4.062 n.m. 11.3. - 9.5.1995 22.11. - 1.3.1996

9. 5.

Po noci strávené u příbuzných ve Vídni přejíždíme na hnanickém přechodu státní hranici. Regionální rádio Karyon nás vítá nejen dobrou muzikou, ale i hlasem Mgr. Jaromíra Poláka. Hovoří o činnosti prosiměřického klubu cestovatelů Globe, který obětavě řídí spolu se svou manželkou Květou a Jardou Hladíkem. Právě na jejich adresu chodily zápisy z lodního deníku, kresby a nevyvolané filmy. Jejich práce je obdivuhodná a časově náročná. Navíc něco takového, tj. řídit noviny, učit, pracovat v muzeu a navíc i řídit Globe, na to je den krátký. U nich ale platí to co u nás, 1 + 1 nemusí být jenom 2. Elán a dobrá spolupráce síly znásobí. Práce se daří.

Jsme zaskočeni a okouzleni vůněmi přírody, množstvím zeleně a zpěvem ptáků. "Praotec Čech" rozhodl dobře. Máme zem krásnou, která mlékem a strdím oplývá. Máme i společnost, která nás bez problému neopatrnými malými krůčky, jak řekl jeden z našich bývalých prezidentů, pouští do světa na zkušenou i za nevšedními zážitky. Naši vnuci nebudou věřit, že získat výjezdní doložku na vycestování do ciziny bývalo, někdy nepřekonatelným problémem.

10. 5.

Sedíme v pracovně. Píšeme poslední list lodního deníku. Plavba, kterou nepříznivé počasí přerušilo a neplánovaně rozdělilo na etapy, skončila. Loď čeká vybavena, vyzkoušena a připravena pro plavbu přes Atlantik, která bude jistě plná zážitků stejně jako ta letošní.

NA SOUŠI

Léto uteklo jako voda. Prý se příliš nevyznamenalo. Při troše štěstí se ale ty hezké dny daly vychytat. My je lovili na Vranovské přehradě. Pozorujeme jak se barvy, květy, stromy a pole mění. Žluť pampelišek vystřídala vůně lip. Pak zavoněly akáty a pole rozzářily žluté terče slunečnic. Povyrostlo obilí a lány ozdobila červeň vlčích máků.

Bez lodi nám na Vranově bylo smutno. Netrvalo ani měsíc a nad vodou jezera se zabělaly plachty Vanessy, malé laminátové plachetnice. Je stavěná na míru. Lehká, krásná, spolehlivá. Je ženského rodu a má všech 5 P. Strávili jsme s ní příjemné chvíle a pomohla nám přežít čekání na další oceánskou plavbu. "Prožívám svůj život na plné pecky," řekl milovník Znojma - nevidomý mládenec, kterému jsme do jeho "znojemského koutku" věnovali faksimile městského znaku. Žít "aktivně, na plné pecky" je štěstím. Jsme rádi, že k těmto šťastným lidem patříme i my. Díky dobrým investicím a mnohaletému odříkání jsme zabezpečeni. Na nedostatek práce si ale stěžovat rozhodně nemůžeme. Vše je jenom trochu klidnější. Letního pobytu ve Znojmě jsme využili nejen ke stavbě nového obchodu a "Kamenictví u hřbitova", kde hospodaří Jan Pátý mladší, ale i k provedení několika zakázek na zhotovení kopií soch sv. Jana Sarkandra a sv. Jana Nepomuckého.

"Vy máte čas dívat se kolem sebe, snad se toho také dočkám," posteskl si majitel jedné z nejlepších pivnic ve Znojmě. Čtenář jistě tuší, že jde o Oldřicha Míšu a jeho "Bristol", který kraluje mezi konkurečními podniky stejně jako památný Bristol mezi anglickými hrady. Pán Bůh zaplať, měl pravdu. Máme čas vnímat památky a snažíme se pomoci tam, kde jsou v ohrožení. Příliš rychlé tempo, i podnikatelské záměry, mohou škodit. Je třeba přibrzdit a začít se dívat kolem sebe. Není důvod, aby konec našeho století dopadl stejně, jako století minulé. Města se až příliš rychle vydrala ze svých bran, strhla hradby i celé bloky historicky cenných domů. Podnikatelé se chovali jako barbaři.

11. 1996

Balíme. Zavazadla jsou pečlivě zvážena. Nesmí přesahovat 23 kg na osobu. Kilogram navíc stojí 1% ceny letenky. I když na lodi zůstalo 130 kg potravin, zbývá zajistit transport navigační literatury, solárních panelů pro dobíjení akumulátoru, ale i přístroj pro filtraci mořské vody. Po hodině ručního pumpování nám dodá 1,5 litru pitné vody. Jistě, to není mnoho, ale k záchraně života postačí. Zázrak moderní techniky se nám podařilo zajistit na poslední chvíli. Pomáhali kamarádi z USA, snažil se pomoci i Jarda Vlasák. Ve chvíli, kdy jsme se smířili s tím, že malého Pasáta proměníme v cisternovou loď, nám popřála náhoda. Při návštěvě jachtařské prodejny Diskont Marin ve Vídni vytáhl prodavač se zářícím úsměvem zpod pultu vysněný přístroj. Na stole jsme obdivovali dokonce dva kousky moderní techniky. Nám musí stačit ten menší, levnější. Cena druhého, výkonnějšího krasavce byla příliš astronomická. Před několika měsíci je letecká pošta doručila z USA a přístroje pro svoji vysokou cenu zůstaly, jak se říká, "na ocet".

Batohy jsou plné, fotoaparáty a kamery připraveny. Připraveni jsme i my. Naše zarostlé zvukovody pročistili chirurgové Fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích. Stali jsme se demonstračními případy pro desítky studentů medicíny. Po dlouhé hodiny se dívali prostřednictvím televizních kamer na odstraňování kostěných výrůstků blokující bubínky. Byla to daň za mnohaleté holdování světu pod vodní hladinou. Zatím jsou s výsledkem obtížných zákroků lékaři spokojeni. Spokojeni jsme i my. Operace nebyla bolestivá, ubytování výborné, sestřičky pěkné a příjemné.

Zítra je den "D". Ve 13.30 hodin nasedneme na letišti v Praze Ruzyni do chartrového letadla společnosti "Evropa" a v 18.30 hodin, pokud vše půjde hladce, vysedneme na ostrově Tenerife uprostřed léta a zeleně...

