4.062 n.m. 11.3. - 9.5.1995 22.11. - 1.3.1996

3.1. Na Kapverdské ostrovy

V den vyplutí na oceán vstáváme kolem osmé hodiny. Poslední teplá sprcha, poslední nákup čerstvého chleba. Přišly se rozloučit posádky francouzských jachet i s malou Julií. Vyplouvají nakonec až zítra. Přístav houká a troubí. Vyplouváme s bojovými poskoky. Někteří čtenáři je znají z filmu o závodním jachtingu "Vítr".

Obloha jako vymetená, vítr severozápadní, mrtvé vlny o výšce dva metry. V průlivu mezi ostrovy Gomera a El Hierro se vítr změnil na severovýchodní. Že by pasát hned první den? Vlny pomotané ostrovy házejí lodí více, než je příjemné. El Hierro - "Magnetický ostrov" vidíme celou noc. V chladném průzračném vzduchu mrkají na rozloučenou světélka vesnice v přístavu La Restinga.

4. 1.

Ráno nás probouzí pískání delfínů hrajících si před lodní přídí. V noci se vlny srovnaly do pravidelných řádků. Loď není tak rozhoupaná. Zázrak se nekonal. Rodící se "pasát" opět vystřídal proměnlivý vítr.

Plujeme s větrem z pravoboku a těšíme se ze sluníčka. Bude hřát čím dál víc. Třetí člen posádky - automatický kormidelník je vypnutý, má volno po noční službě. Snížil napětí akumulátorů. Dobíjecí zařízení je umístěné na zádi lodi. Skládá se z větrného generátoru a slunečních kolektorů.

Obláčky se vyrovnaly jako beránci do pravidelných řádků. Oteplilo se. Oproti "Kanárům" je zde o 5 °C tepleji. Je to příjemné. Každý stupínek navíc potěší.

PONDĚLÍ 6. 1. 1997

Večer jako stvořený pro psaní. Spisujeme. Dnes plujeme přesně uprostřed mezi Kanárskými a Kapverdskými ostrovy - "navigační bod č.l". Je tu pomocný - pomyslný bod ve středu proudění pasátních větrů. V této oblastí se má vítr otáčet na západ.

Oceán, tolik sužovaný odpadky z civilizace – pobřeží Afriky vzdáleného asi 200 námořních mil - se nezdá mrtvý. Kolem poledne míjíme dva páry mořských želv spících na hladině. Mají namířeno na Kapverdské ostrovy. Plavat moc nemusí. Mimo spaní se věnují laškování a lovu ryb. Přibližně za šestnáct dní je k cíli donese chladný Kanárský proud.

Je bezvětří a teplo. Po palubě chodíme nazí a naše zadky bílé jako vápno konečně dostávají bronzovou barvu. Ve Španělsku se naháčům nedaří, policajti jsou přísní, "adamité" pronásledovaní. Plujeme si po stříbrné hladině. V poledne to kolem lodě voní jako doma před nedělním obědem.

Máme návštěvu. Delfíni vyvádějí jako neposední kluci. Jsou půvabní, téměř jako karnevalová děvčata v lodním kalendáři, který jsme si pořídili v San Sebastianu. Na jednom z jeho listů je i figura historického bojovníka, rohatého Germána. Španělé ve snaze zavděčit se německým turistům, dělají hlouposti. Ženský personál nejlepšího hotelu v San Sebastianu oblékli "narvali" do dirndlů (německý kroj).

Večer na lodi voní předvařený zítřejší oběd. Fazolky na paprice. Nejde o žádnou konzervu. Vaříme je přesně tak, jako naše maminka na chalupě v Popicích.

 7. 1.

Noc trávíme v "bílém" (bílé je na kójích jen prostěradlo). Po několika dnech se konečně v očekávání noci převlékáme z "prosoleného" do čistého. Do dneška jsme byli stále "v plné polní" včetně záchranných opasků.

Dochází čerstvý francouzský chléb z gomerského pekařství. Ve Španělsku mu říkají "pan". Sláva, třikrát sláva.

Odpoledne začal foukat dlouho očekávaný pasát, Angličané mu říkají tradewind. Polehoučku přibýval na síle. Začal si to s námi rozdávat 180 NM od Kanárských ostrovů. Vratiplachta je zabalena do perseniku (chrání plachtu před deštěm a ultrafialovým zářením). Příďový trojúhelník vyplnily pasátové kosatky - stěhovky. Na tento geniální jachtařský vynález přišel v roce 1933 malíř moře, Francouz Marin Marie. "Dvojčata" loď nejen pohánějí, ale i řídí. Před spaním si opakujeme modlitbu Kryštofa Kolumba: "Dej nám, Bože, pokojnou noc, dobrou plavbu a šťastnou cestu".

9. 1.

Večer mezi stěhovkami zapadá slunce. 50 NM od navigačního bodu č.l stočil vítr příď lodě k západu. Plujeme rychlostí 5 uzlů. Vynález malíře moře nám dává pohodu a možnost spánku. Služba kontroluje každé dvě hodiny správný kurz.

Jak samoříditelné stěhovky pracují? Plachty jsou připevněny na přední dvojité výstuze stěžně (říká se jim stěhy - proto stěhovky). Pomocí dlouhých spinakrových pňů jsou vysunuty před příď. Pokud loď vybočí ze směru, jedna stěhovka vyvlaje a druhá opět otočí loď po větru. Aby to fungovalo, odlehčujeme příď lodě. Odměna? Tři dny a tři noci nemusíme sáhnout na kormidelní páku. Loď pluje krásně sama na západ.

10. 1.

Do lodního deníku připisujeme za včerejšek 105 a za dnešek 120 NM. Je to nejen díky dobrému větru, ale i díky severnímu rovníkovému proudu. Každý den nám dává "k dobru" 24 - 30 NM.

V noci se rozfoukalo. Loď jede jako drak. Petr se z kóje stěhuje na podlahu. Jeho váha přenesená do těžiště lodě snížila boční náklony. Plavba je příjemnější. K ránu vítr "přibrzdil". Probouzíme se do normálního slunečného dne.

11. 1.

Civilizační návyky si člověk přináší i na moře. Musí se mýt, holit, dělat "to". Vaří, baví se a pracuje. Jak to všechno u nás funguje?

Ranní hygiena:

Holení a mytí každé ráno. Rozdíl je pouze v množství spotřebované vody. Mořská voda bez omezení, sladká čtvrt litru na dvě osoby. Zde se nesprchuje, nekoupe ve vaně. Otíráme se žínkou. Tolik vody co doma spotřebujeme na jedno vykoupání, zde nevypijeme ani za měsíc.

