Z Belgie do Portugalska.

Ahoj všem.
Z Belgie jsme vypluli ve třech a doufali, že se všichni rozejdeme a v Portugalsku. Člověk míní, ale život mění.
Letošní podzim je počasí opravdu protivné. Ať se hnu kam se hnu, vždy mi fouká do tváří. Někdy také dost silně. Když to relativně zesláblo, vypluli jsme z Nieuwpoortu a podle pobřeží směřovali do Kanálu. Tato část by se dala charakterizovat asi takto proudy, proudy? PROUDY!!! Když plujete na motor a stojíte na místě (stalo se, že jsme i chvilku couvali) tak to opravdu bere chuť. Ta hodina stání na motor v proudu totiž vychází dost draho.

No, ale snad se to zlepší. Nezlepšilo!

Stojíme tedy v Dunkerque, dnešní výkon cca 30 mil, nic moc. Zítra se má směr větru otočit, ale taky to má zesílit. Směr je ale dobrý a tak se pluje. Byl to mazec neskutečný, nejsilnější vítr zaznamenaný na přístrojích byl 46 kn, rychlost v logu GPS 11,8 kn. Bylo to zezadu, tak že když se to sečte tak vítr přes 50 kn. No ale míle nám hezky ubíhaly, pak ale zase došlo na proudy. Blížili jsme se ke Cap de la Hague, vítr v zádech a načasování že vlítneme přesně do nejsilnějších proudů proti.

A tady jsem změkl, představa že se vítr a vlny, které se zvedly, potkají s tím protiproudem, který teče rychlostí i přes 5 kn, to jsem prostě nedal a tak jsme to stočili do Cherbourgu. V noci krátce po půlnoci jsme se vyvázali na čekací molo v marině, pustil jsem naftové topení, rozvěsili mokré hadry a šli jsme spát.

Ráno vstaneme a v průběhu snídaně oznámí Jindra, že končí. Co nadělám, tak plánujeme s Mirkem jak dál, cílem je okolí Brestu a následný skok přes  Biskaj.
Proudy opět určuji, jak to bude. Poprvé se po hodině vracíme, vítr proti a silnější vítr než byl v předpovědi. Nakonec ale celkem v pohodě doplujeme do L´Aber Wrac´h v severní Bretani. Začíná nás tlačit čas, Mirek se bude muset vrátit do práce a na mne bude čekat v Lisabonu Eva a kamarád Honza Kadlec.
No ale přírodě neporučíš a tak nakonec Mirek odlétá do Čech a mne čeká sólová plavba přes  Biskaj.

Nejprve jsem se zdržel v proudech u Uschantu. Nestihl jsem to asi o hodinu a pak už to bylo jenom horší a horší. Tím že jsem nestihl minout Uschant s proudem jsem tam zůstal trčet s rychlosti kolem 1 uzle i méně dalších 6 hodin. Do toho protivítr a ten zvolna sílil. Když se proud konečně otočil tak jsem už nestihl poodjet a schytal to naplno. Stabilní síla 34 uzlů a noc na krku.

Když jsem balil genu, tak mi šla vlna přes příď, chytnul jsem se zábradlí, ale neudržel genu, ta nabrala několik kubíku vody, potom to naráz všechno povolilo a z geny zbyly cáry. Byl jsem promočený na kůži, vlny šly přes loď (to bylo poprvé, co na této lodi pluji). Ta gena musela dolů, tlačilo mne to ke břehu a na druhém boku TSS. Hlavní s refem, bezan s refem, motor a autopilot.

Když jsem si začal libovat, jak jsem to pořešil, loď se naplnila modrým dýmem. Praskla trubička ke vstřiku a nafta cákala na zahřátý motor. Vyměnit to nepřicházelo v úvahu, když chci k palivovému čerpadlu, musím sundat sací potrubí a to v klidu zabere dost času, v těch vlnách ani náhodou. Tak jsem uříznul konec trubičky, nasadil hadici na trubičku a vedle motoru přivázal kanystr, do kterého nafta hadicí tekla. Tři válce stačí, ne? Pravidelně jsem potom přeléval zase do nádrže, na poskakující lodi taky nic moc.
Od úterý odpoledne se to začalo zlepšovat a nakonec jsem skončil v Portu a lížu si rány.

Měl jsem vlastně velké štěstí, protože až po přistání jsem zjistil, že se povolil napínák vodního stěhu, celý se vyšrouboval a řetěz, který slouží jako vodní stěh visí pod lodí. Všechnu takeláž tak držela jedna objímka přivařená k palubě.