27. 11. 1996

Boeing 737 - 300 s turisty cestovní kanceláře Fischer Reisen roluje na startovací dráze pražského letiště. Na palubě s batohy, kotvou a rybářským nádobíčkem jsme i "MY". Váha zavazadel přes pečlivé vytřídění přesahuje povolených 23 kg na osobu.

Do matičky Prahy jsme přijeli včera. Vedla nás k tomu obava ze zasněžených cest. S kamarády a spolužáky z hořické školy dokupujeme poslední maličkosti a necháváme se opájet předvánoční zamrzlou Prahou. Pod věží Staroměstské radnice předvádějí divákům "pravé české vánoce". Na vinařském trhu, "pravé moravské - sladké víno". "Ty, řekni, proč ti trhovci z nás dělají blbce?" Zeptal se jeden z našich průvodců, rodilý Pražák. "Copak nejezdíme k vám na Moravu do sklípků?". "Jezdíte chlapci, jezdíte", ale zlatavému moku rozumí jen ti "povolaní". Mezi ně patří i naši přátelé. Ing. Kalmus a rodina Splíchalova z líhně ve Svrčkově. My musíme jen zírat a nechat se opájet archivními vzorky, které by rád popil i král Karel s Buškem z Velhartic. Procházíme desítkami pražských hospůdek. Obdivujeme památky, ke kterým bývá tma milosrdná. Jsme nadšeni dílem "pana" architekta Plečnika, který významně ovlivnil tvář pražského Hradu. U nás ve Znojmě to štěstí nemáme. Na náměstí postavili ošklivý obchoďák a nově objevené památky raději zazdíváme. Je to rychlejší a levnější! Před odletem dostáváme od přátel dýmku a malého slona pro štěstí. Je vybroušen z turnovských kamenů.

Letíme. Za námi zůstává zasněžená Šumava, Alpy, Pyreneje. U Gibraltaru přelétáme nad Afriku a pak kulatými okénky pod křídly letadla vidíme jen oceán s bílými beránky mračen a šmolkově modrou oblohu. Přistáváme. Hlas letušky vítá cestující na ostrově Tenerife a odpovídá na otázku vyčtenou z očí. "Večerní teplota na ostrově je 24 °C".

Sedíme v hale leteckého přístavu Tenerife sur "Reina Sophia". Pan Fischer zde má dobrou vílu Lucinku Vlkovou. I když nepatříme k "jejím turistům" obratem ruky nám pomohla zajistit další cestu lodním trajektem na ostrov El Hierro.

29. 11. opět el Hierro Kanárské ostrovy Španělsko

Sedíme v kabině našeho Pasáta. Zatím je "na suchu", ale mi ne tak docela. Na stole se červená láhev Sangre de Toro ročník 1994. Venku fičí vítr. Jeho rychlost dosahuje v poryvech až 100 km/hod. Teploměr vystrčený příďovým poklopem stále ukazuje 20 ° C. Lodní trup se chvěje. Vrtule větrného generátoru dostává nepříjemně vysoký tón.

Bláhově jsme si mysleli, že přijedeme jako páni, dáme loď na vodu a frrr... Opak byl pravdou. Dřeme jako mezci a čistíme loď zavalenou nánosem sopečného popele. Vše co není z nerezu, podlehlo oxidaci. Laky sežralo slunce a vodní tříšť. Anemometr, měřící sílu i směr větru, byl sopečným popelem doslova zabetonován a přišel o jednu lopatku.

O sladkou vodu naštěstí není nouze. Musíme umýt každý centimetr lana, každý kousek lodního trupu. Z výztuh stěžně přežila útoky galvanických proudů jen nerezová lana. V lodním skladu bylo dost náhradních dílů. To, co na "normálním" kotvišti vydrží 3 - 4 sezóny, zde sopečný popel zničil za několik měsíců. Vítr, který dopravil na Kanárské ostrovy miliardy tun afrického písku, nám zapopelil loď.

Stejně jsou na tom sousedé s duralovou plachetnicí Free z Lůbecku - staří známí z května tohoto roku. Díky jejích navigačním přístrojům jsme získali synoptickou mapu, která rozhodla o přerušení plavby.

Dnes konečně vyléváme na loď poslední vědro vody. Honza namontoval palubní elektrárnu - solární články, výrobky Solar tec z Rožnova pod Radhoštěm, budou zásobovat palubní navigační přístroje a automatického kormidelníka "dalšího člena" posádky. Loď se stále chvěje pod silnými nárazy větru. Přístav ve dne spí. Rybáři posedávají pod Franceskovou hospůdkou a čekají, že "maňana" - zítra se snad počasí vylepší...

Dny dostávají řád. Pozdě chodíme spát, pozdě vstáváme. Bývá to prý zvykem herců a bohémů. Vstáváme kolem deváté hodiny do sluncem rozzářeného dne. Posnídáme. Po mořské koupeli (moře má 22 °C) makáme do večera. Večeříme před setměním. Obavy o lodní zásoby - máme jich na palubě 130 kg - se ukázaly zbytečné. Konzervy z Fruty i z Krahulčí přežily léto na výbornou. Stejně se osvědčily polévky z Vitany a těstoviny z "TERO Rosice". Dnes máme k večeři pytlíkovou "kulajdu" obohacenou Jičínským masem a ochucenou sušenými houbami z hor krkonošských.

Jdeme pozorovat na sopku západ slunce. Tvoří jednu z dominant městečka. Závěr večera probíhá v rybářské hospůdce u Franceska a jeho milé ženy, se kterou pilně cvičíme španělskou konverzaci. Není třeba si tato slova vykládat jinak. I když Spanělky jsou výjimečně ohnivé, jejich manželé jsou toreadoři, a my bychom neradi skončili s kordem v hrudi jako toro.

1. 12. 1996

První adventní neděle na El Hierru i v celém Španělsku se slaví stejně jako doma. Věřící zapálí první adventní svíci. Do Vánoc zbývají 2 modré a jedna červená.

Na lodi svíce nemáme, a tak tu první také trochu "naši", zapálil pan farář na mši v místním kostele. Střízlivou novostavbu zdobí pozdně barokní sochy P. Marie a sv. Josefa. Pod krucifixem ozdobeným vesly vybělenými sluncem a mořem je menza v podobě rybářské loďky. Má jméno "Sv. Jan". Na pobožnosti sedí v prvních řadách děti, za nimi maminky. S obavami pozorují, jak s ratolestmi "čerti šijí". Po vroucích modlitbách přišla chvíle, kdy si věřící podávají ruce. Ta, která nám je s milým úsměvem podala, byla krásná. Husté havraní vlasy, oči jako místní "černé" studánky. Kolem boků měla šaty ozdobené zlatými penízky. Až se dech tajil.

