Plavba

Harry, Harry jr. a Olga Löwitovi - posádka lodi Christa - Část první

Letní plavba v červenci 2006, kterou jsme plánovali do Stockholmu, se vydařila především z hlediska krásného letního počasí. Vítr ale moc nefoukal, a když, tak ze špatného směru, a tak jsme místo do Stockholmu dopluli do Lijepaji v Lotyšsku. Byl to pro nás rozhodně zážitek a prima dovolená se sluncem a koupáním v Baltu, ale spíš než severskému jachtingu se to podobalo letnímu lenošení ve Středomoří.

Začátkem roku 2007 na rodinné poradě tří kapitánů padlo rychlé rozhodnutí, kam v létě poplujeme. Podařilo se nám přitom splnit požadavky každého člena rodiny. Oli chtěla na závody kolem ostrova Wight, Harry jr. chtěl doplout do norského Bergenu a Harry toužil proplout Kaledonským kanálem. Z těchto tří požadavků byla tedy určena základní trasa naší plavby.

Naplánovali jsme si to takto:

Z Trzebieže v Polsku poplujeme do Kielského kanálu, přes Helgoland podél Fríských ostrovů do kanálu La Manche, na ostrov Wight, kde se zúčastníme závodů. Dále podél jižního pobřeží Anglie, okolo Land’s End, na sever Bristolským zálivem a Svatojiřským kanálem do Irského moře. Poté budeme pokračovat mezi skotskými ostrovy do Kaledonského kanálu, který vede napříč Skotskem. Z Inverness si to namíříme na Orkneje a Shetlandy. Zpátky poplujeme přes Severní moře do norského Bergenu, odtud přes Skagerak a Kattegat zpět do Polska.

Trasu plavby jsme si naplánovali na tyto etapy:

1. etapa: Trzebiež – Kiel – Helgoland – Dover – Portsmouth – Gosport

Závod kolem ostrova Wight (RACE ROUND THE ISLE OF WIGHT)

Intermezzo: Portsmouth - Swansea

2. etapa: Portsmouth – Conwy – ostrov Man – Oban – Inverness

3. etapa: Inverness – Kirkwall – Lerwick – Bergen – Skagen

4. etapa: Skagen – Göteborg – Kodaň – Trzebiež

Po stanovení základní trasy začínáme plánovat a počítat. Trasu jsme spočítali na 3000 Nm a potřebný čas na absolvování celé trasy nám vychází kolem 11 týdnů.

Dáváme dohromady kamarády pro doplnění posádky na jednotlivé etapy plavby.

Zařizujeme také levné letenky a lístky na vlak, a tím si na sebe šijeme bič v podobě nutnosti dodržet časový harmonogram.

Jak všichni jachtaři ví, vítr se neřídí podle příletu a odletu letadel a časová rezerva není pokaždé dostatečná.

Oblasti, do kterých se vydáváme, jsou jachtařsky a navigačně náročné a my na to musíme být náležitě připraveni. Kupujeme proto mapy a almanachy, včetně tabulek přílivů a proudů pro příslušné oblasti. Možná jsme pro někoho příliš konzervativní, ale stále preferujeme papírové mapy (dle Edermanova hesla: „Na svíčce se nemá co porouchat, pokud máš sirky.“).

Doma zavládlo stejné šílenství jako při plavbě kolem Evropy. Připravujeme věci potřebné k plavbě, nakupujeme potraviny a Harry jako obvykle zavařuje maso. V bytě se začínají kupit krabice s proviantem na plavbu.

V pondělí 28.5.2007 v 7:10 ráno přijíždí Tonda a začíná stěhování krabic. Takový luxus jako je rudl jsme nečekali, ale Tonda je profík, a tak za hodinu je všechno v autě. Sousedé se vyptávají, kam se stěhujeme. Tak to jenom zamluvíme, na dovolenou si berou sice také dost věcí, ale stále se jim to vejde do osobního auta, zatímco my naplníme našimi zásobami celý Fiat Dukato. Pánové dávají ještě sprchu a odjíždějí do Trzebieže. Odpoledne Harry posílá sms-ku: „Tonda už odjíždí, ještě si ale zajdeme do bufetu na rybu. Jinak hrůza, loď je nějaká menší a plná krabic. Zabraly i moji postel. Nemám kde spát.“ To už známe z našich předchozích plaveb, kdy jsme si mysleli, že tolik věcí se snad do lodě nevejde. Teď to jen Harry musí správně uložit a dodělat poslední úpravy na lodi. Skoro už tradičně si také vybírá svoji porci smůly. Je mu bídně, zvrací, a tak ho šéf mariny odváží do nemocnice. Harry se tedy seznamuje s polským zdravotnictvím, v rámci kterého je mu provedena přednostně gastroskopie, kvůli podezření na „něco prasklého“ v žaludku. Žaludek je naštěstí v pořádku. Jednalo se o virové střevní onemocnění s trošku dramatičtějším průběhem. Viróza řádí v celé Trzebieži a v marině onemocnělo několik kapitánů, včetně ředitele.

