Po připlutí na Tenerife jsem se dal trochu dohromady, pes se zase naučil chodit po pevné zemi, potom jsme přepluli na jih Gran Canaria a zakotvili před Anfi del Mar. Tady jsem částečně doplnil zásoby v nedalekém Arguineguin. Nejprve jsem tam jezdil na dinghi, ale část přístavu kde se dříve dala dinghi vyvázat je trvale zabrána na vstupní prohlídky a odbavení nelegálních imigrantů z Afriky a rybářské molo se zamyká. Potom jsem začal chodit pěšky, je to tak 30 minut chůze, ale návrat s plným batohem nebyl nic moc. Tak že nakonec kompromis, cesta tam pěšky a zpět busem. Stoji to 1,4 euro a jezdí každou chvíli. No a po čase nastal čas na plavbu do mariny Las Palmas, kde jsem chtěl loď nějakou dobu nechat a odletět do ČR vyřídit nezbytné papírování. Před cestou do Las Palmas jsem chtěl ještě v marině Pasito Blanco doplnit naftu. Po přeplavbě zbývalo v nádrži 110 litrů a plavba na sever je vždy proti větru, proudu a vlnám a to by s naftou v poloprázdné nádrži asi pěkně zamíchalo a řešit během plavby ucpané naftové filtry to nechceš.

4.7. 14.00 kotva nahoru a pluji k Pasito Blanco. Na úrovni vesnice Pajar se od motoru začne ozývat podivný řinčivý zvuk, pro jistotu otáčím zpět, chci zakotvit a zjistit co se děje. Po dalších cca 5 minutách se rozsvítí kontrolka nabíjení. Z vodní pumpy vnitřního chladícího okruhu teče chladící kapalina a na hřídeli pumpy je něco, co bývalo řemenicí. Teď je to jen kolo s dvěma drážkami na obvodu, střed zcela chybí. Tenhle motor nepojede. Volám kamaráda, Stano G.C. je naštěstí nedaleko a tak jede nejkratší cestou na blízkou pláž, dává na vodu SUP a za chvíli je u mne. Mezi tím spouštím dinghy a nasazuji motor. Dinghi je dlouhá 2,3m a přívěsný motor má 6 Hp. Pokus o vlečení je marná snaha, potom zkouším přivázat dinghy na bok ale také bez úspěchu. Slabý vítr fouká z moře a žene mne ke břehu. Když je Stano konečně na palubě a u kormidla, opírám se s dinghy do zádě a na plný plyn začínám tlačit. Tento postup funguje a tak se rychlostí 1,5 – 1,8 suneme zpět do Anfi. Kotvu musím spustit ručně, ale to už je detail. Byl jsem hodně blízko tomu, že skončím na pláži, ten pocit bezmoci je hnusnej.

Hned večer demontuji pumpu, potřebuji sehnat nebo spíše nechat vyrobit novou řemenici a také hřídel pumpy. Plus ložiska a sineringy. Kamarád Stano opět nezklame, známý soustružník během několika dnů dodá potřebné díly, ložiska a simeringy se dají koupit v obchodě. Stano to se mnou vše trpělivě objede a nakonec je vše jak má být, pumpa je komplet složena a namontovaná na místě. Zkušební plavba do Pasito Blaco pro naftu, litr tady stoji 1,223 euro. Všechno se zdá být v pořádku.

