Vypráví Mike Taylor
           
Povědomí o mořské nemoci neodradilo mého přítele, Rodgera Alistaira, od nákupu klasické jachty s pohyblivým kýlem (příp. ploutvokýlem) typu, Fairey Atalanta, s cílem prožít jachtařská dobrodružství. Jeho plán byl vždy jasný. Směr na jih. Ten uskutečnil až v roce 2013 plavbou z pobřeží Anglie do slunečných a občas bouřlivých vod Středozemního moře.
            Alistair se narodil v Great Yarmouth, v rodině, která se s ním jako dvouletým přestěhovala do Austrálie, do míst necelé dvě hodiny jízdy autem od pobřeží. Na něm a na blízkém sladkovodním jezeře Hobie Cat po dosažení chlapeckého věku získával v jachtingu prvé zkušenosti. Po návratu rodiny zpět do UK pokračoval i v dospělosti. Plavil se i v English Channel kde byl zastižen bouří, která Alistaira krutě zasáhla mořskou nemocí, kterou posléze v prázdninových dnech v Norfolk Broads vyléčil. Ale nikoliv jeho žena, která nemoc zažila spolu s ním. Ta přísahala, že že za kormidlo už nesedne.
            Krátce potom se zúčastnil jachtařských kursů na kvalifikační stupeň Day Skipper  které mu pod vedením kvalifikovaných instruktorů zvýšily znalosti zejména v práci s lany a plachtami. To mu bylo užitečné zejména ve Fastnet Race, ačkoliv v tvrdých podmínkách dominovala opět žaludeční nevolnost.
             Sailing v Řecku, který Rodger absolvoval, byl spíše rekreační, ale přesto zasadil touhu po delších plavbách a proto následovalo rozhodnutí o pořízení vlastní lodě, odpovídající jeho cílům a možnostem.
            „Z inzerátů mne ihned zaujala jachta Mary“, říká Alistair, „a to nejen konstrukcí trupu, ale i novým motorem Beta Marine. Loď se nacházela na neobvyklém místě, a to na zahradě majitele. Objevil u ní dva kormidelní listy, pohyblivý kýl a takeláž s plochým profilem stěžně.
 
Svého času klasika
Kování z bronzu a vše ze dřeva, klasika v typu i materiálu. „Majitel v té době restauroval své sportovní auto MG ve vysokém standardu a já usoudil, že i loď byla udržována na stejné úrovni.“
            I z tohoto ohledu byla cena 7 000 liber pro Alistaira přijatelná. Loď spustili na vodu v Portlandu a s pomocí přátel ji v průběhu několika víkendů vyzkoušeli na jižním pobřeží. Zde Alistair ocenil její plavební kvality a protože počasí nepřálo delší přeplavbě, zazimoval ji v Chichesteru.
            Mezitím se začlenil do Cruising Association, která ho inspirovala k odvážnějším plavbám, ale vzhledem k poučení které získal od přispěvatele PBO o plavbě ve French Canals (www.davisons-afloat.com), získat jistotu v ovládání lodě plavbou v klidných vnitřních francouzských vodách a tak být lépe připravený na otevřené moře Korsiky a Sardinie, rozhodl se jejich zkušenost opakovat.
            Přestože loď byla dobře vybavena, rozhodl se dokoupit novou hlavní plachtu, příruční VHF s DSC s tlačítkem Mayday, solárním panelem, nafukovacím člunem a bicyklem svázaných pevně spolu pevně dobu, aniž si byl vědom účelnosti.
            Alistair v duchu uvažoval jak umístit kamna, zásobníky na potraviny, které by byly lehce dosažitelné z obou směrů. Pochvaloval si umístění nádrží na naftu pod sedadly, kolem kterých mohl proudit vzduch, což umožňovalo neočekávaně dobré větrání v podpalubním prostoru.
 
