelu. Je to monokrystal, 90W, 5 let starý. Cena se zdá rozumná - 50€. Tak si půjčujeme auto za 35€ a jedeme na výlet. V Las Palmas kupuji solár, potom jedeme do obchodu se sportovním vybavením (Decathlon) a tam si kupuji 3mm neopren a nějaké drobnosti. Chtěl jsem také harpunu, ale tu mi bez rybářské licence odmítli prodat. (Koupil jsem si ji nakonec v Arguineguinu a byla ještě levnější). Potom odbočujeme do vnitrozemí a navštěvujeme místa, která doporučuje bedekr. Záhy se přesvědčujeme, že těmto propagačním publikacím se nedá moc věřit (je to asi placená inzerce?) a vydáváme se sami cestou necestou do vnitrozemí. Místa jsou tam působivá, ale působí spíše celkový dojem a prostředím a to se vyfotit nedá. Závěr cesty patří návštěvě obchodního centra a dokoupení vody, vína a piva. Ostatní věci nemá cenu hromadit v lodi, lze je průběžně doplňovat nákupem v místních malých obchodech.
3.3. 9:00 je kotva z vody a vyplouváme směrem na Gomeru, ale nikdy se nemá plánovat kam se dopluje, neb je to téměř vždy jinak. Ze začátku plujeme po hladké vodě na motor v bezvětří, ale když vykoukneme ze závětří ostrova, okamžitě se začne projevovat tryskový efekt a vítr brzy duní standardní silou 30 kn. Původní plán byl, že Tenerife mineme a poplujeme rovnou na Gomeru, ale potom se mi na mobilu objevilo, že volal Monty. Vyplouval dva dny před námi a měl být také na Gomeře, ale nebyl. Stál v San Miguel na Tenerife a nabízel část čerstvě uloveného tuňáka. Takové nabídce se nedalo odolat, zvlášť když já jsem z moře vytáhl jenom prázdný vlasec, návnadu mi něco sežralo. Tak že změna kurzu stoupáme co to dá a v 18:00 se vážeme na čekací/tankovací molo v San Miguel (někdy se také udává název Puerto Amarilla). Večer posedíme s Montym a jeho posádkou v místním baru, ale máme toho za celý den dost a tak ještě tuňáka do naší ledničky (Montymu stále ještě nechladí) a jdeme brzy spát. Ten tuňák měl skoro metr a dávka, kterou jsme dostali, vystačila na hodně jídel a část kterou jsme naložili do octa, jíme ještě teď. Ráno vyřizujeme formality, platíme za stání 22€/den a přesouváme se na molo pro krátkodobé stání. Stojí se tady bokem a to nám vyhovuje a dokážeme se vmáčknout mezi lodě i když zbývá před i za tak okolo jednoho metru. Prošli jsme si okolí přístavu, je tu golfové hřiště a potom jenom bydlení pro turisty, hospody pro turisty, atrakce pro turisty. Moc se nám tu nelíbí a na 5.3. plánujeme odplutí směr Gomera. Málem jsme ale zase nevypluli. Charterová loď přistávající asi o dvě lodě před námi při přistávacím manévru urazila sloupek s elektřinou a kohoutky na pitnou vodu. Zavřeli a vypnuli elektriku i vodu no a to je zádrhel. Na Gomeře nechceme do mariny, ale do některé ze zátok na jižní straně ostrova a tak doplnění pitné vody považuji za celkem zásadní. Nakonec to opravář zaslepil a my mohli nabrat vodu a s mírným zpožděním ve 14:00 opustit marinu. Moře je jako rozorané a žádný vítr a tak když se dopotácíme na jižní konec Tenerife, stáčím se k Los Cristianos. Tady se dá před přístavem kotvit a tak tady strávíme noc a ráno vyrazíme na Gomeru. Noc to byla hodně neklidná, i katamarán co kotvil vedle nás se ve vlnách dost zmítal. Vstáváme tedy dost brzy a okamžitě odplouváme. Snídaně až na moři. Dávám zrefovanou hlavní plachtu, bezan a genu a ve slabém větru se vzdalujeme od Tenerife. Vítr zvolna sílí, opět se projevuje tryskový efekt, je z toho 35 kn stabilně, maximálka zaznamenaná na windmetru je 42,7kn Co je moc to je moc a i když jsem měl první ref, hlavní plachta to nevydržela. Zase je co zašívat.
