fbpx

A mohlo být hůř, konstatovala německá posádka jachty FREYDIS, kterou tsunami odneslo z přístavu a po čtyřech kilometrech vrhlo na útesy.

Čtrnáctimetrový ocelový kutr (LOA 14,31 m), postavený r.1979, se spouštěcí ploutví, opatřenou dvacetimilimetrovou vodorovnou ocelovou plotnou, umožňující stání lodě na dně. FREYDIS absolvovala několik plaveb přes Biskaj, kolem jižní Ameriky, kolem Velké Británie, byla první německou plachetnicí v Antarktidě, absolvovala plavbu do Grónska, na Island a Spitzberky, do severního i jižního polárního moře, kolem Afriky, třináctkrát obeplula Horn. Svůj osudný konec našla v Pacifiku, v japonském přístavu. Skiper se svými více jak 300 tisíci NM náleží k nejaktivnějším jachtařům Německa (http://blog.freydis.de ).
Když 11. března r.2011 tsunami postihlo Japonsko, manželé Dr. Heide (lékařka) a Erich Wilt (obchodník) z Lübecku byli v Německu. To bylo jejich štěstí, protože to co následovalo, nemohli přežít. Redaktorovi německého Yachtu vylíčili svoje dojmy a závěry.

Dříve než se Wiltovi o tsunami dozvěděli, Heidi se o tom zdálo. Zní to neuvěřitelně, a když se dozvěděli, co se stalo, jejich první myšlénka byla: „Kdybychom byli na lodi, mohli jsme nahodit motor a odplout na jih“. Že to je nesmyslné, to si uvědomili až poté, co uviděli svoji loď na útesech. Důsledky ničivého orkánu byly nepředstavitelné. Všechno zařízení bylo utrženo a prolétlo lodí jako střela, řekl Erich redaktorovi. První zprávy mluvily o zemětřesení. Až pozdější poprvé použily slovo tsunami. Ale ani tenkrát Wiltsovi nebyli příliš znepokojeni, protože tsunami v Japonsku již jednou přežili. Volali do Japonska, ale nezískali kontakt, a to už je znepokojilo. K tomu přibyly informace, že byla postižena 45 km vzdálená atomová elektrárna Fukushima. To jim připomnělo tragedii v Černobylu, která se udála v roce 1986, když se plavili na FREYDIS do Holandska. Teď v televizi viděli zničená města a obce, ve kterých před několika měsíci navštěvovali přátele. V tu chvíli, podobnou konci světa, nezdál se jim být osud lodě to nejdůležitější. Vzali na vědomí, že FREYDIS je ztracena. Vždyť takový osud postihl mnoho lidí a lodí, některé ještě dramatičtěji.
Stalo se to v přístavu, který je vybaven několika střídavě umístěnými vlnolamy pro osmimetrové vlny, v přístavu, který považovali za nejbezpečnější. Také věděli, že tento přístav nebyl již více jak sto roků takovou pohromou postižen. Letošní tsunami mělo 23 metrové vlny, které všechno semlely, počínaje plovoucími moly.

Potom přišly obrázky FREYDIS na útesech. Byla jedinou lodí v tomto přístavu, která zázračně přežila. Ale stála na útesech u stometrového příkrého břehu. Napadlo je: „Pokud stojí stěžeň, je naděje“. Odletěli do Japonska, přes strach z ozáření v důsledku zničené atomové elektrárny. Když se Erich brodil k lodi, šlápl na úlomek z explodované elektrárny Fukushima. Jeden prst u nohy zčervenal, utvořil se puchýř a po týdnu kůže oslabila na sílu papíru. Naštěstí radioaktivní mrak odtáhl pryč. Když poprvé spatřili svoji loď, domnívali se, že stačí nalézt způsob, jak ji dostat z útesů. Při pohledu z venku zdály se být poškozené jen lukny, ale pohled dovnitř byl hrůzný. Jako kdyby v lodi vybuchl granát. Zdrcující pohled si užili již v roce 1991, když byli vyvrženi na břeh u Deceptionu při 40 stupních pod nulou. Tehdy to byl zdrcující pohled, ale nyní? Ani nešlo vejít dovnitř. Japonští přátelé pomohli zřídit lanové spojení s lodí. I potom byl přístup k lodi po mokrých útesech nebezpečný, a naděje na záchranu lodě se postupně vytrácela. Nešlo zjistit poškozená místa trupu, kormidlo bylo demolované, celá loď byla radioaktivní. A proti radioaktivitě byli bezmocní. Demontované navijáky, lanoví, něco z plachet, oblečení a nářadí nemohlo nahradit vynaložené náklady na záchranu, které brzy překročily deset tisíc Euro. A pojištění? Pojištění proti radioaktivitě neexistuje. Je otázkou, zda Japonsko nebude požadovat náhradu nákladů za odstranění trosek, které nezpůsobili.

Majitelům ztroskotané lodě je 69. Skončila jejich jachtařská kariéra? Teď, když před 21 roky ukončili zaměstnání, aby mohli plachtit? Chtějí pokračovat, ale ne na laminátové, také ne na ocelové, raději hliníkové lodi. Chtějí si opatřit trup, a loď vystrojit sami.

V č.13/2011 německého YACHT si přečetl Ruda.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Ještě nemáte účet? Staňte se členy teď!

Přihlásit k účtu