Přes Atlantic

Podrobnosti: Napsal BLAGOEV Martin; Zveřejněno: 30. 12. 2015

Po prolenošeném létě na Kanárských ostrovech se přiblížil čas posunout se zase o kus dál. Zvolna dokončuji drobné opravy a vylepšení na lodi, k tomu pravidelné vycházky se psem, večer setkaní s lidmi z místní české komunity. Jsem rád že jsem se tady potkal se svým jmenovcem Standou a jeho přítelkyní Lucií, a to ne jen proto, že jejich bullteriérka Luna je matkou mé Bulli (kdyby to byl kluk tak by se jmenoval Bullik), ale hlavně pro pomoc kterou mi poskytli při přípravách na přeplavbu Atlantiku. Naplnit PB lahve, sehnat silentbloky na windgenerátor, poskytnout auto a kartu pro nákup v místní obdobě Macra, poradit kde sehnat to či ono, případně to odněkud dovézt. Bylo toho celkem dost, a kdybyste se někdo v dané oblasti vyskytovali a potřebovali pomoc, zkuste Standovi zavolat. Telefon je +34 637 144 544.

V polovině října přichází nezvykle brzy první zimní bouře, která tady má podobu silného větru vanoucího ve směru SW-W. Vítr má v nárazech okolo 35 kn, ale žene vlny rovnou do přístavu. V podobných podmínkách tady ztroskotal Albatros a tak neponecháváme nic náhodě a stěhujeme se do zátoky Bahia de Santa Agueda o pár mil na východ. Proti nejhoršímu jsme tady krytí, ale swel námi stejně dost hází. Sešlo se nás tady 7 lodi, ostatní hledali ochranu v placených marínách. Na kotvišti zůstala jediná polská plachetnice (majitel byl v Polsku) a vydržela, ale je pravda, že byl na dvou kotvách a mooringu. Když jsem tam tu loď viděl v třímetrových vlnách, tak jsem si říkal, jestli tam bude i druhý den. No byla tam, ale po návratu z Polska to dost předělával, tak asi nějaká škoda vznikla.

11.11. odletěla Eva do ČR a 12.11. přiletěla posádka na přeplavbu: Vláďa, Petr a Standa. Začínáme s přípravami, které zahrnují v prvé řadě nákup potravin. A tady se projevila moje nedůslednost v přípravě. Nakupování a hlavně sestavování požadavků na to co je potřeba koupit, jsem ponechal na posádce s tím, že jsem vznesl požadavek na skladbu snídaní a večeří pro sebe s tím že to tak udělají i ostatní, na skladbě obědů jsme se vzájemně dohodli. Problém byl v tom, že posádka měla asi minimum zkušeností s pobytem mimo možnost potraviny dokoupit a tak nakupovala dost živelně, bez jakéhokoliv přehledu kolik a čeho je možné každý den jíst. Tak jsme měli dostatek různých buchet, sušenek, čokolád (nic z toho nejím), ale v polovině plavby zbývalo pro všechny 120 ks sucharů a 2 balíčky celozrnného chleba, 0,5 kg cornflakes. Je pravda, že posléze posádka konzumaci omezila a suchary zbyly, rovněž tak několik balíčků uzenin (víc Éček jak masa). Zůstala tady také taška čínských polévek (myslím, že se snědli 4 za celou plavbu), do kontejneru jsem odnášel paštiky, plesnivé máslo, zkvašené cappari, několik plně syntetických ochucených jogurtů a když jsem je (podle zápachu) našel tak i nějaké podivné klobásy. No v každém případě poučení pro příště. Možná že to funguje i jinak, ale z hor a jeskyní jsem zvyklý na přesné plánovaní a řízenou spotřebu, a ne že si každý bere kdy chce co chce.