Domingo je svátek a ten se světí. Dnes nepracujeme. Smažíme svá těla na černých plážích a pokukujeme po místních "madonách".

2. 12.

Levanto, silný vítr od Afriky, řval celou noc. V lanoví sviští i ráno. Na ostrovních útesech se odrazí a dopadne na hladinu přístavu, kterou zčeří krátkými vlnami se zpěněnými vrcholky. Blokujeme vrtuli elektrického generátoru lanem. Solární panely nastavujeme směrem ke slunci. Pracují, jak se patří. Za chvíli je loď plná kouře a Honza mění přívodní kabely za silnější. Z Pasáta je opět krasavec. Mahagonové díly se lesknou čerstvým lakem. Skladiště pod lodí (pozor, zde se nekrade) mizí do lodních útrob. S rybáři jsme kamarádi. Pozorují, jak se loď mění, my obdivujeme jejich kapitální úlovky. Dnes kolem poledne Levanto "přibrzdil". Mohli konečně vyplout.

Večer končíme u lahvinky Rosado - růžového vína. Stojí o polovinu méně než Býčí krev - víno španělských králů.

3.12.

Od minulé neděle lezeme do lodě po žebříku nahoru. Dnes je tomu obráceně. Zařídil to šéf ochránců přírody na ostrově a správce jachetního přístavu "Fernandez". Jeho obrovský portálový jeřáb vzal Pasáta do náručí a spustil na hladinu oceánu. Kontrolujeme podpalubí. Je suché. V noci se budeme houpat. Večer přestal fučet vítr. Je bezvětří. Jachtaři tomu říkají "flauta". Dnes si uděláme "dobře". Na lodním stole stojí lahvinka "Sangre de Toro". Je teplo, na pobřeží cvrlikají cikády. Vzpomínáme na rodiny, přátele i na posezení ve znojemském Bristolu. Zde na "Kanárech" pivo cucáme jako koňak. Honza nakrmil "GPS" navigačními údaji o plavbě. Vkládá do paměti přístroje zeměpisnou polohu Kanárských i Kapverdských přístavů. Stačí zmáčknout na správný puntík a zjistíme: Do Znojma to je 2.019 nám. mil, na Martinik 2.585. Pouze o několik stovek mil více.

Než "přeskočíme" oceán, zajedeme si prohlédnout dva nejkrásnější z Kanárských ostrovů Gomeru a Tenerife. Pokud nám Bůh, moře a vítr budou přát.

6. 12.

Chvíle dohadování, kolikátého vlastně je? Správnou odpověď se dozvíme z GPS. Po naskočení čtyř satelitů se na zelené obrazovce objevil údaj 6.12.1996. Vidíte, a my byli přesvědčeni, "že dnes je čtvrtek".

Naše "čtvrtky" mají trochu jiný význam než čtvrtky Zázvorkových a Brodských v populárním filmu "Kdo chce zabít Jessii". My chtěli čtvrtek oslavit vyplutím na moře. Nestalo se. Noc ztratila svůj klid. Vichřice opět pohvizduje v lanoví a je zima "jako v tanku". Prší. Vidíte, co zůstalo z radosti? Asi pro ten "sek" v kalendáři. Vždyť místo čtvrtku je vlastně pátek.

Loď se pohupuje na lanech jako jezdecký kůň. Šijeme, uklízíme, vaříme a chystáme se na ryby. Rybáři chodí zachumlaní do teplého oblečení. Z ranního lovu jsou celí prochladlí. Vrací se "coby dup". Oblékáme kdesi v přídi zastrčené teplé prádlo (odložené jako nepoužitelné) a vydáváme se v klidnějších vodách přístavu na rybářské "safari". S rybařením jsme začínali ve dvanácti letech na Vranovské přehradě. Neúspěšně. Dva krásné bambusáky od tatínka k Vánocům nám zabavil přísný porybný pan Veleba.

Ve zralém věku posloucháme příznivce "Petrova cechu" v hospůdce "U Pechů" nedaleko hráze Vranovské přehrady. Obdivujeme nákladné rybářské nádobíčko a vzpomínáme na rybáře, kteří nosívali do restaurace na hrázi pytle cejnů ulovených na obyčejné bambusáky. Nám naše "lodní" rybářské vybavení věnovala znojemská firma VM Feichtinger, nechybí ani háčky na žraloky. Chodíme po přístavním molu a "prohazujeme" v terénu. Je to zábavné a je to sport. Švihat půl dne čtyřmetrovým prutem dá zabrat. Jako posilující cviky to však bylo výborné. Rybařské štěstí ale nemáme. Bráška položil "švihadlo" vedle sebe. Vlasec drží v ruce. S návnadou "pravých českých knedlíků" slaví úspěchy a prožívá vzrušení rybářského štěstí. Bylo jich pět, napůl sebevrazi. Naskočili na poloprázdný háček. I když úlovky patřily mezi rybí drobotinu, byly to naše první ulovené mořské ryby. Pivo na palubě dostalo správnou teplotu. Je pravda, že v našich zeměpisných šířkách by asi zmrzlo. Nic naplat za pár dnů je i zde druhá adventní neděle a na další pokračování léta si budeme muset několik dnů počkat.

8. 12.

"Ne!" S La Restingou to je k nevydržení. Je stejně jako stará mrzutá ženská okoukaná, ofoukaná, studená jak led. Zvedneme kotvy! První příležitost "k útěku" dostáváme dnes. I když mraky nad ostrovem nevěstí nic dobrého, moře je klidnější. Po 8. hodině odvazujeme loď a honem na oceán. Silný proud a závany větru zpomalují plavbu. Místo 5 uzlů máme s bídou 3, ale plujeme. Před polednem vyvazujeme Pasáta v hlavním přístavu ostrova Puerto de Estaca. Je vstupní branou na El Hierro. Právě sem přijíždí trajekty z ostrovů Gomera a Tenerife.