Jak se dělá "to"?

Za Kolumba, i dlouho před ním a po něm, muselo námořníkům stačit prkénko na přídi s otvorem uprostřed. Latrína sloužila každému stejně od plavčíka po admirála. My máme kbelík a zatím nepoužité chemické WC v lodní přídi.

Vaření:

Na vlnách je to úkol pro žongléra. Propan butanový vařič je umístěn v kyvném závěsu. Díky gravitaci se nehýbá. Vše ostatní poletuje. Pokud stačí jedna plotýnka, je druhou možno použít jako kyvné - odkládací místo. Pomůže jedna utěrka - klouzající nádobí přidrží. Každá sklenička, hrnek nebo talíř má své místo. Pak je vaření klidné, tiché a kuchař zůstane nezraněn.

Odpolední zaměstnání:

Po malém odpočinku (kormidluje automat) pokračuje údržba lodě, trimování plachet. Pak čtení, zdokonalování v angličtině.

Večery:

Dojíme co zbylo od oběda. Posezení na palubě spojené s kouřením dýmky a se zpíváním. Písničky doprovází Petr hrou na foukací harmoniku, na kterou se naučil drobet hrát na Gomeře. Kytara zůstala u kamarádů v Praze. Při ostré zkoušce, kolik zavazadel vlastně uneseme, "neobstála".

Venku se setmělo. Loď řízená stěhovkami spokojeně pluje. Další život posádky se odehrává v lodní kajutě. Nad navigačním stolem stojí betlém. Je příjemné teplo. Sedíme na podlaze proti sobě a povídáme si. Nutno podotknout, že nechybí ani dobrý chmelový nápoj. Pokud budeme ukáznění, vydrží na druhou stranu Atlantiku.

Ve 24:00 zapíná Honza GPS. Zakresluje do mapy novou polohu lodě. Pasátní vítr ztratil sílu. Kymácíme se na dlouhých mrtvých vlnách. Stojíme. Třpytka, kterou táhneme za lodí z Gomery, visí kolmo podél lodních boků. Bezvětří využíváme k opravě logu, přístroje k měření rychlosti a upluté vzdálenosti. Vrtulka čidla umístěná vně trupu obrostla řasami. Budeme mít pro kontrolu další potřebné údaje o upluté vzdálenosti. Údaj rychlosti dodá i satelitní navigační přístroj GPS.

Odpoledne plujeme ve slabém větru se spinakrem. Krásnou barevnou plachtu nám věnoval Golden World Club. Věříme, že klubová karta nám "na druhé straně" pomůže zajistit při nákupech finanční úlevy.

Dnes "normu" 100 mil za 24 hodin nesplníme, ale i tak máme radost. Kontrolní měření ukázalo, že na Barbados zbývá 1.997 mil. "Pane Bože, dej nám, prosím, trochu více příznivého větru". "Já přijdu, já přijdu..." ozývá se z lanoví. Ve chvílích čekání přemýšlíme, čím nahradit splihlou vlajku ukazující směr větru. V konkursu magnetofonových pásek to vyhrála skupina "Depeche Mode". Měla smůlu, nahradila úspěšně vějičku. Doplatila na zabloudění do lodní fonotéky.

12. 1.

Je "jachtařská" neděle. Loď uhání proti západnímu větru po širém moři s modrou oblohou. Vše je příjemné, pouze kurz plavby nevede tam, kam potřebujeme - na západ. Větru do 6 m/sec. říkají bratři Poláci "lagodný" (lahodný). Loď pluje v mírném náklonu. Hladce projíždí vlnkami na obřích vlnách, které se valí od severovýchodu. Kolosy jsou vysoké 3-4 metry. Moře připomíná spíše "vlnitou krajinu". Co tito chlapáci dokážou pozná pevnina. Linie kurzu udávaná větrem se stočila k jihu - ke Kapverdským ostrovům. Nu což, pojedeme se podívat na Kapverdy.

14. 1.

Po devíti dnech plavby přistáváme na ostrově San Antao. Ostrov sv. Antonína je druhým největším ostrovem Kapverdského souostroví, od roku 1975 samostatné Kapverdské republiky. Kotvíme na jeho severozápadní straně pod sopkou Monte Frigo. V zátoce chráněné proti severozápadnímu větru je stejnojmenná rybářská osada. Spojení s ostatním světem má pouze mořskou cestou. Je živoucím skanzenem černých obyvatel. Jeho výběžek s majákem "Mar Grande" je prvním kouskem země, který vidíme po jedenácti denní plavbě z Gomery. Oceánské vlny kolébají zakotvenou lodí, narazí na břeh, zašumí a vrátí se.

Děti zde mají jako smetí. Na hřišti - plácku s vysbíraným kamením - hrají s hadrovým míčem fotbal. Jejich křik přerušuje mořský příboj. Po obědě nafukujeme "Bombarda" gumový člun a plujeme k pobřeží. S přistáním nám pomáhá hejno dětí. Malým nahatým černouškům rozdáváme bonbóny. Je nám líto smutných očí těch, na které se nedostalo. Po vesnici si nás vedou za ruce.

Etnografové by žasli. Kukuřičnou mouku tlučou ženy v nádobách z kamene, zrno drtí pomocí oblázků. Špínu z prádla vytloukají dřevěnými lopatkami. Muži živí sebe i početné rodiny především rybolovem. Není zde elektřina, obchod ani hospoda. Komunita je zcela závislá na domácí produkci. Lidé jsou ochotní, příjemní. Vůbec nám nepřipadlo, že by zde scházely vymoženosti civilizace.

15. 1. San Vincento, Mindelo, Kapverdské ostrovy

Měsíc dorůstá "na ležato", při rozednění připomíná japonský "sampan" malovaný něžným škrobovým akvarelem. Po přistání na ostrově San Vincento v přístavu Porto Grande u města Mindelo je vysoko na obloze. Na rejdě kotví francouzští přátelé s malou Julií. Na večírku přišla s bolístkou za mnou. Vklouzla do mé náruče. Její maminka přiznala, že mi říkají "Docteur Kiss".

16.1.

Včera jsme poslali do Znojma pokračování lodního deníku. Ochotná černá úřednice na poště v Mindelu přebírá zásilku i po pracovní době. Že jí dělalo

potíž poznat zem určení - Česká republika místo Československo - nás neudivilo.

