-od našeho zvláštního dopisovatele  :-)

Mám to potěšení sdílet útulnou přední kajutu s Honzou. A občas se stane, že jsme v kajutě oba dva. Když je loď vyvázaná v maríně, není co řešit, oba jsme tolerantní lidé...
Situace se poněkud zkomplikovala v okamžiku, kdy se loď naklonila. Honza se ocitl dole, já byl nahoře, což se může zdát jako výhoda. Stačilo pár vln ke zjištění, že takhle to dál nepůjde. Honzova tolerantnost se vytrácela, stačilo abych na něj několikrát ze své vyvýšené pozice spadnul. Na pár hodin by to nebyl problém, na čtyři dny a tři noci v náklonu stejným směrem bylo potřeba to nějak řešit. Pozitivní zjištění bylo, že se umím držet za poličku a při tom spát. Toto řešení vydrželo zhruba den a noc, pak mne bolely ruce tak, že bylo v ohrožení udržení kurzu.
Foto: Honza se drží postele.

Další variantou bylo spaní "na štorc". Hlava nahoře, nohy dole, člověk vlastně celou dobu co spí, tak stojí. Komplikace byla v tom, že ten, kdo byl bliž k přídi, spal v "prenatální" poloze, na což evidentně již nejsme zvyklí.
Ideální doba byla, když měl Honza službu, kajuta byla moje (a samozřejmě naopak). Únava vykonala svoje a spánek (alespoň ten můj) připomínal mdloby, takže bylo v podstatě jedno, jak si kdo lehne.
A nakonec poučení - dobře si rozmyslete, s kým budete sdílet kajutu.

Zdravím, Ota.