16.11. ráno jedu s Lucií dokoupit potraviny na které se zapomnělo, nakupuji bíle jogurty, červené víno, pomeranče, müsli. Po návratu a uložení potravin chci nastartovat motor, zvednout kotvu a přeplout do Moganu, kde potřebujeme doplnit naftu, ale motor nic, Tak zase na břeh a koupit novou startovací baterii. Po opuštění Arguineguinu mám žertovnou příhodu s rybářským prutem který je uložen v podpalubí vedle kapitánského stolku. Při jednom zhoupnuti si vrážím do lýtka dva hroty trojháčku. Kdo takovou zkušenost má, ví o čem mluvím, háček nejde vyndat zpět, musí stále dopředu a tak si musím propíchnou nohu tak aby vyjel hrot háčku z kůže, ten zachytit kleštěmi, štípačkami odštípnou od zbytku trojháčku a vytáhnout ven. Do Moganu připlouváme odpoledne, doplníme naftu a po zakotvení ještě zbude čas na procházku po přístavu.

17.11. v 10.30 máme kotvu z vody a míříme na oceán. Vítr téměř žádný a moře rozbité, vlny ze všech směrů. Tak nastavujeme autopilota a plujeme na motor někam na jih.

18.11. před obědem začíná konečně něco foukat, stavíme pasátní geny s pněm. Tím že jsou plachty symetrické na obě strany, je ideálním větrem zaďák. Plujeme proto podle větru bez ohledu na kurz s tím že se to nějak srovná. Večer necháváme kormidlovat autopilota a jenom držíme hlídky, střídáme se po 1 hodině, to uteče jako voda. Vlny začaly jít také ze zadu a plavba se hodně zklidnila.

20.11. večer chci nastartovat motor a nějak to nejde. Jako by se motor dusil. Přes den byly velké vlny do zádě a tak mi dochází, že je asi výfuk plný vody. Nakonec to ale přes startér vytlačíme a motor naskočí. Od teď budeme výfuk zavírat.

24.11. 03.00 místního času se zastavil motor (startujeme v noci ve 23.00 a necháváme 6-7 hodin pro dobití baterek, ten autopilot dost žere) Podle toho že už před tím moc nešel do otáček soudím že je to nejčastější závada na lodních motorech-problém s naftou. Tak vypouštím odkalovací nádržku a posléze měním i oba palivové filtry. Potom odvzdušnit a tady zase problém, ukroutil jsem odvzdušňovací šroubek. Tak si dávám pauzu, dopoledne vyrobím nový šroubek, trochu bojuji s vyndáním toho zalomeného zbytku, ale nakonec se zadaří a ve 12.45 motor zase běží.

25 11. chytil jsem Mahi-Mahi, není to žádný obr, ale po vyfiletování to na oběd stačí. Večer startuji centrálu a odsoluji hodinu vodu.

30.11. Centrále-odsolování. Ve vodě plavou nějaké podivné rostliny, asi z pobřeží Afriky, nedají se chytat ryby.

2.12. Prasklo uchycení levého pně držícího pasátní genu, pokračujeme bez pně, ale musí se kormidlovat tak aby byla levá strana stále návětrná. Na hladině je stále nějaké biologické svinstvo, zdá se že třetí svět to s expanzí bere fakt vážně. Občas jsou to koláče o průměru několik metrů a při proplouvání je slyšet jak se to tře o trup.

5.12. Praskl levý stěh pasátní geny (to je ta co nebyl peň), prasklo to pod horním zalisováním a ten náraz nevydržel šekl výtahu plachty a praskl také. Zvažuji, že vylezu na stěžeň a vyměním šekl a zavěsím kladku výtahu, měli bychom tak možnost použít přední stěhy a nasadit třeba genu, ale vítr zeslábl a občas přijde vlna pod záď a stočí loď bokem k vlnám a to má vršek stěžně výkyv několik metrů na každou stranu. Představa co by to tam se mnou dělalo se mi vůbec nelíbí a tak balíme plachtu, stáčíme ocelové lano stěhu a pokračujeme s jednou plachtou.