Odpoledne se věnujeme španělštině. Malá knížečka produkce "Rebo" má velikou výhodu. Fonetický přepis a výborně sestavené fráze. Opakujeme si je i při výrobě "speciálního rybářského nářadí". Na multiplikátor navíjíme výplet z raket. Voblery konstruované na vranovské štiky zesilujeme nerezovým drátem a přidáváme metr ocelového návazce proti překousnutí. (Návazec má být stejně dlouhý jako ulovená ryba). O tom, že ocelové návazce nejsou zbytečností nás přesvědčil ukousnutý háček s nastraženou rybí hlavou z minulé noci. Pro rybí potěr vaříme z dětské krupice, fruťácké picy a Masoxu těstíčko. Jak úlovky dostaneme na palubu? Potřebujeme hák. K jeho výrobě posloužilo veslo a "háček" na žraloky. Čtenář, zejména rybář, se při čtení těchto řádek asi usmívá. Ale ryby zde jsou! Takový "Tarpon" dosahuje váhy až 130 kg. Chytá se na umělé rybky. Znalosti nemáme jen z "Velké encyklopedie rybaření", ale i od rybářů, kteří ze svých lovů vozí ryby, "že by se jeden zbláznil".

Dnes dostáváme krásný dárek. Byl připraven rádiem. Svojí dokonalostí konkuruje GPS. Při zcela náhodném zmáčknutí tlačítka na rozsahu AM 2 – 1233 se ozvalo rádio Svobodná Evropa a příjemný hlas Martina Štěpánka. S dobrým pocitem "radiového kontaktu" s domovem jdeme spát. Loď se měkce kolébá na rejdě přístavu. V ničem nepřipomíná vrzající kotviště La Restingy bičované větry předešlých nocí.

9. 12.

A už se vaří. Chapadla, do poslední chvíle "jako živá", dostávají v hrnci karmínově červenou barvu. Čtenář jistě poznal, že budeme mít chobotnici. Dostali jsme ji na návnadu z včera ulovených ryb, které jsme moudře nesnědli. Nebyly velké, nejdelší dosáhla 25 cm, ale jejich "pachová stopa" byla pro mořskou potvůrku natolik "sexy", že neodolala. Postupů při kuchyňské přípravě je několik. My používáme pro normální lidské zuby snad jeden z nejlepších. Má obrovskou výhodu, chobotnice získá potřebnou měkkost. Ostatní recepty bez naklepání dávají chapadlům tvrdost zahradní hadice. Recept jsme vyzkoušeli v roce 1967 při první plavbě s Pasátem v Jugoslávii Tehdy se stali účastníky "chobotnicové" hostiny herec František Filipovský a jeho dcera Pavlína. Všem chutnalo. Po vykuchání a odříznutí chapadel je třeba končetiny doslova "utlouci". Používáme sekery a prkénka. Maso potřené česnekem a paprikou vaříme v osolené vodě. Po změknutí dusíme na zelenině. Po vzoru "Jaroslavického kapra " přidáváme 1/2 dl červeného vína. "Výsledek" podáváme s bramborovou kaší a zeleninovým salátem "Speciál" z Fruty. Z chobotnice nezbyla ani kůstka (kostěný má pouze zobák). Byla ozdobou jinak propršeného dne, kdy lodní teploměr vytrvale ukazoval "pouhých" 19 °C.

10. 12. La Gomera Kanárské ostrovy Španělsko

Přeplout z El Hierra na ostrov La Gomera do přístavu San Sebastian nebývá pro malou plachetnici jednoduché. Trasa plavby vede proti Kanárskému proudu a proti převládajícím větrům. Včera večer při pojídání chobotnice vůbec netušíme, že další den vystřídáme divokou pustinu za poslední Kolumbův přístav na Kanárských ostrovech.

Vstáváme ráno v 9 hodin. Obloha je zakrytá černými duchnami mračen. Z některých prší. Je "kanársky" chladno. Větrný kornout meteorologické stanice na vlnolamu přístavu polehává. Zkusíme to. Oproti předcházejícím dnům vítr přestal "dunět", nastalo bezvětří. Motor běží jako hodinky a pohání spolu s plachtami loď proti vysokým oceánským vlnám.

V San Sebastianu přistáváme dle plánu v 19:00 hod. La Gomera leží několik desítek námořních mil od Lanzarote, jednoho z nejkrásnějších ostrovů Kanárského mikrokontinentu. Pokud si vystřihnete jednotlivé ostrovy z papíru a sesadíte k sobě zjistíte, že až na malé detaily do sebe pasují. Vulkanická činnost kontinent rozdělila. Nejhůře na to doplatil El Hierro. "Uklouzl" na západ, a proto je nejméně navštěvovaný.

Vrcholky La Gomery jsou skryté v mracích. Koukají jen bílé krabičky vesnických domků. Moře nestačí obyvatele uživit, proto svá sídliště staví tam, kde je dostatek vláhy zajišťující úrodu. Tam nahoře je Národní přírodní park a lesy plné borovic. Je tam "mucho frio" (velká zima). Teploty se od těch jihoevropských příliš neliší.

11. 12.

"Domácí" dny jsou podobné jako vejce vejci. Uteče den, utečou měsíce, utečou roky a život je v háji. Můžeš být úspěšným, spokojeným podnikatelem, muzikantem, prostě vším možným. Za peníze, které vyděláš, si nekoupíš víc než ostatní. Podnikáš. Je to kolotoč k nezastavení. Pokud si neřekneš "dost", uteče ti život mezi prsty jako voda. "Vykročíme jiným směrem", řekli si příslušníci "Mořského národa". Na svých lodích putují od přístavu k přístavu. Poznávají svět, nové přátele. My putujeme také, ale v cenových relacích méně výhodných. Koruna není marka ani dolar. Nikdo z nás neví, co bude zítra. Moře je živel. Poroučet si nedá.

Dnes v noci bylo v přístavu rušno. Silný vítr s deštěm zvedl vysoké vlny. Valily se z nezvyklého směru - do přístavu mezi vlnolamy. Kolem půlnoci nás z rozhoupané lodě vytáhla poplašná siréna německého trojstěžníku "Alexander von Humboldt". Jeho ocelový trup dlouhý 48 metrů těžko snášel nárazy o přístavní hráz. Kapitán raději vyplul na moře. Posádky sportovních lodí prožívají krušné chvíle. Chrání boky před poškozením, zesilují vázací lana. Někteří stojí na přístavním molu a bezmocně pozorují stěžně, kterým hrozí zlomení. Pasát stojí vedle pěkné anglické plachetnice. Posádka se spokojeně usmívá. Přijeli před několika hodinami. Dva dny při plavbě průlivem La Manche drifovali v bouři. "Nepříjemného" kotvení v přístavu si váží. Pasát se drží dobře. Vítr jej odtlačuje od mola a na kývání jsme z La Restingy zvyklí.

