Cesta na sever – s/y Bagatela

Podrobnosti: Napsal BLAGOEV Martin; Zveřejněno: 11. 7. 2013

Jako každý rok se začátkem léta v evropských vodách vydávají jachtaři na své cesty. Někomu stačí týden v Chorvatsku na charterové lodi, někomu už je Chorvatsko malé a hledá další oblasti, kde se dá plout, poznávat nové kraje a nové lidi a se stoupající náročností plaveb poznávat lépe i sám sebe.

Plavbou, která prověří dovednosti a odolnost posádek je i letošní plavba s/y Bagatela. Úmyslně nenapíši jaký je cíl, nosí to prý smůlu. Ale polohu lodi a trasu plavby můžete sledovat TADY (NÁVOD K ZOBRAZENÍ POZICE).

Kdyby se zdálo, že se loď dlouho nehýbá, nemusí to nic znamenat. Testujeme GPS sledovací zařízení (podrobnosti na www.onisystem.cz), které bude použito i pro sledování lodí při závodech na Baltu (více ZDE) a to vysílá pozici přes GSM signál. Poloha lodi se za plavby aktualizuje každých 5 minut. V případě, kdy GSM signál není, se trasa ukládá do paměti v jednotce. Jakmile se loď opět dostane do oblasti se signálem, odešlou se uložená data a pozice se zaktualizuje. Po najetí na ikonku plachetničky proto kontrolujte datum a čas poslední aktualizace. Přepnout na Google mapy se dá kliknutím na příslušnou ikonku.

O průběhu plavby budeme samozřejmě psát a objeví se v pokračování tohoto úvodu. Kdy to bude zatím nedokáže nikdo odhadnout, skutečně to nebude plavba, kde se tráví noci v marinách s wifi, ale kdo vydrží, ten se dočká. Tak AHOJ a přízeň bohů.

I. etapa

Na podzim minulého roku, tedy v období plánování plaveb na rok příští, se objevila myšlenka plout dále ne sever a to dále znamená někam severněji než na Nord Cap. Ten už s/y Bagatela obeplula několikrát v rámci svých předchozích plaveb. Na těchto plavbách jsem nebyl a tak jsem nebyl ani na Nord Capu a to bylo potřeba napravit, obzvláště když se objevila nabídka majitelů dopravit Bagatelu do Tromso, výchozího přístavu jejich plavby. Jako jeden z největších problémů se už na začátku plánování plavby jevilo sestavení posádek. Plán počítal s tím, že vyplujeme z polského Štětína, okolo Dánska přes Skagerrak a Kattegat k jižnímu Norsku a podél pobřeží Norska na sever. Nejprve do Trondheimu, tam vystřídat posádku a potom (když počasí a bohové dovolí) na Nord Cap a kus zpátky do Tromso. Každá etapa dva týdny a okolo 1000 mil. Tedy plavba, ne poznávací zájezd po restaurantech na pobřeží. A to ne každý zmůže a ne každého to zajímá. Inzeroval jsem na portálu jachting.info, ale nakonec to skončilo tradičně, nikdo se nepřihlásil a posádky tvořili pouze kamarádi z ČANY. Jsme to asi spolek pro plavce či co a zdá se, že mimo ČANY je sice spousta kapitánů, ale schopnost a odvaha plout v náročnějších vodách severu se jim jaksi nedostává. Nebo třeba špatně hledám? Jasně že na Baltu a jinde v Evropě i po světě plují další čeští kapitáni, další posádky a další české lodě, ale jsou to stále stejní lidé, o kterých je to notoricky známo. Úmyslně nepíši o plavbách komerčních, pořádaných charterovými společnostmi v rámci převozu lodí, nebo tak zvaných skipper tréninků, tedy plaveb za peníze a pro peníze. Současný trend adrenalinových odpolední, kdy nějaká společnost člověka za nemalý peníz přiváže třeba na lano a spustí ze skalní stěny, či s ním provede jinou zhovadilost a dotyčný se poté v kanceláři dělí o pocity a spoustu digitálních fotografii a nejlépe ještě když se uvidí na Youtube, to prostě nechápu. Kam se vytratila schopnost a odvaha, s kterou čeští kapitáni na malých, doma postavených nebo půjčených lodích objevovali krásy a nástrahy moře po celém pobřeží Evropy? Neznám odpověď. Snažím se ji najít, hledám. Je asi jiná doba, všichni chtějí všechno hned, intenzita zážitku nespočívá v délce jeho trvání ale naopak v jeho intenzitě v krátkém čase. Je tohle odpověď? Opět nevím. Vraťme se ale k plavbě samotné. V souvislosti s tím co jsem napsal výše bych to, co jsme prožili za poslední dva týdny, mohl popsat takto: pluli jsme, foukal vítr, pluli jsme, pršelo, my pořád pluli a potom jsme tam byli. Vlastně nuda, nuda, šeď, šeď.

