Sestavení kyvadlového větrného kormidla podle sady výkresů umožnilo Ianu Kirkwoodovi uskutečnit sólovou plavbu na Faerské ostrovy
O autorovi: Ian Kirkwood začal s jachtingem v roce 2009. Plaví se na plachetnici Verl 900 z roku 1979 v oblasti Isle of Skye. Podrobnější informace o Verl 900 naleznete na webu http://verl900.wordpress.com
Co asi obnáší plavit se na malé jachtě stovky mil daleko? Jakožto námořník s omezeným rozpočtem jsem si často prohlížel větrná kormidla, která byla aktuálně v nabídce, a přemítal, kdy si asi budu moci dovolit ospravedlnit výdaj 2000 - 3000 liber, abych svoji Verl 900 osadil touto vymožeností. V hlavě se mi líhla myšlenka, že s takovýmto vybavením bych dokázal vyrazit do širého světa exotických destinací, kam bych už potřeboval pas a potkal lidi hovořící jinými jazyky. Ovšem bez samostatného kormidelního systému se mi to pravděpodobně nepodaří, jelikož bych vyplouval ze severozápadního Skotska.
Načež jsem v roce 2013 narazil na webové stránky Johna Fleminga www.windwaneselfsteering.co.uk a po krátkém pátrání jsem se dobral i sady výkresů k jeho Hebridskému kyvadlovému větrnému kormidlu, které si můžete vyrobit sami. Je vhodné pro jakoukoliv loď se zrcadlem o výšce do jednoho metru. Ukázalo se, že jsem jeho prvním zákazníkem.
Pustil jsem se ve své chudě vybavené dílně do akce. Měl jsem stojanovou vrtačku, která nebyla vlastně zapotřebí, úhlovou brusku a ruční nářadí. Nebylo nutné nic svařovat. Objednal jsem si spoustu nerezových dílů a šroubů, které popíši v dalším textu, a zakrátko začala před mýma očima nabývat tvaru jakási konstrukce, jejíž účel samozřejmě unikal každému, komu jsem ji ukázal.
Tento projekt mi zabral zhruba polovinu zimy strávenou odhodlaným stavěním a stál mě zhruba 400 liber, nepočítám-li nářadí. Kormidlo se nyní prodává jako stavební sada za mnohem nižší cenu. Také bude hotové mnohem rychleji. Já jsem musel postupně objednávat jednotlivé součásti a čekat, než je doručí, abych mohl pokračovat v práci.
V únoru jsem měl již hotové větrné kormidlo osazené na své lodi jménem Imagination a připravené k zátěžovému testu (jak jsem si myslel) jeho možností ve větru o síle 6-7 Beoufortovy stupnice. Odpoledne jsem vyrazil do úžiny Inner Sound u ostrova Skye – ve společnosti samotného projektanta! K vlastnímu velkému zklamání mě zachvátila mořská nemoc.
Předpokládal jsem, že budu muset vyvinout značné úsilí, abych poznal, jak se větrné kormidlo chová, a že mne čeká několik týdnů dolaďování a frustrace. Neměl jsem se však čeho obávat. Kormidlo řídilo loď správně již od samého začátku a já jsem vstoupil do čarovného světa kormidlování, kdy nemusím mít ruce na píně a ani otravně nehučí autopilot. Směrové nastavení se provádí manuálním pootočením základny větrné korouhve a poté přenastavením plachet pro nový úhel na vítr.
Seznamování s novým kormidlem
Od března do června jsem za pomoci větrného kormidla podnikal občasné krátké plavby – navštívil jsem i St. Kildu – což mi poskytlo o něco více času seznámit se s novým kormidelním systémem. Poté, kdy jsem se setkal s projektantem a zmínil větrné kormidlo před místními jachtaři, zjistil jsem, že i jiní touží vyrazit na Faerské ostrovy. Dne 20. června jsem vyrazil na sólovou plavbu do Kinlochbervie, kde jsem měl domluvenou schůzku s Johnem Flemingem a Alexem Layfieldem na Alexově lodi Contessa 32 jménem Blue Heron. Měl se k nám také připojit spolumajitel lodi Alan Buchel, veterán mnoha přeplaveb. Kolegové již přeplavbu na Faerské ostrovy a na Island měli za sebou. John se chystal Alexovi na naši přeplavbu zapůjčit jeden ze svých prototypů Hebridského kormidla, aby ho podrobil zkoušce na delší vzdálenost.
