Léto na Gran Canaria

Podrobnosti: Napsal Standa Bílek; Zveřejněno: 21. 8. 2015

Léto na Gran Canaria - část 1.
Když jsem se v sobotu 20. 6. vrátil na Gran Canaria, věděl jsem, že mne čeká perný týden. Přiletěl jsem v sobotu v podvečer, a když jsem dorazil do přístavu a byl zase na lodi, byl jsem rád, že mám cestu za sebou. Samotná cesta letadlem byla v pohodě, ale než jsem se do letadla dostal, čekalo mne dlouhé vysvětlování, co že to všechno vezu. Kufr, ve kterém jsem měl nějaké barvy, tvrdidlo a ředidlo měl přesně 15 kg a prošel bez problémů. Na zádech jsem měl malý batoh a v tom svářečku, nově naprogramovaný Epirb, radiostanici Icom 706, přes rameno tašku s NB, tablet, dva telefony a ke všemu nabíječky. Svářecí kukla se mi už nikam nevešla a tak jsem si ji nasadil na hlavu (průzorem dozadu) a takto jsem nakráčel k rentgenu. No byla to celkem show, zřízenci odklonili frontu, co stála za mnou k jiné přepážce a já musel vybalovat a vysvětlovat. Ještě že se to všechno odehrálo v českém jazyce, a měl jsem přímý let, vše nakonec prošlo, na letišti v Las Palmas jsem si vzal rovnou taxi, ono toho bylo dohromady přes 40 kg a to bych autobusem asi nedal, vedro bylo i taxíku a to jsme měli celou cestu otevřená okna.

Když jsem všechno dovlekl na loď, otevřel jsem všechny vchody, okna a lukny a začal větrat, v lodi bylo k zalknutí. Před odletem do Čech jsem ale naplnil lednicí pivem, a tak když jsem všechno dostal do lodě, sednul jsem si na palubu, nalil si sklenku místního rumu, otevřel si pikslu piva a s postupujícím večerem začal vychládat a plánovat co dál. V neděli jsem začal tím, že jsem celou loď umyl, červený saharský prach jsem byl všude. Potom jsem vynosil na palubu plachty, které jsem před odjezdem uklidil a navěsil je na výtahy, vyzkoušel jsem motor (chytnul na první otočení startérem), vyprázdnil zbytky vody z vodních tanků a napustil čerstvou vodu, připojil PB lahev. Všechno to vypadá jako maličkosti, ale zabralo to celý den, ani jsem neměl čas dojít se vykoupat do moře. Večer jsem si nastavil budíka a ráno v 8.00 jsem stál před branou suchého stání a čekal na jeřábníka, abych si upřesnil čas vyndání z vody. Požadavek jsem si dával už před odletem do Čech a tak nebyl žádný problém a v 11.00 jsem se odvázal od mola a vyrazil pod jeřáb. Trochu se to zkomplikovalo, když mi obsluha jeřábu posunky ukázala, že mám pod jeřáb do bazénu couvat. Při zařazení zpětného chodu má Eternity tendenci stáčet záď do leva, když je dost místa tak se to časem vyrovná kormidlem, ale tady bylo místa poměrně málo a tak jsem si užil. Nakonec jsem dal na bok u zádě velký kulatý fendr a opřel se o stěnu bazénu, zbytek jsem přetáhnul lanem a v 11.30 začala Eternity stoupat z vody. Potom už to šlo ráz na ráz, ostříkat tlakovou vodou, převézt na vyhrazené místo, podložit kýl, zajistit boky, a může se dělat.

Hlavním důvodem bylo zkontrolovat opravy, které jsem dělal ještě v Portugalsku. Věděl jsem, že mi trochu netěsní vnitřní konec uložení hřídele a jak se po vytažení z vody ukázalo, netěsnil ani konec vnější a okolo matky, která vše drží pohromadě, unikal olej. Když jsem to přetěsňoval v Portugalsku, nedokázal jsem to dostatečně odmastit a těsnící pasta nepřilnula tak jak měla. Tak jsem to rozebral, vypustil všechen olej, prolil to benzínem a nechal odkapávat, co tam zbylo. Potom jsem rozbrousil starý antifouling. Problém nebyl v tom, že by ten původní přestal fungovat, ale na bocích ho dokázaly vlny dokonale omlátit až na spodní epoxidehtový nátěr. Na několika místech jsem musel opravovat i ten epoxidehet, to byly ještě šrámy z Labe a pozůstatky upadlého vodního stěhu v Portugalsku. Tak že vše obrousit a natřít, všechno štětkou, aby byla dostatečná vrstva. Ještě že na ty drobné opravy není třeba dávat základ, barva se nanáší přímo na obroušený kov. Používám barvy Sigmacover 300, na část od paluby nahoru potom další barvy od firmy Sigma. Jsou to barvy pro velké námořní lodě, certifikáty od Loyda jsou samozřejmostí a prodávají se i ČR. Já jsem nakupoval u firmy Tanto z Brna a spokojenost. Když všechno uschlo, jak mělo, oblepil jsem vodorysku a nanesl nový antifouling. Po třech dnech prolévání benzínem jsem usoudil, že je vše okolo hřídele dost odmaštěné a tak jsem koupil novou těsnící pastu, vše napatlal, utáhl a počkal do druhého dne, aby to řádně zaschlo. Potom nalít převodový olej a čekat jestli něco někde nekápne. Nekáplo a tak domlouvám jeřáb a v pátek odpoledne jsem opět na vodě a přivazuji se na své místo v přístavu. Celkem mne ta sranda vyšla na 1000 €, z toho 450,- bylo za jeřábování, umytí tlakovou vodou a stání na suchu. Zbytek byl antifouling, těsnící pasta, válečky, štětce, oleje atd.