6.3. v 15:30 kotvíme před Puerto de Vueltas, někdy také nazývaném Valle Gran Rey na ostrově La Gomera. Zítra má začít foukat silný vítr od východu a tak bychom tady měli být dobře chráněni. Kotviště je hodně velké, dno tvoří převážně písek, stojí se na hloubce okolo 8m. Do přístavu jezdíme člunem, tentokráte s motorem, je to přece jenom dost daleko. Vesnička působí po těch betonových ohavnostech na předchozích místech velmi příjemně, žádný dům tady nemá více jak tři patra. Zatím co Arguineguin obývali převážně turisté ze skandinávských zemí (i jídelní lístky a vývěsní štíty byly norsky, švédsky, finsky a dánsky), na Tenerife se mluvilo převážně anglicky, tady převládá němčina. Před větrem se zde schovalo několik lodí, co obvykle kotví na jihozápadě, seznamujeme se Derickem, je to Belgičan kterého zmýlila naše belgická vlajka. Tak popovídáme co a jak. Žije tady už dvacet let, pendluje mezi Kanárama a Kapverdama. Když se vrací z jihu tak to bere přes Azory a Madeiru, potvrzuje, že přímo se plout z jihu na sever podle pobřeží Afriky nedá. Ten východní vítr se tady projevil poryvy, které přicházeli ze všech směrů, ale vlny se nezvedly a tak jsme to na kotvě v pohodě ustáli, i když síla byla okolo 40 kn. Co však bylo hodně viditelné, byl prach a písek, který vítr od Afriky přinesl a celý přístav zahalil do husté mlhy kde i slunce bylo jen slabě svítící kolo na obloze.
Pomalu se seznamujeme s okolím, přímo u přístavu je půjčovna aut, a když máme vyzkoušené že kotva drží a předpověď nehrozí ničím mimořádným, půjčujeme si auto a projíždíme ostrov. Vystoupáme na nejvyšší horu, navštívíme hlavní město ostrova San Sebastian, projedeme hlavní silnice. Objeli jsme téměř celý ostrov a přesto jsme vraceli auto ještě ten den večer. Je to tady opravdu malé. Zatím zůstáváme na Gomeře, přesuneme se ještě do dalších zátok. Teploty přes den už šplhají k 25°C, voda má příjemných 21°C, není kam spěchat.
Co se týká dalších plánů, tak v létě půjde loď na týden z vody na opravu nátěrů. To budu dělat asi Las Palmas někdy koncem června a pak popluji někam kde nebude moc lidí a počkám do začátku září. Potom když vše půjde dobře, tak přepluji do Afriky, přesněji do Gambie na řeku Gambia. Tam bych chtěl být do začátku prosince a potom se uvidí, co bude dál. Možností se nabízí celkem dost od Jižní Ameriky přes Karibik až po variantu počkat do jara v Africe a vrátit se přes Azory na Kanáry. Pokud byste se někdo chtěl někde připojit, dejte vědět. Možnosti jsou jak pro jachtaře tak pro povaleče, kterým pro pocit štěstí stačí 100 mil za týden.
29.12. v 09:30 se odvazujeme z bóje v Arecife a opouštíme ostrov Lanzarote. Měli jsme v plánu plout společně s Jirkou a Danou, ale ti nakonec zůstávají na místě. Večer před vyplutím zjistili, že mají zcela vybité baterie, pokazil se regulátor od solárů. Tak že výměna a čekat než slunce odvede svou práci a baterie dostatečně naplní. Jirka nemá v lodi funkční motor, kterým by baterie dobil a manévrovaní lodi zajišťuje přívěsným motorem 5 PS, ostatní plavba jenom na plachty. Z baterek napájí jenom GPS a občas PC s navigačním softem, večer navigační světlo na vrcholu stěžně. Je to všechno jednoduché, ale jak je vidět i jednoduché věci se mohou pokazit.