Dne 23. června naše dvě lodi vyrazily na měsíc dlouhou plavbu směr Faerské ostrovy. Slabý vítr nás hnal k severu a poté pomalu na východ od Cape Wrath. Příliš se nám nechtělo používat motor. Později odpoledne nás ovšem dostihl očekávaný čerstvý východní vítr, tudíž jsme při naší plavbě severním směrem provedli naše první a jediné réčko. To byla velmi příjemná část plavby a také moje první zkušenost, kdy jsem na jedno re jel téměř 200 mil. Druhého dne jsem zhruba na 40 metrů míjel obrovský rovný odkorněný kmen stromu – což není zrovna věc, se kterou by bylo radno se srazit. O pár hodin později, zhruba 60 mil jižně od Suduroy jsem strávil jednu hodinu večer obklopený velikým smíšeným hejnem delfínů a kulohlavců. To byl zážitek! Už jenom tato chvíle stála za celé to pachtění se stavbou větrného kormidla. Večeře mohla počkat. Nadšeně jsem pozoroval čilé delfíny hrající si kolem lodi a kulohlavce mocně se šinoucí vpřed v úzkých rodinných formacích. Občas se velrybí hlava kolmo vztyčila a rozhlédla se kolem, asi dvakrát se delfíni poplašeně vymrštili do vzduchu, když se kulohlavci dostali příliš blízko za ně.
Časně zvečera následujícího dne, po třech dnech a dvou nocích plavby z Kinlochbervie, jsme se nacházeli na 62°N a soupeřili s parníkem a veslařskými týmy u vjezdu do Tórshavn (místní to vyslovují jako „Taú-šaú). Dopřáli jsme si čas k odpočinku a průzkumu městečka. Jen pár metrů od lodi na nábřeží se bývalý místopředseda vlády Hogmi Hoydal uvolil nám tlumočit při nákupu sušených kvašených ryb. Byl tu běžně k vidění tradiční oděv i dřevěné lodě, které každého obzvláště zajímaly, jelikož národním sportem zde je týmové veslování. Městské domky se zatravněnými střechami rovněž přispívaly k místnímu koloritu podbarvujícímu naši plavbu.
V Torshavnu jsme strávili pouze jedinou noc – bylo příjemné dohnat trochu spánku – ještě další noc jsme pak strávili v Vaguru, Surduroy, během cesty domů. Zde jsme navštívili malé muzeum nabízející sbírku ručně vyrobených modelů deseti rybářských plachetnic (traulerů), o které přišla ve 2. světové válce jen tato jediná vesnice. Samotný řezbář, Poul Niclassen, nás touto reprezentatnivní výstavou provedl. Mezi zesnulými byl i jeho vlastní tchán.
Asi čtyři tyto rybářské plachetnice se na Faerských ostrovech stále ještě používají. Byly dovezeny z Velké Británie v době, kdy rybářský průmysl přesedlal na páru. Člověk si nedokáže pomoci a musí obdivovat jejich masivní píny, obsluhované za pomoci kladek po obou stranách.
Má touha plavit se do cizí země s jinou kulturou byla naplněna, což by nebylo možné bez mého „na koleně" vyrobeného větrného kormidla. Cesta domů vedla opět přes Kinlochbervie. Na ostrově Skye jsem pak odečetl konečný stav logu 660 mílí. A jak se mi podařilo zůstat vzhůru? Otestoval jsem široce doporučované nastavení budíku po 20 minutách – a překvapivě, mně osobně to fungovalo dobře. Nedopřál jsem si opravdu tvrdý spánek, ale fungoval jsem bez problémů – tedy ne že bych si z toho chtěl udělat zvyk. Když zavřete oči, zjevují se vám podivné, neuvěřitelně podrobné obrazce...
Plavba „sólo" v doprovodu další lodi bude zřejmě nejlepším způsobem, jak zahájit souboj s četnými „cokdyby", která vás na moři mohou potkat - včetně tlustých plovoucích kmenů.
Přítomnost Blue Herron na dohled i v dosahu vysílačky mi poskytovala neustálou psychickou podporu – jednou se dokonce obrátili, aby se přesvědčili, že jsem stále ještě na palubě. Také jsme oba poprvé uskutečnili digitální volání pomocí MMSI. Verl ve slabších větrech držel krok s Contessou a občas ji i o značný kus předjel. Za čerstvějšího větru Contessa vyrazila vpřed a musela refovat, aby se naše miniflotila udržela pohromadě.
Jediné, čeho lituji je, že jsem si nevyhradil více času k průzkumu Faerských ostrovů.