18.7. 01.45 vstávám, vše jsem zabalil a připravil už včera a tak kotva nahoru a směr Las Palmas. Držím se raději dál od břehu a stále kontroluji teplotu motoru, trocha nejistoty ve mne přetrvává, ale nic se neděje, motor si spokojeně přede, jenom vítr, proud a vlny jsou proti a tak v 13.15 přistávám u čekacího mola před kanceláří maríny. Marina je totálně narvaná, ale jsou na mne hodní (mají moji historii v záznamech) a tak se nakonec místo najde. Chtěl jsem do 15.9. ale celkem nekompromisně mi dávají termín do konce srpna. No dobrá to se zvládne. Tak telefonát na Smartwings a objednat letenky. Musím to řešit telefonem, letím se psem a to žádným jiným způsobem nejde Další komplikací je přepravní box pro psa, ten jsem sice koupil ještě na jihu v Arguineguin, ale složený ho nedostanu do lodi, tak na přeplavbu jsem ho rozebral a v marině zase složil a nechal na palubě a pomalu na něj zvykal Bulli. DO ČR odlétám 22.7. v ČR zařizuji nezbytné papírování (končil mi pas, propadlý řidičák, zdravotní prohlídka k řidičáku, platební karty, zubař atd.). Na loď se vracím 30.8. a následně se mi daří vyjednat další stání. 13.9 přilétá Eva, 15.9. se otevře možnost kotvit vedle mariny před pláží Alcavaneras, ale nakonec zůstáváme v marině do 19.9. a potom plujeme rovnou na jih. V té době už v marině převládají lodě s vlajkou ARC 2023 a většina lidí co jsem potkal na jihu odpočítávala dny kdy tahle parta zase vypadne.

Ještě v Las Palmas začínám u místních prodejců poptávat liferaft – záchranný ostrůvek. Mám sice servisovaný liferaft od EV pro šest osob, ale je už 20 let starý a tak si říkám že i ten plast stárne a chtělo by to nový. Nejprve Plastimo za 2100 euro. Mají skladem, ale přijde mi to drahé. Taky se ptám na nějaký antifouling, nejlépe aby vydržel tak 2 roky. Po dlouhém zkoumání jsem vybral Micron 350 od International. Se zbytkem obstarávání a hlavně významné slevy mi vyjednala kamarádka Lucie. Liferaft od Lilelaz mě nakonec vyšel na 1600 a 15l antifoilingu na 1000.

27.9. odlétá Eva do ČR já se chystám na vyndání lodě. 2.10. v 11.00 se vážu na čekací molo v Pasito Blanco, jdu s papírama do kanceláře Tady už vše dopředu domluvila Lucie a tak jde vše hladce a v 13.00 je loď z vody a dostávám do ruky wap. Záhy zjišťuji, že to nepůjde tak snadno jako v předešlých letech. Beru si na pomoc plastovou špachtli a čistím a čistím. Wapka je hodně silná, v jedné ruce ji neudržím a s přibývajícími hodinami začínám být unavený. Končím za tmy (tady je to ale osvětlené) ve 20.00, totálně hyn. Od rána jsem nic nejedl ani nepil a to se na mně dost podepsalo. V noci mne několikrát budí křeče a tak jsem ráno unavený snad víc než když jsem si šel lehnout. Během dne dočišťuji co jsem včera přehlédl a opravuji nátěry pod čarou ponoru, zejména okolo kormidla a lodního šroubu, kde se podepsalo namotání lana od vrše, kterých je v Karibiku místy opravdu hodně a v noci nemáte šanci se vyhnout. V dalších dnech už se pracovní tempo stabilizovalo, ale abych to neměl jednoduché přišla Kalima, horký vítr co sebou žene prach ze Sahary. Denní teploty 35°C ve stínu nejsou nic příjemného, obzvlášť když natíráte nad sebou a máte na sobě triko s dlouhým rukávem a montérky. Snažím se přes den hodně pít, 4x 1,5 l a stejně nechodím čůrat, všechno vypotím. Aplikoval jsem tři nátěry, tak jsem zvědav.

7.10. ráno balím kabely a jdu do kanceláře zaplatit. Celkem 998 euro, ale je v tom antifouling spray na lodní šroub + základ a několik vaniček na válečkování, na to abych se s tím každý den čistil jsem rezignoval a taky wapka, normálně jsou 2 hodiny v ceně, já platil tři hodiny navíc (a to mne šetřili) 1 hod á 30 euro. Když jsem na vodě tak ještě doplňuji naftu, celkem beru 310 litrů a potom opět na kotvu do Anfi a chystat se na vyplutí. Malou komplikací je že ještě stále nedorazil objednaný liferat, tak čekám. Nakonec distributor napsal, že objednaný liferaft nená a hned tak mít nebude, ale může mi za stejnou cenu dodat liferaft místo pro 6 pro 8 lidí. Tak jo, čekat už nechci. Trvanlivé potraviny jsem nakoupil ještě v Las Palmas, v Arguineguin doplňuji zeleninu a ovoce, posedím na pivku se Stanem a Lucií, vyndám dinghy na palubu a vyčistím ji i s motorem od narostlé trávy a škeblí. Potom vybalit a nasadit plachty a jsem připraven.

