Jak jsme pluli na sever

17.6. (pátek) dopoledne odjíždíme autem z Prahy. Trasa vede po dálnici až k ekology vytvořené objížďce, ale za Ústím jsme opět na dálnici a přes Drážďany a okolo Berlína dosahujeme Německo - Polských hranic. Na jinak dokonalé dálnici je zřejmě pro připomenutí starých časů ponechán úsek v původním stavu z časů NDR, který probere každého cestujícího ve voze. Po odbočení z dálnice kličkujeme po Polských okreskách a v podvečer po ujetí 540 km jsme v Trzebiezi, kde na nás čeká loď. Pro letošní plavbu bylo původně stanoveným cílem dosažení přístavu Happaranda. Plán počítal se 3 týdny a vyžadoval plout co to dá a moc se nekoukat okolo.  Posádka, kterou tvoří Jindra s heligonkou  a Tonda  ale navrhla změnu programu, koukat okolo a nikam se nehnat. V zájmu zachování dobrých vztahů tedy padlo rozhodnutí, že poplujeme, jak to půjde a nebudeme nikam spěchat. Jak se brzy ukázalo, bylo to rozhodnutí moudré.
Po příjezdu se potkáváme s majitelem s/y Bagatela, Pavlem Elstnerem který chystá loď na plavbu do Petrohradu a když ruská vrchnost dovolí tak dále přes Volhu, jezera a Bělomorský kanál do Bílého moře. Je to druhý pokus, snad se zadaří. Nás čeká stavění stěžně a tak s chutí do toho. Práce jsou dokončeny 18.6. v podvečer, a tak jdeme na chvíli do Sailor baru. Nakonec nás sedí kolem stolů 10, přijeli další posádky českých lodí které zde přečkali zimu.

19.6. v 10.00 odvazujeme a vyplouváme na cestu do Swinoujscie. Vane příznivý vítr a tak můžeme plachtit přes Zalew Szcecinzski a plachty jdou dolů až po vplutí do Kanal Piastowski. V 15.00 jsme vyvázáni  bokem na molo v Port Swinoujscie  v Basenie Polnocnym. Probíhá zde velkoryse pojatá rekonstrukce s termínem dokončení v příštím roce. Potom by měla být tato marina největším přístavem polského pobřeží. Stání na jeden den zde stojí pro loď do 9m 31 zl, tedy cca 200 Kč. V ceně je stání a toalety, na sprchu je potřeba žeton, který prodává recepce za 7zl. Součástí mariny je tankovací stanice. Z mariny je to kousek pěšky do centra Swinoujscie, které nabízí dobré nákupní možnosti pro doplnění potravin, rybářské muzeum a v minulosti si zde jeden člen posádky nechal opravit zuby (nemůže si to do dneška vynachválit). Stát se dá i přímo v centru u malého dřevěného mola. Stání stojí 10 euro a neposkytuje žádné doplňkové služby. Město je pokryto signálem WIFi, tak že připojení není problém, škoda že pokrytí není přímo v marině.  Předpověď počasí není právě příznivá a tak odkládáme odplutí na další den.  Ne tak Jirka Čech na s/yY Bagatela který vyráží již odpoledne. Opět je zde několik českých posádek, i když ne vždy na lodích pod českou vlajkou. V diskuzi o důvodech zaznívají vždy stejné argumenty a jak to vypadá, z jachtařů kteří vlastní lodě a plují na nich (ne charterové firmy) brzy v ČR nebude mít zaregistrovanou loď nikdo.

21.6. ráno vyplouvá jako první z českých posádek s/y Nautilus, (díky za příjemný večer pánové) a v 08.45 jsme odvázáni i my na motor bubláme do plavební dráhy. Když mineme bývalou celnici, jdou plachty nahoru a s SW větrem 3-4 Bf nabíráme kurz na sever. Vítr nám vydrží do 13.30, potom necháváme jenom hlavní a startujeme motor. Moře je mírně zvlněné do výšky vlny cca 0,5 m a tak plavba probíhá v klidu a pohodě.