Na ráno je hlášena bouře. Spolu s ostatními loděmi se stěhujeme na chráněnou stranu přístavu. Na majitele větších lodí místo nezbylo. Stráví další prohoupanou noc.

"Dzeň dobrý" volá mladá pohledná žena z francouzského katamaranu. "Jsem po mamince Polka". "Můžeme mluvit polsky". Máme radost. Mnohaleté čtení polské literatury nás naučilo nejen námořnickému řemeslu, ale i řeči. Její "zaloga - posádka" je francouzský manžel a dvě děti. Nejmladší je kojencem. Dvoutrupá loď je vybavena jako jesle, včetně vaniček a postýlek. Ratolesti se po přístavu prohánějí v záchranných vestách. Den propršel. Místy připomínal něžný májový deštík, místy obyčejný liják. Na mořské hladině vytvořil tisíce "žabáků". Déšť prý přináší štěstí, snad je přinese i nám.

12. 12.

V přístavu "San Sebastiano" prospal poslední noc před objevitelskou plavbou Kryštof Kolumbus - "Colon". Mají zde Kolumbův dům "Casa Colon". Je tu také kostel, kde se spolu s posádkami lodí Santa Maria, Pinta a Niňa modlil za úspěch plavby. Z tohoto přístavu startují plachetnice na svoji plavbu přes oceán.

Město se stalo největším turistickým centrem ostrova La Gomera. Můžete je navštívit z ostrova Tenerife z přístavu "Los Christianos" ferryboatem za 90 minut, nebo lodí na křídlech - hydrofilem - za 35 minut. Cena lodního lístku (zpátečního) je 3.600 peset, přibližně 900 Kč. Pro přátele cyklistiky je přeprava kol zdarma. Čeká vás vrcholný zážitek. Rovinky zde neexistují, šlapete nahoru, nebo jedete dolů. Převýšení je větší než 1000 metrů. Předpokládáme, že na Kanárské ostrovy se dostanete s cestovní kanceláří "Fischer". Má nejlevnější letenky. Cesta tam a zpět stojí 10.000,- Kč (letí se vždy v sobotu). Nesmíte ale zapomenout vyfouknout duše u kol a složit svá horská kola do speciálního přepravního vaku.

Odpoledne problesklo za zubatými horami slunce. Přestalo pršet. Šlapeme na východní stranu ostrova k majáku nad mořem. Všude je vidět citlivá ruka architekta. Bez obrovských finančních příspěvků EU by se nemohla uplatnit. Začínali z gruntu. Urbanisté naplánovali vše do posledního detailu, nebylo zapomenuto ani na osvětlení mořských útesů. Povedlo se. Byla zachována původní městská jádra. Turistická centra s potřebným vybavením vyrostla v příměstských oblastech.

Po večerním návratu do jachtklubu slyšíme polštinu. Zdravíme: "Ahoj Slovani"! Stáli tam dva Poláci, v rukách láhev vodky a plechovku "nealko". Po přátelském objetí stačila nám všem dohromady jedna sklenička. "Já znám Znojmo i Lechovice. Spávám na farmě u Kroutilíka", říká Jacek, "..a na vepřové koleno chodím k Bazalům..". Když zjistil naše povolání, začal nadšeně vyprávět, jak se stal specialistou na restaurování dřeva. "Já dělal dálkově rychlokurz". Byl v Hamburku bez peněz. Vyučený stolař obešel třicet starožitníků. Představil se jako restaurátor. Zabral teprve třicátý. Dostal k restaurování komodu. Telefonoval každý večer do Polska a ptal se kamaráda co má dělat. Po počátečních problémech dle rad opravdového restaurátora se dílo ke spokojenosti starožitníka podařilo.

Prší. Kamarádi odpluli ferryboatem na Lanzarote. Sedíme v lodi, vytrvalý déšť bubnuje na palubu. Dnes se podařilo vyměnit propan butanové bomby za nové. V dalších dnech nám nehrozí chroupání nevařených těstovin. Na jídelním lístku na zítřejší oběd budou "pravé české bramboráky" a "Cerveza Dorada" - pivo se

siluetou "Pico de Teide" nejvyšší hory Kanárských ostrovů i Španělska.

"Pátej, ty jsi plodnej", mi tuhle ve Znojmě řekla dlouholetá kamarádka. Nemohu za to, že nám slova jdou "sama do pera". Píši za sebe s bráchou, který naše myšlenky doplní a upraví. Jako u správných dvojčat jdou myšlenky stejným směrem. Tato slova mi probleskla hlavou v okamžiku, kdy dostávám pořádný kapanec vody do ucha. Je po spaní. Zapínám světlo a musím vzpomínku i přes pokročilou dobu (je 02.00) zapsat a komentovat. Plodnost se u chlapa s pokročilejším věkem stěhuje z dolních partií těla někam nahoru. S potencí to nemá nic společného. "Perla", honem to zapiš, řekl by bráška, který po překladu zpráv o počasí ze španělštiny již dávno spokojeně pochrupuje. "Zapisuji". Otáčím hlavu k nohám, kde ucho kapky nenajdou. Pootevřeným poklopem je slyšet šumění deště a cvrlikání neúnavných cikád.

13. 12.

"Mamko, ty ses lekla, že si sebou cukla". Příměr fragmentu chlupatého vtípku nám projel hlavou při záhadných "trhavých" pohybech Pasáta. Reagoval na vlny, které neomaleně vnikly do přístavu. Vázací lana, napínáme, povolujeme, přidáváme "springy" (contra lana). Vše marně. Loď si cuká, jak chce, a žádné "uzly" ji neudrží.