Plavba Francií.
Podle zápisu v deníku 20. dubna 2013 Alistair ve společnosti přátel vyplul z Chichesteru podél South Coast, aby v nejužším místě kanálu přeplul po 14 hodinách v chladném počasí do Boulogně. Zde plavbu vzhledem ke špatnému počasí na tři dny přerušil a poté se s kamarády vydal do zátoky Picardy u ústí řeky Somme.
            „Moje cesta povede ze Saint – Valery sur Somme do Pérone a Canal du Nord “ vysvětloval jim „a potom jižním směrem přes Compiegne a River Oise do Cergy a odtud do Seine.“
            Po dosažení Seine, zamířil do přístavu, přes Paříž znovu do Marne. Stejným kursem pokračoval do vinařského kraje Champaigne, přes kopce Langres, minul Auxone Saone.
            Dále dolů do Lyone a přípojkou Rhone do Port St.Louis. Plavba vnitrozemím více než 1000 km délky, 200 zdymadel, plus 3 tunely (jeden z nich byl 5km dlouhý) a nekonečné množství mostů. V závěru ho doprovázel kamarád.
           
            V průběhu plavby touto trasou k jižnímu francouzskému pobřeží ho fascinovaly rozdílné lišící se topografické údaje, rovněž jako vždy se měnící intenzita lodní dopravy, měnící se od komerční k rekreační. Na severu, široký a rušný veletok s komerční dopravou v kontrastu s úzkou a svižnější Somme. Charakter řek se liší ve směru od severu k jihu. Řeky směrující k jihu Saone a Rhone jsou velké rozmáchlé přírodní živly lemované krásnými městy vysochanými ve vinařském kraji.
            „Strávil jsem po cestě mnoho času procvičováním různých variant kotvení“, dodává Alistair přemýšlivě.“ „Hlavně rozpoznáním, kterým směrem se bude MARY stáčet, jestli převáží rychlost proudu nebo bríza. Přišel jsem na spolehlivou polohu zarážky kormidla, které se v uvedených případech při kotvení osvědčila. Také brzy jsem zjistil, že dva listy kormidla, nejsou pro zpětný pohyb lodě spolehlivé.“
            Ve francouzských kanálech jsou zdymadla otevírána radarem, který detekuje blížící se lodě. Stávalo se často, že dřevěný trup i stěžeň dostatečně radar neiniciuje, takže bylo nutné volat obsluhu.
            Marina, která mne obzvláště zaujala, byla ve Valence, s malou komunitou lidí, kteří byli velice zruční v opravách lodí. Využil jsem proto jejich schopností a strávil v této společnosti celý týden. Bylo opraveno ocelové lanoví stěžně, které bylo silně poškozeno při proplouvání pod mostem, kdy jsem neopatrně přes vchod do kajuty manipuloval s otěžemi plachet. Naučil jsem se lépe využívat vrcholový výtah před pokládáním stěžně.
 
Kotvení na moři
Jakmile je člověk na jižním moři bývá vedro díky chladivé bríze snesitelnější . Golfe de Fos je rušný, s množstvím zakotvených lodí, takže Alistair se obtížně na svoje kotviště díky jejich kotevním řetězům proplétal. A navíc ho čekalo ještě mnoho mil. Čekala ho Korsika a dále po jejím západním pobřeží, a před doplutím do Bonifacio ještě na souostroví Maddalena.
            Svoje první noční kotvení ve Středomoří oslavil Alistair 8. dubna v Calangue de Morgiret v Iles du Frioul, kousek od Marseille. „Krásné panorama s čistou vodou a bílými skalami. Marina Marseille, obklopená krásnými domy a zámky; zatím co jsem se toulal městem, do přístavu vplouvaly jachty soutěžící v regatě. Skrýval jsem se při tom před mistralem, který vracel mokré, prosolené posádky.“
            „Z Marseile jsem namířil kursem kolem Calangues na Iles d´Hyéres. „Při této plavbě jsem po prvé začal prožívat chvíle štěstí. Dobrý sailing a kotvení, rozumná teplota, a krásné ostrovy. Byla to jedna z nejúžasnějších plaveb, které jsem dosud zažil.“
            Z Porto Cros, poslední místo na pevnině. Odtud následovala plavba 100 mil na Korsiku s jednou noční plavbou. „Byla to moje první zkušenost s noční plavbou, které jsem se obával, ale nebylo to třeba: Mary se nesla jako sen“
            Předpověď počasí přinesla výhled slabého větru, takže Alistair připravil spinakr. Obsluhu tohoto spinakru znal. Plocha 11.6 m (38ft) Sigma s Red Kite. Jeho obsluha, která obvykle vyžadovala tři lidi na Mary, nečinila problém. „V těchto místech jsem také viděl prvního delfína a uprostřed noci jsem projížděl květy vytvořenými světélkujícími medusami, pasáž opravdu nezapomenutelná“ opakoval s širokým úsměvem.
 