Za nákupy čerstvé zeleniny utrácíme posledním Escudos. Lodní špižírna je doplněna o zásoby brambor, zelených rajských jablíček (zčervenají po cestě), papriky, cibule a banánů. Postupem času se z nás stávají zdatní nákupčí. Smlouváme, přebíráme zboží, koulíme očima stejně jako černí prodavači. Odcházíme, pak se zase vracíme. Trhovci mají radost. Čechům je prý radost prodávat.

Ceny potravin jsou na ostrovech Zeleného mysu dva až třikrát vyšší než ve Španělsku. Levné jsou základní druhy potravin určené pro místní obyvatelstvo. Africké suchary, Planta místo másla a olej. Astronomickou cenu mají i obyčejné kolíčky na prádlo. Samostatnost se prostým lidem nevyplácí. Bohatí bohatnou, chudí chudnou. Státní úředníci vyžadují za každý úkon úplatek. Vyzáblé děti v otrhaném oblečení nastavují ruce a prosí o peníze.

Posádky kotvících lodí jsou pro ně návštěvníky z jiného světa. Štíhlé černé ženy si splétají vlasy do stovek copánků, výjimkou nejsou ani copatí Kapverďané.

Když ostrovy navštívil Charles Robert Darwin, našel ve vnitrozemí husté lesy a bohatou květenu. Dnes je zde zeleně málo. Neprší. Voda je vzácná a drahá. Lodní zásoby drahocenné tekutiny doplňujeme jen díky úplatku strážci přístavních kohoutků.

Jachtaři kotvící na rejdě mindelského přístavu vytvořili malou kolonii. Všichni se znají, navštěvují a jeden druhému předávají zkušenosti jak vyzrát na přístavní úředníky. "Se svojí troškou do mlýna" přicházíme i my. Máme výhodu. Jeden z mnoha černých policajtů přišel na to, že je stejně starý jako dvě bílá dvojčata z

české jachty. Otevřel své srdce a žádal pouze kartón amerických cigaret. Pak slevil na dvě krabičky a pivo v plechovce. Jednání pro nás úspěšné skončilo u krabičky cigaret a třetinky španělského piva.

17. 1.

Vedle Pasátu kotví pěkná švýcarská jachta "Arthur". Připlula v noci, posádka spí. K večeru při jízdě gumovým člunem k přístavnímu molu jdeme na kus řeči a předáváme své zkušenosti z pobřeží. Večer jsme pozvaní na návštěvu. "Arthur" pluje do Ria na karneval. Jeden z posádky to vzdal a vrací se z Mindela letadlem domů. Nevydržel plavbu. Zůstává majitel lodě a jeho synovec. Arthur je milovanou lodí. Jeho majitel a kapitán jí postavil vedle své vily nedaleko Ženevského jezera bazén.

18. 1.

Dnes nám Švýcaři návštěvu oplácejí. V pohoštění opět bodují bramboráky a dobré červené kapverdské víno. Za večer zmizela polovina zásob určených pro

transoceánskou plavbu. Došlo i na písničky. Prim hrály naše lidovky, které Petr doprovázel na foukací harmoniku. Pak že jsou Švýcaři "suchaři". Zpívali, až se vyprahlé hory v Mindelu zelenaly.

19. 1. Na oceán

Beznadějná noční "flauta" - bezvětří - se změnila v příjemný východní vítr. Lodě se přestaly točit na kotvách a nastavily vlnkám přídě.

Francouzská jachta s malou Julií vyplula k rybářské vesnici pod Monte Frigo. My čekáme na čerstvý chléb. Na palubě Arthura jej peče kapitán. Na včerejším večírku se mu líbilo. Bez chleba nesmíme odplout.

V devět hodin dostáváme teplý bochník. Máváme na rozloučenou, vyplouváme na Atlantik. Mezi ostrovy v průlivu přibral vítr na síle. Vlny dostaly bílé čepice. Večer zmizely ostrovy z dohledu, vlny se zaoblily. Kolem nás je jen oceán.

22. 1.

Počasí se kazí. Je střídavě slunečno, chvílemi nás zkropí "májový" deštík. Severovýchodní pasát žene loď od cíle plavby drobet bokem. Pokud chceme plout se samoříditelnými kosatkami, musíme sledovat vítr. Snad se umoudří a otočí k západu.

V úterý má pasát sílu slušné vichřice. S bouřkovou kosatkou plujeme rychlostí šest uzlů. Rychlá plavba ve vysokých strmých vlnách je vzrušující. Denní režim se proměnil ve službu u kormidla a spánek. Na srandičky a večerní pohodu moc času nezbylo. Každou černou noc vnímáme okolní oceán jako krajinu. Tušíme kopce, údolí... Čím dále plujeme od ostrovů, tím jsou představy konkrétnější. "Tušení země" je příjemné. Nevnímáme tisíce mil dělících nás od pevniny.

23.1.

Po půlnoci se vítr umoudřil. Z mraků se vykutálel měsíc a změnil oceán v tekuté stříbro. Z vln před přídí vystřelují létající ryby. Jako vlaštovky klouzají elegantně v hejnech mezi vrcholky vln. Tak jak elegantně plachtí, tak po ztrátě potřebné rychlosti sebou bez půvabu plácnou do vody a zmizí pod hladinou. Ráno je nalézáme na palubě vybledlé, leklé, bez nádherných modravých barev, které se spíše hodí k brazilským motýlům než k obyvatelům mokrého světa. Předáváme kormidlo automatu. V polospánku vnímáme jen nárazy vysokých vln kopcovitého moře.

24. 1.

Vyspaní a odpočatí se probouzíme do namodralého dne. Mezi vlnami kolem lodě poletuje mořská vlaštovka. Přiletěla včera a drží se naší "malé letadlové lodi" jako klíště. Nad svým budoucím úlovkem se dokáže zastavit jako kolibřík. Uloví rybku a zmizí. Dovede zaútočit i v letu. Pak na několik vteřin zmizí pod vodou. Na nožkách má plovací blány. Pro život na oceáně je dobře vybavena. Dostala vše potřebné k životu i spánek na vlnách. Mořští ptáci prý létají stovky námořních mil od pobřeží. My je vidíme po celou dobu plavby. Za doby Kryštofa Kolumba říkali námořníkům, kteří zahlédli ptáka "lháři", fasovali půl litru vína navíc.

