Když jsem v minulém století začínal s jachtingem, tak - asi jako všichni - na Jadranu při kurzu na získání chorvatských papírů. Potom charter - opět Jadran a nějaká ta přeplavba na Středozemním moři a Atlantiku.
Jak šel čas, začal jsem si uvědomovat, že mne chorvatské pobřeží, ale hlavně přístup chorvatského lidu přestává bavit a že charter se mi taky nelíbí. Je mi jasné, že tady se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale já to tak cítím a diskutovat o tom nechci a nebudu.

Vznikla tedy otázka - co dál? A nabízela se odpověď - koupit nebo si postavit vlastní loď.
A začalo shánění, vyptávání, konzultace, četba inzerátů a snění, jaké to bude až...
Pomalu krystalizovala představa o lodi a jejích parametrech.

Materiál jednoznačně ocel. Když chci něco předělat, tak obrousím, navařím, natřu a je hotovo.
Délka - to byla trochu otázka ceny, ale chtěl jsem něco kolem 9 m.
Ponor - to bylo dost důležité. Záhy bylo jasné že v ČR takovou loď nekoupím a požadavek přepravy po vlastní ose limitoval ponor na něco kolem 1,3 m.

Takových lodí se nabízí poměrně hodně a tady byla limitujícím faktorem cena. Je jasné, že čím starší, tím levnější, no a tak jsem se stal majitelem 25 let staré s/y Eternity, typ: Domp cruiser 860 AK.

Cesta z holandského Hoornu po vlastní ose, realizovaná v listopadu až prosinci - to byl Rýn proti proudu rychlostí 1,5 km/hod, staré lano namotané v komoře na šroub a utržení gumové spojky mezi hřídelí a vratnou skříní, zimní povodeň na Labi a na závěr mráz - 20°C na středním Labi. Celkem to trvalo 25 dní a konec byl v Záboří, kde jsem loď přeložil na náklaďák a odvezl na dvorek. Potom ještě vypustit kapaliny, dát plachtu navrch a byly tady Vánoce. To byl vhodný čas na detailní prohlídku, co jsem to vlastně přivezl, a jak dál.

Začal jsem v interiéru, který jsem chtěl celý přestavět, a tak jsem demontoval a rozebíral.
Po těch 25 letech už byly vruty dost „jetý“ a podařilo se mi povolit každý druhý, a tak jsem nakonec vzal krumpáč a interiér demontoval během odpoledne. No a pak se začaly objevovat věci, které jsem nemohl vidět a bylo jasné, že v létě se nikam nepluje. Poměrně rychle jsem dospěl k rozhodnutí, že to vezmu z gruntu, a tak jsem začal.

Vybral jsem olovo z kýlu, kýl podrobil revizi, obrousil a natřel. Olovo jsem částečně přetavil a opět uložil do kýlu. Okna tvořená jednoduchým sklem uloženým v gumě jsem vyhodil a otvory zavařil. Odstranil jsem z paluby všechny části napadené korozí do hloubky (když se na to nedá přivařit nový kus a původní materiál hoří - pryč s ním) a navařil nové. Potom vyrobit a navařit nerezové sloupky zábradlí, příďový koš a rampu na solár na zádi. To byla polovina léta a došlo na opískování trupu (první věc kterou jsem řešil dodavatelsky) a nástřik epoxidovou barvou. Potom v části nad hladinou nástřik polyuretanovou barvou a vyřezání otvorů pro nová okna. (Na těch nových 8 oken, který jsem chtěl mít v salonu otvírací, jsem dost dlouho šetřil. Nejvyšší jednorázová položka v celé rekonstrukci).

Nastal podzim a po jednom roce práce jsem měl loď z venku skoro hotovou a začal jsem řešit interiér. Ten mi zabral celou zimu. Natahat nové elektrorozvody, tepelné izolace, lednička, dřez, vařič, elektronika. Některé věci jsem předělával vícekrát, podle toho jak se vynořovaly nové souvislosti. No a jak jsem si začal připadat, že už skoro všechno umím, tak jsem si usmyslel teakovou palubu. Ta mi zabrala hodně času (asi 2 měsíce) a sebrala iluze o vlastní šikovnosti, ale nakonec jsem to nějak dodělal. Potom ještě manuální kotevní vrátek a dodatečné protahování některých kabelů od elektroniky (antény pro GPS a Navtex).

No a bylo jaro. 1,5 roku práce za mnou a zkušební plavba po Labi a Vltavě do Prahy a zpět.
Po návratu na dvorek jsem vyrobil „mrtvého muže“ a s jeho pomocí postavil stěžeň, demontoval rollfok, zdvojil přední stěh, prasklé uchycení ráhna ke stěžni vyrobil z nerezu.

Následovala zima, během které jsem řešil různé drobnosti, ale hlavně plánoval kdy, jak a kam.
Teď už několik let vyplouvám na Balt, něco se osvědčilo, něco jsem předělal.

Mám nové plachty, solár jsem nahradil větrným generátorem, k WC jsem doplnil fekální tank, instaloval jsem naftové topení, vyrobil větrného autopilota.

Je jasné, že za materiál který musíte koupit, utratíte nějaké peníze, ale když si uděláte práci sami, tak se to celkem dá utáhnout. Pro doplnění informací - pracoval jsem převážně o sobotách a nedělích, samozřejmě svátky a v létě cca 14 dnů v kuse.

Neumím si představit, jak bych něco takového dělal na laminátové lodi. Na oceli je to mnohem jednoduší. Má to ale také svá negativa. Ocelová loď s dlouhým kýlem je těžší a tím pádem ve slabém větru také trochu líná, obraty proti slabému větru chtějí trochu cviku. Délka 8,6 metrů je málo, chtělo by to víc místa, ale je to člen rodiny - občas leze na nervy, ale stejně ji miluji.

(Nějaké fotky jsou ve fotogalerii)     Aktualizováno 10. 12. 2008 1:00