Sardinie
Alistair dorazil do Calvi, na Korsice 14. srpna, jeden den před příchodem bouře. Plná marina rozhodla o přemístění do Golfe de la Revellata, blízké zátoce prokazující možnosti bezpečného zakotvení MARY.
            „Při plavbě na západní pobřeží Korsiky, jsem měl převážně severozápadní větry.“ vzpomíná Alistair. „Nejsou to pouze překrásné zátoky,ale i podél táhnoucí se horstva doplňují vnímání této pitoreskní podívané.“
            Přesto právě jižně od Ajaccio  Alistaira postihla nepříjemná příhoda. Při kontrole jednoho kormidelního listu, svou neopatrností přišel o špičku prsteníku. Následně strávil dvě noci v nemocnici, přičemž pociťoval stud. Naštěstí od zvýšených cestovních nákladů ho zachránila Evropská zdravotní karta.
            Zranění ho neodradilo od pokračování v plavbě na Isola Rossa na Sardinii, kde měl domluvené setkání s několika svými přáteli, kteří mu vytvořili společnost radující se z obklopující přírodní scenerie a dobrého jídla.
            „Bohužel již první den se přátelé museli rozloučit a Mary nasadila kurs směrem Capo Testa přes proud z Bonifacio do Magdalena s její přírodní reservací na přilehlém ostrově Caprera.
            Počasí se zhoršovalo, takže Alistair zůstal tři dny v Maddalena a potom namířil zpět na Golfe de Rondinara on Corsica, kde přečkal 17.září druhou bouři. „devatenáctého místo abych zápasil krátce po bouři s prouděním u Bonifacio, vydal jsem se raději na sever do Porto-Vechio, kdy jsem využil všechny dosud nashromážděné jachtařské zkušenosti.“
            Vítr stále sílil, takže jsem se nemohl spolehnout na kotvení v marině. Navíc byla sprcha mimo provoz, tak jsem ji nahradil zahradní hadicí koupenou ve městě a sprchoval se v kokpitu.
            V dalších dnech jsem navigoval bez spěchu proti větru na krásný jih do zátoky Porto Novo. Příští den návštěva Bonifacia s jeho citadelou z 9. století při vstupu do města.
 
Blížící se konec
Pro Alistara plavba z Bonifacia do Bosa na Sardinii znamenala vzrůstající zármutek z nadcházejícího se rozloučení s jeho dobrodružstvím a Mary. „Přestože jsem byl okouzlen starodávnou krajinou Sardinie, spěchal jsem přímo z Alghero do Bosa.
            Bylo již 26 září, Alistarův poslední den. Jeho záměrem bylo nespouštět motor dokud nebude nucen si s ním při vjezdu do neznámého přístavu pomáhat.
            „Nejsem si jist, jak dopadne příští rok.“ svěřoval se Alistaire, „ale přinejmenším Mary je zakotvena v krásném přístavu zvoucí k brzké návštěvě. Budu muset opravit střechu kajuty, opravit barvu a lak, které utrpěly sluncem.“
            „Uvědomil jsem si, že Mary je výkonnější a odolnější než by si člověk vzhledem k její velikosti představoval. My dva budeme spolu nadále prožívat vzrušující plavby.“
 
 
 Přeložil a upravil Václav Švec
 
(Pokud by článek, někoho zaujal, nikoliv stylizací, ale „adventures“ (častý výraz nadšení) mladého angličana, doporučuji otevřít v textu uvedené www stránky, které by v případě následování byly dokonalým pilotem. Pozn.překl.)