Adam Dunlop a jeho žena Maria zažili těžké chvíle, když jejich motor začal uprostřed Kanálu stávkovat v počasí mnohem horším, než o jakém hovořila předpověď.
Poté, co jsme s naší kamarádkou Lisou strávili pár krásných dní v Dunkirku, nastal čas k návratu. Rozhodli jsme se vracet přes Ramsgate. Počasí – JZ vítr o rychlosti 20 uzlů – byl pro zpáteční plavbu téměř perfektní.
Zkontrolovali jsme motor a stav paliva. Půl nádrže by mělo stačit – hodlali jsme celou dobu plachtit. Všechno jsme připravili a rozhodli se vyplout brzo o velikonoční neděli.
Prvních několik hodin proběhlo klidně, vítr se choval podle předpovědi. Kvůli několika písečným lavicím jsme pluli s nastartovaným motorem a trochou plachet, dokud jsme nedosáhli bodu, kde jsme mohli uhnout k jihu* a zamířit k Ramsgate.
* V textu je skutečně jih, jakkoli se to při plavbě z Dunkirku do Ramsgate zdá zvláštní.
Vítr se náhle změnil – stočil se k severu, čili vál přímo od přídě. Když jsem zaznamenal, že vítr zesiluje (v nárazech na 45 uzlů), řekl jsem „ach bože“ nebo něco podobného a zarefovali jsme hlavní plachtu na nejvyšší ref.
Naštěstí jsme už měli oblečené záchranné vesty; Maria sestoupila do kajuty pro harnessy, abychom se mohli připnout. Stál jsem na zádi u kormidla a kormidloval, protože jsem si nebyl jist, že by autopilot situaci zvládl. Nechtěl jsem to zjišťovat.
Docela to s námi pohazovalo – vlny vyrostly na 4 metry. I přes to se náš Dufour 45 – Mariadz – snažil plout dál, ale proti větru to moc nešlo. Loď je dlouhá 45 stop a vlny byly velice krátké. Možná je to trochu přehnané, ale situace vypadala jako v závěrečné scéně filmu Dokonalá bouře.
Lisa, i přes špatné počasí, vůbec neopustila svoji kajutu. Předchozího dne jsme si dali „pár“ drinků a ráno jsme nic nejedli. Maria seděla v kokpitu a poprvé za celou dobu od vyplutí jí bylo špatně.
Bohužel si sedla na návětrnou stranu lodi, a když si uvědomila, že už to nevydrží, vypadala poněkud zděšeně. Otočila se a to, co lze nazvat dokonalou šavlí, proletělo napříč lodí unášeno větrem. Než mě to zasáhlo, stihl jsem odvrátit obličej. O čtyři vteřiny později se o trup lodi roztříštila vlna a dokonale mě osprchovala.
Potíže s motorem
Pak přišlo to poslední, co jsme právě potřebovali – motor začal vynechávat. Neměli jsme tušení, čím to je, takže jsem se v tomhle ďábelském moři a bez náhradních dílů rozhodli, že musíme o své situaci informovat Coast Guard, ale také jim sdělit, že to zatím zvládáme.Zjistili jsme, že v rádiu v kokpitu vůbec nic neslyšíme, takže se jeden z nás bude muset odvážit do kajuty a zavolat pobřežní stráž, zeptat se co se stalo s naší perfektní předpovědí počasí a vyslat pan-pan.
Jít do podpalubí, když to s lodí takhle házelo, znamenalo, že člověku bude špatně. My jsme si však nemohli dovolit, aby oba ne příliš zkušení skipperové měli mořskou nemoc. Maria se nabídla dobrovolně. Spojila se s Thames Coast Guard a oznámila jim naši pozici. Oni nás však ujistili, že jsme na francouzské straně Kanálu a že máme zavolat jejich galské kolegy.
V tuhle chvíli se objevila Lisa, „celá šťastná“. Chtěla si povídat a navrhla, že se k nám v kokpitu připojí. V tu chvíli loď tvrdě zasáhla velká vlna a obě dívky se vznesly – Maria držela vysílačku a Lisa nějaké brambory.
Když se obě posbíraly, Maria pokračovala v hovoru s pobřežní stáží. Ti nabídli, že nám na pomoc pošlou loď, ale my jsme se usnesli, že nejsme v bezprostředním nebezpečí. Místo toho budeme každou půlhodinu hlásit svoji polohu a aktuální stav, abychom potvrdili, že jsme v pořádku.
Po hodině jsme viděli, že nijak nepostupujeme, takže se Maria při hovoru s pobřežní stráží zeptala, zda se počasí má zlepšovat. Francouzi nám oznámili, že špatné počasí bude trvat nejméně několik dalších hodin a doporučili nám návrat do Francie.
Když mi to Maria řekla, vylekalo mě to. Důvodem bylo, že největším nebezpečím pro loď jsou vlny vysoké stejně nebo víc, než je šířka lodi.
Mariadz je široká 4 metry a vlny byly vyšší. Kdyby se na loď zalomila jedna z vln právě v okamžiku, když se tato bude obracet, loď by to položilo a stěžeň by se ponořil do vody. Mohli bychom vypadnout přes palubu, což by vůbec nebyla legrace.