Ale ono to tak nebylo.

Přijeli jsme v pátek odpoledne a začali připravovat loď na vyplutí. Končili jsme ve 23.00 a pokračovali ještě druhý den. V 11.00 startujeme motor a vyplouváme z mariny v Dabie na hlavní tah směrem na Svinoústí. Proplouváme bez zastavení, pořád na motor, voda jako olej, nic se nehne. V průběhu noci proběhne pár pokusů o plachtění, ale výsledkem je po prvních 24 hodinách 106 mil, z toho na plachty 6 mil. Čas nás ale tlačí, tak plujeme dál, protáhneme se kolem Kodaně a konečně trocha větru. Směr je v těchto fázích plavby jasně daný-na sever.

Úterý 25.6. jsme na 57°s.š., vítr se začíná stáčet k západu a tak otáčíme na Skagen, kde před polednem bereme naftu a vážeme se bokem v přístavním bazénu. Máme za sebou 321 mil, tedy asi jednu třetinu plánované trasy. Stahujeme si čerstvou předpověď počasí, ta slibuje na další den vítr ze severu, ale to nám nevadí, bude to bočák, to má přeci každý rád.

Ve středu 26.6. v 08:30 bručíme kolem bóji nad Skagenem proti severnímu větru, ale v 09:00 už plujeme kurzem 300°s příjemným větrem N 3 Bf. V průběhu další hodiny měníme genu za kosatku a postupně přidáváme refy na grotu. V 14:00 už vítr dosahuje stabilní síly 6 Bf s nárazy 7-8 Bf. Do toho začalo pršet a samozřejmě se zvedly vlny. Všechno špatné je ale pro něco dobré a tak nám míle ubíhají.

Čtvrtek 27.6. vítr nám vydržel do 05:00 potom vše lehlo a zůstaly jenom vlny. Tak motorujeme a čekáme na předpovídanou změnu směru větru. Vítr se stáčí každou chvíli jinak, hodně se mění i síla, tak trávíme den měněním plachet a startováním motoru. Míjíme maják Lindesnes a čekáme, co bude dál. Ať přijde cokoliv, místo kam bychom tady utekli není a musíme se dostat dál k severu.

Pátek 28.6. plachtíme celou noc a ve 14:00 je před námi část, která se jmenuje Sletta. V pilotu pro Norsko je označována jako „dangerous sea area“. Proplouváme však bez větších problémů, máme příznivý zadoboční vítr a občas se ukáže i slunce. Jinak tady přechází jedna fronta za druhou, připomíná to počasí v horách. Nikdy nevíte, co bude za nejbližším kopcem. Vplouváme do Bomlafjordu, v 19:00 umřel vítr, tak zase motor. Potom zase chvíli vítr a zase motor. Naposledy balíme plachty ve 23:20, bezvětří, světlo jako kdyby bylo odpoledne.

Sobota 29.6. v 01:00 leje jako z konve, omezená viditelnost, nízké mraky sedí nad fjordem, tak že si i trochu setmělo. Liják končí kolem 05:00. Jsme ale bez větru a labyrintem fjordů se suneme na motor. Naposledy jsme tankovali ve Skagenu a tak začínáme cítit potřebu doplnit naftu. Bagatela má nádrž na 80 litrů a s tím prostě nevydržíte věčně. V průběhu dne doplňujeme z kanystru a v 18:30 zaplouváme do malého rybářského přístavu Buskoy, kde by podle pilota měla být pumpa. Nenašli jsme ani pumpu, ani člověka, kterého bychom se mohli zeptat. Všechno bylo otevřené, ale nikde nikdo. Působilo to až přízračně. Tak startujeme a já sedám k pilotu a hledám nějaký další přístav po cestě. Foukl nám vítr, tak dalších pár mil plachtíme a ve 22:00 přistáváme v malé marince v Askvoll. Zasloužené pivko, trocha rumu. Máme za sebou 739 mil. O půlnoci přichází hafenmaister a přináší nám klíče od sociálek. Sociální zřízení je v malém dřevěném domečku, pánské a dámské WC, sprcha na mincovní automat, pračka, sušička. Peníze máme dát do obálky, která je ve vitrínce u vchodu a hodit do schránky, která je tamtéž. Necháváme si vše na ráno a jdeme spát.

