Stání v Marině Goclaw (předměstí Štetína) jsem měl zaplacené do 30.4.2019. Co se v té době dělo asi netřeba připomínat, přístavy a mariny států Evropy se zavřely a nikdo nevěděl, co bude dál. Dnešní odmítači ještě nebyli slyšet, vakcíny v nedohlednu a všeobecně se lidé dost báli.
Z Polska přišel dotaz z mariny, co bude a protože jsem nikam nemohl, uzavřel jsem korespondenčně smlouvu na stání na další rok, do konce dubna 2020. Nakonec jsem se v roce 2019 na loď dostal, na konci června jsem s posádkou Jirka Maleček a Jindra Egner jsme dopluli za 2 týdny do Stockholmu. Tady jsem plánoval strávit se ženou léto, ale vše bylo zase jinak, úmrtí v rodině, Eva se musí vrátit do ČR a mne to samotného nebaví, taky už to není taková pohoda, jako bývala, přibylo lodí, přístavy přeplněné. Možná to bylo tím uvolněním opatření, nevím.
8.8. přiletěla posádka na cestu zpět do Polska, Jirka John, Iva Mottlová a Jana Špačková a bez nějakých zvláštních příhod jsme dopluli během 2 týdnů zpět do Goclawi.
8.9. vyplouvám s Evou na cestu do Kühlungsbornu, plujeme pomalu s mnoha zastávkami, vše tak, abychom byli 16.9. na startu závodu ČANY-LANEX OFFSHORE CUP, potom zase zpět do Goclawi, zazimovat loď a odjet do ČR a čekat jaký bude další vývoj situace.
Během zimy 2019/2020 se opakoval scénář ze zimy předcházející, zákaz cestování, bez určení do kdy to bude platit. Podmínka pro uzavření nové smlouvy a tím zachování stávajícího místa v marině (je tam všude dost plno) je uzavřít smlouvu do 30 dnů před koncem té stávající, tedy do konce března. Tak že další smlouva do jara 2021.
Na loď jsem se dostal v polovině července, domluvil si v Trziebieži vyzvednutí z vody, loď umyl, a natřel nový antifouling. Potom jsem se vrátil do ČR a začátkem září vyplul opět na start závodu ČANY-LANEX OFFSHORE CUP a vrátil se zase do Goclawi. Když jsem plul tam tak s Evou, zpátky s Martinem Blagoevem. Na konci září je zazimováno a domů.
V průběhu zimy jedu několikrát na otočku na loď, odvážím do ČR věci, co chci zkontrolovat, nebo opravit. Začátkem června balím vše potřebné, nějaké zásoby a přemisťuji se na loď, jsem rozhodnut odplout za každou cenu. 14.6. dorazil Jirka John, dokupujeme nějaké drobnosti a vyplouváme. Trasa Trzeibiez, Wolgast, Stralsund, Kuhlungsborn, Grossenbrode, Rendsburg, Cuxhaven, Delfzijl, a potom už po holandských kanálech do Groningen Tady mne trochu nečekaně a předčasně opouští Jirka, ale po kanálech se dá v jednom celkem v pohodě plout a tak pokračuji přes Dokum, Lemmer, kotviště Pampushaven, Amsterdam a 28.6. jsem v Haarlemu, tady naberu Evu a zvolna pokračujeme dál. Cestou mne trápí chlazení motoru, nemohu přidat nad 1200 otáček, jinak letí teplota nahoru. Taky mi to vyráží simerinky z čerpadla chladicí mořské vody. Několikrát rozebírám a čistím celý chladící okruh, ale nemohu na nic přijít. No nakonec jsem problém našel – bylo ucpané hrdlo chladiče výfuku. Hodina trpělivé práce se špičatým šroubovákem a závada je odstraněna. Potom už bez zvláštních příhod mířím do mariny Fort, kde na mne už dva roky čeká zakoupená dinghy. Tady to bylo dost napínavé, málo místa, ale nakonec se místo našlo a dinghy jsem si převzal. Jinak marina je to dost ošklivá, s cizími hosty se moc nepočítá a personál je značně neochotný. Normálně bych tam nestál, ale připluli jsme pozdě odpoledne a doplout někam jinam by byl dost riskantní. Přeci jenom je léto a všude je spousta lodí a mariny k večeru praskají ve švech.
Pokračujeme dál do Alphen, tady se pokouším rozchodit generátor, ale zase problém, kulový ventil výfuku se ani nehne. Tak sháním nový kulák, je to jeden a půl palce, nakonec seženu, vyměním a generátor jede. Pokračujeme na Gouda, Dordrecht, Volkerak, Middelburg a 16.7.ve Vlissingen zase na moře. Pokračujeme do Seebruge, tady se setkávám s novinkou ve značení, u vjezdu do přístavu jsou světla 3xčervená nad sebou, zákaz vplutí, potom 3xzelená a můžeme dál. Dost se to tady rozmohlo, setkáváme se s tím i dále po cestě ve Francii, třeba hned v dalším přístavu Dunkirk kde se zastavujeme na noc. Další na cestě je obeplutí Gris Nez (ty proudy jsou tady fakt silný) a na noc na vychvalované místo Boulogne Sur Mer. Je tady hodně plno, v postupujícím odpoledni se na nás navazuji do raftu další 4 lodě. Spánek nic moc, pořád někdo coural, ale historická část města je hezká. Jenom těch lidí je na mně prostě moc.