9.12. I když jsme se ztrátou plachty přišli o rychlost, (zpomalili jsme o cca 1,5 kn) přesto držíme denní průměr na 110 Nm. Asi uplujeme víc, měřím jenom vzdušnou vzdálenost mezi pozicemi vždy okolo 7.30 ráno a to se prokormidluje se nepočítá. Večer vidíme jasně světla z Martiniku a Sv. Lucie, míříme do díry mezi ostrovy, není to tady nijak navigačně složité. Jednu chvíli se trochu zvedne vlnění, to se potkává proud, odliv a vítr, ale není to nic dramatického. To rostlinstvo na hladině vydrželo až sem, tak že ryby nic.

10.12. Za svítání stahujeme plachtu a pokračujeme zvolna na motor. 10.40 UTC je zakotveno na Martiniku na St. Anna. Upluli jsme 2876 Nm, trvalo nám to téměř na minutu 23 dnů. Stavují se u nás na lodi Kokšovi a dostáváme od nich informaci, že je možné se odbavit přímo na St. Anna. Tak jdeme s Vláďou na břeh a Bou Bou Baru vyřizujeme vše potřebné. To spočívá v tom, že na počítači si vyplníte formulář s daty o lodi a posádce, vytisknete a hospodský vám to orazítkuje. Stojí to 2 eura. Potom pivko 0,25l za 2,30, to už žádná sláva není. Připojení na wifi 1 euro za 15 min. Taky celkem pecka. Na kotvišti, kde jsem před 5 lety stál s Myšákem a jeho s/y Kirke a bylo nás tam tak do 10 lodí, stojí odhadem 50-60 lodí, převážně katamaránů. Je vidět že obchod vzkvétá, jedná se převážně o chartrové lodě. Kam se všichni nacpou přes hurikánovou sezónu mně hlava nebere.

11.12. dopoledne si posádka šla prohlédnout St. Anna a já šel na procházku se psem. Po návratu trochu poklidíme palubu a odpoledne v 15.00 MČ zvedáme kotvu a plujeme na kotviště do Le Marin. Nejdříve míříme k pumpě, ale tam stojí motorák jak barák a obsluha nás informuje, že nafta není, až zítra ráno. Ta plujeme na kotvu a v 18.00 už sedím v podniku Mango Bay a dávám si 2 piva za cenu jednoho, začala Happy Hour. Večer se potkáváme s Waltrem (ten tady má loď trvale) a jeho kamarády Vlastikem a Zdeňkem, je to příjemný večer.

12.12. ráno kotva ven a plujeme k pumpě, nafta opravdu je, tak plníme nádrže a bereme benzín do kanystru. Potom opět na kotvu a posádka si vyráží sehnat auto a vydat se za poznáním ostrova. Odpoledne jsem tak na lodi zůstal sám se psem, tak kontroluji loď a sepisuji co je potřeba koupit, opravit, vyměnit. V obchodě zjišťuji, že sice vše co potřebuji mají, ale je to o cca 50% dražší než v Evropě. No co nadělám.

13.12. dopoledne věnuji opravě uchycení pně, lezu několikrát do poloviny stěžně a zpět, posádka je někde na výletě a tak se nikdo nemotá a celkem mi to jde od ruky. Odpoledne startuji centrálu, odřežu staré prasklé šekly a navařím nové, silnější. Snad vydrží. Večer opět do Mango Bay, zastavil se i Myšák (další ze zde trvale žijících českých jachtařů). Posádka se vrátila z výletu, projeli výrobny rumu, navštívili místní zoologickou a botanickou zahradu. Tak mne napadlo, kdy asi byli naposledy v zoologické nebo botanické v ČR?

14.12. Dopoledne jde posádka vrátit do půjčovny auto a proběhnout si Le Marin. Stačíme taky nasadit pně na jejich místo no a potom balení a v 15.00 na břeh. Je objednaný taxík, ten dorazí na čas a tak už jenom naskládat zavazadla, krátké rukotřesení a zůstávám zase sám. No práce mám dost, nudit se nebudu a na vánoce dorazí Eva.

Tak že pokračování zase někdy příště a kdyby jste chtěl někdo na jaře přeplavbu do Evropy, nebo se poflákat po Karibiku, neváhejte a pište. (a buďte trpěliví, nejsem on line každý den)

Ahoj Standa