Practical Boat Owner, prosinec 2016

Jako by nestačila ztráta řízení a fakt, že se loď potápí, John Broadhead byl nucen zachovat klid a rozvahu, aby rychle vymyslel, jak se dostat z pasti zavřené bakisty, kde se snažil zabránit průniku vody. 

 
Hřídel propeleru se uvolnila, sklouzla dozadu a zaklínila list kormidla, což spustilo řadu katastrofických událostí.
 
Jednou z prvních událostí nové jachtařské sezóny pro mě obvykle byla cvičná plavba napříč zátokou Morecambe Bay na Piel Island s kamarády z Glasson Sailing Club.
Svoji šalupu Penny Diamond typu Copland 28 zimuji na tažném vozíku v klubovních prostorách v Glasson Dock. Tentokrát jsme cvičnou plavbu odvolali, protože předpověď uváděla bouře. Další týden jsem se rozhodl, že s Penny Diamond sólově přepluji na její mooring v řece Conwy River – nějakých 65 mil jižně.
Předpověď byla tentokrát dobrá – severovýchodní vítr 4 až 5 Bft. Když jsem pozdního rána s příznivým přílivem vyplouval z Glassonu, cítil jsem se ve svém živlu. Na zadoboční vítr jsem pod plnými plachtami plul šesti až sedmi uzly; předpokládal jsem, že bych na mooring v Conwy mohl připlout kolem půlnoci, za vrcholu přílivu.

Z kurzu a s alarmem



Kolem 22. hodiny jsem bezpečně minul těžební plošinu Douglas (viz obrázek – Douglas gas rig), všechna ta světla mi zářila za zádí. Západní kardinální znak Constable mi blikal nějaké tři míle před přídí, když se rozezněl alarm autopilota kormidelní páky – signalizoval, že jsme mimo kurz. Zmáčkl jsem tlačítko Standby a uchopil kormidelní páku, abych vzápětí zjistil, že nemůžu zatočit vlevo.
Skočil jsem do podpalubí a popadnul baterku. Při tom jsem si všiml, že na podlážce kajuty je voda, která vytéká zpod krytu motoru. Když jsem se vyklonil ze zádi, viděl jsem sklopný propeler zaklíněný do kormidla zavěšeného na záďovém zrcadle. Spojení hřídele se zjevně uvolnilo a hřídel se posunula, až zasáhla list kormidla.
Když jsem v kokpitu otevřel velkou bakistu, byla plná vody. Vlezl jsem do ní, vyházel fendry, člun a mokré plachty do kokpitu, ale tušil jsem, že bude hůř.
Když jsem po břiše vlezl pod podlážku kokpitu, cítil jsem vodu tryskající otvorem průchodu hřídele trupem. V tu chvíli se loď rozhodla udělat obrat po větru, víko bakisty se s bouchnutím zavřelo a zajistilo petlicí. Baterka mi spadla do vody a já se ocitl v naprosté tmě. Byl jsem uvězněn v bakistě potápějící se lodi.
Penny Diamond plachtila v kruzích, voda se hrnula ze strany na stranu, jak loď dělala obraty po větru. Zjistil jsem, že můžu rukou přítok vody zastavit, což mi dávalo trochu času k úvahám, co mám dělat dál.
Na hlavě jsem měl fleecovou čepici, kterou jsem sroloval a nacpal ji do otvoru, abych zastavil přitékající vodu. Pak jsem si lehl na záda a oběma nohama kopal do víka bakisty. Naštěstí se víko se zapraskáním otevřelo, když se petlice ohnula.
Během chvilky jsem se dostal z bakisty – už jen to, že jsem se dostal ven, bylo velkou úlevou; za krátkou chvíli jsem popadl dech.

Volání pobřežní stráže
Sedl jsem si v kokpitu a začal pumpovat ruční pumpou. Po době, která mi připadala jako věčnost, jsem vodu vypumpoval. Silou jsem srovnal kormidlo na střed a vyvázal je. Tak jsem byl schopen plout kurzem do Great Orme.
Vším tím zmatkem jsem se zdržel několik hodin, takže začínal odliv a vítr utichal. Oblékl jsem se do suchého a do prstů se mi vracel cit. Vysílačkou jsem zavolal pobřežní stráž z Holyhead a vylíčil jim svou situaci; už jen s někým mluvit bylo nesmírně příjemné.
Když se mě zeptali, zda potřebuji pomoc, řekl jsem, že v téhle fázi ne. Bilgová pumpa situaci zvládala, do lodi se dostávalo jen malé množství vody. Měl jsem v úmyslu doplout do Conwy Bay a za odlivu sednout na dno poblíž západního pobřeží Llandudno. Pobřežní stráž mě požádala, abych je volal každé půl hodiny a seznámil je s vývojem situace.
Vítr naštěstí foukal z východu silou 2 až 3 Bft. Nastavováním plachet šlo loď řídit, takže jsem mohl doplout na Deganwy Beach, kde jsem kolem třetí hodiny sedl na dno tři hodiny po vysoké vodě. Spustil jsem kotvu a poděkoval pobřežní stráži, že nade mnou bděli.
S prvním světlem bylo na písečné lavici snadné zastrčit hřídel propeleru zpět na místo a upevnit ho, ačkoli hřídel vypadal mírně ohnutý, jak jsem silou narovnával kormidlo do neutrální polohy.
Když přišel příliv, vítr nefoukal, ale mohl jsem pomalu plout na motor, takže jsem se nakonec dostal ke svému mooringu. Krátce poté mi zavolal harbour master z Conwy, aby mi nabídl pomoc nebo zařídil odtažení. Řekl mi, že ho kontaktovala pobřežní stráž, aby mu oznámila, že jsem nasedl na dno u západního pobřeží.

Poučení

1. Ujistěte se, že bakisty jdou otevřít i zevnitř, aby vás nemohly uvěznit. Penny Diamond byla 20 let stará, petlice bakisty jde ovládat jen zvenčí. (Poznámka překladatele: Druhou možností je zajištění víka bakisty v otevřené poloze například smyčkou.)
2. Vozte s sebou různé velikosti dřevěných zátek. Tenhle otvor měl v průměru jen jeden palec (2,5 cm), ale práce pod vodou je mnohem náročnější.
3. Kontrolujte spolehlivost a pevnost upevnění hřídele – utahovat spojovací šrouby obyčejným imbusovým klíčem nestačí.
4. Vozte více baterek, pokud možno i nějakou fungující pod vodou. Moje baterka s LEDkami přestala fungovat okamžitě po kontaktu s vodou.
5. Naštěstí jsem neměl automaticky nafukovanou záchrannou vestu – automatická vesta by se nafoukla, když jsem ležel v bakistě ve vodě, takže by mě uvěznila pod podlážkou kokpitu.

 
Přeložil