Obrat k lepšímu
Navzdory tomu jsme se pro obrat rozhodli, protože to v dané situaci byla nejméně špatná varianta. Maria varovala Lisu, co se bude dít. K obratu jsme si vybrali bod na zadní straně hřbetu vlny, abychom se otočili dřív, než nás zasáhne další vlna.Mariadz byla obratná jako vždy a obrat dokončila v okamžiku, kdy jsme se dostali do údolí mezi vlnami. Vůbec nezaváhala!
Od téhle chvíle bylo všechno úplně jinak. Surfovali jsme rychlostí 10 až 11 uzlů, a protože jsme pluli po větru, počasí vypadalo mnohem mírněji.
Přímo jsme letěli zpět – během minuty jsme upluli vzdálenost, která nám v opačném směru trvala 20 minut. Pořád jsme se ale potýkali s vynechávajícím motorem, i když se situace zdála být lepší – motor časněji fungoval, než nefungoval.
Marii se naskýtal pohled na mne s obrovskými vlnami tyčícími se v pozadí, když jsme byli v údolí mezi nimi. Pak nás vždy dohnala další vlna a my jsme surfovali po jejím svahu.
Zanedlouho jsme se zase přiblížili k Dunkirku. Maria se spojila s harbour masterem, který nám doporučil, abychom vzhledem k problémům s motorem pluli do jiné, lépe vybavené maríny.
Z doby o několik dní dříve jsme si pamatovali, že Dunkirk má na jedné straně vjezdu velice pěkný maják se třemi pruhy a něco, co bychom mohli nazvat neznámějšími mořskými hradbami, na straně druhé. Odtud byli v roce 1941 evakuováni spojenečtí vojáci.
Viděl jsem vrch majáku a jeho pruhy, ale na druhé straně bylo vidět jen moře. Bylo mi jasné, že za těch pár hodin hradby nepřestěhovali, takže jsem se snažil vzpomenout si, jak široký byl vjezd, a zamířil vpravo, kde jsem doufal najít jeho střed.
Maria pak bude moci vysvětlit pobřežní stráži, že přeplouváme do bezpečí přístavu Dunkirk. Vlny na nás ale pořád dorážely a my jsme potřebovali zatočit směrem k maríně. Teď jsme pochopili, proč jsme dříve neviděli mořské hradby – vlny se zalamovaly přes jejich vršky! Jak jsme se dostávali hlouběji do přístavu, vlny už nebyly tak divoké a voda byla klidnější.
Když jsme se přiblížili k maríně, Maria převzala kormidlo a já s Lisou jsme připravili vyvazovací lana a fendry.
Přistáli jsme u pontonu čerpací stanice, kde nás vítala skupina lidí o velikosti menšího davu připravená pomoci. Bylo to hezké gesto, ale k pontonu nás přitáhli s takovým nadšením, že nám tím poškrábali trup. Smůla, ale mohlo to být i horší a oni se jen snažili pomoci.
Když jsme dokončili vyvázání lodi, lidé se nás ptali, proč jsme vůbec odplouvali – cožpak jsme neměli předpověď počasí? Ukázal jsem jim naši předpověď a oni nám řekli, že všichni používají předpověď Meteo France, která špatné počasí předvídala.
Co se ale stalo s motorem? Šli jsme se zeptat odborníků z Volva, abychom zjistili, že až do středy nebudou mít čas. Bylo jasné, že máme málo paliva, tak jsme se rozhodli, když už jsme u čerpací stanice, že dotankujeme.
Mariadz se o nás postarala, takže to bylo to nejmenší, co jsme mohli udělat my pro ni. Dufour má nádrž na 250 litrů, my jsme natankovali přes 200 litrů! Jednoduše řečeno, naše půlka nádrže nebyla půlkou nádrže, což jednoduše vysvětlovalo problémy s motorem: v nádrži byly tři čtvrtiny vzduchu a jedna čtvrtina paliva.
Jak námi moře pohazovalo, do motoru se dostávala spíš pěna. Není divu, že motor ztrácel výkon. Nechali jsme motor hodinu běžet, než jsme se ujistili, že je vše v pořádku. Bylo to jako sen. A pak jsme se jali odpočívat!
Co jsme se naučili
Používejte vysílačku v kajutě
Za špatného počasí jsou vysílačky v kokpitu téměř k ničemu. Sestupte do kajuty, kde uslyšíte lépe, budete moci přemýšlet a budete schopni vysílat a přijímat, i když to není místo, kde byste právě chtěli být.Než zavoláte pobřežní stráž, určete svoji pozici
Zjistěte přesně, kde jste, abyste mohli zavolat správnou pobřežní stáž. My jsme byli stále ve francouzských vodách, což jsme si neověřili před voláním britské pobřežní stráže.Používejte více předpovědí
Z většího počtu předpovědí si uděláte lepší představu o tom, co se asi bude dít. Naše předpověď se lišila od té místní.Opatrně s údaji měřiče paliva
Nespoléhejte se na správnost údajů měřiče paliva; údaje mohou klidně být chybné. Jedině měřením pomocí ponorné tyče za klidných podmínek získáte spolehlivý údaj.Pamatujte si, odkud jste vypluli pro případ nutnosti vrátit se
Když jsme se vraceli do přístavu Dunkirk, nebylo snadné identifikovat přístavní zdi.Pokud máte mořskou nemoc, držte se na závětrné straně
Instruujte posádku, aby zvracela na závětrné straně, sám jsem ověřil, že opak je špatně. Plout proti větru může být těžké. Avšak zvracet proti větru je ještě těžší.přeložil
Comments powered by CComment