Pokračování článku Do norské Arktidy – 1. část.
K hranici Arktidy
Z Tromsø jsem vyplul fjordy k severu. Střídal se velmi slabý a dobrý vítr (Z 4–5 Bft), potkával jsem celkem dost malých i větších lodí. U vesnice Hansnes jsem zároveň potkal dva trajekty, jednoho rybáře a pár malých motoráků. Místa je tu ovšem dost, takže se vše obešlo bez problémů. Dále se fjord ještě rozšiřuje, je otevřený k severu a severozápadu. Uprostřed poměrně velké vodní plochy leží ostrov Helgøya.
Tady vítr značně zesílil a začalo pršet. V SZ větru vznikaly z obou stran ostrova větrné trysky. Vplul jsem do první, abych zjistil, že vítr v poryvech dosahuje osmého stupně Beauforta a že proti němu na plachty nemůžu plout. Nastartoval jsem tedy motor, zaroloval kosatku a zarefovanou hlavní plachtu přitáhl hodně na střed. Dokázal jsem plout rychlostí asi 3,5 uzlu požadovaným směrem.
I za tak krátkou dobu vlny značně vzrostly. Horší ovšem bylo, že byly velice krátké – loď v nich poskakovala jako bujné hříbě. Zamířil jsem blíže k ostrovu Helgøya, abych se za ním alespoň na chvíli schoval. To se zdařilo, ale neradoval jsem se dlouho. Po necelých dvou mílích jsem vyplul ze závětří a závlní ostrova a vplul do druhé trysky. Vítr sice trochu zeslábl, ale vlny měly k rozběhu větší vzdálenost, takže zase vesele pohazovaly lodí. Už to bylo dost únavné. Teprve když jsem se mohl schovat za ostrůvky u přístavu Torsvåg, plulo se zase pohodlněji.
Torsvåg
V přístavu má podle průvodce být návštěvnické molo či ponton. Na příslušném místě stála jakási dost odpudivá konstrukce na kůlech, ke které byl připevněn krátký ponton, zpola potopený. Nepotopenou část zabíral vyvázaný motorák. Zamířil jsem k vnější části pěkného pontonu, u kterého byly vyvázány různě velké rybářské lodi. Z vnější strany bylo dost místa pro tři až čtyři lodi. Stojí se tu bokem. I ve větru se mi přistání povedlo na první pokus.
Po krátkém odpočinku, hygieně a převlečení jsem se šel podívat, zda a jak půjde zaplatit. Torsvåg není v systému GoMarina, ani „schránka důvěry“ tu není. V jedné z přístavních budov večeřeli čtyři zahraniční dělníci, jeden z nich mi zvládl anglicky říci, kde je kancelář harbour mastera. Tam ovšem nikdo nebyl. Rozhodl jsem se nechat záležitost na další den. Konec konců, měl jsem k přemýšlení jinší věci.
Na sever či na jih?
Kvůli špatnému počasí už jsem měl šest dní zpoždění. Taky právě bylo hodně špatně – v podmínkách, které panovaly, bych na volné moře určitě nevyplouval. Předpověď říkala, že den po mém připlutí bude ještě špatný, pak bude asi den a půl foukat rozumně silný vítr převážně jižních směrů, poté bude pár hodin bezvětří. Dalších nejméně pět dní měl foukat severní nebo SSV vítr od čtyřky do sedmičky Beauforta. Pro plavbu na sever tedy nic dobrého.
Ano, v úvahách jsem se zaobíral možností plout přes Medvědí ostrov na Špicberky*). Předpověď mě ovšem přesvědčila, že to není dobrý nápad. Křižovat pět dní proti docela silnému větru jsem fakt nechtěl.
*) Poznámka: Celé souostroví se jmenuje Svalbard. Jen největší ostrov se jmenuje Západní Špicberk. Podle něj se často ne úplně přesně pojmenovává i celé souostroví.
Taky administrativně se mi do cesty stavěly překážky. Na Špicberkách se můžete bez problémů po ohlášení pohybovat v tzv. „Managed area no. 10“. Ta zahrnuje jednak Isfjord, kde leží Longyearbyen, za druhé oblast v blízkosti druhého norského osídlení – městečka Ny-Ålesund více na severu. Zde je totiž relativně dobře dostupná pomoc. Chcete-li jinam, byť byste chtěli jen plout z Isfjordu do Ny-Ålesundu – tedy podniknout relativně krátkou plavbu mimo Oblast č. 10, musíte buď mít drahé pojištění, nebo složit kauci, jejíž výši určuje úřad guvernéra souostroví.
Platit pojistné přes 3000 € se mi fakt nechtělo. Podle dva až tři roky starých informací se výše kauce pohybovala mezi 55 000 a čtvrt milionem norských korun. Výši pro konkrétní loď určuje úřad guvernéra. Když není nutné zachraňovat, kauci vrátí. Protože jsem nechtěl plout na daleký sever, doufal jsem v kauci při spodní hranici rozmezí.