19.7. čeká nás delší úsek, chtěl bych doplout do Cherbourg , vyplouváme v 09.00 noc byla klidná a i rybáři se drželi celkem daleko a nemusel jsem kličkovat. Kormidloval jsem do 06.00 ráno, potom to vzala na pár hodin Eva, to už byli rybáři pryč a 20.7. ve 14.00 se vážeme na molo H v Cherbourg. Tady řeším další technický problém, rozpadlo se čerpadlo odpadní vody. V obchodě ho nemají, prý tak během týdne. S ohledem na to, že marina stojí 49 euro/den tak s díky odmítám a jako nouzovku tam instaluji náhradní čerpadlo pitné vody. Funguje to a tak hned další den 21.7 vyplouváme dál. Cca 2 hodiny plavby nám to trvá ke Gros du Raz, naše cestovní rychlost 4,5 – 5 kn stoupá až na 11,4 kn, potom okolo Alderney, tady je snos 45°. Proud vydrží až na začátek Guernsey, ale na ten potom koukáme další 4 hodiny. 22.7. ve 13.30 jsme vyvázáni na vnitřní straně mola v L´Aber Wrach´. Stání tady stojí 39 /den, zdržíme se do 26.7. je tady hezky, příjemné pláže a hezké vesničky, počasí bylo taky fajn.
26.7. vyplouváme ráno, podle marinera máme vyplout hodinu před HW, mně to vycházelo o hodinu později, ale místní to musejí znát, nebo ne? Vypluli jsem hodinu před HW a po cca 2 mílích vpluli do mlhy jak mlíko. Plavební znaky ve vzdálenosti 20m jsem vnímal jenom jako nejasné siluety a tak musela nastoupit elektronika a já se na ni musel na 100% spolehnout. Příjemné to nebylo, ale s postupujícím časem se začala mlha rozpouštět a legendární maják Four už jsme viděli jenom v lehkém oparu. Když připlouváme před Brest, ukazuje se, že jsem počítal správně a tak se tlačíme hodinu proti proudu rychlostí 2,5 kn. Potom se to otočí a v 15.30 kotvíme před vesnicí Roscanvel. Dáváme na vodu dinghy a plujeme na břeh, příjemná restaurace, kde se podávají hlavně mušle. Při jedné cestě na břeh mám žertovnou příhodu, když mi 5m od lodě chcípne motor na dinghy. Fouká od břehu a celkem rychle nás to začíná unášet. Vesla jsou ale zabalená ve vaku s pumpou a lepením a ten je na lodi. Tak jsem tam hupnul tak jak jsem byl a dotáhnul to k lodi. Nebylo to daleko, ale málem jsem u toho umřel, ke konci už jsem byl víc pod vodou než nad ni. Zkuste si někdy táhnout něco, co klade odpor (vítr a v dinghy žena a pes), v jedné ruce provaz za který táhnete a druhou rukou plavat.
29.7. kotva jde nahoru a přeplouváme do mariny Brest Du Chateau. Tady doplníme naftu (tankovací automat, vydává jednorázově za 120 euro) a protože tady nemají místo, tak pokračujeme do mariny Brest Moulin Blanc. Za noc tady chtějí 38 euro, cca 15 minut chůze je velký obchod s potravinami. Taky tady objednávám novou pumpu odpadní vody a kupuji novou odsávačku na olej.
V dalších dnech obeplujeme ještě další kotviště na Rede Brest a 9.8. odlétá Eva domu a já čekám na novou posádku.
První člen posádky Honza Kadlec dorazil v pátek 13.8. o půlnoci a stačil ještě na letišti vyzvednout z půjčovny zamluvené auto. V sobotu dopoledne objíždíme s autem nákupy potravin, odpoledne jedeme na letiště pro dalšího účastníka zájezdu Otu Webra. Večer jedeme do Brestu vrátit auto a potom na pivo, to francouzské se ale nedá moc pít, tak končíme v Irské pivnici a popíjíme Murphys. Než nám nalejí, musíme se prokázat očkováním, chtějí to po každém bez výjimky a nikdo s tím nemá problém.
Neděli věnujeme přípravě lodě a v pondělí 16.8. vyplouváme. Ze začátku to pluje hezky na plachty, ale k večeru vítr slábne a tak musíme přidat motor. Střídáme se po 2 hodinách, jenom když je třeba manipulovat s plachtami, pomáhají všichni. První den a půl je mi hodně zle (tak mi ještě nikdy nebylo), potom se žaludek zklidní a už se to dál neopakuje. 20.8. v 02.45 hod. pouštíme kotvu před Camariňas, ráno kotva nahoru a přeplouváme do Marina Muxia. Máme za sebou přes 400 mil, dáváme si 2 dny pauzu, čekáme na nějaký vítr. Za noc platíme 30 euro, je to tady malé a hezké, všeobecně se dá říct, že Španělé jsou ve vetší pohodě než Francouzi, lidí tady také není až tak moc, místa v marině je také dost, stojíme vyvázáni bokem na čele mola. Pohoda.