22.6. v 01.30 se opět přihlásil vítr a tak motor umlká a je slyšet jenom nárazy vody a  šumění větru.  Kormidluje větrný autopilot a povinností hlídky je neusnout a kontrolovat okolní lodě. Provoz je však slabý a nemusíme se nikomu vyhýbat (někdy se v této oblasti objeví rybářské lodě označené jako že vlečou sítě a i když ve skutečnosti nevlečou, mají přednost). Měníme zdvořilostní vlajku pod pravým sálingem, v dohledu je maják na jižní části Bornholmu.  Vítr dopoledne začne oslabovat, ale nakonec  na plachty doplouváme až před jižní vjezd do přístavu na ostrově Christianso.

V 11.45 se vyvazujeme zádí na bóji a přídí ke břehu, vaříme oběd a odpoledne procházíme ostrov. Jedná se vlastně o ostrovy dva Christianso a Frederikso, které jsou navzájem spojeny otočným mostem.
Nejstarší budovy pocházejí z let 1684 a jak jinak, jedná se převážně o budovy vojenské a hřbitov. Kromě různých bašt,  kasemat a kostela zde bylo i vězení, fotbalové hřiště a v roce 1805 byl na věži Store Tarn namontován do dneška fungující maják. Za stání platíme 20 euro (nebo 140 dánských korun) v ceně je stání, elektrika, sprcha je za 5 dánských korun na 4 minuty. Předpověď na zítřejší dopoledne hovoří o silnějším větru a tak uleháme s tím, že ráno uvidíme.

23.6. (čtvrtek) Netušil jsem, že ráno začne již hodinu a půl po půlnoci. Budí mne náklony lodě a hvízdání větru a nárazy deště na kočárek. Kontroluji stav uvázání a to je všechno co mohu dělat. Vítr stále sílí a do rána řešíme vedle stojící loď které se předřelo jedno z vyvazovacích lan a začala do nás narážet. Než se podaří lano vyměnit, pomůže přehodit fendr, za chvíli čeká něco podobného nás, před úplným předřením stačím na laně udělat uzel. Krize nastává, když kotvou umístěnou na přídí narážíme na břeh, začala povolovat bóje. Naštěstí je vedle té naší ještě jedna volná. Startuji motor, prodlužujeme lano na přídi a couvám k volné bóji.  Po zachycení háčkem spojuji obě bóje dohromady a proti větru se opět přiblížíme ke zdi přístavního bazénu. Vyvázání přídě je už jednoduché a tak opět stojíme tak, jak máme. Vítr začal oslabovat kolem 08.00, vstáváme v 09.00. Při pohledu na moře opouštíme myšlenku na vyplutí, moře se pěkně zvedlo a tak dnešek bude věnován kultuře, údržbě, vaření a dalším činnostem spojených se stáním v přístavu. Uvidíme jestli někdo opustí přístav. Na druhé straně bazénu stojí pod českou vlajkou s/y Christa. Odpoledne několik lodí odplouvá, ale místní nás zvou na oslavu, kterou Švédi nazývají „Midsomar“, je to spojené se slunovratem, kombinované s pálením čarodějnic a snad je to jeden z nejvíce slavených svátků ve Skandinávii. Oslava oficiálně začíná v 21.00, ale už od odpoledne se většina populace posiluje různými druhy alkoholu a když večer začne vyhrávat místní kapela (2x tahací harmonika, klarinet  a rytmická sekce tvořená basou a valchou) parket se začne rychle plnit. Tančí se všechno možné a je dost veselo.  Ve 22.30 vzplane vatra s čarodějnicí a vše dále probíhá jako na klasických čarodějnicích v Čechách.