Za úřad guvernéra se mnou komunikoval jakýsi Torill Berge. Ufff! Před příjezdem je nutné vyplnit dost podrobný formulář (který nemá s covidem nic společného). To jsem učinil v dostatečném předstihu. Torill se mi ozval s tím, že má radost, že připluju, že pohyb na Špicberkách a jejich okolí se řídí pravidly, která posílá v příloze, a že guvernér pro mě stanovil kauci ve výši 125 000 NOK. Tedy kauci… On napsal „bank guarantee“. Tu upravuje článek č. 7 zmíněných pravidel. A ochotně jej zkopíroval do e-mailu. V článku ovšem není nic o mechanizmu téhle bankovní záruky. Čekal jsem, že na příslušný účet úřadu pošlu peníze a oni mi je pak pošlou zpět.
Zeptal jsem se, zda by kauce mohla být nižší – chci mimo Oblast č. 10 jen na kousek, kousíček. A taky jak se bankovní záruka složí či provede. Milý Torill odpověděl, že méně to být nemůže a že bank guarantee upravuje… ano správně, článek č. 7. A ochotně jej zase zkopíroval do mailu.
S mírně protaženým obličejem jsem přistoupil na 125 tisíc a znovu se zeptal, jaký je konkrétní mechanizmus složení bankovní záruky. Jak že oni chtějí, aby to vypadalo? A víte co? Jo jo, milý Torill mi zase poslal článek č. 7. Pochopil jsem, že blbci žijí i v Norsku.
Zvažoval jsem možnost pohybu pouze v Isfjordu. Myslím, že to praktikuje velká část lodí, které na Špicberky připlují. Když jsem vzal v úvahu nepříznivou předpověď počasí, další možností bylo doplout pouze na Medvědí ostrov a vrátit se zpět. Z Torsvågu je to ovšem nejkratší cestou asi 250 mil, což za den a půl určitě neupluji, zase bych měl silný protivítr. Dosti neochotně jsem se rozhodl pro návrat na jih.
Torsvåg II
V den, kdy jsem se rozhodoval a čekal na lepší počasí, jsem našel paní harbour masterku a optal se jí na placení. Protože mezitím připlula další plachetnice a stoupla si za mě, specifikoval jsem, že mluvím o té menší. Paní mávla rukou. Hezké gesto. Pro jistotu jsem doplnil, že si beru elektřinu. Paní zase zvedla ruku, ale pak ji zase spustila:
„Zeptám se v obci, zda je třeba, abys platil. Kdy odplouváš?“
„Zítra.“
„OK, to je neděle. Kdyby tu nikdo nebyl, tak klidně odpluj.“
„Ano, děkuji.“
V neděli nebyli v přístavu ani ti zahraniční dělníci.
Na jih
Etapa do Tromsø proběhla ve větru do 6 Bft a bez větších komplikací.
Jedinou výjimkou bylo podplutí mostu v Tromsø. Když jsem se před půlnocí k mostu přiblížil, proud právě plynul proti mně. Plul jsem jen na motor, přidal jsem tedy otáčky. 2200, 2500, 2700… Na 2700 otáček za minutu jsem nejužším místem – mezi pilíři – proplouval rychlostí jeden a čtvrt uzlu. Na „rovné“ vodě by Alfa plula nejméně pěti a půl uzly.
Úzké místo ovšem není dlouhé, takže ještě před půlnocí jsem parkoval ve stejné maríně jako před plavbou do Torsvågu.
V Tromsø jsem strávil další dva dny. Tentokrát bylo krásně slunečno. Celé Tromsø si užívalo léta – měl jsem dojem, že nikdo nemůže být v práci.
Byl jsem tedy v Arktidě nebo ne?
Definic rozlohy Arktidy je více, takže posuďte sami:
1) Arktida je veškeré území, které leží severně od severního polárního kruhu. Tahle definice je trochu ošidná, protože poloha polárního kruhu se mění. Vlivem precesního pohybu zemské osy se polární kruh střídavě posouvá k severu a zpět k jihu. Nyní je přibližně na N 66° 34‘.
2) Arktida je veškeré území, které leží severně od severní hranice rozšíření stromů.
3) Arktida je veškeré území, kde se na sever od severního mírného pásma vyskytuje permafrost.
4) Arktida je veškeré území, kde se ve volné přírodě vyskytují lední medvědi.
5) Arktida je veškeré území, které leží severně od severního mírného pásma a kde průměrná teplota v letních měsících (pro tenhle účel jsou to červen, červenec a srpen) nepřesahuje 10 °C.
Takže byl jsem v Arktidě? S nejsevernější dosaženou zeměpisnou šířkou N 70° 15‘ bohatě splňuji definici č. 1. Hranice Arktidy podle bodu 5 probíhá asi uprostřed mezi Tromsø a Torsvågem, takže tuhle definici moje plavba taky splňuje. V Torsvågu nějaké stromy ještě byly a ledního medvěda jsem nepotkal. S permafrostem je to složitější, ale Tromsø ani Torsvåg na něm neleží.
Kontrolní otázka: Jednu z definic jsem si vymyslel. Kterou? :-D
Pokračování: Do norské Arktidy – 3. část.
Plavil se a sepsal
Comments powered by CComment