Plavba
Harry, Harry jr. a Olga Löwitovi - posádka lodi Christa - Část druhá
Ve čtvrtek ráno Karlové odjíždějí a přijíždí Harry jr., Jana a Oli – posádka pro závod kolem ostrova Wight.
Závod kolem ostrova Wight (RACE ROUND THE ISLE OF WIGHT)
Závod kolem ostrova Wight jsme jeli s Timem už dvakrát.
Když jsme v roce 2004 podnikli plavbu kolem Evropy, přihlásili jsem se s naší lodí Christou a těšili se na tento závod, kde se setkávají amatérští jachtaři s těmi největšími profesionály. Tehdy jsme ale měli zdržení, protože Harry byl z lodi vrtulníkem dopraven do belgické nemocnice, kde strávil 4 dny, a tak jsme na start přijeli téměř s týdenním zpožděním.
Letos jsme na startu byli včas. Počet přihlášených lodí na startu byl neuvěřitelný - 1735, závod jich ukončilo 1546.
Těsně před startem jsme ještě museli sundat kotvu, protože přečnívala přes příď, což je proti pravidlům. Christa startovala ve skupině ISC Rating System Division 7D v 6:40. Odstartovali jsme výborně. Křižovalo se proti větru o síle 4–5 Bf, který nám naprosto vyhovoval. Po 13 Nm, nedaleko Needles, kdy jsme už měli docela dobrý pocit, že se nám daří, však došlo ke kolizi s jinou lodí, která do nás narazila špičkou. Vůbec nechápeme, proč nezabránili srážce, když to bylo v jejich silách, ale stalo se. Náraz byl do zadní část naší lodi v oblasti vantu. Po zhodnocení situace jsme závod vzdali, skasali plachty a odjeli do Cowes, kde pánové loď opravili tak, aby mohla pokračovat v další plavbě.
Na tento závod jsme se připravovali a těšili dlouho, a tak jsme cítili zklamání, že jsme ho nemohli dokončit. Příští rok se závod koná 28. června 2008. Budeme mít možnost pokoušet štěstí do třetice?
Večer po závodech jsme se sešli s Timem a Rickem a jejich posádkou. Ačkoliv mají loď 40 stop dlouhou, přesouváme se k nám. Rick totiž vylíčil posádce úžasnou chuť becherovky, a tak strávíme příjemný večer v 10 lidech na naší Christě.
Intermezzo
V neděli 24.6.2007 odletěla dámská část posádky do Prahy. Harry a Harry jr. na lodi osaměli. Měl přijet Míťa, ale nějak se nezdařilo.
Optimistický plán předpokládal doplutí do Bristolského zálivu s přistáním ve Swansee, popřípadě v Milfordhavnu. Skutečnost však byla jiná.
Tlakové níže s sebou přinesly západní vítr, který již týden kolísá mezi pátým a osmým stupněm Beauforta a výhled na další týden není o nic lepší. V neděli dopoledne vyplouváme do Solentu. Chceme ozkoušet opravený vant a přesunout se do Lymingtonu kousek od Needles. Nad Solentskou úžinou je typické Britské počasí – sychravá zima, déšť a mlhavý opar. Jihozápadní vítr nám dopřává boční kurz a daří se nám na jednu stoupačku dojet až k Lymingtonu. Ovšem druhý den ráno stojí počasí opravdu za to, oblohou se ženou černé mraky, ručičky windmetrů se nastálo usadily mezi osmým a devátým stupněm Beauforta a přístav je uzavřen. Den využíváme k drobným pracím na lodi a relaxaci.
Počasí se umoudřuje, a tak v úterý vyplouváme na západ. Po vyplutí z Needles jsme kryti před vlnami až k Anvil Pointu, ale poté se kurz ostře proti stává dost nepříjemný. Ve večerních hodinách jsme v blízkosti Bill of Portland a volíme přespání na kotvě v Portland harbour. Brzy ráno ale vyplouváme, abychom využili proudy okolo mysu. Vítr je opět proti a pro změnu prší, takže jsme omýváni slanou vodou zespoda a sladkou seshora. Počasí se každou chvíli mění, ovšem na trvalou změnu k lepšímu to zdaleka nevypadá. Po celý den vítr neklesne pod 6Bf a i ty jsou spíše výjimečné. V poryvech ručička windmetru vylítává k 8 Bf. Až se západem slunce se dostáváme do zákrytu pevniny, vítr slábne a my se pouštíme do lovu ryb. O půlnoci přistáváme v Brixhemu u obecního mola se dvěma makrelami na zítřejší oběd.