24.6. (pátek) vstáváme brzy  a vidíme odplouvat S/Y Christa, vyplouváme o něco později  (v 08.00) na motor z přístavu a hned před přístavním vjezdem vytahujeme genu a na čerstvý SW vítr míříme na sever. Podmínky jsou optimální a tak kormidluje windpilot, stabilní rychlost je kolem 5 uzlů. Kolem poledne vítr trochu slábne a i když přidáme hlavní plachtu rychlost klesá ke 3 uzlům. Oslabení větru je však dočasné a tak opět spouštíme hlavní plachtu a pokračujeme jenom s genou.  Proč jenom s genou – mám vyzkoušené, že když plachtím bez hlavní plachty při zadobočních větrech, dá se loď velmi dobře vyvážit a windpilot nemá žádný problém loď i ve vlnách kormidlovat. S hlavní plachtou sice pluji rychleji, ale samořiditelnost je horší a je potřeba korigovat poryvy, nebo když záď ustřelí na vlně. Naším dnešním cílem je ostrov Utklippan a tak v polovině plavby měníme zdvořilostní vlajku, dánská jde dolu a na výtah jde švédská.  Utklippan je tvořen vlastně dvěma ostrovy, severním a jižním. Zatím co na jižním je umístěna konstrukce majáku (Fl 15 s) v severním je uměle vytvořený přístavní bazén. Stojí se bokem a když dochází místo tak se lodě váží na sebe. Za 140 SEK jsou k dispozici suché toalety a kontejnery na odpad a také dvě veslice, které je možné využít k přeplutí na jižní ostrov přes chráněnou vnitřní zátoku a tam obdivovat konstrukci majáku (při naší návštěvě byl pod lešením, probíhala rekonstrukce). Projekt současné podoby majáku vznikl v 1869, ale první zmínky o majáku na ostrově jsou z roku 1696. Ostrov byl využíván i vojensky ale s postupem času jeho vojenský význam upadl a nyní slouží pouze pro bezpečnost plavby. Je plně automatický, obsluha odešla v roce 1972 a lidé, kteří v současnosti na ostrově žijí, se živí rybolovem a prodejem ryb proplouvajícím posádkám  a opečováváním přístavu.  Je milé, že na stožáru se státní švédskou vlajkou na vrcholu jsou vyvěšovány vlajky států podle plavidel v přístavu a že nechybí ani vlajka česká. Ta v době našeho připlutí již vesele vlála, s/y Christa dorazila před námi. Plavba z Christianso byla dlouhá 45 mil a zabrala nám 9,5 hodiny.

25.6. (sobota) Vyplováme poměrně pozdě, až v 10.00 a vítr také už nemá tu sílu, co měl včera a tak  se naše rychlost pohybuje kolem 4 uzlů. Nakonec však s větrem doplouváme do přístavu Kristianopel. Na zdolání 24 mil potřebujeme 5,5 hodiny, ale jsme rádi, že se to obešlo bez motoru. Přístav za poplatek 150SEK poskytne kompletní sociální zázemí, v přilehlé vesničce stejného jména je možné nakoupit potraviny. Od 21.00 je v blízkém hostinci taneční zábava, vstup je za 25 SEK, ale když tam dorazíme, není komu zaplatit. Do lodě se vracíme kolem 23.00, hudba umlká v 01.00.

26.6. (neděle) nějak se nám nechce vstávat, vyplouváme opět až v 10.00 a na plachty míříme do Kalmarsundu. Vítr je ještě slabší než předcházející den a nejde z boku, ale zezadu. Využíváme zdvojený přední stěh a pomocí kosatky s genou zdoláváme 28 mil za 7,5 hodiny, abychom přistáli v Kalmaru. Kalmar je poměrně velké město s velmi dobře zařízeným přístavem, kde za 170 SEK je k dispozici moderní sociální zařízení včetně sauny.  Připojení na WiFi je možné po zaplacení 20SEK (poskytnou přístupové heslo). Posádka vyráží obhlédnout Kalmarský hrad s nádherným parkem v jeho blízkosti, já se připojuji na síť a stahuji předpověď počasí na další dny. Dlouhodobá předpověď nestojí za nic, čeká nás zřejmě několik dnů bezvětří a modré oblohy.

27.6. (pondělí) ráno proběhlo dokoupení potravin a v 10.00 jsme před přístavem. Jak předpověď slibovala, je jasno a vítr 0. Takže bručíme celý den na motor a v 18.00 se vyvazujeme v zátoce Solberganäset na 57°12.1N 016°28.6E. Dá se tady stát na hlavní kotvě, nebo, jak je tady zvykem, s kotvou spuštěnou ze zádě a přídí vyvázanou na břeh. I večer je tady  teplo a tak dochází na první letošní koupel v Baltu. Voda má 19°.

28. – 29.6 (úterý-středa) Žádný vítr jenom slunce, tak že nastává rekreace.

30.6. (čtvrtek) vyplouváme v 08.30 na motor a proplouváme plavební dráhou k severu. Je to tady místy dost úzké a je potřeba sledovat značení, jinak může nastat ztráta orientace. Zvlášť, když se cesta různě dělí. V 09.15 začíná také trochu vítr tak stavíme plachty a spouštíme je těsně před přistáním v přístavu ve Figeholmu. V 15.15 jsme vyvázáni na bóji, připojeni na elektriku a já i na WIFI. Samozřejmě sociální zařízení, možnost využít gril, cena 150SEK. Ve vesnici je velký obchod s potravinami.