Neděle 30.6. - vstáváme v 08:00, příjemná horká sprcha a záchod, který se nehoupe, jak málo někdy stačí k pocitu spokojenosti. Kontrolujeme motor (olej, klínové řemeny, chlazení), tankujeme 45l nafty, do obálky dáváme 125 NOK a v 10.45 jsme opět na cestě. Čeká nás večer další z míst, před kterým varuje pilot – Stattlandet (Statt). Norové tuto oblast považují za tak nebezpečnou, že na obou koncích oblasti je základna „eskort service for small boat“ Když proplouváme pod mostem v Maloy, kde je základna pro plavbu severním směrem a vidíme, jaké lodě zajišťují servis (velké a je jich dost), naše jistota je mírně narušena, ale nakonec jsme podmínky vyhodnotili jako vyhovující a pokračovali v plavbě. Místo je to působivé, orientačně náročnější, přílivy a odlivy vytvářejí změť vln, které se kříží, a když se ještě přidají velké lodě v poměrně malé vzdálenosti (jinudy to nejde, kličkuje se mezi mělčinami), je dojem dokonalý.

Pondělí 1.7. 00:00 Statt se tyčí přímo nad námi, před sebou vidíme světlo majáku Svinoey. Okolo panuje čilý dopravní ruch, je znát, že tohle místo se prostě jinak obeplout nedá (teda dá, vyjet dál na moře, ale všichni plují tudy). Do cíle nám zbývá necelých 200 mil a máme na to týden, tak zaplouváme mezi ostrovy a v 11:00 se vážeme bokem na konci městského mola v Alesundu. Máme smůlu, že tady zrovna kotví dvě obrovské výletní lodě, jedna se jmenuje Costa Romantica, patří podle loga stejné skupině jako nechvalně známá Costa Concordia. Městečko je plné turistů, spousta jich hovoří rusky, mezi ty se nechceme zařadit, tak vaříme oběd a jdeme si po obědě lehnout. Podivná věc, jak normálně v noci býváme v kokpitu každý sám maximálně chvilku dva při střídání služeb, pod Stattem jsme se tam o půlnoci sešli všichni. Tak teď vyspáváme. Odpoledne platíme v kiosku s občerstvením poplatek za kotvení (150 NOK), doplňujeme vodu (v ceně) a jdeme za poznáním. Celé centrum je přestavěno (část ve stylu Art Nouveau) po ohromném požáru v roce 1904, při kterém shořelo 850 domů a 10.000 lidí přišlo o domov. Obnova města trvala 3 roky. Vlivem odpoledního spánku se nám nechce spát a tak sedíme po procházce do půlnoci na lodi a popíjíme grog. Teplota je okolo 12°C a podle toho, jak jsou místní oblečení, tak je tady léto.

Úterý 2.7. – oteplilo se na 14°C a my jsme v 08:30 na cestě. Původně plánovanou zastávku na noc v přístavu Bud škrtáme a pokračujeme volným mořem. Je absolutní bezvětří a pouze oceánské vlnění a brumlající motor nás střídavě vynáší na vršek vlny, po které v zápětí sjíždíme se syčením zase dolů. Krásná jasná noc, nebo lépe řečeno den, vidět už je celých 24 hodin, svítit netřeba. Zapínáme sice ještě poziční světla, ale majáky a další svítící laterální značení jsou většinou vypnuté. (zapínají se automaticky, až když čidlo vyhodnotí, že je tma). Ve 23:30 se vyvazujeme u gastbryga v Kristiansundu. Na okolních lodích jsou ještě všichni vzhůru a pozorují, jak couváme mezi vyvázanými loděmi až na konec mola, kde je jediné volné místo. Podařilo se, dáváme si pivko na dobrou noc a jdeme spát.

Středa 3.7. – vstáváme dost pozdě a sháníme komu nebo jak zaplatit. Nikde nikdo, chybí i obvyklý návod kam peníze za stání odnést nebo vhodit. Nakonec v 10:30 odplouváme bez placení, opravdu jsme nenašli jak na to. Zbývá nám do Trondheimu kolem 100 mil, takže žádný spěch. Volíme delší trasu přes fjordy a vytahujeme poprvé během plavby rybářské náčiní. Na samotnou genu děláme kolem dvou uzlů, to se jeví jako ideální rychlost pro rybolov a tak máme k večeři dvě tresky s bramborovou kaší. Původně jsme plánovali ještě další zastávku, ale nakonec plujeme rovnou do Trondheimu.