Nám se daří plout v příjemném větru do 30 uzlů téměř až před Las Palmas, ale konec musíme odmotorovat, dostali jsme se do větrného stínu ostrova. U vjezdu do přístavu se staví vrtné plošiny, které potom vlečné lodě táhnou na místo určení. Teprve když plujeme okolo, uvědomuji si co je to za kolos. V marině jsme 30.12. v 10:00, ze začátku trochu bloudíme, nakonec se trefíme na čekací molo kde je kancelář mariny, předkládáme potřebné dokumenty a platíme za dva týdny pobytu 144,36 €, tedy něco málo přes 10 € za den. Co je tady neobvyklé je to, že se platí vždy dopředu. Asi jim už pár lodi uteklo bez placení směrem do Karibiku. Přístup na mola a do sociálních zařízení je pomocí čipové karty, na molech je připojení na elektriku a voda. Stojí se tady jako v Chorvatsku, tedy na přídi mooringová lana, zádí k molu. Když jsme připluli, bylo bezvětří a tak jsme se zasunuli mezi ostatní lodě bez větších problémů. Když ale začne do mariny foukat vítr je to někdy boj a i když personál mariny asistuje s člunem se silným motorem, tak to někdy nestačí a všichni z okolních lodí mají plné ruce práce dostat přistávající loď na místo a nepoškodit nic okolo. Do mariny nedovolí vplout lodi, která nemá pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu a už se tomu vůbec nedivím.
Jsme tedy na místě a na mole potkáváme Montyho, který stojí na kotvě na druhé straně přístavního vlnolamu před Playa de las Alcaravaneras, kde je kotviště a několik vyvazovacích bójí. Za kotvení se tady ale platí a v ceně je zahrnuta možnost využívat sociální zařízení mariny. Na stejném molu jako Eternity stojí s/y Vespina a na ni Šárka a Kamil, další Češi které zde potkáváme. Získáváme od nich základní informace o okolí a domlouváme se na společném strávení konce roku. 31.12 ráno jdeme na společnou procházku, zajímá mne nějaký bazar, kde by se dalo koupit kolo. To naše, které jsem vezl z Čech, nám ukradli v Arecife, i když bylo zamknuté do stojanu na náměstí. Kolo se na lodi hodí, zvlášť když to máte na WC 500m daleko :-). Obcházíme tedy bazary, ale nic co by odpovídalo představám zatím nenacházíme. Šárka s Kamilem kola mají a nabízejí jejich zapůjčení, tak že potřeba kolo vlastnit není zatím aktuální, snad se časem něco objeví. Večer okolo 20:00 vyrážíme poznávat noční život Las Palmas. Je to ale celkem nuda. Místní to řeší večeří v některé z nespočetných restaurací a korzováním okolo pláže Playa de las Canteras, což má být podle cestovního bedekru nejkrásnější pláž na Gran Canaria. O půlnoci ohňostroj a živá muzika, ale nějak to není ono a tak to v 02:00 zabalíme a vracíme se do mariny. Tady je všude klid, nikdo nikde, občas se ne některé lodi ještě svítí, ale slyšet není nic a tak v poklidu začínáme rok 2015. Jaký asi bude?
Čas pro nás přestává být podstatným, život se zklidnil, co se neudělá dnes, udělá se zítra nebo někdy jindy. Přestáváme vnímat, jestli je všední den nebo svátek, datum je také celkem nepodstatný. Co sledujeme je předpověď počasí a její porovnávání s realitou. Sleduji pravidelně WindGuru, Windfinder a SailGrib a i když se navzájem příliš neliší, od reality jsou občas dost vzdáleny. Hlavně vícedenní předpovědi nemá smysl sledovat, pravděpodobnost, že se trefí mi vychází tak na 50% u předpovědí do tří dnů, nad tři dny je to věštění z křišťálové koule. Na Canary Islands má být všeobecně nedostatek srážek, my jsme jich zažili celkem dost, i když převážně v podobě slabého deště a mrholení. Zase to musíme brát tak že je leden a těch 18°C až 20°C přes den není tak špatné.
Stání v maríně využívám k výletům do města a drobným opravám a vylepšením na lodi. Historické centrum je malinké, nedostavěná katedrála a dům Kryštofa Kolumba, nečekejte nic moc. Opravy nedělám jenom pro sebe, ale nejprve zašívám kosatku pro polskou loď stojící vedle nás a potom upravuji přední plachtu pro německou loď a jejího kapitána Eggiho, který se chystá k odplutí do Karibiku. Je to HAM- DH6GE, třeba se ještě někdy uslyšíme. Nějaké plachty dováží také Monty, má na palubě přebytečné kolo a tak slovo dalo slovo a kolo máme na palubě my.