Dnes večer jsme to drobet natáhli. Přístav má večírek. Hlavním organizátorem je posádka francouzského katamaranu. Kapitán má narozeniny. Pozvala nás paní "kapitánová". Jako příspěvek ke sváteční večeři vydoloval Honza ze "sféry svého zájmu" - lodní zádě - plechovku "znojemských okurek" (Petr má na starosti příď). S patřičným komentářem předáváme potravinovou specialitu našeho města oslavenci. Okurečky zmizely, jen se po nich zaprášilo. I když zde kotví lodě z celého světa, večírku se zúčastnily pouze francouzské posádky a my. Němci postávali opodál a k zábavě se nepřidali. Asi jim ta "Maginotova linie a Sudety" nedají spát. Následoval tanec. Mužská část francouzských posádek se "ulejvala". My se do kola vrhli. Slavíme úspěch. Hanbu jsme (soudíme dle zájmu tanečnic) našemu národu neudělali. Část kulturního programu zajistily děti. Svůj zpěv doprovázely hrou na kastaněty a bubínek s tamburinou. Nejmladší tanečnici, malé Julii, byly tři roky. Dostala od nás velkou Čokoládu "Oceán". Pijeme pravé francouzské "Bordeaux" roč. 1994 a přikusujeme mořskou sepii v pikantní úpravě.

Povídáme si s mladým Francouzem o Praze, byl tam "na vexlu". Znal Hradčany,

Karlovo náměstí, Malou Stranu a pivovar U Fleků. Česky si dovedl objednat světlé i černé pivo. Bylo to krásné a nebylo toho dost, jako není nikdy dost přátelství a pěkných zážitků. Možná to byl večírek na rozloučenou.

Jak začne foukat pasát - Tradewind, na který všichni čekáme, vyplují lodě do všech jenom trochu "závětrných" koutů světa. Na ostrovy Kapverdské, do Afriky, ale hlavně do Karibského moře. Zatím všichni čekáme na příznivý vítr. Kdy přijde, to ukáží dny příští. Meteorologická situace na Atlantiku zatím naznačuje, že Vánoce oslavíme v pohostinném přístavu San Sebastian na ostrově Gomera v Kanárském souostroví.

19.12.

San Sebastian se chystá na vánoční svátky. V hlavních ulicích namontovali girlandy žárovek s motivy vánočních stromečků a dárků. Výklady se hemží sněhuláky i Mikuláši. Místo sněhu nasypali před portál farního kostela rýži. Je o něco chladněji. Sopka "Pico de Teide" zatím nemá ve své úctyhodné výšce 3.718 metrů bílou čepici. Nevěříme. Nasedáme na trajekt a jedeme na vedlejší ostrov Tenerife.

Loď na křídlech - hydrofil - měníme za autobus. Po více než hodinové cestě přijíždíme do sopečného kráteru. Národní park "Paradon Nacional de Las Canadas" leží ve výšce 2.500 metrů. Projíždíme pásmy mraků. V hustém lese borovic je postavena nejvýše položená vesnice na ostrově "Vilaflor" s kostelem sv. Petra. Kráter připomíná velký Koloradský kaňon s pilíři odvětralých skal. "Pico de Teide" přečnívá kráter o 1218 metrů. Sníh nikde, ale v zimě zde bývají evropské chumelenice, poznáváme to dle fotografií na výstavě ve správní budově parku.

Obloha je modřejší než šmolka. Pod sopkou se válí chuchvalce bílých mraků. Máme čtyři hodiny do odjezdu autobusu. Jdeme na turu po vyznačené stezce ve vnitřním kráteru. Krásný zážitek umocnilo setkání s českými turisty. V tandemu "on a ona" zvěčňovali přírodní krásy fotografickými přístroji. Byli mladí, zamilovaní a "ona" nesla bez reptání po horské stezce těžký kovový stativ.

V 16:00 hodin sjíždíme autobusem do přístavu "Los Christianos“. Vysedáme na "Playa de las Amerikanas", v opravdu "americkém prostředí". S "americkým vkusem" dominuje kongresový palác s nesčetnými figurami "Oscarů", fontánami a vlajkami. Mezi nimi je i naše - česká.

S ošoupanýma nohama přicházíme podél pěkného pobřeží v plné sezóně do přístavu. Cesta na "náš ostrov" Gomeru parníkem Freda Olsena - prý nejbohatšího muže na ostrovech - byla jen dalším příjemným překvapením zážitky doslova nabitého dne.

20. 12.

Dnes zdobíme Pasáta chvojím z pravé borovice kombinované s fousatými větvičkami pinií. Zůstalo i na přátele z Maďarska, kteří několik větviček borovice mezi palmami brali jako vzácný dárek.

Pan farář (jako staří známí se zdravíme adios) nacvičuje v kapli sv. Sebastiana s mladými farníky koledy. Hraje dobře na kytaru a zpívá snad všemi hlasy. V jedné z koled se mu to poněkud vymklo z rukou. U děvčátek zvítězil přirozený temperament nad zbožností a pokorou. Koleda se změnila v disco. Farářovo cvičené ucho změnu odhalilo a děvčata byla přísným pohledem a slovem k naší lítosti z kostela vykázána.

21. 12.

Dnes máme návštěvu - manželé Slívovi z Mnichova. V mládi lezli po skalách, dnes je láká turistika a mezinárodní soutěže vestandardním tanci. Z Československa emigrovali v roce 1968. Paní má příbuzné v Dyji u Znojma, on měl tátu sudetského Němce. Třídní a národnostní škraloup přinutil absolventa VUT k emigraci. Paní se s mladým "Teutonem" seznámila na vysoké škole v Olomouci, kde studovala botaniku a tělocvik. Oba znají dokonale situaci v Německé spolkové republice. Jejich slova o prohlubování česko - německých problémů byla upřímná a varující. Expanze německých průmyslových podniků

do České republiky přináší ztrátu pracovních příležitostí. Tohoto faktu využívají sudetští Němci pro šíření nespokojenosti a zvyšování tlaku na zemské vlády v záležitosti omluvy za vyhnání. "Proboha neomlouvejte se a nedopusťte, aby se k

vám sudeťáci znovu vrátili". U nás doma se tyto problémy nezdají tak horké. Slyšet pravdu bez "redakčních úprav" sdělovacích prostředků bývá prospěšné.

Včera jsme byli na návštěvě, dnes jsme hostiteli. Hřebem večera jsou bramboráky s houbičkami z krkonošských hor. Dvě plotýnky vařiče nestačily. Zeleninové příloze vévodil česnek, (přátelé si stěžovali, že si jej kvůli společenským ohledům doma moc neužijí) a španělské víno "Agulia Amstel". Odpoledne bylo "na chlazení" v místním "supermercadu". Pan Slíva hrál na foukací harmoniku, my zpívali, až se hory zelenaly. Pěkné zpívání, povídání, vzpomínání. Tak lze komentovat večer, na který se jenom tak nezapomíná.