1.7. (pátek) nás čeká delší úsek, tak vyplouváme v 07.00 Je zataženo, vítr není žádný, plujeme na motor a doufáme ve zlepšení. Vítr se nedostavil, zato kolem 11 hodiny padla mlha jak mlíko. Zapínám světla a radar a plujeme v balíku 3 lodí od bóje k bóji. Odpoledne se mlha zvedá a začíná i trochu foukat, ale v 16.00 vítr zase utichá. Startuji motor a v 17.30 odbočuji ze značené plavební dráhy a pluji na kotviště Havsjö - Långö  57°57.441N 016°46.988E K zaplouvání na kotviště je vhodné používat odpovídající příručky (je jich na trhu celkem dost na výběr). Podle mapy se to nepozná a mapa nepokrývá podrobnosti (jednotlivé kameny a skaliska leckdy třeba metr pod hladinou).

1. – 3.7. (-neděle) je to tady hezké a není žádný spěch, tak tady zůstáváme dva dny. Je teplo a slunečno i když na skalách nad zátokou vane silný severní vítr. Už mne ten odpočinek začíná nějak zmáhat, ale co se dá dělat, většině to vyhovuje. 
4.7. (pondělí) vyplouváme v 07.00 a motorujeme až do přístavu v Arkösundu kam dorážíme v 16.00  Před vyvázáním bereme naftu, vešlo se 58l. Blížíme se ke Stockholmu a je to znát na cenách 240SEK. V ceně sauna, elektrika, WiFi za poplatek 20 SEK.

5.7. (úterý) bez zvláštních příhod na kotviště Sörviken na ostrově Fifång 58°50.4N 017°43.1E Na skalách jsou ocelová oka na vyvázání, takže záď na kotvu a příď na břeh. Hlouběji v zátoce jsou dřevěná mola, ale způsob je stejný, kotva zezadu a příď na molo. Po vyšlapané pěšině se dojde po cca 100m chůze k suchým záchodům a kontejnerům na tříděný odpad. Čas plavby 9 hod.

6.7. (středa) na motor z kotviště, potom kolem ostrova Öja, když se dostaneme na Mysingen fouká proti, tak křižujeme celé odpoledne proti větru a na plachty vplouváme na kotviště Rånö 58°56.4N 018°11.7E. K dispozici suché záchody a kontejnery na odpad. Na ostrově je i malý krámek s možností nákupu potravin. Vzdálenost, kterou mi ukázala GPS jako uplutou trasu z předchozího kotviště, je 27 mil, ale je v tom hodně křižování.

7.7. (čtvrtek) přeplouváme za bezvětří nebo velmi slabého NE větru do zátoky Napoleonviken na ostrově Ägnö  59°14.3N  018°24.4E. Při přiblížení ke Stockholmu jižní cestou je to jedno z nejčastěji využívaných kotvišť.  Upluto 22 mil.

8.7. (pátek) přeplouváme do Wasahamnen ve Stockholmu. Vzdálenost 16 mil. Přístav je vzdálen cca 300m od muzea lodi Wasa. Při vyhledávání na internetu nepoužívat výraz marina, to tady skoro nikdo nezná. Rozdíl mezi výrazy „marina“ a „hamn“, jak mi byl vysvětlen domorodci, spočívá v tom, že hamn je marina tak, jak je chápána třeba v Chorvatsku a „marina“ je přístav poskytující opravy a servis. Poplatek za kotvení lodi do 12m je 250SEK, elektrika se platí zvlášť (pokud ji chcete) a stojí 50 SEK. K dispozici jsou sprchy, WC, 3 pračky a jedna velmi výkonná sušička, ale je to dost využívané a tak je potřeba se zapsat do pořadníku, který je přilepený na každé pračce.

Celkem jsme upluli 467 mil a pluli jsme jednou přes noc. Jinak to byl výlet, který se pluje kolem 10 dnů a dá se i rychleji, ale vždy záleží na dohodě s posádkou.  Pršelo 2x, vítr přes 6Bf 2 dny. Jinak spíše bezvětří , jasno, slunečno a teplo. Teplota vody v zátokách stoupala každý den, v průměru kolem 20°C.