Dnes jsme v jednom z kanistrů našli zelenou vodu. Přeléváme ji do menších nádob. Po převaření bude dobrá. Zbývajících 140 litrů životodárné tekutiny je v pořádku. Při denní spotřebě dva a půl litru na osobu snad vydrží. Při vaření oběda došlo ke smutné události. Zapnutý automatický kormidelník pískal, kdy chtěl, a vůbec nevedl loď po nastaveném kurzu. Ztrácíme těžko nahraditelného člena posádky. Od dnešního dne je konec pokojnému spaní a radostnému vstávání. Kosatky při silném větru kormidelníka nenahradí.

25. 1.

Od čtvrtka plujeme tak jak jsme si cestu přes Atlantik představovali. K cíli nás nese severní rovníkový proud a pasát o rozumné síle. Obloha je pokryta vzorovými obláčky. Z některých sem tam zaprší. Teplota vody i vzduchuje stejná 20 – 22 °C.

Vrátilo se rybářské štěstí, udice připevněné na zádi začaly pracovat. V poledne si připisujme na konto třetí dorádu. Bude z nich pořádný kopec zlatavých řízků.

Východní vítr spolu s "dvojčaty" - stěhovkami posunuje loď k cíli. Pro samoříditelnost lodě se toho musí moc udělat. Přemístit vhodným způsobem zátěž a nastavit úhel předních plachet. Pokud se to podaří, nastane "pohádka", několik nocí se vyspíme a kormidla se nemusíme ani dotknout. Život na palubě se dostal do normálních kolejí. Vaříme, uklízíme. Honza nejraději pucuje neustále začouzené nerezové hrnce. Petr čistí podpalubí. Má na to štětec a dělá to stejně svědomitě, jako restauroval kamenné prvky na kapli sv. Václava ve Znojmě. Ani si nedokážete představit, jak dovede činorodým lidem chybět práce.

Třikrát za den máme mořskou koupel. Do vody skáče za plavby uprostřed Atlantiku pouze sebevrah. Koupel spočívá v polití pořádným vědrem mořské vody. Do spacích pytlů jdeme večer "nasoleni". Proč ale přicházet o jeden z požitků oceánu?

Je 20 °C, slunce je třicet stupňů nad obzorem. Doma ve Znojmě je dávno tma. Ulicemi města se prohání severák a u starobylých portálů vytváří sněhové závěje. Ve Znojmě je to v lednu jako na horách. To jsme se dozvěděli během telefonického hovoru v kapverdském Mindelu. Dnes to asi nebude o nic lepší. Zima má v posledních létech pěkně ostré zoubky.

Řízků jsme přejedeni. Solené ryby sušíme. Kusy masa visí pěkně na zábradlí připevněné kolíčky na prádlo. V Mindelu jsme sušené ryby ani neochutnali. Odpudila nás hejna much a domácí havěť pobíhající volně na "sušící" valounkové pláži.

Večer měl Honza návštěvu rodu ženského. Létající ryba mu vklouzla přímo do postele. Za trest byla usmažena.

26. 1.

Dochází čerstvý chléb. "Je to boží dar", tomu nás učila babička Fialová ve Dvoře Králové n./Labem. Děda Fialů dodal: "Kluci, vy se máte dobře. Poslechněte si lvy v ZOO, ti v noci řvou hladem". Děda byl šetřidlo. Hodinář, soukromník. Přežil i padesátá léta. Pevně držel rodinnou kasu. Sám chodil i nakupovat. Naše rodiny svorně tvrdí, že jsme po něm. Ale copak to jde - svěřit kasu ženské?

Dědu Oswalda vyvedlo z míry i to, když někdo chléb položil na zamoučená záda místo na bříško. Každý národ má svůj chléb a svůj po staletí pěstovaný vztah k božímu daru. Rusové téměř neznají jídelní nůž. Masa bylo málo, nebylo co krájet. V jedné ruce vždy drželi krajíc chleba. Známe to ze studií v Hořicích. Chleba byl nezbytným doplňkem každého jídla. Náš tmavý chléb, jak to pekla teta Anči z Vyškova, znají jen po Maďarsko. Francouzský chléb vydržel až na Kapverdy. Tady došel. Přestali jsme se těšit na snídaně. Na jídelníčku bude sušený chléb z Gomery. Na Gomeře pečou francouzské bagetky v malých elektrických píckách přímo v obchodě. Kapverdský ostrovní chléb zplesnivěl, mazance se časem scvrkly do velikosti dalamánků. Pán Bůh zaplať, došly. Z posledního uděláme zítra topinky.

27. 1.

Trasa plavby zakreslená dle údajů GPS do mapy středního Atlantiku se začíná rovnat. Je dokonce, jako když střelí. Náš tatínek schovaný v nebíčku za mráčky by to komentoval slovy: "Kluci, konečně vám to pluje rovně, vždyť to vypadalo, jako když bejk čůrá". Doma by to řekl jinak, ale v nebi nebo v očistci se sprostě nemluví. Ta klikatá linka na mapě nebyla naší zásluhou. Za nás kormidloval vítr a ten byl všelijaký.

Dnes se dostal pasát do ráže, fouká téměř přesně podle regulí z východu na západ. Jsme v rychlíku, ze kterého nelze vysednout. Po celý týden nám přeje rybářské štěstí. Po snídani připravíme brambory na vaření a čekáme co ulovíme k obědu. Bere doráda za dorádou. Vždy dopoledne ve stříbrném slunečním pruhu za zádí.

28. 1.

S rybami jako když utne. V čistém severním rovníkovém proudu bez planktonu se těm malým ani větším moc nedaří. Nemůže být každý den posvícení. Úlovky z minulých dnů, ale stály za to. Dorády měly výborné maso, lístkové, jako candát. Zlatavá ryba s tmavými tečkami dorůstá váhy i 40 kg. Chytáme je na silonový výplet do tenisových raket s ocelovým návazcem. Jako návnada slouží umělá rybka s troj hákem, nebo nastříhaný kornout.

30. 1.

V noci jsme probuzeni třepetáním plachet. Zesílil vítr. Výměna příďových plachet ve vysokých vlnách není snadná. Stěhovky vystřídala bouřková kosatka připevněná na rolovacím zařízení. K jejímu rozvinutí stačí několik pohybů v kokpitu lodě chráněném proti vlnám.

K ránu vítr polevil. Příďové plachty jdou nahoru. Plavba je příjemná a rychlá.

1.2.

K Martiniku nám zbývá 844 NM. Vítr stále sílí. Po rozbouřeném oceánu plujeme s malou bouřkovou kosatku. I ta je příliš velká. Zmenšujeme její plochu refovacími lanky. Dosahujeme rychlosti 3,5 uzlů.

