Po opravě převodovky jsme zůstal v marině v Las Palmas. Využil jsem čas stání v marině na řešení dalších problémů, tentokrát z oblasti elektroniky. Stará VHF značky Sailor začala komunikovat jednosměrně, já slyšel všechny, nikdo neslyšel mne. To není zcela ideální a tak kupuji a instaluji novou VHF. Také musím řešit GPS, která se odporoučela (zřejmě během bouřky) už v Holandsku. Nejde ani tak o GPS a související informace (COG, SOG, atd.) těch mam na lodi několik a je vestavěná i v nové VHF, ale ten starší přistroj, byl sdružený a ukazoval také hloubku, rychlost proti vodě a teplotu vody a něco takového jsem nikde nenašel. Nakonec kupuji a instaluji malý plotr od Garmina. Ten ale požaduje jinou sondu než tam mam já, propojit to přes NMEA 0183 se nedaří. Nová sonda na ostrovech ale není, musela by se objednávat z pevniny, nikdo není schopen říci, jak to bude dlouho trvat a tak nakonec rezignuji a odsouvám to na později. (sám jsem zvědavý, kdy to bude)

Las Palmas opouštíme s Evou 7.10. Marina se začala plnit, na ACR 2021 je přihlášen rekordní počet lodí a jejich tolik, že se organizátoři rozhodli uspořádat ještě jeden ARC v lednu 2022. Přeplouváme tedy na jih a kotvíme před vesničkou Pajar. Tady s pomocí přátel z Arguineguin kontaktuji marinu Pasito Blanco a domlouvám si vytažení z vody. Během stání v Polsku loď několikrát zamrzla a led mi otloukl antifouling. Také mám pocit, že ložiska na hřídeli propeleru jsou nějak hlučnější a tak chci vše zkontrolovat. Eva odlétá do ČR a já 25. 10. přeplouvám do mariny Pasito Blanco. Tady to jde vše jak na drátkách, připlul jsem v 08.20 a v 09.00 je loď venku. Na 2 hodiny mam k dispozici velmi výkonný tlakový čistič, tak umývám celou loď a když to okolo trochu uschne začínám s kontrolou hřídele. Demontovat hřídel je celkem jednoduchá práce, napřed je potřeba demontovat kormidlo, potom lodní šroub, uvnitř lodi odpojit přírubu s kardanem, no a potom venkovní příruba kryjící ložisko a hřídel je venku. Okamžitě je jasné že ložiska jsou za zenitem a je potřeba je vyměnit, to není problém mám náhradní. Co ale problém je, jsou 2mm hluboko vybroušené drážky v místech simeringů. To sám neopravím a tak nastupují opět kamarádi. Převážíme hřídel do nedalekého Las Palomas, kde má dílnu soustružník, který je kamarádův kamarád. Ten drážky vyvaří a následně osoustruží a hřídel je opět jako nová. A celé to stalo 100 eur. Paráda. 27.10 vše začínám montovat dohromady, v mezičase jsem dotřel antifouling a 29. 10. rano jsem opět na vodě. Celá ta legrace stala 599,16 euro (zdvih, 4 dny na suchu, 2 hodiny tlakový čistič spuštění), ale duše má pokoj a mohu se v klidu chystat na plavbu přes Atlantik. Přeplouvám do Anfi del Mar, normálně kotvím před Arguineguin, ale tam je plno. Z Anfi je to člunem o 15 minut delší, to zase není takový problém. Dokupuji, ovoce a zeleninu, trvanlivé potraviny jsem nakoupil už za pobytu v Las Palmas. Potom ještě rozloučení s přáteli a 4 11. v 08.30 jde kotva nahoru a vyplouvám.  

Popisovat jednotlivé dny by asi bylo dost nezáživné a tak se to pokusím shrnout. Po vyplutí z Anfi pluji na motor směrem na západ, abych se dostal do větrné trysky mezi ostrovy Gran Canaria a Tenerife. Když se dostanu na vítr, tak vytahuji pasátní plachty. To jsou dvě symetricky umístěné kosatky na zdvojeném předním stěhu, otěžové rohy plachet jsou zacvaknuty na pně. S tímto oplachtěním pluji 6 dní, občas startuji centrálu pro dobytí akumulátorů. Vítr ale začíná občas vynechávat a od 10. 11. je to trápení ve slabém větru. Zatím sice stále postupuji, ale stále častěji se plachty plácají na prázdno, v mírném vlnění je slabý vítr nedokáže udržet napnuté. Každý večer vysílám přes SSB rádio svoji aktuální polohu a přijímám předpověď počasí na následující dny. Není to ale nic moc, vítr okolo 5 uzlů je pro mne málo.

18. 11. je definitivně s větrem konec, balím plachty. Mám za sebou 1550 mil za 15 dní plavby a podle poslední předpovědi se asi hned tak někam nehnu. Nikde ani mráček, v lodi je 35°C, tak dávám na bok lodě schůdky a jdu si zaplavat. Plavu okolo lodi a přitom si všimnu ryby, která se schovává pod lodí. Tak rychle pro harpunu a oběd je na palubě. Nebyl to žádný obr, ale 0,6 kg vyfiletovaného masa vydá na dva slušné obědy. Během plavby se ryby chytat nesnažím, pluji sám, a kdybych chytil něco většího, znamenalo by to jíst rybu každý den a asi i něco vyhodit, čerstvá ryba vydrží v lednici max. 3 dny a co potom. Další tři dny stojím bez plachet v bezvětří, unáší mne zvolna proud. Občas se objeví náznak větru a to potom zkouším různé kombinace plachet, nejčastěji genakr + pasátní kosatka. Než se mi to ale podaří všechno vytahat, tak je většinou po větru a zase vše balím. Alespoň je co dělat.

23. 11. podle předpovědi by měl být nějaký vítr pod 14°N, tak startuji motor a tlačím se celou noc na jih, tady už to začíná vypadat, že by ten vítr mohl začít, tak že opět na plachty, ale denní výkony okolo 90 mil, to není důvod k radosti. Mám za sebou 20 dnů plavby a 1830 mil

28. 11. 25 den plavby, mám za sebou 2272 mil a konečně začalo foukat. No a potom už foukat nepřestalo, někdy se i zdálo, že fouká moc. Teď je jenom potřeba hlídat směr větru, občas se to trochu stočí a při sile 6-7 Bf je potřeba to mít opravdu zezadu.

3. 12. 02.00 spouštím kotvu u Saint Anne na Martinique. Data z GPS logu: 28 dní, 16 hod, 27 min, 2919 mil, max. rychlost 11,6 uzle, průměr za celou dobu plavby 4,2 uzle.

Ten závěr byl tak jak to má v pasátech být. Možná jsem vyplul moc brzy, možná jsem měl jenom pech, ale konec dobrý, všechno dobré. Přeplouvám na kotviště do Le Marin a vyřizuji v kanceláři v potřebné dokumenty. No a to je asi tak všechno, jak to bude dál, vědí jen bohové a možná ani ti ne.  


Martinique 8.12.2021

Fotky z Gran Canaria a přeplavby Atlantiku: