TŘI GENERACE NA JEDNÉ LODI
Tři členové ČANY a Č.Y.K. – otec (letos 88), syn (60) a vnuk (32) jsou tak zaměstnaní, že se jim nedaří, aby se všichni tři sešli v jeden den, a když, tak možná o Vánocích. Ale na lodi se to podařilo letos popáté.
Poprvé v r.1996 na vlastní lodi z Hamburgu do Skageraku a poté do švédských a dánských vod. Bylo to nádherných 1300 NM plavby, která prověřila s/y DIANA, amatérsky postavenou loď typu Caranan. Podruhé v r. 1998 na s/y HÉBÉ II napříč Biskajského zálivu do Gibraltaru. Plavba byla delší, téměř 1500 NM. Třetí společná plavba započala v roce 2000 naloděním na s/y HÉBÉ III, která v Bremenhavenu (SRN) právě úspěšně ukončila závod TALL SHIPS. Zastávky byly na Helgolandu, v Den Helderu (Hol.), Lowestoftu (GB), Dunkerque (Fr.), Oostende (Belgie), a ukončena byla v holandském přístavu Breskens. Po severních vodách následovala společná plavba v r.2002 více k jihu. Opět na té zdatné HÉBÉ III, z portugalského Lisabonu do Casablancy (Maroko) a na Kanárské ostrovy, odkud její majitel Jarda Havelka startoval na závod RCA s cílem v Karibském moři. Poslední třígenerační plavba (opravdu poslední ?) byla stejně krásná jako předchozí.
Dopravovat vlastní loď na moře je organizačně a časově příliš náročné. Byla proto zvolena nová varianta – charter. Volba cíle byla limitována nedostatkem volného času vnuka i syna. Tentokrát volba cíle padla na vnuka, který vyhlásil zásadu "tam, kde děda ještě neplul". Po vyloučení polárních oblastí, Atlantiku a Tichomoří, jistě že z důvodu nedostatku času, volba padla na vody, ve kterých leží Korsika a Sardinie. Místo uprostřed Středozemního moře, mezi Francií, kde jsme již byli, a severní Afrikou, kde jsme také již byli. Zázračný internet usnadnil pronájem plachetnice typu Sun Beam Odyssey 32i (vyrobila Jeanneau v r.2005). Posádka se rozšířila o dva kamarády, nejachtaře, kteří chtěli poznat svět.
Devět a půlmetrová loď pod italskou vlajkou, vybavená dvacetikoňským motorem, nafukovacím člunem s přívěsným motorem a dobře vybavená se stala na čtrnáct dnů domovem, který "neměl chybu". I její jméno YAMBI znělo poeticky. K lodi se jelo autem, z Prahy do Puntone di Scarlino, které leží téměř naproti ostrovu Elba. Loď byla převzata ve stále ještě budované marině Etrusca. Po doplnění nádrží s pitnou vodou, prověrce obsluhy plachet, kotvy a světel jsme vypluli. Obědvalo se již na moři. Po celonoční plavbě, zpestřené manévrováním mezi rybářskými loděmi, jsme zakotvili před přístavem Capraia na ostrově Capraia. Posádka navštívila pevnost, v průvodci uváděnou římskou vilu nenalezla. Plavba pokračovala směrem k ostrovu Elba a Korzika, v dohledu jsme měli ostrov Monte Christo, ale další zastávkou bylo až Centuri na Korzice, rybářské městečko, které vzniklo na původně římském osídlení.
Okouzlující zastávkou byla návštěva přístavu Calvi, který si ve svých uličkách zachoval typický středozemní ráz. Mohutné skále vévodí pevnost, postavená ve 13.st. na mnohem starších opevněních. Je základnou francouzské cizinecké legie. Dva uniformované MP jsme potkali v citadele. Když Calvi dobýval Horatio Nelson, úlomek kamene ho tu připravil o jedno oko. Calvi je jedním z měst, která si přivlastňují slávu rodiště Kryštofa Kolumba. V zátoce vesnice Girolata jsme navštívili trosky pevnosti s bohatou historií. Pevnost vybudovali Janované k ochraně před piráty a korzáry. Když Janované pevnost opustili, usadili se zde korsičtí rybáři. Janovský admirál Andrea Doria (jeho jméno, častěji se objevující na zrcadlech italských bitevních lodí, připomnělo tragické potopení stejnojmenného obřího luxusního transoceánského plavidla po srážce s nákladní lodí v r.1956) s devíti pirátskými galérami zde zadržel proslulého korzára Draguta. Ten však uprchl z vězení a po jedenácti létech z pomsty srovnal vesničku se zemí. Nad zátokou dodnes stojí strážní věž ze 17.st. Při další plavbě nás překvapila mlha. Po noční plavbě, brzy zrána jsme se vyvázali v marině Port Tina Rossi přístavu Ajaccio, který je hlavním městem Korziky, a klade si za čest být rodištěm Napoleona Bonaparte.

Půlnoční zakotvení v zátoce Cala bylo zvoleno proto, aby se odtud mohla druhý den posádka vypravit do vnitrozemí a prohlédnout si menhiry. Odpolední plavba stačila, abychom se dostali do Bonifacia, které bylo již mykénským navigátorům známo jako přírodní kotviště. Místo bylo obydleno od neolitických dob, později také Římany. Když se kolem r.828 hrabě Bonifácio vracel z výpravy proti saracénským, byla zde postavena mohutná pevnost na vysoké skále. Vítr rychle sílil a meteo varovalo. Z přístavu nikdo nevyplouval, naopak přibývaly lodě, až zcela zaplnily marinu a kapitánovi přístavu připravily krušný den. Den jsme proto věnovali prohlídce přístavu, hradu a jeho zajímavého okolí. Odpoledne nás navštívil Peter Severin s manželkou. Kotví tu se svou novou jachtou NOMAD (ketch 52 stop), kterou převáží od výrobce z La Rochel. Byli jsme pozváni, abychom si jeho jachtu, plující pod slovenskou vlajkou, navštívili a prohlédli. Věříme, že na tak dobře vybavené lodi s centrálním ovládáním bude milé trávit život, a doufáme, že o plavbách Nomadu ještě uslyšíme. Večer ohlásilo radio, že vichr utrhl stovku lodí z kotev a roztříštilo je na pobřeží Elby.
Pokračujeme okolo ostrova Maddalena, a pro nepřízeň počasí na noc kotvíme v zátoce před marinou Cervo (o.Sardinie). Kotvíme bezplatně, zatímco v marině, zaplněné milionářskými motorovými superjachtami, přístavní poplatek za loď naší "velikosti" je 97 € za den. Zátoka slibovala klid, ale museli jsme postavit hlídky, protože kotva několikrát sklouzla po dně. Během další denní a noční plavby se vyskytly bouřky. Jedno zastavení bylo na italském ostrově Isola del Giglio, druhé v Seno de Compese. Tady se nejmladšímu členu posádky konečně podařilo chytit rybu, jedinou za celou plavbu. Protože s časem jsme vycházeli dobře, po noční plavbě jsme navštívili Porto Azzurro v hluboké zátoce ostrova Elba. Mají tu citadelu, kterou postavili Španělé v 16.století. Sloužila též jako vězení pro zločince a příslušníky mafie. Po návštěvě ještě jednoho přístavu na ostrově Elba, Cavo, následovala noční plavba, zakončená odpoledne přistáním v marině Etrusco. Nádherných čtrnáct dnů skončilo. Poslední noc na lodi, úklid a předání lodě, naložení zavazadel do auta. Adié, moře.
Korsika, kterou jsme shlédli ze všech stran, nás mile překvapila. Skalnaté hory, na jejichž vrcholcích jsme viděli sníh, na úbočích spousty zeleně, čistá voda. A ničím nezkalená pohoda. Nemohli jsme si nic víc přát. Snad jen, co kdyby přeci jenom bylo ještě nějaké příště ?
Ruda H.
Červenec 2009.