V noci vítr zesílil, plujeme bez plachet. Rychlost tří uzlů umožňuje loď ovládat a udržet požadovaný směr plavby. Bouřlivá plavba trvá do středy, linie kursu zakreslená v mapě je opět klikatá.

4. 2.

Plujeme pod nejmenšími zelenými stěhovkami. Šil je Jarda Dřevo z Brna spolu s plachtami Horizontu a Albatrosu, které v roce 1967 jako první československé plachetnice přepluly oceán. Červená nádhera velkých kosatek mizí v podpalubí. Zelené vybavujeme refovacími lany. Během několika minut nám umožní zmenšit jejich plochu na 2 m2. Ovládací lanka vedou k příďovému poklopu. Obsluha nemusí na palubu, a tak je ovládání plachet bezpečné.

Podél lodě neplují ryby, ale obři. V jejich hubách mizí naše návnady i s ocelovými návazci. Zmizela i červená signální trubka připevněná na konci udice. Oceánem popluje ryba s troubící udicí.

6. 2.

Vidíme poziční světla velké nákladní lodě. První po sedmnácti dnech od vyplutí z Mindela. Oceán je v těchto zeměpisných šířkách téměř pustý. V případě havárie musí posádky plachetnic spoléhat pouze na sebe. Kdo by je jel zachraňovat doprostřed Atlantiku?

Zvykáme si na bouřlivou plavbu. Jsme opatrní, hlídáme jeden druhého. Jsme spojeni lanem i ve spánku. Pěkné večerní posezení při sklence vína nepřichází v úvahu. Z celé zábavy zůstal jen zpěv doprovázený foukací harmonikou a poslech pásků z lodní fonotéky.

7. 2.

Necítíme se osamoceni, odkázáni sami na sebe. Prožíváme několik životů, jeden v noci ve snech a vzpomínkách, druhý ve dne v podobě tvrdé skutečnosti. Při nočních službách u kormidla slyšíme hlasy. Tušíme mezi námi třetího. Nedovedeme ho definovat, ale je zde. Snad je to část duše stavitele lodě, část někoho blízkého, který pomáhá v těžkých chvílích plavby.

Plujeme bez plachet. Po stále tvrdším oceánu pohání Pasáta jen tlak větru do takeláže. Na tvrdé moře si zvyknete. Vítr se jednou utiší a odežene stáda vysokých vln. Nikdy si ale nezvyknete na zamračenou noční oblohu bez hvězd a měsíce. Pak je posádce těžko. Hvězdy slouží kormidelníkovi nejen pro radost, ale i k dodržování správného kurzu lodě. Při noční plavbě pod duchnami černých mraků bolí od dívání se na kompas oči i hlava.

8. 2.

V noci třikrát pršelo, třikrát zesílil vítr.. Mraky se spojily s mořem. Připomínaly obrovské příšery ženoucí se na naši malou loď. Plujeme pod holými stěžni. Ve 2.00 hod uviděl Honza na obzoru poziční světla dvou plachetnic. Snad francouzští přátelé. Na přiblížení odpověděli změnou kursu.

K večeru vyrostly vlny do výše sedmi metrů. Vrcholky dostaly nebezpečné bílé čepice, hrozilo nebezpečí skluzu lodě po strmých úbočích. Šlo o život.

Na dlouhých lanech vyhazujme do moře kanistry naplněné vodou. Brzdí rychlost lodě a pomáhají plout přesně po větru. Vybočení z kursu je nebezpečné. Pohled na rozbouřené moře s vysokými vlnami připomíná obrovité peřeje. Tyto okamžiky patří k nejtěžším chvílím plavby.

9. 2.

Jsme na doraz. Honza po probdělé noci spí, Petr sedí v polospánku u kormidla. Loď bezhlučně klouže po vlnách jako "Bludný Holanďan". Směšné kapesníky plachet dávají Pasátu stále solidní rychlost. Ráno vítr zeslábl, vlny dostaly rozumnou velikost. Po zážitcích včerejšího večera a po bouřlivé noci přišla úleva s trochou radosti nad překonaným nebezpečím. V poledne ukázal palubní log o deset námořních mil více než satelit. V polospánku se dostala loď na kurz "Bludného Holanďana". Na Martinik zbývá 100 NM.

11.2.

V noci bylo ouzko. Vítr polevil, vysoké moře zůstalo. Loď pluje pod malou ručně ušitou kosatkou. Oceán vydává hrůzné zvuky raketové a dělostřelecké střelnice. Praská, syčí, hučí. Rány zpěněných vrcholků do trupu Pasáta připomínají rány beranidel do dřevěných pilotů. Celou plavbu jsme kabinu udrželi téměř bez kapky vody. Dnes v noci ne. Spací pytle jsou promočeny, na podlaze šplouchá v náklonech voda.Nejlepší nakonec. V tvrdosti i v radosti.

Po 24 dnech plavby musí být někde před námi Martinik. Vítr polevil, vlny se zaoblily a ztratily bílé vrcholky. Rádio Martinik mezi temperamentními černošskými melodiemi upozorňuje na vysoké oceánské vlny. Svítí slunce. Honzovi u kormidla září oči, loď klouže po úbočích dlouhých vln jako pták. Nepluje. Tančí!

Z vrcholku vlny před námi vyrazil člun. Dva muži posádky, jeden na přídi, jeden u silných přívěsných motorů. Rybáři - lovci žraloků z Martiniku? Chvíle váhání. Pokud GPS ukazuje správně, budou opravdu z Martiniku. Ostrov se vynořil přímo před námi. Zrodil se stejně jako Venuše z mraků, z vln a z mořské pěny. Největší okamžik našeho života. Našli jsme jehlu v kupce sena. Přepluli jsme Atlantický oceán. Dokázali jsme, že to dokážeme!

12.2. Sv. Anna Martinik Francouzská Amerika

Je tomu jen několik hodin, co nám kolem uší fičely větry Atlantiku a zalévala nás vodní tříšť. Neměli jsme čas myslet na to, co bude zítra. Neměli jsme čas na strach ani na tíseň. Po 24 dnech plavby z Mindela na Martinik zůstalo za zádí lodě 2.144 nám. mil transoceánské plavby. Ujišťujeme vás, že ve skutečnosti byly radosti i starosti daleko intenzivnější a opravdovější, než se dá napsat.

Nostalgie po úspěšné plavbě dokáže smýt tvrdou realitu bezprostředních zážitků. Vzpomínáme jen na to krásné, ostatní jak říkají dunajští lodníci, "padlo do mora".

