Reálné námořní znaky existují již dlouhou řádku let.

Roste jejich počet i technické vybavení. Přes nástup neustále zdokonalované elektroniky většinou se jedná o těžké ocelové bóje, ukotvené na určeném místě obrovskou betonovou zátěží. Například ty na Labi mají každá čtyř až pětitunovou zátěž, a někdy i to je v proudu málo. Příliv a odliv namáhá 40 cm dlouhé články řetězu tak, že se brzy prodírají a obvykle po roce je nutno je vyměnit. Také samy bóje jsou ničeny. V zimě je deformují kry, často na ně narážejí lodě. Jejich nátírání vyžaduje výměnu, přepravu do přístavu a opětovnou náročnou montáž. Ty opatřené světlem, kterým nová doba pomocí solárních panelů ušetřila nákladné kladení kabelů, vyžadují častou údržbu.
Stupňující se elektronická technika, která způsobila, že hasnou světla majáků, přinesla převratné technologie navigace. Elektronickými mapami jsou dnes vybavovány i malé jachty, o radaru, AIS a satelitní navigaci u obchodního loďstva ani nemluvě.

Loňské říjnové číslo NV.NAVIGATOR (vydavatelství pro nautické informace) ohlásilo nástup budoucnosti i v této oblasti. Jedná se o virtuální bóje, které se skiprovi objeví formou hlášení AIS na elektronické mapě. Odborníci pilně pracují, úřady diskutují, oficiální místa zatím mlčí. Vynořuje se, jako vždy u novinek, řada otázek ke spolehlivosti – co když NAV-systém selže nebo jej jeho provozovatel vypne, když nastane výpadek přístrojů nebo jejich zdroje na lodi? Nezapomíná se na jachtaře, kteří při navigaci spoléhají více na reálnou bóji na obzoru, v plavebním kanálu nebo u vjezdu do přístavu?
Pokrok se nedá zastavit, technika je stále na postupu, pokračuje diskuze o možných řešeních, také o s tím spojených nákladech a možných úsporách. Jak už to bývá, pravda může být na obou stranách. Neméně závažným problémem je, že musí dojít k dohodě mnoha zainteresovaných stran – zemí z hledika norem, nákladů a obranných zájmů, ale také výrobců příslušné techniky.
R.Holý