Oběd si ale užijeme v klidu přístavu. Večerní slabší vítr byl jen předehrou pro novou frontu a od pěti hodin ráno duní 8 Bf. Město jsme už navštívili před pár lety, ale proč si ho neprohlédnout ještě jednou pořádně. Nastává chvíle rozhodnutí. Zítra večer přiletí do Bristolu další část posádky. To, že nestíháme Bristol, víme už pár dní a teď se rozhodujeme, že místem setkání bude Plymouth. Důvody jsou hned dva – pro nás je reálné tam během pátku doplout a navíc vlak tam vyjde levněji než do Falmouthu, který byl také ve hře.
Páteční plavba do Plymouthu je opět proti větru, který se stáčí spolu s námi. Celou dobu plujeme proti a spekulujeme, jestli doplujeme až do Plymouthu „na jednom boku“. Dopluli. Když v 10 hodin večer vplouváme za přístavní vlnolam, přichází nám sms od Oli. „Jsme na nádraží, do které maríny máme jet?“. Těsně před půlnocí jsme se setkali v Suton maríně.Večer u sklenky červeného vína rekapitulujeme jižní pobřeží Anglie. Jachtařský boom pokračuje a ceny tomu odpovídají. Za desetimetrovou loď zaplatíte asi 25 £. Harry a Harry jr. vzpomínají na úžas v očích místního jachtaře, když se dověděl, že jsou z Čech. První jeho otázka zněla: „Jak to, vždyť nemáte moře?“.Tato část plavby byla poměrně náročná. Byli jsme na palubě jen ve dvou a počasí nebylo dvakrát příznivé. Původního cíle jsme sice nedosáhli, ale ztráta není velká a jistě se nám ji podaří dohnat. 2. etapa: Plymouth – Inverness
V sobotu ráno odplouváme směr Falmouth. Předpověď počasí je stále stejná. Vypadá to, že vítr W a SW nás i nadále bude provázet podél celého jižního pobřeží Anglie, a tak budeme muset křižovat až na Land’s End. Moře je rough a pro nalodivší se posádku je to trošku náročnější. V husté mlze, která postupně přechází ve večerní šero, doplouváme do Falmouthu a jdeme nasát atmosféru do přístavní hospody.
Falmouth leží v místě, kde se sedm řek vlévá do dlouhé vodní plochy zvané Carrick Roads. Krásný chráněný přístav je na oblíbeném přímořském letovisku nejzajímavější. Mezi mnoha starými domy zde vyniká zvláště Custom House s přilehlým komínem, jemuž se říká „královská dýmka“, protože se tu spaloval tabák zabavený v 19. století.
V přístavu zjišťujeme, že většina jachtařů je zde uvězněna již několik dní čekáním na příznivý vítr. Za kotvení už platíme trochu méně, než v předchozích přístavech a charakter je také poněkud odlišný. Nekotví tu už spousta komerčních jachet se svátečními jachtaři. Jsou zde spíše jachtaři, kteří plují na jih do Francie nebo přes Biskajský záliv. Také zde můžete najít na nástěnce inzerát: „Hledáme jachtaře na přeplutí Biskajského zálivu. Odjezd ihned.“ To náš italský soused, který je na 12 metrové lodi sám s manželkou, hledá někoho na doplnění posádky. Biskaj už zná a prý zde zažil velmi tvrdé podmínky, a tak jednak čeká už tři týdny na zlepšení počasí a rád by také posílil posádku.
Pokračujeme dál. Počasí se nemění, a tak volíme zastávku v Newlynu, posledním přístavu na jižním pobřeží. Před přístavem míjíme pevnost St. Michael’s Mount. Ta leží na ostrůvku, který dramaticky vystupuje z vod zálivu Mount Bay a je velmi podobný Mont-St.-Michel ve Francii. Přístav Newlyn je vyloženě rybářský. Kotví zde jen pár plachetnic a celá flotila rybářských lodí.