Většina "mořských spisovatelů" píše o transatlantických plavbách jen to nejlepší. Měli štěstí, nebo jim čas pročistil mozek. Mezi naše vzory patřil jugoslávský spisovatel Jožo Chorvát. V knize "Na Bessy kolem světa" popsal svoji plavbu chlapsky a opravdově. I s tísněmi a pochybnostmi, které ho provázely...

Nám se drobet pobláznilo počasí. Plavba s Pasátem II byla chlapská. Museli jsme využít svých celoživotních zkušeností. Oceán nezná pardon.

12.2.

Martinik objevili Spanělé. Ostrovům dávali jména obvykle dle světců, kteří měli svátek v den, kdy ostrov objevili. Při honbě za zlatem, která zemi vůbec štěstí nepřinesla. Říkalo se , že Španělsko požírá Nový svět a Nizozemí tloustne „Poklady dovezené po strastiplné cestě galeon do Evropy přispívaly k růstu životních nákladů. Co nebylo rozkradeno inspektory Casy / námořní úřad / se rozesílalo výměnou za zboží do celé Evropy ... Původní obyvatelstvo bylo téměř vyvražděno a Černí otroci spasili tento svět.

Diví se, všichni se diví. S tak malou lodí přeplout Atlantik? A letos v únoru, když řádily větry? Popravdě řečeno, co nám zbývalo? Z rozjetého pasátního rychlíku není kam vystoupit.

Měsíc je v úplňku. Jeho záře osvětlující zdivočelé vlny nám na moři tolik scházela. Údržba lodě, ale hlavně praní, to byla pracovní náplň posádky Pasátu po přistání .Sušení obstaralo expresním způsobem sluníčko a trochu zdivočelý pasát. Tak větrno v této roční době nepamatují ostrované více jak pět let.

Nad množstvím prádla jsme před plavbou spínali ruce. Názor po plavbě? Domácí prádelníky ve Znojmě byly vydrancovány tak akorát. Moře se snažilo a "solilo", jak se patří. Co slunce za dne usušilo, to vlhký oceánský vzduch v noci pokazil.

"Vlci" a pořádní, pěkně do krvava, se proháněli pod nepromokavými, stále vlhkými jachtařskými obleky. Atlantik jsme přepluli my dva a dva "vlci".

13.2.

St. Anne - Svatá Anna je naším prvním přístavem v Karibském moři na druhé straně Atlantiku.

Kostel postavený z okrového mušlového vápence, několik ulic s obchůdky plnými potravin a suvenýrů. Křížová cesta vede od kostela do "řípovitého" kopce za městem. Po čtrnácti zastaveních najdete v kapli jezulátko s polychromií v ostrých barvách okolní krajiny. Kouká zasněně do údolí plného zeleně a blankytně modrého oceánu.

V zahraničním departementu Francie si žijí lidé dobře. Černé domácí obyvatelstvo je, jak se patří, hrdé. Přáli bychom vám vidět elegantní chůzi zdejších štíhlých děvčat. Vykračují si jako na módní přehlídce. Jejich černé sestry z Kapverdských ostrovů tuto eleganci "trénují" nošením těžkých břemen na kulatých polštářcích na hlavách. Náklady nejsou jen elegantní košíky a vědra. V Mindelu kráčela po nábřeží starší ebenově zbarvená paní s dřevěnou paletou na hlavě a s dvěma taškami plnými ryb...

Černé obyvatelstvo bylo na ostrovy Karibiku dováženo od doby Luvíka IV. především ze Senegalu, kde vznikla společnost pro obchod s otroky

Compagnie du Senegal, která měla smluvně uloženo dodávku 1000 zdravých otroků ročně za cenu 13 liber za hlavu. Plantážnictví a cukrovarnictví v Západní

Indii nemohlo bez levných pracovních sil prosperovat a tento počet zdaleka nedostačoval. „Kudrnaté hlavy" s vypáleným cejchem dodavatelské firmy byly stále nedostatkovým zbožím a obchodem s otroky se zabývali i Angličané, Holanďané i Portugalci. Potomci otroků se promísili s dalším obyvatelstvem a výsledkem je krásné dílo přírody. Muži i ženy na Martiniku jsou krasavci a obyvatelé starého kontinentu si zde rádi jak se říká zpraví oko...

Ve Svaté Anně pečou báječné bagetky. Křupavé, tenké i tlusté. Jak zákazník ráčí. Z pekárenské trouby hned za čerstva na prodejní stůl. Ve Znojmě s francouzským pečivem začínali v bývalém pekařství na Zelinářské ulici. I zde se občas stalo, že jste trefili na teplé křupavé, voňavé "boží dary". Na Martiniku je to pravidlem.

Ceny v obchodech jsou přibližně o třetinu vyšší než v mateřské Francii.

14.2.

Zatímco na oceánu jsou deště na množství vody skoupé, na závětrné straně "našeho" ostrova neprší, ale přímo leje. Jako ze zahradní konve bez kropícího nástavce. Za dobu prvního nákupu v městečku napršelo do gumového člunu téměř deset centimetrů vody. Průtrž mračen nám ušetřila nošení vody k máchání nasoleného prádla. Je vypráno, vymácháno a usušeno. Do ideálního stavu má nebělené prádlo daleko. U hospodyněk bychom, asi jako pradleny neobstáli.

15.2.

V Karibiku prý o Čechy nezavadíš. My je potkali. U chladícího boxu s pivem v samoobsluze. Dva Petři z Prahy. Zajeli si na Martinik "nabít baterky", odpočinout si od manželek a práce. Přivezli sebou čerstvou Mladou frontu Dnes. Po více než třech měsících se dovídáme, co nového doma. Hlavně nás potěšila fotografie pana prezidenta Havla vedle manželky. Jeho zářící oči a šťastný úsměv není třeba komentovat. V lednu 1994 při návštěvě Znojma napsal do našeho deníku: "V pořádku se vraťte!" a hned vedle nakreslil srdíčko. Jsme rádi, že i to svoje potěšil, nedržíme palce, ale pěsti. Ať mu přeje štěstí.

Oba Petři se vracejí domů příští týden. Vezmou s sebou pokračování Lodního deníku. V zásilce bude i padesát pohlednic vydaných u příležitosti transatlantické plavby Tiskárnou Sládek ve Znojmě.