Hebridské kormidlo v praxi
Nyní, poté co větrné kormidlo již nějakou dobu zkouším, mohu zdůraznit tři jeho výrazná pozitiva. Zaprvé, nemá žádná ložiska, převody, ozubená kola ani sváry. A to znamená, že kromě toho, že je levné a snadno se staví, je také robustní a potenciálně snadno opravitelné, pokud se některý díl poškodí - vzhledem k tomu, že ho stavíte sami, by se to mohlo stát. Dokonce si s sebou můžete vézt díly na celé další kormidlo.
Zadruhé, větrné kormidlo se vychyluje po horizontální ose, díky čemuž může být potenciálně nejvýkonnějším větrným kormidlem na trhu a také vysoce citlivým. Připouštím, že plně porozumět této konstrukční části je poněkud náročné, na druhou stranu jsem přesvědčen, že je unikátní a zásadní charakteristikou Hebridského kormidla a zároveň zjednodušuje konstrukci v domácích podmínkách. Pohyb korouhve je tlumen zpětným působením výkyvu kyvadla.
A zatřetí, větrné kormidlo je možné vyzdvihnout z jeho usazení a uložit ve dvou částech, obvykle za sloupky zábradlí nebo v podpalubí.
Pokud chcete upravit kurz na nosiči korouhve, je nutné překračovat lanka k píně. Může to být únavné, ale já to pokládám za dobré cvičení. Vzhledem ke způsobu, jakým se korouhev pohybuje, není na první pohled zřejmé, jak můžete upravovat kurz, když lanka píny vedou dopředu. Tyto problémy by se daly překonat pomocí motorizace korouhve s doplnění dálkového ovládání, což by se hodilo například pro kormidlování z podpalubí, ale zjevně by to odporovalo cílené jednoduchosti celkového záměru.
Kormidelní sada
Takže - opravdu má větrná korouhev robustní design? Nezažil jsem zalamující se vlny jižních moří převalující se přes záď a očekával bych, že taková vlna dokáže odnést téměř jakékoliv přišroubované vybavení, které se zrovna nachází na zrcadle. Jinak jsem na větrném kormidle nezaznamenal jakékoliv známky namáhání, neúnavně vedlo loď za všech povětrnostních podmínek, se kterými jsem se až dosud setkal. Nefungovalo pouze v případech, kdy nefoukal vůbec žádný vítr.
Projekt obsahuje pojistný střižný kolík, který se zlomí, pokud kyvadlo narazí do něčeho ve vodě, čímž umožní korouhvi, aby se otočila na čepu vzhůru, z cesty nebezpečí. Náhlá boční zátěž by zřejmě přerušila jedno nebo více tenčích lanek, které vedou ke kladkám na záďovém koši, což by opět uvolnilo kormidlo, takže by se bez poškození zhouplo do strany. Jen těžko si dovedu představit, co by dokázalo vyvinout takové síly, ale vše je zabezpečeno – projektant otestoval své kormidlo pod značnou zátěží 300 kg na píně.
Od doby, kdy jsem si Hebridské kormidlo postavil já, byla vyvinuta předpřipravená výrobní sada složená z nerezových dílů připravených k řezání, vrtání a začištění. Jediné, co potřebujete zajistit sami, jsou dřevěné části. Tudíž ty, kdo zvažují stavbu kormidla, již nečeká rozsáhlé nakupování mnoha jednotlivých částí na internetu, jako mě.
Často převládá názor, že vlastní stavba a použití větrného kromidla, či obdobného samostatného kormidelního systému, je cosi jako černá magie. A vzhledem k tajemství, které obklopuje jejich fungování a vývoj, pro mne bylo těžké uvěřit, že John Fleming úspěšně překonal výrazné problémy, které se s větrnými kormidly pojí, tak inovativním, prostým a levným způsobem řešení.
Ovšem když jsem toto kormidlo sám postavil a použil, dospěl jsem k závěru, že kdokoliv, kdo potřebuje samostatný kormidelní systém na malou loď, si jej nyní může snadno pořídit.
Pár slov o Hebridském kormidle
1) Hebridské větrné kormidlo je kompozitní konstrukce využívající dřevo, nerezovou ocel a sklolaminátové tyče. Některé nerezové díly lze koupit již hotové...
2) ...ovšem jiné si budete muset vyrobit sami z nerezových deskových, úhlových, tyčových a drážkovaných profilů. Přesto je to možné zvládnout s pilou na kov, vrtačkou a pilníkem – není třeba vůbec nic svařovat.
3) Budete muset také uplatnit trochu práce se dřevem, ovšem většina dřevěných částí se spojuje prostě nerezovými šrouby a maticemi.
Z PBO 9/2014 přeložila Lucie Schürerová
Comments powered by CComment