Část článku Noc, kdy udeřil hurikán od Rogera Hughese; článek byl zveřejněn v časopise Practical Boat Owner. 
 

hurikán Florence – r. 2018

Jednou jsme s manželkou přijali nabídku dopravit třiadvacetimetrový keč typu Alden z Bermud na Floridu. Bylo to v srpnu, tedy uprostřed hurikánové sezóny. Pro tuhle asi 950 mil dlouhou přeplavbu západním směrem jsme u NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration) ověřili, zda se právě z jihu pohybují nějaké hurikány nebo tropické bouře. Podle údajů byl klid, jen jsme se dozvěděli, že počasí podél trasy bude „výrazně aktivní“. Trasa vedla přímo skrz notoricky známý Bermudský trojúhelník.

Po tři dny jsme plachtili v patnácti- až dvacetiuzlovém větru z jihu, což byl úžasný zadobok na plné plachty. Pak jsme v našem kurzu začínali na radaru s rozsahem 70 mil pozorovat blesky. Když jsme se přiblížili k prvnímu obrovskému hrozivě černému houbovitému mraku, byl jsem moc rád, že jsem před tím spustil velkou hlavní plachtu a zarefoval bezanovou plachtu a kosatku. Vítr rychle vyskočil na 60 až 70 uzlů (11 Bft) a déšť do nás narážel vodorovně. Překvapující bylo, že moře stále nebylo zvlněné, což bylo způsobeno předchozím větrem do 15 uzlů.
Rychle jsme se dostali na druhou stranu bouře, která skončila tak náhle, jako když vypnete sprchu. Před námi ovšem byly další bouře.

Uprostřed jedné z těchto bouří jsem se z kokpitu podíval na nebe a zahlédl perfektní halo z jasně bílého světla obklopujícího Měsíc, který zářil skrz rozbouřenou oblohu. Jev se nazývá měsíční halo, je způsoben odrazem měsíčního světla na krystalcích ledu ve vysoké oblačnosti typu cirrus. Vypadalo to jako horizontální duha obklopující loď.

Pomocí radaru s dlouhým dosahem jsme se dokázali vyhnout spoustě těchto malých bouří tak, že jsme upravovali kurz a rychlost, abychom propluli za nimi, jak přicházely od jihu. V jedné z nich jsme se setkali s větrem o rychlosti 75 mil za hodinu, což je dvanáctý stupeň Beaufortovy stupnice a počátek prvního stupně Saffir/Simpsonovy hurikánové stupnice! V takovém větru bylo velice obtížné lézt po palubě, ale ještě neuvěřitelnější je představa, že dvakrát silnější vítr se teprve blíží spodní hranici stupně pátého.

Není těžké pochopit, že španělské „lodi pokladů“ přeplněné kořistí a s vysoko posazeným těžištěm mohly být v takových bouřích zcela zaplaveny a potopily se v rozbouřeném moři, kde vlny dosahovaly výšky jejich stěžňů. Tyto lodi se plahočily přes Mexický záliv a podél jižní části Floridy, bez nejmenšího tušení jaká hrůza se na ně valí od jihu.  
 

hurikán Irma (uprostřed) a tropické bouře Jose a Katia – r. 2017

Hurikány kategorií 4 a 5 se naštěstí jen velmi zřídka přibližují k pobřeží USA, ale pokud se tak stane, jejich jména se zapíší do historie – zvláště na Floridě. Nejvíce smrtí ve spojitosti s hurikánem má na svědomí hurikán Katrina, který zasáhl americkou pevninu v roce 2005. Více než 1250 lidí zahynulo, když Katrina pustošila nízko položené oblasti New Orleans, prolomila hráze a způsobila rozsáhlé záplavy. Katrina se zformovala na Bahamách a pevniny dosáhla jako hurikán kategorie 3 s větrem o rychlosti „jen“ 185 km/h.

Za každý hurikán, který se od jihu blíží k Floridě, a pak se jí zázračně vyhne, jsme vděčni Bohu.

Přeložil