Blíží půlnoc. Nábřeží osvětluje opravdový vánoční stromek, v platanech na Americkém náměstí hvízdají probuzená hejna kosů. Večer se přišli Slívovi rozloučit, zítra ráno letí do Mnichova. Půjčujeme jim lodní budík - pořádný klasický, na péro. Oproti digitálním pískálkům je na stroje našich dědečků spolehnutí. Paní nám předala několik igelitových tašek, prý "co zbylo v lednici". Byl to vánoční nákup provedený zkušenou ženskou rukou.

22. 12.

Celou noc lilo jako z konve. Gomera je napitá jako mořská houba. V noci klesl teploměr na 15 °C. Tak nízká teplota tu ještě nebyla! Po dopoledním poprchávání jdeme na horskou túru do zubatých kopců. Vrcholky připomínají hory z obrázků alpských lidových malířů.Úbočí plná pryšců, opuncií a čertových stromů se začínají zelenat. Mezi kameny s červenavým nádechem vyrůstá svěží tráva.

Sluníčko začíná pálit a z mračen na sousedním ostrově Tenerife vylezla "krásná paní" - sopka Pico de Teide. Má sněhový háv splývající do hlubokých úbočí kráteru. Je krásná, ale nebezpečná. Je stále živá a v případě mohutného výbuchu by mohla vzniknout tsunami, která by smetla nejen města na pobřeží Evropy, ale poničila by i východní pobřeží USA. Snad se ale historie Atlantidy a sopky na ostrově Santorini nebude opakovat. V roce 1755 smetlo zemětřesení a následné tsunami Lisabon, hlavní město Portugalska. Zemské desky jsou neustále v pohybu a předpovídat zemětřesení se vědcům stále příliš nedaří.

Obyvatele Gomery v minulosti živilo především zemědělství. Svahy hor mají terasy stejné jako dyjské údolí v okolí Znojma. Dávní osadníci pěstovali především obilí a víno. Horské mlaty jsou stejné jako na ostrovech Egejského moře. Po kruhovém platu vydlážděném kameny chodil kůň. Po klasech táhl těžkou dřevěnou desku. Vydrolené obilí vyhazovali lidé dřevěnými lopatami do vzduchu. Vítr plevy odvál. Bylo vymláceno.

Centrum sv. Sebastianu je čisté. Po jachetním přístavu jezdí loďka sbírající odpadky. Z ekologických důvodů se zde ani ryby chytat nesmějí. Za pomyslnými městskými hradbami ekologie příliš patrná není. Vše zbytečné od matrací po vraky aut odhodí domorodci "za humna" nebo do údolí vedle silnice. Připomíná to blízké okolí Znojma, kde se silniční příkopy začínají plnit modrými igelitovými pytli a krabicemi s odpadky. Je to "daň" za příliš drahé veřejné skládky, nebo pozůstatky z návštěv blízkých zahraničních "nakupujících turistů".

V Sebastianově městě přibývá hvězd, komet a barevných blikajících žárovek ozdobených chvojím. Před portálem kostela nasypali rýži připomínající sněhové vločky. Sedíme na palubě Pasáta, nohy přikryté péřovým spacím pytlem. Vzpomínáme na vás doma. Na vůni pečeného vánočního cukroví, na kapry zabydlené ve vanách.

23. 12.

Vyčasilo se. Pravý "kanárský den" vylákal na pláže stovky "koupáčů". Mimo zasněženou "Pico de Teide" (vypadá přesně tak, jako na pohlednicích, které posíláme s vánočním blahopřáním do Znojma), počasí vůbec nepřipomíná, že zítra jsou Vánoce. Sluníčko pálí "o sto šest", kopce jsou stále zelenější. Dnes v noci navštívil lodní palubu "dravec", asi kočka, a podělil se s námi o kuřecí stehna naložená v česneku.

Konzervy si šetříme. Různé části kuřecích těl, zejména stehna, se stala naší nejmilejší potravou. Své oblíbenosti dosáhly nejen pro dobrou kvalitu, ale i pro velmi nízkou cenu. V poměru s pivem je to "paráda": 1:1. Jedno pivo za stejný peníz jako jedno stehno.

Dny plné zážitků letí jako voda. Dopoledne pracujeme na lodi. Je neustále co vylepšovat. Po obědě odcházíme za koupáním a sluncem na místní pláž. Odpoledne je na programu "výšlap" do zelených hor. V ničem nepřipomínají "černé nestvůry" - sopek El Hierra.

Večer má na Americkém náměstí program Santa Claus. Rozdává dětem dárky. Vystupují hudební soubory, děti i dospělí zpívají koledy. Ve španělských vánočních písních říkají Ježíškovi něžně "El Niňo". Hudba zní jinak než naše. Písně odrážejí temperament národa, dá se k nim tleskat, tančit, podupávat.

24. 12.

Od včerejšího dne vysílá Rádio Canarias koledy. Některé známe. Poznali jsme Tichou noc i Rolničky.

Hned ráno jdeme na vánoční nákup a voláme do Znojma. Honza vytahuje na stěžeň vlajkoslávu. Tvoří ji písmena a čísla vlajkové abecedy v přesně určeném pořadí. Na lodní zábradlí připevňujeme větvičku z borovice ozdobenou třásněmi nastříhanými z alobalu. Mrňavý stromeček dostal své místo nad skládacím betlémem nad navigačním stolem.

Vánoční vaření má začít brzy ráno. Když chlap neucítí při vstávání vůni rybí polévky, "není to ono". Přípravu slavnostní večeře máme rozdělenou (píšeme o večeři, neboť je zcela samozřejmé, že kvůli "prasátku" celý den nejíme). Honza vyrábí bramborový salát, já řízky a polévku. Kapra nahradila mořská štika. Do vánoční polévky patří zásmažka. Technologický postup máme dávno odkoukaný. Problém nastal v okamžiku, kdy se "dílo" dává do polévky. Zkušené hospodyně se zasmějí nad chlapskou natvrdlostí. Nám pomohla malá zkouška na lžíci. Bylo to jasné, přece za studena! Jinak jíška zhrudkovatí. A takovou neměl rád ani vodník Čochtan pana Wericha, který byl na jíšku odborník jak se patří. "Však mu ji také holky vařívaly, aby nežaloval..." Ta naše jíška by Čochtanovi určitě chutnala. Přidáváme do ní "de gofio" - kukuřičnou mouku s různými druhy semínek. Říká se, že to byl prastarý pokrm kanárských gaučů. Nedivím se, že hospodyňky málokdy uvidí zlaté prasátko. Bez toho ochutnávání to prostě nejde.

