YACHT připomněl svým čtenářům událost, ani ne tak příliš dávnou, a přeci rozporu plnou. Německo má moře, proto není divu, že také jachtaře, kteří obepluli svět. A ne jednou. A přeci takového před 40 roky tisk přijal pochybovačně. Což pak to je možné, aby někdo obeplul svět na malé plachetnici?

(My víme, že to možné je – dokázal to náš Richard). Když Wilfried v květnu 1968 připlul na Helgoland, měl za sebou 20 měsíců plavby. Ve svých 27 letech byl po posledním zátahu dlouhém 131 dnů víc mrtvý než živý. Přežil mnoho útrap, dokázal to co dosud nedokázal jiný Němec. Dnes po čtyřiceti létech, na rychlých lodích s vynikajícím vybavením jsou jich houfy. Tehdy byl šťastný, že uskutečnil svůj sen, ale štěstí trvalo jen krátce. Druhý den stálo v novinách: To nemůže být pravda. A také ho nikdo nečekal. Když krátce před ním přistál Chichester, vítalo ho 400 tisíc nadšenců. Wilfriedovu plachetnici Kathena celníci uvázali na řetěz, a požadovali zaplacení dovozního cla ve výši 200 DM, které samozřejmě neměl.
Jeho život před plavbou byl pestrý. Loď ( 7,62 m délky, 2,32 m šířky, 0,90 až 1,50 m ponoru, 4 t hmotnosti se 24 m2 plachet) koupil jako 14 roků starý vrak. Až během plavby se vyučil námořnickému "řemeslu" a navigaci, tehdy ještě s pomocí sextantu a hodinek, které stávkovaly po nedobrovolném namočení, a rádia, které mu poškodil jeden návštěvník na lodi. O nějakém GPS neměl v té době nikdo ponětí. Spolehlivým zůstal kompas, hvězdy a navigační příručky s vyznačením proudů.
Není proto divu, že nechtěně minul Barbados, ale Kingstown v Karibiku mu vyšel, po 47 dnech na moři. Italská společnost kapitánů jej vyznamenala titulem "Nejodvážnější námořník roku". Doma však s ním jednali jako s podvodníkem. Zkoumali jeho údaje, lodní deník, v laboratoři prověřovali seškrabané nárůsty. Osamělý mořeplavec těžko shání svědky. Až později potvrzená dvě setkání s loděmi na moři a prověřená pošta, kterou posílal své přítelkyni Astrid, změnily nazírání veřejnosti. Značná část času plavby byla věnována čerpání nádní vody. Díry po tropických červech ucpával sirkami. Aby mohl zaplatit jeřáb nebo poplatky panamského průplavu, musel si na cestě příležitostně vydělat. Sponzoři, jaké měl Chichester, mu chyběli. Pro Süddeutsche Zeitung se náhle stal "mořským hrdinou". Schlimbachpreis, cenu za největší námořní jachtařský výkon každého roku alenedostal. Jury z Brém to zdůvodnila takto: Nikdy nebyl členem klubu, neměl plavební patent, chyběla mu příprava podle našich představ. Rok před ním Chichester absolvoval svoji osamělou plavbu kolem světa na dvojnásobně velké lodi se čtyřnásobně větším oplachtěním. Anglie jej oslavovala, dostal šlechtický titul, státní penzi a řád britského impéria.
Neměří se všem stejně. I Wilfried nakonec "něco" dostal: Od úředníka Helgolandu jednu knížku (určitě nebyla vkladní), jednu židli od výrobce nábytku, dar tisíc marek od strojní továrny, 10 kilo čajovky (paštiky) od města Schwarzenbek.
volně zpracoval podle YACHT něm. 11/2008 Ruda Holý