Je pondělí 21.5. a v 15.30 vyplouváme z plavební komory v Brunsbuttel na Labe. Podle našich výpočtu je asi 30 minut před HW, vítr vane po řece dolu směrem k moři, a tak plachty nahoru a už to pluje. Jak sílí proud, stále zrychlujeme a 17 Nm vzdálený Cuxhaven, náš cílový bod pro dnešní den, dosahujeme před 18.00 hodinou. Ještě křižujeme řeku a vplouváme do City marina Cuxhaven. Pro vplutí do mariny je potřeba zvednou most, a ten se zvedá každých 30 minut. My stíháme otevření v 18.00 a za chvíli už vyvázáni na ježka otvíráme zasloužené pivo. Začíná balení. Stojíme tady, protože nás opouští Jirka Maleček. Jiříku, díky za dokonalé cateringové služby v průběhu plavby. Posiluj ten jazyk, kolébka má k dokonalosti daleko a hlavně, nepolykej už ty gumové kroužky. V průběhu večera se situace trochu komplikuje. Auto, které mělo dorazit s dalším členem posádky, má defekt někde ve středním Německu. Oprava se nedaří zajistit. Hledá se náhradní řešení.
Nakonec Jirka odjíždí do Prahy vlakem v úterý 22.5. v 06.10 ráno. Pomáháme mu s taškou na nádraží a jdeme se do lodi ještě trochu dospat. V 10.00 nás budí „hafenmaister“, platíme celkem 19.40 euro. Dostávám SMS zprávu, že další člen posádky nedorazí, vrací se autem do Prahy. Takže je nejvyšší čas začít chystat vyplutí. Jdeme do obchodního domu pro zeleninu a ovoce a přebalujeme zásoby v lodi, doplňujeme vodu. Ve 14.30 se zvedá most a my vyplouváme na Labe. Plujeme ale jenom kousek do vedlejší mariny, kde dotankujeme u automatu naftu. Teď už je to snad skutečně všechno, a tak s HW upalujeme dolů směrem k dalšímu moři, tentokráte s názvem Severní. Časem se zvedá i vítr a tak ještě s motorem křižujeme plavební dráhu a potom zase ticho a jenom šumění vody pod kýlem a vrzání stěžně. Po dosažení poslední bóje plavební dráhy začínáme stáčet loď k jihozápadu. Vane velmi příznivý NE vítr o síle 2-3 Bf, a tak plavba probíhá v dokonalé pohodě. Držíme se zelených bójí, které máme po pravé straně a které nás oddělují od plavební dráhy velkých plavidel. Tím se nám hodně zjednodušuje navigace, a to je dobře. Přeci jenom ve třech to je a hlavně bude dost náročné a každá chvíle, která se dá prospat, se hodí. Vítr nás provází celou noc a ráno mírně sílí.
Středa 23.5. Vlny nejsou nijak velké, a tak nás překvapí krátké suché lupnutí, praskla první baten nad ráhnem hlavní plachty. Jsme tím dost zaskočeni, situace nebyla nijak extrémní, ale co se dá dělat. Povolujeme výtah, spouštíme plachtu níže, vlastně obyčejně refujeme, přivazujeme baten k ráhnu a pokračujeme dál. Je teplo a nad vodou se začíná tvořit opar. Z oparu se nad pevninou dělají mraky a začíná se blýskat. To už je před půlnocí, a tak je světelná show, kterou nám příroda předvádí, skutečně nádhernou podívanou. Vítr je však rázem variable, rychle plachty dolů a dál na motor. Nakonec zůstalo jenom u blesků, nespadla ani kapka, nevrátil se ale ani vítr. Tak brumláme na motor, nad ránem padá mlha, je slyšet mlhové bóje.
Ve čtvrtek 24.5. v 10.20 křižujeme plavební dráhu do Amsterdamu, mlha se trochu zvedla, a tak vidíme, že nikoho nevidíme, a pokračujeme dál. V 15.30 kontaktujeme na VHF CH3 trafic kontrol a žádáme o povolení překřížit plavební dráhu u Hoek van Holland. Hlásíme jméno lodě, rychlost a pozici. To jenom pro upřesnění, kdo je kdo. Kousek od nás pluje další plachetnice. Jejich komunikaci slyšíme také a potom dostáváme povolení vplout do dráhy. Zároveň dispečer vyzývá velké lodě, aby upravily dle potřeby rychlost. Pásmo, které křižujeme, je poměrně široké, ale doprava je opravdu hustá, nakonec dostáváme přesnou instrukci, za kterou lodí přeplout a která trochu počká. Klaplo to přesně, za hodinu máme celý Massgeul za sebou a stáčíme se k Anglii. V té době se na GPS také objevuje v kolonce trip uplutá vzdálenost 1000 Nm. Na slavení ale nejsou lidi, koloběh střídání je pevně zaběhnut a když je volno, tak je ještě potřeba uvařit, umýt nádobí, umýt sebe, doplnit údaje do lodního deníku, zakreslit pozici do mapy, uvařit kafe a spousta dalších drobných činností. No a také je potřeba spát.
