Na mořích není nic nového, ale nyní stále častěji to postihuje jachty, lodě určené ke sportu, odpočinku a objevování přírodních krás.
Několik zajímavých případů ze současnosti popisuje německý měsíčník YACHT (č.19/2010).
V září loňského roku v Bademli, v malé zátoce na tureckém pobřeží kotvila jachta s/y Nordwind, Hallberg-Rassy 38 stop se středovým kokpitem. Německý manželský pár, který žije v Turecku již 45 let, si ji koupil jako starší, nově vystrojil a pokryl novou teakovou palubou. Loď kotvila asi 50 metrů od jejich domu. Obyvatelé vesničky Bademli doposud v klidu žili, vzájemně se znali, lodě, auta ani domy nezamykali. Jednoho rána loď nebyla na svém místě. Kotevní řetěz zůstal na bóji, kamerový systém zobrazil jenom tmu. Přitom vjezd do zátoky vyžaduje znalost místa, zejména potmě.
Jen tři míle je vzdálen řecký ostrov Lesbos, vytoužené místo tisíců uprchlíků z východu a jihu, z Bangladéše a Somálska, Pákistánu, Barmy a Iráku. Ti nejchudší riskují cestu po zemi, zaminovaným prostorem na hranicích Řecka a Turecka. Jen v roce 2008 přistihla řecká policie více jak 146 tisíc imigrantů. Další se o to pokoušejí po vodě. Statistika uvádí deset až dvacet tisíc imigrantů ročně. Převaděči je přivezou rychlými čluny asi míli před pobřeží, vyinkasují dva tisíce Euro za osobu, a tam utečence přesadí do laciných dětských gumových člunů, aby se sami jen pomocí pádla dostali na břeh.
Majitel oznámil ztrátu lodě řeckým i tureckým úřadům a pojišťovně Pantaenius v Hamburgu. Pojišťovna zapojila MCS (Marine Claims Service), která v uplynulých třech létech nalezla 106 ztracených lodí, v hodnotě osmi milionů Euro. Během tří dnů tisíce zpráv informovalo daleké okolí.
Až v dubnu 2010 turecká policie přistihla jachtu Hallberg-Rasy, vyplouvající z tureckých vod s ilegálními imigranty z Kurdska a Iraku.
Byla to ukradená s/y Nordwind, přejmenována na Daphne, ale štítek výrobce a špatně přemalované jméno na zádi ji prozradilo. Loď měla nové osvědčení a i když bylo zfalšované, boj o vrácení jachty původnímu majiteli nebyl lehký. To je jen jeden z četných případů, svědčících o růstu organizované kriminality i do oblasti sportovních jachet. Zadržená posádka byla zajištěna, ale skuteční organizátoři nebyli nikdy zjištěni.
V článku následuje popis několika dalších případů:
Italská pohraniční námořní stráž přivlekla Elan 344 do Manfredonie.
Na palubě této desetimetrové lodě bylo 15 albánských uprchlíků a čtyři muži z Bosny, kteří ji obsluhovali. Chartrována byla v Kotoru.
Pět dnů později do téhož přístavu přivlekli Sun Odyssey 45.2. Tato 13metrová loď, chartrovaná ve Splitu, vezla 32 albánských uprchlíků.
Informace o těchto případech zvýšila pozornost úřadů a další podezřelý zájemce o charter Elanu 384 ve Splitu byl sledován a přistižen.
Jachta Lucky Duck se nevrátila z chartrové plavby a až v blízkosti Kréty úřady zabavena s 30 uprchlíky na palubě. Boj o její vrácení majiteli se táhne již rok.
Boj o pašování lidí pomocí jachet roste. Každým rokem převádí na padesát tisíc utečenců. Roste i jeho tvrdost, nejvíce v řeckých a tureckých vodách.
Snad právě v řeckých vodách platí nejvíc zkušenost, že "na volném moři a před úřady je všechno v rukou Božích". Zástupci MCS kritizují řecké úřady a upozorňují na snahu některých zabavenou loď co nejrychleji získat ve prospěch státu a poté prodat. Takovému prodeji státem může zabránit šikovný právník a vysoká kauce, ale častěji jsou soudní náklady a kauce jen penězi vyhozenými okny, přičemž roky "na řetěze" držená a neudržovaná loď končí jako vrak.
Pojištěnou částku obdrží majitel jen tehdy, když uplatní pojistku, a až po uplynutí dvanácti měsíců, během kterých svoji loď nemohl užívat. Pojišťovna Pantaenius se zasazuje o rychlé vrácení zcizené lodě. Prvním úspěšným případem byla Bavarie 50 s/y Rafiki. Pojišťovnu to stálo hodně peněz a námahy, než u athénských a místních soudních institucí dosáhla rozhodnutí k vydání lodě majiteli. Trvalo to deset měsíců. Protože konečné rozhodnutí muselo být ještě potvrzeno athénskými úřady, dvanáctiměsíční lhůta byla překročena a pojišťovna musela pojistku vyplatit. Zástupce pojišťovny konstatoval: Stálo nás to hodně peněz, ale mnohému jsme se naučili pro příští případy.
Takovým kuriózním případem se stala Jeanneau Sun Odyssey 45.2, kterou chartrovali dva Turci u německé společnosti. Loď byla vybavena systémem Tracking, který v pravidelných intervalech hlásí okamžitou pozici lodě. Když bylo zjištěno, že loď se pohybuje v italských vodách, MCS o tom informovala německou a italskou policii, také Interpol, úmyslně neinformovala řeckou policii. Mezitím zřejmě došlo k vyložení utečenců, systém Tracking se odmlčel a loď unikla pozornosti italské policie. Systém se opět ozval až když loď se ocitla v řeckých vodách. Když přistála u malého ostrůvku jižně od Korfu a dva muži, kteří ji měli pronajatou vystoupili na břeh, využila této příležitosti chartrová firma k bleskové akci. Nová posádka obsadila loď a vyplula směrem ke Korfu. Oklamaní ohlásili "krádež" policii a začal spor o to, kdo je poškozený – majitel nebo ti, kteří chartrovali, protože kdo dokáže, k čemu loď použili?
Jaké z toho plyne pro nás ponaučení? Můžeme jen konstatovat, že na našich plavbách musíme počítat nejen s počasím, selháním techniky nebo člověka, ale stále více také s ohrožením se strany nepoctivců, kriminálních živlů, i "obtěžování" kontrolujících úředních míst.
R. Holý říjen 2010
Comments powered by CComment