Předpověď počasí na NAVTEXu je poněkud alibistická. Vítr SW o síle 5-6-7 Bf. Výhled SW 3-4, 5-7 Bf. Takže si máme z čeho vybrat. Posádka vedle stojící jachty, která chce plout do Dublinu, se diví, proč nepočkáme na lepší počasí. Jenomže čas je proti nám. Musíme obeplout nejzazší výběžek Anglie a plout na sever přes pověstný Bristolský záliv, ve kterém rozdíl hladin při přílivu a odlivu patří k největším. Většina přístavů v tomto zálivu jsou tzv. suché, to znamená, že sice mají přístavní bazén, ale žádná vrata, a tak voda při odlivu jednoduše odteče a lodě stojí na suchu.
Jak už to tak bývá, skutečnost byla trošku jiná. Vítr se změnil na NW o síle 6-7 Bf, a tak zase bojujeme proti. V noci vlny narůstají ke 4 metrům a my jsme rádi, že je ani moc nevidíme. Vítr se ale postupně stáčí na W a poději na SW. Druhý den před polednem se blížíme k Milfordhavnu. Do tohoto ropného přístavu, který se nachází na řece Cleddau, vedou dvě plavební dráhy – východní a západní.
V almanachu se dočítáme, že západní vjezd je při SW větru a odlivu (což je přesně náš případ) velmi nebezpečný. Doslova se zde píše: I velké jachty se zde za těchto podmínek převrátily.
Volíme tedy lehkou zajížďku východní plavební dráhou. Táhlé vlny z otevřeného moře i v tomto vjezdu na mělčinách zrychlují a strmě se lámou.
Po změně kurzu do závětří klesá vítr na 5 Bf, a tak zvětšujeme narefovanou kosatku na plnou velikost a plujeme na zadní vítr do ústí řeky. Před námi se otevírá scenérie ocelového města, jak z románu J. Verna.Večer prší, a tak nás to ani neláká do města. Ráno s vodou opouštíme uzavřený bazén a proplouváme nebezpečným úsekem vjezdu a mezi přilehlými ostrůvky do Svatojiřského průlivu.
Vítr fouká konečně příznivý – směr SW. Našim cílem je poloostrov Anglesey. Když však máme po pravoboku maják South Bishop a vplouváme do oblasti Cardigan Bay, přichází na NAVTEX varování – sílící vítr SW o síle 8-9 Bf bude kulminovat v nočních hodinách. Rozhodujeme se, že poplujeme do Fishguard Bay, který je vzdálen 35 Nm. Předpokládáme, že bychom mohli být částečně kryti pevninou, a tak by vlny nemusely být tak veliké. Při doplouvání do Fishguardu, pouze na zrefovanou kosatku rychlostí 5-6 uzlů, se na měřiči větru ručička neustále pohybuje kolem 40 uzlů.
Házíme kotvu ve starém přístavu a Oli provádí výpočet, ze kterého vyplývá, že v 5 hodin ráno budeme mít pod kýlem málo vody. Raději se tedy přemisťujeme na okraj komerčního přístavu, kde se přivazujeme na volnou bóji. O půlnoci do přístavu připlouvá obrovský trajekt, který zajišťuje přepravu do Irska.
Následující den čekáme, až vítr poleví a volný den využíváme k drobným opravám elektroinstalace a pečení chleba. Navečer vyplouváme směr Anglesey, po necelých 24 hodinách vplouváme do Menai Strait a přistáváme v Cearnarforn přímo pod hradem. Je to rodný hrad Eduarda II, který byl postaven jako oficiální rezidence v severním Walesu. V této oblasti je několik hradů a nás ještě čeká hrad Conwy, který leží na druhé straně úžiny. Od vstřícného šéfa přístavu získáváme detailní informace jak a kdy bezpečně proplout úžinou, hlavně oblastí Swellies. Průjezd není jednoduchý a musí být dobře načasován, protože tato oblast je jakýmsi rozvodím, kde při odlivu odtéká voda velmi rychle mezi četnými skalami a její směr se nedá předpovědět. Musíte zde proplout výhradně ve slacku, kdy je voda relativně klidná. K nalezení trasy mezi skalami a mělčinami slouží řada navigačních bodů, umístěných ve vodě i na břehu.