Jsme po odjezdu Jirky jen tři. Máme dohodnutý systém hlídek: od 08.00 po 2 hodinách, každý 2x, tedy celkem 12 hodin a od 20.00 každý 4x po jedné hodině.
V 17.15 opět zesílil vítr a tak jdou plachty nahoru. Tady už musíme při navigaci počítat s proudy, ale s pomocí Reeds nautical almanac je to celkem jednoduchá záležitost. Jenom kdyby nestál tolik peněz. Je však pravda že v těchto oblastech odvádí dokonalou práci a dodává perfektní informace. Jako mapy používám Imray, mají snadno dostupné aktualizace, které se jednoduše zakreslí do papírového podkladu. Tím, že Imray používá formáty kolem kolem 1:300 000, mohu si vybrat přesně mapu, kterou chci aktualizovat, zadat datum jejího vydání a potom jenom pomocí fialové fixy zakreslit, co je nového. V těchto hustě frekventovaných oblastech se toho ale mění minimálně, a tak se jedná spíše o rutinní záležitost. Plachtíme tedy celou noc, rychlost kolísá podle toho, jestli plujeme s proudem nebo proti.
V pátek 25.5. dopoledne vítr zasílil na 4 Bf. Musíme překřížit hlavní plavební dráhu mezi pevninou a Anglií. Tady není žádný dispečer a tak musíme koukat. Provoz ale není až tak silný a místa je dost. Jediná podmínka na naší straně je křižovat dráhu kolmo, to se tady dost hlídá, a na VHF slyšíme, jak jednu plachetnici někde jižněji od nás vyzývají k dodržování tohoto pravidla. To nás ale nutí plout na čistý zadák. Občas se odnikud přižene větší vlna. Tato kombinace se ukáže jako destruktivní pro batens naší hlavní plachty. Při zadním větru jsou batens na jedné straně opřeny o stěžeň a druhý konec plachty drží otěže. Plachta tak nevytváří pytel, ale relativně rovnou plochu, do které se opírá vítr. Přední plachta je v tomto případě dole, nelze ji zajistit kontraotěží a ve vlnách by snadno mohla přeletět. Při jedné vlně „odnikud“ se opět ozývá hnusný praskavý zvuk a plachta ztrácí tvar. Další baten zlomená. To už začíná být vážné, opět refujeme a zpomalujeme plavbu, ale 1/3 hlavní plachty vyřazená z provozu neslibuje nic dobrého do pokračovaní plavby. Přesto se nám daří překonat plavební dráhu a stočit se směrem na Dover. Jednu chvíli zvažujeme přistání v Ramsgate, ale nakonec přivazujeme zlomenou baten na boom a pokračujeme k Doveru, nyní již na zadoboční vítr, který není pro batens tolik namáhavý. Dover mineme ve slacku, a tedy poměrně rychle. Křižujeme spoustu trajektů, ale není to žádný problém, stačí držet si stálý kurs a poslouchat VHF na CH16. Když je Dover za námi, začíná voda proudit proti nám. A protože jde vítr proti vodě, opět vlny. Je úchvatný pocit, když se před přídí otevře několik metrů hluboká propast, do které loď následně za hlasitého doprovodu, který vydává proudící voda, sjede. Jsem rád, že plujeme na starším typu lodě bez rovného dna. Tak loď vlnami projíždí, nedopadá na ně shora. Kdo jste plul s lodí s rovným dnem na vlnách (Bavaria, Dufour atd.), víte, o čem mluvím. Ty rány na těchto typech lodí jsou nervy drásající a zažil jsem, že začaly po 24 hodin trvající plavbě na nové lodi s rovným dnem vypadávat šroubky ze stropu. To na lodi s S-trupem nehrozí, loď jde stále vodou, plynule, hladce. Takže se prodíráme vpřed, rychlost logu a GPS se někdy rozchází až o 3 Kn, ale je krásný den, slunce svítí, vítr jde od zadoboku, a tak plujeme stále dál.