19.1. ráno vidíme při cestě do sociálních zařízení kotvit v zátoce véééélkou plachetnici. Je na ni něco povědomého, snad ta česká vlajka? Připlula La Grace. S jejím kapitánem Pepou Dvorským se domlouváme na návštěvě a je to zážitek a další zkušenost. Nemá smysl cokoliv popisovat, to se musí vidět. Lodě ze dřeva mají svoje kouzlo, ale to je nesdělitelné, to se musí zažít.
22.1. přiletěl kamarád z ČANY Tomáš Motal s manželkou Danou. Budou tady něco přes týden, plán je že trochu poplachtíme, trochu turistiky, relax. Nejprve procházejí Las Palmas a jeho pamětihodnosti, potom společný nákup. V nedalekém hypermarketu HyperDino při nákupu nad 60€ dovezou zdarma nákup až k lodi. Tak toho využíváme a doplňujeme zásoby, zatím nevíme, kde budeme stát dále. Poprvé po opuštění kontinentu dotankuji také naftu a měním plynovou bombu. No a můžeme vyrazit na jih. První místo na jih od Las Palmas, které vybízí k zastavení je marina Pasito Blanco. Platíme 25€ za noc, uskutečníme pěší výlet na duny do nedalekého Maspalomas, jeden den se povalujeme na příjemné pláži vedle mariny. Velmi omezené nákupní možnosti, jediný obchod s potravinami je momentálně v rekonstrukci. Následuje přesun do Puerto Mogan, ale tady není volné místo, tak plujeme do mariny Puerto Rico. Z bývalé rybářské vesničky vznikl betonový děs, fabrika na turisty. Místní restaurace nemají nouzi o zákazníky a je to znát na kvalitě služeb. Sem už tedy nikdy více. Tomáš s Danou si tady půjčují auto a zakončují svoji dovolenou poznávací jízdou po vnitrozemí ostrova. Využívají auto také k tomu aby se dostali z Puerto Rico na letiště, letí jim to v 6:30 ráno a auto se vrací na letišti.
1.2. po opuštění Puerto Rico plujeme už zase jenom s Evou do Arguineguin. Je tady rybářský přístav s možností placeného stání bokem na zdi, ale my kotvíme v zátoce vedle přístavu. Kotviště je relativně dobře chráněné, i když při určité shodě špatných povětrnostních podmínek se může stát, že některý z článků řetězce - kotva, řetěz, lano, vazák nevydrží a když není nikdo na palubě, je následkem vyvržení lodě na pláž, v lepším případě loď přetáhnou rybáři do přístavu na zeď. Některé jakoby ani neměli majitele, než by majitel platil za záchranu, ponechá loď svému osudu. Potom tady loď stojí a čeká, až uplyne zákonem daná doba a loď propadne zachránci. Údajně to trvá 8 roků. Takto zachráněných lodí je tady několik a není to moc hezký pohled. My jsme překotvovali třikrát, nakonec jsme stáli přivázáni dlouhým lanem zádí ke zdi vnitřního přístavu a na přídi 35m řetězu na šesti metrech hloubky. Na břeh jsme jezdili člunem na pláž. Nepoužívali jsme ale motor, s ním je plavba před pláží zakázána, pouze vesla. S motorem se jezdí do vnitřního přístavu, ale protažení veslováním je příjemné a při plavbě ve vlnách jsme na rozdíl od plavby s motorem zůstali ušetřeni stříkající vody. Potkáváme tady další Čechy žijící na moři, Petr a Iva a jejich děti Lukáš (3 roky) a Mathias Petr, častěji nazývaný Otesánek (8 měsíců). Mít nějakou spřízněnou duši v přístavu když jste tam poprvé je rozhodně velké plus. Ušetří to starosti s hledáním, kde se dá dobře a levně nakoupit, kde se dají sehnat zadarmo banány nebo avokáda. Jedinou starostí je občas si zaplavat nad kotvu a ověřit že je vše v pořádku. Po prvním týdnu už z kotvy nekoukalo nic, jenom řetěz vedl z písku a to se nezměnilo po celou dobu našeho kotvení. Připlul také Monty a věnoval nám polovinu Bonita, měli jsme toho na dva obědy. Opravuji Montymu další plachty výměnou za starší genu, ta moje co jsem roztrhal na Biskaji už asi nepůjde sešít. Pro Petra měním slídu na kočárku a tak dny zvolna ubíhají a začíná se oteplovat. Taky už přemýšlíme kam