V neděli 22.8. ráno vyplouváme, míříme přímým kurzem na Kanárské ostrovy. Střídáme plachty podle toho jak foukne, ale motor pomáhá dost často, oproti všem předpovědím a statistikám, které pro tuto oblast zmiňují stabilní větry v rozsahu severo-západ až severo-východ máme občas totální flautu.
V pátek 27.8. v 02.30 nám zbývá 400 mil, plujeme na motor bez plachet, moře je jak zrcadlo. V 07.00 se od motoru ozval podivný zvuk, který zaznamenal pes a začal štěkat. Potom se samovolně zvýšily otáčky motoru a loď zpomalila. Převodovka nepřevoduje. Tak zkoušíme plachty, ale nejsme schopní udržet kurz, tak zase plachty dolu. Čekám až motor vychladne a potom se pouštím do rozebírání převodovky. Taky přes SSB rádio kontaktuji Martina Blagoeva, ten obvolává mechaniky a zkouší vymyslet co s tím. Nakonec se všichni shodnou že to na moři neopravím a tak je jasné že ten zbytek bude jenom na plachty a jak dlouho to bude trvat nikdo neví. Mně je to celkem jedno, ale Honza má dovolenou do konce týdne, tak že trochu stres.
Nebudu popisovat jednotlivé dny co následovaly, ale bylo to utrpení. Když někdy GPS ukázala rychlost přes 3 uzly, brali jsme to jako že to krásně a rychle pluje. Po jednom týdnu, ve čtvrtek 2.9. v 08.00 nám zbývalo do Las Palmas na Gran Canaria 28 mil. Musíme na plachty až před marinu, ke vjezdu je to na stoupačku, vítr ale téměř žádný, poslední půl míle plujeme hodinu a půl. Nakonec pro nás vyjel člun z mariny a zatáhl nás na stání, nejprve bokem a potom nás otočil zádí k molu a přídí na mooringy. Tak že konec cesty, Honza odlétá v sobotu, Ota tady má rodinu, tak se zdrží do středy.
Ještě v pátek navštívím místní Varadero které spravuje firma Rolnautic a zjišťuji možnosti opravy. Po neděli se někdo přijde podívat. Tak v neděli do montérek a večer je převodovka venku. Také se hned ukáže, že to není převodovka co se rozbilo, ale damper plate, tedy jakási pružná spojka mezi motorem a převodovkou, ta je roztržená, na převodovce zůstala půlka musím ještě demontovat z motoru frému a potom už mohu ze setrváku odmontovat i zbývající polovinu. V pondělí ráno přicházejí (nezvykle brzy) mechanici na převodovku, trochu je zaskočí, že to mám rozebrané, ale berou poškozenou část s tím, že se mám zeptat v kanceláři, že to nebude problém. Souběžně s demontáží konzultuji s Martinem možnost sehnat náhradní součástku, nechci se stát rukojmím jedné firmy. Co se ze začátku z vyjadřování techniků zdálo jako jednoduchá záležitost, se postupem času začalo komplikovat. Ještě týden po zahájení jednání mi nikdo nedokáže nic říct, mají sice katalog, ale tam ten můj rozměr není, tak zkoušejí vymyslet, jak by upravili nějaký jiný. Mezi tím Martin našel výrobce (v Anglii) a stejného mi poradil i Pavel „Myšák“. Tak že z tabulek výrobce určujeme přesně požadovaný typ. Nastává ale další problém, výrobce nedodává soukromníkům. Dealer pro Španělsko je v Madridu a ani ten to nedodá mně, ale pouze Rolnauticu. Tak že dávám v kanceláři požadavek na konkrétní typ, ten jde mailem do Madridu a potom do Anglie. Je to „fofr“ a tak už za další týden přichází mailem cena, kterou musím odsouhlasit a následně informace že za 5-7 dní to tady bude. Nepřekvapí, že to bylo 12 dnů, ale hlavně že je tady. Montuji vše postupně zpátky, nasazení převodovky je trochu boj, musím si sestavit jednoduchý kladkostroj, ale nemohu ho umístit přímo nad převodovku, tak že mi táhne do boku, no pral jsem se s tím pár hodin. To ale nebylo nic proti nasazení jednoho z šesti šroubů, které převodovku drží s motorem pohromadě. Na to aby šel šroub nasadit, musí být převodovka trochu vysunutá, jinak je ten šroub dlouhý a nejde nasadit. Ten jeden šroub mi trval 8 hodin. Tak snad jsem vše udělal tak jak se má a uvidím, co bude dál.
4.10.2021 Gran Canaria – Las Palmas
Fotky z plavby:
Comments powered by CComment