Čtvrtek 4.7. – je před námi Trondheim a ve 12:30 stojíme vyvázáni na molo pro hosty ve Skansen Marině. Byli bychom tady dřív, ale na rychlosti se podepsal odliv, který šel proti nám. Všeobecně jak se posouváme směrem k severu, range se zvyšuje a tím i proudy ve fjordech. U vchodu na molo je vitrína s propisovacími obálkami. Na obálku vyplníte datum příjezdu, jméno lodě, do kdy budete stát. Do obálky vložíte 150 NOK/den a zalepíte. Obálku s penězi vhodíte do schránky vedle vitríny a propsanou kopii umístíte na loď. Sociálky za vstupné 10 NOK. Sprcha dalších 10 NOK. Nafta na molu (automat), elektrika a voda na molu. Vaříme opožděný oběd, uklízíme v lodi, třídíme potraviny.

Jistě jste si všimli, že jsem se zdržel popisů krajiny a okolí. Norská krajina je něco tak odlišného od všeho, co můžete vidět jinde na světě, a je to tak monumentální a impozantní, krásné a dech beroucí, že to prostě nedokážu popsat tak, aby to vyjádřilo pocity z toho, co vidím. Norsko prostě musíte zažít.

Takže konec etapy, můžeme bilancovat. Máme upluto 1.020 mil za 13 dnů, stáli jsme ve 4 přístavech (Trondheim je pátý). Vypili jsme 5 litrů rumu a nějaké to pivo. Jídlo navařil a zavařil Jirka Maleček, vařili jsme jenom přílohy, to stravování hodně zjednodušilo. Díky Jirko. Původně nás mělo plout pět, ale na poslední chvíli ze zdravotních důvodů odpadl Jindra Egner. Ať se Jindro uzdravíš a můžeš s námi příště vyplout. Poděkování všem kdo nám nějak pomohli v přípravách a realizaci plavby.

Každý den jsme děkovali všem bohům a prováděli úlitbu a je nutno konstatovat, že jsme měli na počasí opravdu štěstí.

V pátek v noci přišla náhlá změna a začalo pršet jako z konve a foukat silný severo-západní vítr.

Kolektiv autorů a zároveň posádka Jarda Suchopár, Mirek Jaroš, Pavel Svoboda a Standa Bílek.

Takže přízeň bohů i do další části a ahoj příště.

Pár fotografií z cesty:

II. etapa

Sobota 6.7. den byl věnován prohlídce Trondheimu, úklidu lodě a balení odjíždějící posádky. Město založil roku 997 Olaf Tryggvasson, který později přijal jména Olaf I. Zvolil pro ně strategicky výhodné místo v meandrech řeky Nidaroselvu (Nidelva). Tam dal postavit Nidarnes, svůj královský dvorec, a také první kostel, zasvěcený svatému Klementovi. V 16.století byl Nidarnes přejmenován na Trondhjem. Když se pak roku 1931 objevily snahy vrátit městu původní historické jméno, většina jeho obyvatel hlasovala proti. A tak došlo k pravopisné úpravě na Trondheim. Město samotné sehrálo v Norské historii významnou úlohu a Nidaroský dóm (norsky Nidarosdomen) je nejmohutnější středověké architektonické dílo v celém Norsku. Se svými 102 metry délky a 50 metry šíře je to největší gotický chrám ve Skandinávii. Dějiny stavby korunovačního dómu norských králů jsou velmi rozmanité a do dnes jsou zde korunováni norští králové. Od města samotného se toho ale moc očekávat nedá. Většina staveb je z 18. století, původní zástavba byla v průběhu věků pustošena požáry. V současnosti má Trondheim okolo 150.000 obyvatel a je třetím největším městem Norska.

Večer dorazila nová posádka (Jirka Maleček, Mirek Markant, Ota Webr, Vráťa Čihák) a vyvstala nerudovská otázka „kam s nimi?“ Pro 8 lidí je Bagatela s 10,25m délky prostě malá. Nakonec jsme se poskládali, ale pohodlné to tedy moc nebylo. Vracející se posádka měla objednané taxi na nedělní ráno a tak po jejich odjezdu nová posádka natahuje nohy a dospává.

Neděle 7.7. Ve stejném bazénu jako Bagatela stojí o kus dál na zdi ohromná MS Queen Elizabeth, výletní loď společnosti Cunard Line. Postavena byla v letech 2009-2010 a pokřtěna byla v říjnu 2010 samotnou královnou Alžbětou II. Je to sice vznešené sousedství, ale zatím co se královna ani nehne, plovoucí molo na kterém jsme vyvázáni my se celé vlní, loď se hází vedle mola ve vlnách, vítr přichází ze západu a je jasné že budeme čekat. V poledne vyráží nová posádka na prohlídku města a po jejich návratu následuje opět vyhodnocení předpovědí. Dnes se nikam nepluje. Noc je neklidná, utrhla se jedna z lodí co stojí za námi, ale stačíme reagovat a loď opět přivázat (předřené lano).

Pondělí 8.7. Po půlnoci se vítr začíná zklidňovat a tak v 5.30 budím posádku v 06.00 je odvázáno a vyplouváme. Vítr z počátku slabý se v průběhu dne opět rozfoukal na sílu 4 Bf a samozřejmě přímo proti nám. Bagatela není právě moc stoupavá a tak stabilizujeme loď vytažením hlavní plachty a pokračujeme na motor. Nejprve zaplouváme do zátoky Storfosna, ale tamní kotviště se mi nelíbí a tak pokračujeme ještě dál do přístavu Garten Ørlandet, kde se vyvazujeme v 18.00 bokem na čelo mola. Platíme 75 NOK, nic tu není, ani záchody, ale přístav je dobře chráněný a to budeme asi v nejbližších hodinách potřebovat. Vítr zesiluje, mraky se valí po hladině, viditelnost klesá na 100 metrů. Uvidíme co bude dál. Předpověď uvádí vítr o síle 40 uzlů.

Úterý 9.7. Celou noc prší. Ráno nikam nespěcháme, na vyplutí to nevypadá. Přilehlá vesnička je malinká a její podstatnou část tvoří bungalovy pro rekreační rybáře. Také je vedle přístavu kuchací barák na kuchání ulovených ryb. Z nápisů (anglicky, německy a česky) je jasné kdo sem převážně jezdí. Potkáváme nějakéČechy a Slováky (rybáře), ale nechtějí se družit, asi se bojí konkurence. Čekání spojené s nic neděláním je úmorné a na vítr si jde zvyknout a tak když se ve 13.00 zdá, že vítr polevil, vyplouváme. Za 30 minut jsme ale přivázání zase na stejném místě, vítr proti a vlny společně s minimální viditelností jsou kombinací, která nás spolehlivě zastavila a vrátila zpět do přístavu.

Středa 10.7. Ráno začíná vítr slábnout a tak 08.45 vyplouváme dále na sever. Směr větru se stočil od severu přes západ k jihu a tak před přístavem vytahujeme plachty. Je zataženo, chvílemi prší, teplota okolo 14°C, v lodi nic neschne (topení žádné) a na neizolovaných částech ocelového trupu kondenzuje voda, která následně kape a stéká. Zatím však všechno snášíme v pohodě a nakonec i ve vlhkém spacáku se dá spát. Okolo 11.00 jsme všichni na palubě, okolo proplouvá stádečko kulohlavců černých. Jsou to příbuzní delfínů, ale dorůstají délky až 7m a váhy přes 4 tuny. Plují však proti nám a tak je setkání krátké a i když se na palubě objevil fotoaparát, zpoždění digitálních hraček je tak velké že na obrázcích je většinou vidět jenom hladina. Stejný neduh digitálů se projeví i v následujících dnech při pokusech zachytit obrazem papuchalka bělobradého. Kulohlavci jsou pryč a tak se vše vrací k normálu, jenom jsme snad všichni o něco zavlhlejší (nikdo kromě služby si neoblékl nepromokavé oblečení, byl to fofr). Plujeme stále k severu, ve 21.00 jdou dolů plachty a startujeme motor, vítr zmizel. Pokračujeme celou noc, i když tady už je světlo stále, tak by se asi o noci nemělo hovořit.

Čtvrtek 11.7. Kdybych si nevedl lodní deník tak bych na tento den asi zapomněl. V 08.00 jdou plachty nahoru a vypínáme motor. V 17.00 plachty dolu, zapínáme motor. Rychlost plavby se mění s přílivem a odlivem, chvíli plujeme rychle potom zase pomalu, ale s tím nic nenaděláme. V záznamech o oblačnosti je celý den uvedeno, že oblačnost pokrývá celou oblohu, a celkem u patnácti záznamů z 24, které se píší každou celou hodinu je uveden déšť. S tím také nic nenaděláme.

Pátek 12.7. Mohl bych opsat předcházející den. Jediné vzrušení a fotografické orgie vypuknou pří plavbě okolo ostrůvku na kterém je umístěn symbol upozorňující že překračujeme severní polární kruh. Severní polární kruh je myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze vidět po 24 hodin Slunce za letního slunovratu - tedy, kde Slunce za letního slunovratu nezapadne za obzor, a na nichž Slunce za zimního slunovratu nevyjde nad obzor. Aby jsme viděli půlnoční slunce my, tak musíme dál na sever. Jednak jsme prošvihli slunovrat a za druhé jsme už neviděli modrou oblohu, natož slunce, několik dní. Tak že stále dál, i když světla města Bodø, které míjíme kolem 18.00 vypadají tak lákavě.

Sobota 13.7. Celý den vytrvale leje, viditelnost klesá pod 200m, vítr žádný a tak se potácíme na motor. Proplováme otevřenou částí, kdesi daleko na levém boku máme legendární Moskstraumen, známější pod názvem Maelström, kterému udělal vynikající propagaci E.A.Poe. Tomu se ale zdaleka vyhýbáme, Lofoty necháváme po levém boku a míříme do Tjeldsundu, který odděluje souostroví Lofoty od pevniny. Ve 14.30 opět vidíme pobřeží a přecházíme na pilotní kurz, tedy od majáku k majáku, od bóje k bóji. Plout v mlze podle elektronického kompasu, který má určité zpoždění, vyžadovalo od celé posádky opravdu plné soustředění a tak jsem rád že to máme za sebou a tiše doufám v lepší zítřky. Veselé okamžiky zažíváme když míjíme ostrůvek Holsflua. Tady se zvedá dno na hloubku 11m a příliv nás žene vybójkovanou trasou rychlostí přes 8 uzlů. S lodí to pohazuje sem a tam, na hladině se vytvářejí výry a nesmyslné vlnění. Ještě že plujeme s proudem, kdyby to vyšlo proti, museli bychom čekat.

Neděle 14.7. Od rána je to opět jako přes kopírák, jenom se trochu ochladilo. Včera jsme z denní upluté vzdálenosti 117 Nm plachtili 39 Nm, zbytek na motor a dnes to nevypadá lépe. Ve 12.30 podplouváme most v Tromsø a po dalších 4 Nm zaplouváme do Skattøra Marina kde doplňujeme 80l nafty, pitnou vodu a vynášíme do kontejneru odpadky. Celkem nám to zabralo 30 minut a potom zase dál. Pozitivní je, že se začíná trhat oblačnost a ve 20.00 je obloha bez jediného mráčku a slunce svítí vysoko nad obzorem. Bohužel, vítr se definitivně ztratil. V Tromsø se podařilo stáhnout aktuální předpověď počasí, uvidíme jak to vyjde, zatím jsou naše šance na dosažení Nord Capu tak 50/50.

Pondělí 15.7. Před půlnocí míjíme u ostrova Arnøy výletní parník, stojí a my spekulujeme proč. Vše se vysvětlí v 00.00, když se parník dal do pohybu a všechny palubní zábradlí jsou obsypané turisty, kteří (mnozí s pomocí blesku ;-) ) fotografují Bagatelu proti půlnočnímu slunci. Potom parník zrychlí a brzy zmizí za obzorem. My si užíváme slunce, někteří se pokoušejí udělat snímek, který by zachytil hodinky s časem a slunce nad horizontem zároveň. V 03.00 se začíná zvedat vítr a samozřejmě nám fouká do tváře. Ještě se nám daří překonat otevřený úsek k ostrovu Sørøya a schovat se u závětrného břehu, ale na cestu mezi ostrovy Sørøya a Seiland to není. Stáčíme se tedy do přístavu Hasvik kde jsme v 05.00. Podle pilota by tady měla být dřevěná stěna kterou z jedné strany využívá místní trajekt a z druhé strany je možné se vyvázat. Realita je ale jiná, dřevo nahradilo betonové plato umístěné na ocelových pilířích. Pilíře jsou dost daleko od sebe a plato je dost vysoko a malá loď se vlastně nemá o co opřít. V době odlivu by se Bagatela dostávala pod plato. Ještě je tady snad možnost stát na zdi u rybářské továrničky. Ta je pokryta pneumatikami z náklaďáků a traktorů a evidentně určená pro větší lodě. Tak že nakonec obeplouváme několikrát celý přístav a stahujeme aktuální předpověď. Ta nám hlásí na celý den NE 4 Bf . Bagatela musí být v pátek 19.7. v Tromsø a protože ani pro případný návrat není předpověď právě optimistická, rozhoduji se k návratu. Nejsevernější dosažená pozice je 70°28.9N, snad někdy příště. Obracíme k návratu, tentokrát na plachty a jako dnešní cíl je vybrán Jokelfjord, kde se nachází jediný evropský ledovec, který spadá až do moře. Cestou se pokoušíme rybařit (nic jsme nechytili ) a protože slunce pálí, tak když se ocitneme v závětří pevniny dojde i na koupání. Na konci Jokelfjordu zaplujeme k ledovci, fotografové se vyřádí a potom se vyvážeme v malinkatém zářezu ve skalnatém pobřeží nedaleko ledovce. Kotvit se tady moc nedá, dno spadá hned u břehu strmě dolů a Bagatela má jen 18m kotevního řetězu.

16.7. úterý Noc proběhla v klidu, až ráno začal foukat vítr. Jokelfjord je poměrně dlouhý, ale vítr si našel cestu až na samotný konec. Samozřejmě přišla i změna počasí, mraky nám zase visí nízko nad hlavou, občas prší. Již včera v rámci řízené praxe převzal vedení plavby Mirek Markant a ten vybírá jako vhodný cíl dnešní plavby přístav Skjervøy. Tam dorazíme v 16.00, vážeme se na molo pro hosty, platíme 100 NOK. V místním obchodu se podaří dojednat klíč od místního jachtařského klubu, kde je k dispozici WC a teplá sprcha. Za sprchu se platí 30 NOK, WC je v ceně stání. Procházíme celé městečko, obejít se to dá za 30 minut pomalou chůzí.

17.7. středa Ráno stále doznívají větry z předešlého dne a protože nás nic nehoní, čekáme s odplutím na avizovanou změnu větru. Také tankujeme naftu. S tím tankováním je to trochu komplikovanější, místní automat přijímá pouze norské karty. Tak že musíme zaplatit hotově dámě z přilehlého rybářsko – lodního obchůdku a v 13.45 vyplouváme. Se změnou směru větru se objevilo slunce a na palubě zavládla těžká pohoda. Pokoušíme se o rybolov ale výsledkem je chuchvalec zamotaných vlasců, které dost dlouho a někteří krvavě, rozplétáme. Končíme ve 20.30 v rybářském přístavu Nordlenangen. Spousta rybářských lodí a na konci přístavu molo s ježkem. Vážeme se do ježka, je tady spousta volných míst, ale to je také všechno co tu je. Nic to sice nestojí, ale také žádné zázemí, malá vesnička opodál. Večer jsme poseděli.

18.7. čtvrtek Posezení se trochu protáhlo a tak v 03.00 ještě obdivujeme slunce (na severu). Vstát se nám podařilo po desáté a v 11.00 vyplouváme. Po hodině plavby sundáváme plachty a začínáme driftovat. Dnešním úkolem je chytit rybu ať to stoji co to stojí. Objevují se různé nápady, ale na konec dojde na pytlačku a prut. Na každé straně lodi je jeden rybář, to abychom zabránili vzájemnému

zamotání vlasců. A úspěch se dostavil. V krátkém časovém rozpětí se podařilo ulovit 4 tresky cca 50cm. Jsou okamžitě vykuchány a hodinu po vylovení už jsou v hrnci. Po výborném obědě se nikomu nechce moc spěchat a tak pokračujeme v driftování do 17.00 a teprve potom startujeme motor a plujeme dál. Nejprve navštěvujeme přístav Nordeidet, ale sem se nevejdeme. Přístav je vhodný tak pro motorový (ne moc velký) člun. Je tady několik kotevních bójí, ale na ty se neodvažuji přivázat, nejsem schopen odhadnout, pro jak velké lodě je určen. Ze vzdálenosti mezi bójemi ale usuzuji, že to nebude pro lodě naší velikosti a tak plujeme dál. Další pokus děláme u soukromého mola ve Finnkroken. Tady nás sice nechá majitel stát, ale projíždějící lodě tady dělají dost velké vlny a protože musíme kvůli přílivu a odlivu mít lana dost na volno, s lodí to nepříjemně hází. Tak že znovu odvazujeme a plujeme na nedaleké kotviště mezi ostrovy Risøya a Sandholmen. Ostrovy jsou ptačí rezervací a kotvu házíme na 7m hloubce. Večer popíjíme pivo což zaručuje že nikdo nebude spát celou noc v kuse, protože bude potřebovat močit a někteří i více krát. Tak jsou nenásilně zajištěny kotevní hlídky. Ptáci řvou celou noc, vítr žádný jenom nás během noci otočil příliv a následně odliv. Kotva ale v pohodě drží.

19.7. pátek A je tady poslední den plavby. Vítr žádný tak v 11.00 vytahujeme kotvu a na motor se dožbrbláme do Tromsø. Plujeme do městské maríny, která je při příjezdu ze severu vpravo za mostem. Vázání opět do ježka, je tady dost plno. Je to nejdražší marína na cestě, stání stoji 250 NOK, když chcete na WC můžete buď do automatické kadibudky za 5 NOK přímo u mola, nebo zadarmo v nedalekém hotelu. V hotelu je možné se i vysprchovat. Stojí to 70 NOK a dostanete klíče (kartu)od pokoje. Procházíme střed města, na norské poměry je tady dost různých hospod. Zkoušíme jedno místní pivo, ale to fakt nejde pít, když máte na lodi české plzeňské pivo. Tak že sedíme v lodi a popíjíme plzeňské a grog. V mezičase jsme uklidili a připravili loď na předání nové posádce. Ta by měla dorazit kolem 20.30, ale místo posádky dorazí SMS že jim to v Oslo uletělo a že dorazí po půlnoci. Tak čekáme. Celkem jsme upluli 740 Nm.

20.7.sobota a 21.7. neděle Část nové posádky dorazila někdy po půlnoci, tak povídáme skoro do rána. Jirka Maleček se dostal k cigaretám a po dvou týdnech kuřácké abstinence opět propadl nikotinové závislosti.

V sobotu dopoledne byl na náměstí trh, prodávali se norské svetry, čepice, rukavice a třeba i kůže ze soba. Všechno o cca 20% levněji než v kamenných obchodech. Koupili jsme za 50 NOK pytlík sušených ryb, shodli jsme se že nic moc.

Prošli jsme polární muzeum. Z dobových černobílých fotografii, filmů a vystavených artefaktů na vás dýchne syrovost prostředí a nemůžete jinak než obdivovat nezměrné úsilí a oběti, které byly při objevování bílého světa přinášeny. (Nelze popsat, nutno vidět)

Následovala návštěva expozice věnované lodi m/s Polstjerna Loď bylo postavena na jaře 1949 a následně strávila 33 sezón „v ledu“. Je 28,3 m dlouhá, 7 m široká, 4m ponor a s tonáží 129 BRT. Vrchol stěžně gaflového oplachtění byl 19 m nad vodní hladinou, na vrcholu stěžně je nekrytý strážní koš ve kterém hlídka trávila nepřetržitě řady hodin při mrazech až -20°C. Záznamy uvádějí, že během svých výprav m/s Polsjerna ulovila 97.000 tuleňů. Na filmový pás je zaznamenáno, jak takový lov probíhal. No nic pěkného to není. Prolézt si (o procházení se nedá mluvit) celou loď m/s Polstjerna byl ale velmi silný zážitek. Prostory jsou hodně těsné a když si chcete prohlédnou kajuty důstojníků pod kapitánským můstkem tak pouze v jednom, víc lidí se sem prostě nevejde. V přídi jedna kajuta pro celou posádku (11 kójí). Celkem tvořilo posádku 16 mužů. Muselo to být hodně drsné zaměstnání.

V pátek a v sobotu propuká u místních alkoholové šílenství, hospody praskají ve švech, na ulici se motá spousta unavených. Pijí všichni bez rozdílu věku a do rána je tu rušno a hlučno. Když v neděli ráno jdeme sehnat taxi na letiště, zrovna zavírají a na ulici je plno. Na taxíky se stojí fronta a jezdí jeden za druhým. Cestou na letiště jedeme tunelem a zvláštností je, že projíždíme dva kruhové objezdy, stále pod zemí. Na ten větší ústí pět komunikací.