10.11. 2023 v 08.30 startuji motor, log 3490 (to je od května, kdy jsem odplul z Guadaloupe), kotva nahoru a v bezvětří se sunu na motor na východ. Po dvou hodinách jsem na kraji větrné trysky mezi Gran Canaria a Fuenteventura a tak tahám pasátní geny, a se zadním větrem uháním na jih. Kormidluje autopilot a tak se dost nudím. Nahazuji na ryby a celkem brzo tahám dorádu, vyfiletuji, uvařím. Podělím se se psem, ale stejně zbyde kilo masa. Tak že na další dny rybí dieta. Mám ještě dost zeleniny, tak jako přílohu mám dušenou zeleninu (cuketa, cibule, mrkev, lilek).Dál je to den za dnem stejné, vítr stále zezadu, mírně se stáčí na západ a to je dobře, na Cabo Verde se mi nechce. Každý večer si stahuji přes SSB rádio počasí na další 3 dny, je to graficky přímo do mapy, tak že přehledné. Žádná změna se zatím nechystá, tak stále dál. Každý druhý den startuji po soumraku centrálu a dobíjím baterky, ale při spotřebě cca 1l/hod je to to v pohodě a za to že nemusím sedět u kormidla mi to stojí. Občas se okolo přežene nějaká rychlá plachetnice, i jednu s foilem jsem zaznamenal. Podle AIS plul rychlostí 22 uzlů, tak to bylo rychlé.

Snažím se cestou zapisovat a následně na papír vynášet svou trasu a z toho určit moji DR. Potom měření astro, nejlépe mi vychází měření přes den, tedy na slunce. Chtěl jsem si odměřit také Polaris, ale to se mi za celou plavbu nepovedlo, pokaždé byly nad horizontem mraky a nebylo nic vidět. Tím že pluji na zadní vítr si nemusím lámat hlavu se snosem, stačí kurz a upluté míle. Celkem to vychází.

16.11. sedmý den plavby. Log 4235, celkem 743 mil. Něco mě během chvilky připravilo a všechen vlasec co jsem měl na navijáku, ale mám další, jenom to převíjení je otrava. Taky předpověď je špatná, vítr má oslabit, uvidím co bude.

23.11. dva týdny mám za sebou, Log 4923, něco přes 700 mil, na tu bídu s větrem musím být spokojený. Zase ryba.

24.11. ráno přechází fronta, v předpovědi nic takového nebylo, vítr 7 Bf, čistý východ, ale za dvě hodiny je to pryč a zase slabá 2-3 Bf. Na severu je tlaková výše a tak se snažím tlačit k jihu.

26.11. jsem už na 14° s.š., vitr trochu zesílil, dělám něco přes 100 mil za 24 hod.

30.11. třetí týden plavby za námi, Log 5603

6.12. 17.00 UTC vidím zemi. 19.00 stahuji pravou pasátní genu a pokračuji stále s větrem. 19.45 startuji po čtyřech týdnech motor a stahuji levou pasátní genu. 21.45 kotva na St. Anne – Martinique. Log 6380, upluto celkem 2890 mil. Průměrná rychlost 4,5 uzle, max. wind 52.1. max. speed 12,4. Na motor dvě hodiny při vyplutí a další dvě na konci cestou na kotvu. Autopilot kormidloval bez jedné hodiny od začátku do konce. Chytil jsem 4 ryby, posledního tuňáka mi při vytahování něco překouslo. Technické problémy se mi pro tentokrát vyhnuly.

Teď je otázka co bude dál, mám plout na jaře do Evropy nebo tady zůstat přes léto? Zatím jsem se nerozhodl, ale času na rozhodování mám dost a dost.

Napsáno bez použití AI :-)

S.B.