Jak může být korunováno pětileté úsilí věnované přestavbě lodi popisuje ve svém článku publikovaném v dubnovém časopisu Boat Owner Alan Campbell, specialista na opravy dřevěných lodí. Nádherná dřevěná jachta Peregrin ztroskotala po čtyřdenní premiérové plavbě po rozsáhlé rekonstrukci poblíž vjezdu do francouzského přístavu Cherbourg v kanálu La Manche.

Stalo se tak těsně po půlnoci, kdy loď narazila na pověstné skalisko Ile Pelee při východním vjezdu do vnější zátoky před přístavem. Bylo bezvětří, zhruba 1 hodina po kulminaci odlivu. Na palubě byl v tuto dobu její majitel Francois Ahond s manželkou Dominikou, která ještě stačila vyslat Pan Pan zprávu, zatímco on se ještě snažil zachránit loď. Jejich zprávu zachytil náhodně nedaleko se nacházející člun pobřežní stráže, ale bylo pro něj příliš nebezpečné přiblížit se k vraku. Vyzvali je, aby si oba přesedli na záchranný ostrůvek, který pak přitáhli k lodi. Manželé opustili vrak právě včas, kdy stoupající voda přílivu nemilosrdně potápěla jejich těžce poškozenou loď. Zpočátku byl proražen jen její levý bok, ale dmutí oceánu smýkající vrakem o skály do rána, kdy se podařilo vrak vyzdvihnout pomocí jeřábu na pomocný ponton, dokonalo dílo zkázy. Majitelé nechtěli věřit, že loď je tak vážně poškozena, že její oprava bude prakticky nereálná. Trup měl kromě roztříštěné plaňkové obšívky zcela rozdrcený kýl a byl zkroucen a zlomen. V takové situaci by pravděpodobně laminátový trup dopadl ještě hůře a s vážným poškozením by musela kalkulovat i loď z oceli. Skalisko Ile Pellee se jen hemží podobnými vraky, jejichž posádky stejně jako Peregrin podcenili silný přílivový proud, který zde teče podél vnější přístavní hráze napříč poměrně úzkým vjezdem. Snad bude osud této jachty ostatním dostatečnou výstrahou.
Jak se to tehdy seběhlo a co bylo příčinou této události? Francois a jeho žena vypluli brzy ráno z přístavu St-Valery-en-Caux o do Cherbourgu se blížili již poměrně unavení pozdě v noci. Ačkoliv Francois měl za sebou již 30 let plavebních zkušeností dopustil se onoho večera hned několika velmi zásadních chyb. Zapomněl zapnout podsvícení GPS displeje, neseznámil se ani s charakteristikami vstupních světel. Podcenil také silný přílivový proud a místo aby pokračoval proti němu západním směrem do doby, kdy bezpečně propluje úzkým vstupem otočil loď přímo do vjezdu předčasně v okamžiku, kdy minul první červené levoboční světlo. Jeho dráha proti dnu od té chvíle směřovala přesně na skaliska. Údaje GPS díky vypnutému podsvícení nesledoval, stejně jako tranzitní světla na břehu, která mu splývala s pobřežním osvětlením přístavu, což se často stává kormidelníkům sedícím na malých lodích nízko nad hladinou. Vše po té završil klasickou chybou, když neviděl světlo druhé vymezovací bóje. Spokojil s minutím první vnější bóje a usoudil, že to musela být ta vnitřní, vymezující vstup do vnitřní zátoky a je tudíž mimo nebezpečí. Větší štěstí měla jiná německá jachta, která zde skončila z obdobných důvodů s ne tak vážnými poškozeními na nedaleké písečné duně. Její skipper sice GPS údaje sledoval, nicméně je považoval za chybné!
POUČENÍ
Navigátor musí pravidelně sledovat údaje GPS, důvěřovat údajům ukazujícím kurz proti dnu. Nicméně je nutno předem kalkulovat a předpokládat vývoj přílivových proudů v danou dobu a v daném místě.
Je nesmírně důležité se před vplutím do přístavu pečlivě seznámit (nejlépe si vypsat) charakteristiky všech vjezdových světel a každé z nich pečlivě identifikovat a nepředpokládat, že vidím právě to světlo, které myslím, že vidím.
Naplánovat pokud možno rizikové vplutí nebo proplutí tak, aby probíhalo v denní době a tehdy, není-li posádka zcela unavená.
Podle BO volně přeložil Petr Sládeček