U slavnostně prostřeného stolu se pak říká: "Nevím jaké to je, ani jsem to nechutnala". To je jenom přehnaná ženská skromnost, touha po chvále. My mužští to známe. Pak říkáme: "To není jídlo, to je zázrak". A protože rybí řízky dovede připálit jen učiněné nemehlo, bývají slova o zázraku vždy upřímná. Kolem poledne je salát hotový, polévka voní, upražená houska na másle přímo svádí k ochutnání. Ne, ne a ne! Sliny se sbíhají až je mdlo. Raději utíkáme na městskou pláž za mořskou koupelí a troškou bronzu.

Je 18 hodin, doma ve Znojmě o hodinu později. Tam už je po večeři. Všichni sedí pod stromečkem. Vybalují dárky. Dáváme si první dárek k Vánocům: Telefonujeme domů a přednášíme "proslov". Bez mučení se přiznám, že pro naši rozrostlou rodinu jsem si raději základní body předem písemně připravil. Vyšlo na každého, na nikoho nebylo zapomenuto.

Je 19 hodin. Rybová Česká mše vánoční podmalovává vůni pečených řízků. Ohříváme polévku. U prastarého papírového skládacího betlému zapalujeme svíčku. Vánoční večeře uprostřed léta začíná. Z platanového háje se ozývá zpěv kosů. Od pobřeží doléhá cvrlikání cikád. Sv. Sebastian osvětlený úplňkovým měsícem připomíná Betlém, tak jak ho známe z betlémů krkonošských, které vyřezávali za dlouhých zimních večerů naši pradědové. Vlajkoslávy vyvěšené na lodích se sotva třepetají. Je božský klid. Oceán připomíná obrovské benátské zrcadlo s krajkakmi něžných vln u pobřeží a nám je při tom vzpomínání na domov moc dobře.

31. 12. - SILVESTR

Poslední noc ve starém roce propršela. Ráno je obloha zčernalá až hrůza. Dle přírodních zákonů otočila tlaková níže směr větru proti směru hodinových ručiček. Fouká od jihozápadu. "Pasáte, kam jsi se ztratil?" Počasí sledujeme více než politickou situaci doma i ve světě. Nejzaručenější zprávy šíří po přístavu "fousaté rosničky" - němečtí jachtaři. Své lodě mají vybavené dokonalými elektronickými přístroji. Prostřednictvím satelitů dostávají synoptické mapy. Francouzští jachtaři si zprávy nechají potvrdit i dálnopisem z Meteo střediska Telecomu v Toulonu. Spatnou náladu z propršeného rána pozvedla dobrá snídaně a zpěv Marušky Rotrové - jediné ženy na palubě. Je příjemná, milá a lze ji knoflíkem vypnout.

O štěbetavých Francouzkách s hejnem dětí kolem sebe to říci nelze. Pusy se jim celý den nezastaví. Plují se svými "kapitány" na Kapverdské ostrovy. Čekají jako my na dobrý vítr a na balík s učebnicemi pro výuku cestujících školáků.

Kolem poledne se mraky roztrhaly. Vysvitlo sluníčko a vykouzlilo duhu. Mohutný barevný oblouk se opřel o skálu nad kotvištěm plachetnic. Říká se, že prší štěstí, nám ho dnes napršelo nejméně dva centimetry. Město s přístavem se chystá na oslavu Nového roku. Na pláži vyrostly "raketové základny" ohňostrojů, na náměstí obrovitý stan. Ve 23 hodin je ve městě klid. Lidé se baví v soukromí.

"Už je to tady". Zavrčela auta, začaly troubit klaksony, ozývá se smích. Se skleničkami a láhvemi šampaňského se celé město schází na náměstí. Dámy a děvčata ve večerních toaletách, pánové v oblecích. Ležérně jsou oblečeni pouze turisté a jachtaři.

Přesně ve 24 hodin (o hodinu později než v Evropě) exploduje ohňostroj a stovky láhví šampaňského. Lidé se objímají. Kdo má nohy tančí v rytmu temperamentních španělských melodií. Tančí se ve stanu, tančí se na náměstí i v ulicích. Maminky si donesly s sebou svá mimina, děti se pletou muzikantům na jevišti pod nohy. Je to krásné a bezprostřední. Dobře si dovedeme představit roztančené znojemské Masarykovo náměstí na Silvestra. Problém je jediný. Zde máme 15 °C nad nulou, a doma 15 °C pod nulou.

P. S.: Prožili jsme Silvestra. Desetkrát za den leje, desetkrát svítí slunce. Tak to jde dokola. Loď je připravená, počítáme, že do konce týdne vyplujeme.

2. 1. 1997

Dle meteozpráv a dobrozdání místních znalců nás čeká překrásné počasí. Uvidíme. Po celý týden pilně jako včeličky nakupujeme a nosíme na loď zásoby zeleniny, červeného vína, piva, brambor. Nechybí česnek a zelí proti kurdějím. Vínem byly vybaveny i Kolumbovy caravely, každý člen posádky fasoval půl litru vína na den. Není důvodu, proč bychom měli tvořit výjimku.

Včera se Honzovi zdál sen. Z lodní kóje (tak se na lodi říká lůžku) se díval na bílý strop kabiny. Nebyl to špatný nápad. Proč nemít na lodi plné hnědého mahagonu něco bílého? V poledne je strop bílý. Bílá barva opticky zvětšuje, proto silnější dámy nemají tuto barvu v lásce. Naší lodi mírné optické zvětšení jenom prospěje. V přistavuje Pasát jednou z nejhezčích, ale také nejmenších lodí.

Dnes na rozloučenou dostávám od Francouzky pořádnou pusu. Má dlouhé blonďaté vlasy, našpulená ústa a krásný úsměv. Je jí šest let. Jmenuje se Julie. O Silvestru jsem se jí věnoval více než ostatním, a tak k té půlnoční puse přidala na rozloučenou další. Zítra vyplouvá se svými rodiči na Kapverdské ostrovy. Dodávám, že při líbání se nespletla a spolehlivě poznala "toho pravého".

Včera večer po posledních nákupech jdeme do kostela na pobožnost. Stropy chrámových lodí mají tvar obrácených lodních trupů. V chrámu se modlil i slavný Kryštof Kolumbus před vyplutím na svoji objevitelskou cestu.