V podvečer přistáváme v Conwy a vydáváme se na prohlídku města. Celá tato oblast Walesu je velmi malebná. Dominuje jí Snowdon, nejvyšší hora Walesu. Snowdonia National Park s hustě zalesněnými údolími, horskými jezery, vřesovišti a ústími řek se táhne od masivu Snowdon směrem na jih až za Dolgellau. Samotnému městu Conwy vévodí hrad z časů krále Eduarda I. Téměř kolem celého města jsou zachované středověké hradby s 21 věžemi a 3 branami. Na náměstí je umístěna socha Llywelyna Velikého, nejúspěšnějšího středověkého vládce Walesu. Přes řeku Conwy se klene půvabný ocelový most od Thomase Telforda z roku 1826.
Z přístavu vyplouváme po šesté hodině ráno a po prokličkování mezi mělčinami míříme kurzem 335° k ostrovu Man. Vypadá to na příjemný jachting s plavbou na boční vítr o síle do 5 Bf.
Večer přistáváme v Port St Mary. Vážeme se na muring a Christa se v odlivovém proudu natáčí tak, že se nepřetržitě pohupuje v příčném směru 30°doprava a doleva. Celá posádka si připadá jako v kolébce, kterou někdo velmi usilovně houpe.
Druhý den odpoledne přistáváme k prohlídce městečka Peel na opačné straně ostrova Man. Už při příjezdu nás vítá tabule s oznámením, že předešlého dne pozorovali v blízkosti ostrova 3 žraloky. Prohlédneme si město, hrad, vyšlápneme si ještě na kopec, abychom se pokochali krásnou přírodou a část posádky si se slovy „je přece léto“ dopřeje i zmrzlinu. Těsně před našim vyplutím přichází k lodi paní, která nese v ruce prospekty a ptá se, zdali bychom jim v případě, že potkáme žraloky, mohli podat zprávu. Dostáváme tedy naučnou literaturu o žralocích, delfínech a velrybách, včetně návodu, jak se chovat v případě setkání a vyplouváme. Žraloci na nás snad opravdu čekali. Po 10 minutách potkáváme prvního. Poučeni literaturou určujeme velikost a druh. Jednalo se o žraloka velikého (Basking Shark), asi 10 m dlouhého. Žralok veliký je druhý největší obratlovec světa a je to migrující pojídač planktonu.
Žralok požírající plankton neustále mění směr a opisuje přitom pomyslnou osmičku. V naší blízkosti ho pozorujeme asi tak půl hodiny. Později potkáváme ještě jednoho přibližně stejně velkého. Směřujeme do Severního průlivu (North Channel). Předpověď počasí je optimistická, ovšem skutečnost je trošku jiná. V noci křižujeme na velkých vlnách proti větru o síle 6-7 Bf. Temnou noc nám osvětlují pouze irské a skotské majáky. V Severním průlivu je silný provoz a my se těžce probojováváme proti vlnám a proudu do Portpatricku, ve kterém v devět hodin ráno přistáváme. Z Peelu na ostrově Man do skotského Portpatricku je to nejkratším směrem řádově 40 Nm. My jsme v Severním průlivu nakřižovali o 20 mil víc.
V Portpatricku kotvíme v malém bazénu (cena 5 £), svítí slunce, a tak toho využíváme a sušíme naše overaly a další oblečení. V noci bylo v kokpitu trošku víc vody, protože tentokrát nás kočárek proti velkým vlnám ochránil jen částečně. Na palubě jsme byli jednu chvíli při refování čtyři, a tak je co sušit. Městečko je zasazeno v romantické přírodě a nechybí ani golfové hřiště. Břeh lemují rozeklané útesy a to vše dohromady s krásným počasím tvoří kulisu jak vystřiženou pro natáčení romantických filmů.
K večeru vítr utichá. Z moře se stává zrcadlo, a tak přichází na řadu motorsailing. Plujeme přes noc na motor do Firth of Clyde průlivem mezi ostrovem Arran a poloostrovem Kintire do zálivu Lower Loch Fine, na jehož konci začíná Crinan kanál, který nás zavede do Firth of Lorn.
Comments powered by CComment