Konečně mám čas také na doplnění potravin a také musím někde koupit nějakou místní datovou kartu do telefonu. Internet je sice v mnoha hospodách a barech v okolí, ale i když si dám jenom jedno pivo nebo kafe, vychází to dost draho. Koupil jsem kartu Orange za 10 €, je tam 1Gb na 30 dní a nějaké minuty volání, po měsíci je třeba dobít přes bankomat. Mám tak možnost podívat se na lodi na počasí a stáhnout emaily, to asi tak všechno co potřebuji a po prvním měsíci jsem zjistil, že ten limit 1Gb ani nevyčerpám. Tak mám zařízeno vše, co jsem si předsevzal a je čas vyrazit zase na jih.

Do Arguineguin vyplovám v neděli 28. 6. a odpoledne jsem na místě. Po zakotvení mne navštěvuje kamarád Petr, který je zde na kotvě už déle než rok. Povídáme co je nového, ale hlavně mi Petr domlouvá sraz se Standou a Lucií dalším českým párem zde trvale žijícím. Na jaře, před odplutím do Las Palmas mi Standa nabídl štěně a nyní nastal čas si štěně odebrat. Je to fenka bulteriéra, stáří 8 týdnů, pojmenována Bulli. Stěhuji ji na loď a zažívám první radosti a starosti se štěnětem spojené. Starostí je s ní dost, koupit žrádlo, očkování, čip atd.. Je to také velký ničitel, na co přijde, to rozkouše a ochutná, ale to je u štěňat normální a tak trpělivě vychovávám.

V přístavu se toho moc nezměnilo, ale něco přeci, mezi rybářskými loděmi stojí přivázaná ocelová plachetnice. Při prvním pohledu je jasné že má zlomený stěžeň, při bližším zkoumání zjišťuji, že na palubě leží také druhý stěžeň-bezan, který je také na kusy. Zprohýbaný trup, přední i zadní koš, utrhaná zábradlí, jeden ulomený windgenerátor, očesané solární panely. Ptám se, co se stalo a příběh který se dozvídám, je pro některé současné kapitány dost typický. Loď plula z Portugalska na Kanáry. Porouchalo se kormidlo. Kapitán vyndal nouzovou kormidelní páku a nasadil ji na čtyřhran zakončující hřídel kormidelního listu. Po poměrně krátké době se konec kormidelní páky roztrhl, byl svařen z tenkého materiálu, který přenášené tlaky nevydržel. Po několika dnech požádal kolem plující nákladní loď o pomoc. Přivázal svoji loď na bok obchodní lodi (někdo říká, že to byl tanker), přídí dozadu (tomu už vůbec nerozumím) a vyrazili. Během 5 minut bylo po všem. Plachetnice několikrát narazila prudce na bok velké lodě, následoval pád stěžňů. Tak ji odřízli a ponechali osudu. Kapitán plachetnice a jeho posádka odpluli na nákladní lodi do nejbližšího přístavu. Driftující plachetnici našli na moři místní rybáři a zatáhli ji do přístavu. Ročně zde takto končí několik lodí, údajně je na cestě další opuštěná plachetnice, tentokrát by se mělo jednat o Hallberg Rasy 45. Jestli ji někdo odchytí je otázka, třeba je tak poškozená že se potopí dřív, než ji někdo najde. Ale zpátky k té ocelovce co je tady. Motor 90 kW plně funkční, oprava kormidla není nic složitého. Na ten čtyřhran by stačilo nasadit stranový klíč, nebo použít truhlářskou svěrku (ty na lodi byli, viděl jsem je). Ustavit kormidlo a trimovat plachty. Vítr převážně zadoboční by je musel s proudem donést na dohled některého z ostrovů. Tady by stačilo požádat o pomoc coastguardy bylo po problému. Já to vidím jako jednoznačné selhání kapitána-majitele lodi. A to měl internetové stránky a nabízel chartrové plavby. Podle posledních zpráv dostal od pojišťovny nějaké peníze, loď patří nyní zachráncům a je na prodej, cena se pohybuje okolo 18.000€. Interiér je nepoškozený, motor běhá jako hodiny, a opravy na trupu nejsou nic neřešitelného. Největší položka bude nová takeláž, ale stěžně se dají sehnat levně z druhé ruky a ta ocelová lana zase nejsou takový balík, všechny terminály zůstali na palubě a dali by se použít. Pokud máte někdo zájem tak neváhejte a napište, nebo se přileťte podívat.

Konec první části.

Standa,

Kotviště v Arguinegin