dál, hlavně Evu to tady už moc nebaví. Přichází mi SMS od Kamila a Šárky z Las Palmas, že tam někdo inzeruje prodej solárního panelu. Je to monokrystal, 90W, 5 let starý. Cena se zdá rozumná - 50€. Tak si půjčujeme auto za 35€ a jedeme na výlet. V Las Palmas kupuji solár, potom jedeme do obchodu se sportovním vybavením (Decathlon) a tam si kupuji 3mm neopren a nějaké drobnosti. Chtěl jsem také harpunu, ale tu mi bez rybářské licence odmítli prodat. (Koupil jsem si ji nakonec v Arguineguinu a byla ještě levnější). Potom odbočujeme do vnitrozemí a navštěvujeme místa, která doporučuje bedekr. Záhy se přesvědčujeme, že těmto propagačním publikacím se nedá moc věřit (je to asi placená inzerce?) a vydáváme se sami cestou necestou do vnitrozemí. Místa jsou tam působivá, ale působí spíše celkový dojem a prostředím a to se vyfotit nedá. Závěr cesty patří návštěvě obchodního centra a dokoupení vody, vína a piva. Ostatní věci nemá cenu hromadit v lodi, lze je průběžně doplňovat nákupem v místních malých obchodech.
3.3. 9:00 je kotva z vody a vyplouváme směrem na Gomeru, ale nikdy se nemá plánovat kam se dopluje, neb je to téměř vždy jinak. Ze začátku plujeme po hladké vodě na motor v bezvětří, ale když vykoukneme ze závětří ostrova, okamžitě se začne projevovat tryskový efekt a vítr brzy duní standardní silou 30 kn. Původní plán byl, že Tenerife mineme a poplujeme rovnou na Gomeru, ale potom se mi na mobilu objevilo, že volal Monty. Vyplouval dva dny před námi a měl být také na Gomeře, ale nebyl. Stál v San Miguel na Tenerife a nabízel část čerstvě uloveného tuňáka. Takové nabídce se nedalo odolat, zvlášť když já jsem z moře vytáhl jenom prázdný vlasec, návnadu mi něco sežralo. Tak že změna kurzu stoupáme co to dá a v 18:00 se vážeme na čekací/tankovací molo v San Miguel (někdy se také udává název Puerto Amarilla). Večer posedíme s Montym a jeho posádkou v místním baru, ale máme toho za celý den dost a tak ještě tuňáka do naší ledničky (Montymu stále ještě nechladí) a jdeme brzy spát. Ten tuňák měl skoro metr a dávka, kterou jsme dostali, vystačila na hodně jídel a část kterou jsme naložili do octa, jíme ještě teď. Ráno vyřizujeme formality, platíme za stání 22€/den a přesouváme se na molo pro krátkodobé stání. Stojí se tady bokem a to nám vyhovuje a dokážeme se vmáčknout mezi lodě i když zbývá před i za tak okolo jednoho metru. Prošli jsme si okolí přístavu, je tu golfové hřiště a potom jenom bydlení pro turisty, hospody pro turisty, atrakce pro turisty. Moc se nám tu nelíbí a na 5.3. plánujeme odplutí směr Gomera. Málem jsme ale zase nevypluli. Charterová loď přistávající asi o dvě lodě před námi při přistávacím manévru urazila sloupek s elektřinou a kohoutky na pitnou vodu. Zavřeli a vypnuli elektriku i vodu no a to je zádrhel. Na Gomeře nechceme do mariny, ale do některé ze zátok na jižní straně ostrova a tak doplnění pitné vody považuji za celkem zásadní. Nakonec to opravář zaslepil a my mohli nabrat vodu a s mírným zpožděním ve 14:00 opustit marinu. Moře je jako rozorané a žádný vítr a tak když se dopotácíme na jižní konec Tenerife, stáčím se k Los Cristianos. Tady se dá před přístavem kotvit a tak tady strávíme noc a ráno vyrazíme na Gomeru. Noc to byla hodně neklidná, i katamarán co kotvil vedle nás se ve vlnách dost zmítal. Vstáváme tedy dost brzy a okamžitě odplouváme. Snídaně až na moři. Dávám zrefovanou hlavní plachtu, bezan a genu a ve slabém větru se vzdalujeme od Tenerife. Vítr zvolna sílí, opět se projevuje tryskový efekt, je z toho 35 kn stabilně, maximálka zaznamenaná na windmetru je 42,7kn Co je moc to je moc a i když jsem měl první ref, hlavní plachta to nevydržela. Zase je co zašívat.
