Bowditch – The American Practical Navigator
(přeložil Lynx, kráceno)

Úvod do námořní navigace

Metody navigace

Během historie se metody navigace měnily. Nové metody často vylepšovaly schopnost námořníků dokončit plavbu bezpečněji a rychleji; zároveň jim usnadnily práci. Jedním z nejdůležitějších rozhodnutí navigátora je výběr té nejvhodnější navigační metody. Každá metoda má své výhody a nevýhody, žádná z nich není dokonale účinná ve všech situacích.

Toto jsou běžně uznávané metody navigace:

• Nautické spočtení (dead reckoning – DR) – pozice se určuje vynášením kurzů a vzdáleností z místa (poslední) známé pozice. Takto zjištěná pozice se nazývá pozice (získaná) nautickým spočtením (DR). Všeobecně se přijímá, že pozice DR se získá pouze započtením kurzu a rychlosti. Pokud zohledníme také snos větrem, účinky proudu a případné chyby v kormidlování, získáme odhadnutou pozici (estimated position – EP).
• Pilotáž (pozn.: též terestrická navigace) zahrnuje navigaci v (prostorově) omezených vodách pomocí častého nebo neustálého určování pozice porovnáním s pozicí blízkých geografických nebo hydrografických prvků.
• Astronavigace zahrnuje zpracování sextantem změřených (úhlových) výšek nebeských těles, jehož výsledkem je získání pozičních linií. Ke zpracování se používají kalkulačky, počítačové programy, almanachy a tabulky nebo sférická trigonometrie.
• Radionavigace využívá k určení pozice radiových vln a různé druhy elektronických přístrojů.
• Navigace radarem – radar se používá k určení vzdálenosti a náměru na objekty, jejichž polohu známe. Tento proces nesouvisí s využitím radaru k zabránění srážkám.
• Satelitní navigace využívá k určení pozice rádiových signálů družic.

...

V praxi navigátor k navigaci využívá současně více navigačních metod. Nikdy by se neměl spokojit pouze s používáním jediné navigační metody, jsou-li dostupné i metody další. Každá metoda má své výhody a nevýhody. Navigátor musí vybrat metody, které jsou vhodné pro konkrétní situaci a nikdy nesmí spoléhat pouze na jediný systém.

S příchodem automatického zjišťování pozice a elektronických map je moderní navigace téměř výhradně elektronickým procesem. Navigátor je stále v pokušení spolehnout se výhradně na elektronické systémy. Ale tyto systémy mohou kdykoli selhat a kvalifikovaný námořník nesmí zapomínat, že bezpečnost jeho lodi a posádky může záviset na schopnostech, které se jen velice málo liší od těch, které praktikovaly předchozí generace. Znalost klasické pilotáže a astronavigace je stále základem.

Fáze navigace

Navigační proces je definován čtyřmi rozdílnými fázemi. Navigátor by měl zvolit takovou kombinaci systémů, která bude splňovat požadavky na přesnost v každé fázi.

• Fáze vnitrozemských vodních cest – jedná se o pilotáž v úzkých kanálech, řekách a jejich ústích.
• Přibližování k přístavu a plavba v přístavu – plavba ke vstupu do přístavu zátokami a zálivy, plavba k přístavu přístupovým kanálem.
• Pobřežní fáze – plavba do vzdálenosti 50 mil od pobřeží nebo v pobřežních vodách hlubokých méně než 200 metrů.
• Oceánská fáze – plavba na otevřeném moři mimo pobřežní oblasti.

Požadavky na přesnost navigace, četnost stanovení fixních pozic a požadavky na (navigační) systémy se liší fázi od fáze. Následující tabulka slouží k výběru vhodných systémů:

x – systém vhodný pro danou fázi
x* – s vypnutou selective abailability a/nebo za použití DGSP (Diferenciální GPS)