Dnes usínáme v čistých vypraných prostěradlech, je 21° C. Zdejší noci jsou jako ty nejteplejší vranovské. Při takových nám, "vranovským klukům", vynášel táta s mámou postele z chaty na terasu. Stejně jako dnes i tehdy jsme ostře nasávali kouzlo hvězd, měsíce, vůní lesa a zvuky hvízdajícího vranovského "pasátu".

16. 2.

Český básník a spisovatel Jan Neruda o cestování a o svém vztahu k domovu píše: "Jděte a vzdělávejte se cestováním. Nabudete nových myšlenek, jichž užijete ve prospěch náš, a co je především nutno, pozbudete rozmrzelosti své domácí, vrátíte se přístupnější zas životu domácímu".

Skoda, že v nedávné minulosti nám bylo dovoleno po této cestě "kráčet jen malými krůčky". O co mohla být naše generace světa znalejší a zkušenější.

Jachtařský přístav Le Marin leží v hlubokém zálivu u městečka St. Anne. Chudá rybářská osada ožila turistickým ruchem. Vyrostly obchody a turistické kanceláře. V zátoce chráněné proti uragánům kotví stovky lodí z celého světa. Můžete si zde půjčit i loď vašich snů. A pokud vaše vlastní síly a um nestačí, půjčíte si i kapitána. Kotví zde jachtařská pýcha Francie "Veneredi 13" (pátek 13), největší a nejrychlejší jachta jedné z transatlantických regat. Číslo 13, vysmívající se námořnické pověrčivosti, přineslo A. Terrilenovi, jedinému členu posádky obří jachty, závodnické štěstí.

17. 2.

Dnes chutnáme pravou, vychlazenou Plzeň na další lodi obývané Cechy. "Vega" má domovský přístav v Hamburku. Její pravá posádka, čeští emigranti, odletěla domů. Loď obývají pražští přátelé Josef Trojan a Jarda Slanina, jeden z majitelů a číšník známé pražské restaurace Marie Terezie Na Příkopech.

Z Prahy s sebou letadlem dovezli polovinu řeznictví, Fernet Stock a orosenou Plzeň. Pasát pohostil nové přátele českými bramboráky. Posádka Vegy pozvání oplatila. Jedna z večeří, připravená z české svíčkové a z martinického zelí s hodonickými škvarky od Konečných, byla přímo královská. Způsob a úroveň stolování i úprava dobrého jídla na palubě Vegy si v ničem nezadala s později vyzkoušenou "kachní pohádkou" u pražské "Marušky", jak něžně říkají oba kamarádi své restauraci.

20.2.

Píšeme, fotografujeme, filmujeme. S novými kamarády chodíme na dlouhé výlety a posilujeme plavbou oslabené svaly. Vlci z našich tělesných schránek zmizeli, modřiny blednou a zadky opět slouží k sedění.

Za pětatřicet plavebních dnů z Kanárských ostrovů na Martinik nechal každý z nás na oceáně osm kilogramů živé váhy. Spolu se snědenými zásobami a vypitými 100 litry pitné vody je úbytek váhy vidět i na zanoření bílého lodního

trupu. Červená vodoryska je opět tam, kde má být, mírně nad vodní hladinou.

Pasát je vyvázán na "své" bóji několik desítek metrů od sytě zeleného porostu mangrovníku. Odpočívá. Siestu si zaslouží, za jeho zádí zůstalo 3.977 námořních mil (1 n. m. = 1852 m).

Jarda Dřevo z Brna loď dobře postavil. Zdařile jsme provedli rekonstrukci. Nic se neutrhlo, nic neprasklo, loď vydržela. Jako dopravní prostředek po mělkých vodách obrovité zátoky u Le Marin slouží gumový člun s přívěsným motorem. Malého "Bombarda" nám věnoval jeden ze sponzorů plavby, pan ing. Radek Vrážel - firma R V GROUP – Zlín. Plavidélko pro tři osoby uneslo nejen nás, ale i Josefa a Jardu, dva pořádné chlapy s impozantními figurami hodnými jejich povolání. Plujeme ke korálovým útesům za světem ticha. Do světa potopených španělských galeon s nákladem zlatých prutů.

O pokladech Karibského moře byla napsána spousta knih. Dno u Malých i Velkých Antil je pokryto troskami lodí rozmetaných uragány. I dnes můžete koupit mapy označující "přesné" místo vraku se zlatem. Flotily o počtu až 80 lodí se shromažďovaly v Havaně. Koncem července vyplouvaly na svoji téměř 3 měsíční cestu k Evropě. Ve Floridské úžině nedalekoBahamské mělčiny lemované korály se přetížené galony a obchodní lodě potýkaly se silným i bouřemi a někdy i třetina nedoplula.

Nejtěžší osud potkal 27. července roku 1715 konvoj kapitána Juana Estebana Ubilla. Při bouři nedaleko Floridy zahynulo více jak 1000 námořníků a cestujících. V moři zůstal poklad v ceně 14 milionů. Teprve v roce 1965 se dobrodruh a hledač pokladů Kip Wagner pokusil najít potopené loďstvo. Jeho úsilí bylo korunováno úspěchem. Našel nejen poklad nedozírné hodnoty, ale i nádherný zlatý řetěz kapitána loďstva dlouhý více jak 4 m. Na útesech Stříbrné mělčiny se potápěl v červenci 1968 i Jacgues - Yves Costeau, který svá dobrodružství popsal ve své knize : Poklad na stříbrné mělčině.

21.2.

Potápíme se na korálovém útesu. Místo lokátorů pokladů a harpuny máme ve výstroji podmořský fotografický přístroj. V roce 1961, po návratu ze studia na sochařské škole v Hořicích v Podkrkonoší, zakládáme ve Znojmě potápěčský klub Manta. Svůj život bez světa pod vodní hladinou jsme si nikdy nedovedli představit. Po dvaceti letech se sport podepsal na našem zdraví. Diagnóza exostosy ve zvukovodech. Česky řečeno zvukovody zarostlé kostěnými výrůstky. Na doporučení primáře MUDr. Jana Kozáka z nemocnice ve Znojmě odjíždíme po návratu z plavby na operaci do fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích.

Po hodinách strávených na operačním sále můžeme dnes konstatovat: "Děkujeme, práce se podařila".

25.2.

S malým "Peugeotem" zapůjčeným v Le Marin jedeme na okružní cestu po ostrově. Na vedlejších silnicích a ve městech mají uchystané pasti na řidiče. Nástrahy tvoří náspy vybetonované přes silnice zejména na stopkách a přechodech pro chodce. Pokud nesnížíte rychlost, vaše auto bude mít přinejmenším "o kolo méně".