V pátek 1.6. přijíždějí dva Karlové, kteří s Harrym poplují první etapu do Anglie.

1. etapa: Trzebiež – Gosport

V neděli 3.6. odplouváme přes Štětínský záliv Piastovským kanálem na Balt. Vítr fouká NE do 6 Bf, a tak plavba proti krátkým vlnám je na první den dost nepříjemná. Vítr sílí v nárazech na 7 Bf, vlny rostou, a tak zajíždíme do Sassnitzu, abychom si v klidu uvařili večeři. Další den nám vítr přeje. Fouká 3-4 Bf a je teplo. V noci přejíždíme kolmo traffic zónu u majáku Gedser a v jednu chvíli na nás ze tmy pokukují světla 13 lodí. Ve středu projíždíme Kielským kanálem, ve kterém panuje velmi hustý provoz oběma směry. Cena za průjezd je 12 €. Proud na Labi nás pohání do Cuxhavenu. Počasí je opravdu letní s teplotou 30°C a sluncem. V pátek vyrážíme s odtékající vodou, která nás žene směr Helgoland, kde přistáváme jako šestí v pořadí na bok. To znamená, že při cestě na břeh přelézáme 5 lodí. Ovšem do večera se dalších šest lodí přiváže ještě na nás. Jdeme si pohlédnout ostrov a zjišťujeme, že alkohol je díky bezcelní zóně opravdu laciný. Následující den při odjezdu z Helgolandu stále svítí slunce a teploměr ukazuje 25°C. Karel, který je na Severním moři již po několikáté, prohlašuje, že takové počasí zde nepamatuje. Jako kdyby to někde nahoře slyšeli, obloha se o půlnoci zatahuje, přichází bouřka a lije jako z konve. Ráno je mlha, že by se dala krájet a my plujeme mezi ropnými plošinami, které sice nevidíme, ale slyšíme, protože vydávají charakteristické zvukové signály. Celý den plujeme v mlze. Na palubě nám přistává párek poštovních holubů, kteří jsou dost vyčerpaní a vyhlédli si nás jako své přechodné útočiště. Ubytováváme je v krabici pod kočárkem. Jsou s našimi službami evidentně spokojeni. Vždyť to mají all inclusive a jídlo jim předkládáme obzvláště vybrané. Rychlost plavby je ideální pro chytání ryb, a tak jsou už potřetí k večeři makrely.

V noci se mlha zvedá a traverz přes traffic zónu do Europortu probíhá v pohodě a vidíme i parníky plující okolo nás. Po 36 hodinách plavby z Helgolandu máme upluto 215 Nm a další den odpoledne přistáváme v Ostende. Je to nádherné lázeňské město, ale přestože by již měla začínat turistická sezóna, působí značně ospalým dojmem. Odpoledne odplouváme s proudem směr Dunkerque. Moře je jako zrcadlo, vítr šel spát a my si zkracujeme cestu křižováním mezi mělčinami. Teprve zvuk drhnoucího kýlu o písek nás přinutí k návratu na hlubší vodu.

V Dunkerque navštěvujeme muzeum, které připomíná vojenskou operaci Dynamo. Během této operace byl na konci května roku 1940 z pláží okolo Dunkerque evakuován britský expediční sbor.

Odpoledne vyplouváme směr Anglie a krátce po půlnoci přistáváme v Doveru, kde zůstáváme celý den. Předpověď počasí není nic moc, a tak odplutí posouváme na další den. V noci prší a fouká proti o síle 6 Bf. V půl čtvrté odpoledne se počasí mírně zlepšuje, a tak odplouváme s proudem směr Dungeness a dále do Portsmouthu, kde v pondělí nad ránem v lijáku přistáváme.

V dalších dnech navštěvujeme Naval Museum, kde jsou anglické ponorky a spousta dalších předmětů týkajících se válečných operací na moři. V Royal Navy Museum obdivujeme rekonstruovanou HMS Victory admirála Nelsona a první válečnou ocelovou loď poháněnou parním strojem HMS Wariorr.

Během 1. etapy jsme upluli 815 Nm.