V podvečer míjíme Royal Sovereign stáčíme se více k západu a vítr jde opět zezadu. V 17.30 se idyla rázem mění, praská další baten, ale také boom. Rázem je situace krizová, plachta musí dolů, všude je spousta provazů, do plachty fouká vítr a nafukuje ji. Mám strach, aby některá za zlomených baten neprotrhla plachtu. Ještě že se to stalo za světla. Nakonec je všechno dole, posvazováno do nevzhledného balíku, a začíná čas na to, vymyslet co dál. Musíme uvést loď do pohybu, tak jde přední plachta s refem nahoru. Jsme ještě stále trochu v šoku, vytahujeme asi ? a půlky máme sevřené, jestli to vydrží. Drží, ale rychlost dramaticky klesá na cca 3 Kn proti vodě. Nic moc, je jasné, že musíme ke břehu a opravovat. Nabídka přístavů není tak velká jako třeba v Chorvatsku, a my chceme přístav, kde budeme po celý čas na vodě, nechce se nám na bláto a stání na kýlu. Nakonec padá rozhodnutí plout do Shoreham. Okolo jsou velká města Brighton a Littlehampton, tedy vetší možnost sehnat nějakého truhláře. Blíží se soumrak. Počítáme, kdy asi můžeme do Shoreham připlout. Je to pro nás dost důležité, při plném odlivu neproplujeme a také komora, kterou se proplavuje, je hodinu před a hodinu po plném odlivu mimo provoz.
Sobota 26.5. V průběhu noci vítr stále slábne a také slábne vlnění, a tak když na plachtu plujeme už jenom 2 Kn proti dnu, startujeme motor a posledních 7 mil překonáváme s jeho pomocí. Po celou dobu mám velké obavy, motor vibruje a nejde do otáček. Do přístavu vplouváme v 08.15 a zahýbáme před komoru. Svítí 3 červená světla, ale to je OK. Komora se otevírá každých 30 minut. Když zařadím zpětný chod, motor nereaguje. To už mám opravdu dost velký strach a přemýšlím, že zavolám o pomoc při vplutí. Řadím dopředu, motor se zvolna rozebíhá. Není to tedy motor, ale asi něco na vrtuli. Tak dávám plný zadní chod, nejprve se motor trochu dusí, ale potom se rozeběhne a na hladinu vyplave bílý plastový pytel, do jakého se dává obilí nebo brambory. Kde jsme ho nabrali, se nikdy nedovíme, ale je pryč, motor normálně běží, komora se otvírá, my zaplouváme. Mají tu plovoucí molo, takže se jednoduše přivážeme a celé se to s námi zvedne. Musíme vyplnit papír s údaji sloužícími k evidenci (název, majitel, délka, barva, typ plavidla, odkud plujeme, předpokládaná doba pobytu). Potom se komora otvírá a my vyplouváme ven. Lady Bee marina je necelých 100 m vzdálená, a tak ani nebalíme lana a fendry a míříme rovnou k jednomu molu, kde je krátké místo. Budíme majitele lodi, co stojí na mole bokem, ten se převáže o pár metrů dopředu, takže se vejdeme i my, a tak v sobotu 26.5. 2012 v 08.50 jsme vyvázáni bokem. Podivnou souhrou náhod máme napluto přesně 1200 Nm. Takže zatím všechno. Co bude dál, se uvidí.
Ahoj Standa
Takže k dnešnímu dni hoši upluli:
Aktuální modrý bod je:
26.5.2012 - 1047 UTC - sobota - Shoreham
předchozí body:
25.5.-1709 - pátek
25.5.-1028 - pátek
24.5.-1640 - čtvrtek
23.5.-1504 - středa - u ostrova Texel
22.5.-1829 - úterý - u Helgolandu
21.5.-1444 - pondělí - Hamburg
21.5.-0915 - pondělí - Kielský kanál
20.5.-2034 - nedělě - ještě Balt - viz minulá mapka
Jelikož první bod na mapě - ještě ve Finsku - je datovaný
12.5.-0626 UTC - sobota, můžeme jen konstatovat, že to hoši zmákli z Finska do Anglie v pohodě za 14 dnů.
Za team týlového zabezpečení ČANY - zdraví Renda
Komentáře vytvořeny pomocí CComment