Martinik připomíná na mapě obrovského kraba s klepety obrácenými k jihu dlouhého téměř padesát kilometrů. Naše cesta začíná u jižního pobřeží ostrova.

Husté šedivé mraky Atlantiku přinášejí chladnější vlhký vzduch. Země je tu zelenější a úrodnější než na západě. Z pobřeží členěného hlubokými zálivy s korálovou bariérou je nejkrásnější poloostrov La Caravelle vybíhající daleko do moře. Jeho nejjižnější výběžek zdobí zámek Du Buc. Lesy mají k těm našim "houbařským" daleko. Tropické stromy a bodláky k procházkám nelákají. Zda tu žijí divocí králíci nevíme, ale určitě se zde prohánějí kobry. Jejich jed je smrtelně jedovatý. Za každý ulovený kus vyplácejí z pokladny policejní stanice několik stovek franků.

U města Madras je v plantážích cukrové třtiny polorozpadlá "rumarie", starý rumovar. Má původní historické strojové vybavení s patrovým destilačním přístrojem. Zařízení je dle dnešních názorů ekologické, bezodpadové. Pod parním kotlem topili černí otroci vylisovanými zbytky třtiny. Dnes vozí třtinu do rumarie u města Sainte Marie. Ze starého vzniklo muzeum. Demonstrační rumovar pracuje v jeho těsné blízkosti. Vstup je zdarma, zdarma je i degustace tří základních druhů rumů, nejlepších na celém ostrově. Při odchodu z rumarie nám více, než je záhodno, svítí oči a místní černé krasavice se zdají méně nebezpečné. Za Le Lorain se sádkami pro ryby a raky se vzdalujeme od pobřeží.

V kopcích je tropický prales s bambusem a kapradím vysokým jak pořádné smrky. U silnice alej fíkovníků velkých jako kaštany ve znojemských sadech.

Silnička se vzorným asfaltovým povrchem nás přivedla pod sopku Montagne Pelée (1397 m) - vrchol ostrova. Naposledy soptila 8. května 1902 a pobořila nejen vesnice na svém úbočí, ale i několik desítek kilometrů vzdálené město St. Pierre. Z obyvatel novodobých Pompejí se zachránil jediný člověk, vrah jménem Sonson, odsouzený k popravě gilotinou. Exekuce měla být vykonána 9. května.

Co nezničila v minulosti děla anglických válečných lodí, to dokončilo zemětřesení. Dnešní tvář města i chrámu je téměř nová. St. Pierre leží na pobřeží velkého zálivu. Lodě kotví u pláží. Nejsou zde nebezpečné korálové útesy, ani vysoké oceánské vlny. Klid a mír. Je vrchol turistické sezóny. Usměvaví černí prodavači suvenýrů, zmrzliny a jiných pochoutek stojí důstojně před svými krámky. Na plážích s jemným pískem se opalují turisté jako na Vranově v nejlepší a nejteplejší letní sezóně.

Je 18 hodin. Ve Znojmě je o pět hodin více. Na Martiniku se stmívá. Po autostrádě tak rychle, jak nám to přetížený Peugeot dovolí, uháníme k hlavnímu městu Fort de France. Stará francouzská pevnost, dnes hlavní město ostrova, má více jak 150.000 obyvatel. Město se rozrostlo do kopců, natáhlo své supermarkety a sídla zahraničních firem podél silnic. Jeho význam vzrostl i díky nedalekému mezinárodnímu letišti Le Lamentin.

Perlou Fort de France není jen mohutná pevnost, ale i skála nedaleko pobřeží HMS Diamond Rock - Loď jeho královské milosti. Je svědkem krvavé historie anglo - francouzské války v Karibiku. V roce 1804 anglický admirál Hood proměnil skálu v pevnost. Sedmnáct měsíců 120 námořníků a dělostřelců

blokovalo francouzské loďstvo uzavřené v přístavu. Anglo - francouzské války o Malé Antily skončily po porážce Napoleona u Waterloo. Mocnosti si ostrovy rozdělily, Martinik, Guadeloupe a několik dalších malých ostrůvků připadly Francii. Martinik se ale pyšní jednou pikantností. Narodila se zde kreolka Marie Josefa - Napoleonova žena.

Do Le Marin přijíždíme pozdě večer. Znovu jsme okouzleni ztichlou zátokou a měsícem koupajícím se v zrcadlové mořské hladině.

Martinik se stal pro nás El Doradem, městem pokladů které skutečně existovalo v zemi inků. Pro toho, kdo nehledal ve stopách Francesca Pizara zlato, ale krásnou přírodu s nádherným počasím si ostrov v Karibském moři

takový příměr zaslouží .

Zítra se vracíme do Čech. Není snadné zanechat loď po mnoho měsíců daleko od domova. Máme k Pasátu úctu znásobenou soužitím na oceánu. Nezklamal. Umožnil nám prožít výjimečné zážitky. Umožnil nám poznat sama sebe v těžkých okamžicích plavby, umožnil nám splnit jeden z velkých životních snů.

Pasát II zůstal bezpečně zakotvený v jachtařském přístavu u městečka Le Marin na Martiniku. Velká, bezpečná zátoka chrání lodě proti nepohodě. Nebezpečné uragány se jižní části Karibského moře vyhýbají. Hlavní cíl plavby - přeplutí Atlantického oceánu - byl splněn. Nejlepší z "lahůdek", které Karibské moře nabízí - plavbu kolem čarokrásných ostrovů - není třeba spořádat najednou!

ZÁVĚR AUTORŮ

1.3. 1997

Letíme nad Atlantikem. Obří DC - 10 se lehce vzneslo nad zelený ostrov s plantážemi ananasů a cukrové třtiny. Síla létajícího stroje je obrovská, připomíná sílu nespoutaného pasátu.

Plavba v obráceném směru trvala tři a půl měsíce, DC - čko zvládne cestu za 10 hodin. Vyspělou technikou se svět zmenšuje. Ovládáme veliké stroje, navigační družice. Myslící stroje ovlivňují život člověka. Sílu přírody, zaplať Pán Bůh, řídit neumíme. Je obrovská, nevypočitatelná. Je stejná jako za dob Kolumbových.

Nemáme rádi nabubřelá slova o pokoření nebo vítězství nad oceánem. Jsme více jak dříve plní pokory. Jsme vděčni oceánu, že nám poodhalil svá tajemství. Jsme vděčni, že nám dovolil přeplout...