6.3. v 15:30 kotvíme před Puerto de Vueltas, někdy také nazývaném Valle Gran Rey na ostrově La Gomera. Zítra má začít foukat silný vítr od východu a tak bychom tady měli být dobře chráněni. Kotviště je hodně velké, dno tvoří převážně písek, stojí se na hloubce okolo 8m. Do přístavu jezdíme člunem, tentokráte s motorem, je to přece jenom dost daleko. Vesnička působí po těch betonových ohavnostech na předchozích místech velmi příjemně, žádný dům tady nemá více jak tři patra. Zatím co Arguineguin obývali převážně turisté ze skandinávských zemí (i jídelní lístky a vývěsní štíty byly norsky, švédsky, finsky a dánsky), na Tenerife se mluvilo převážně anglicky, tady převládá němčina. Před větrem se zde schovalo několik lodí, co obvykle kotví na jihozápadě, seznamujeme se Derickem, je to Belgičan kterého zmýlila naše belgická vlajka. Tak popovídáme co a jak. Žije tady už dvacet let, pendluje mezi Kanárama a Kapverdama. Když se vrací z jihu tak to bere přes Azory a Madeiru, potvrzuje, že přímo se plout z jihu na sever podle pobřeží Afriky nedá. Ten východní vítr se tady projevil poryvy, které přicházeli ze všech směrů, ale vlny se nezvedly a tak jsme to na kotvě v pohodě ustáli, i když síla byla okolo 40 kn. Co však bylo hodně viditelné, byl prach a písek, který vítr od Afriky přinesl a celý přístav zahalil do husté mlhy kde i slunce bylo jen slabě svítící kolo na obloze.
Pomalu se seznamujeme s okolím, přímo u přístavu je půjčovna aut, a když máme vyzkoušené že kotva drží a předpověď nehrozí ničím mimořádným, půjčujeme si auto a projíždíme ostrov. Vystoupáme na nejvyšší horu, navštívíme hlavní město ostrova San Sebastian, projedeme hlavní silnice. Objeli jsme téměř celý ostrov a přesto jsme vraceli auto ještě ten den večer. Je to tady opravdu malé. Zatím zůstáváme na Gomeře, přesuneme se ještě do dalších zátok. Teploty přes den už šplhají k 25°C, voda má příjemných 21°C, není kam spěchat.
Co se týká dalších plánů, tak v létě půjde loď na týden z vody na opravu nátěrů. To budu dělat asi Las Palmas někdy koncem června a pak popluji někam kde nebude moc lidí a počkám do začátku září. Potom když vše půjde dobře, tak přepluji do Afriky, přesněji do Gambie na řeku Gambia. Tam bych chtěl být do začátku prosince a potom se uvidí, co bude dál. Možností se nabízí celkem dost od Jižní Ameriky přes Karibik až po variantu počkat do jara v Africe a vrátit se přes Azory na Kanáry. Pokud byste se někdo chtěl někde připojit, dejte vědět. Možnosti jsou jak pro jachtaře tak pro povaleče, kterým pro pocit štěstí stačí 100 mil za týden.
Ahoj, pokračování až zase bude o čem psát.
S.B.
A pár fotek:
Kotviště v Arecife
Rodina jede na výlet
Východní vítr přinesl prach ze Sahary
Katedrála v Las Palmas
Dům Kryštofa Kolumba v Las Palmas
Vrtná plošina ve stavbě
Comments powered by CComment