Yachting Monthly, říjen, 2015
 
Při hledání kotvišť, která ještě nenavštívil, Tom Cunliffe objevil tenhle mírumilovný ostrov západně od Saint Malo. 
  
Když se stanete vedoucím důležitého jachtařského průvodce, může to přinést i překvapivé výhody. Víte-li, že se ostatní do určité míry spoléhají na vaše znalosti, pociťujete povinnost poskytnout co nejúplnější informace, jakých jste schopni, a každopádně jen informace pravdivé. Když jsem po svém úctyhodném předchůdci – kapitánu Johnu Cooteovi RN (RN – zkratka pro Royal Navy – používá se zejména za jmény důstojníků britského námořnictva) – v roce 1992 zdědil The Shell Channel Pilot, objevil jsem seznam mnoha přístavů a kotvišť, kde jsem nikdy nebyl, plus pár takových, o kterých jsem v životě neslyšel. Takže jsem naložil svůj gaflový kutr a vyplul, abych se na ně podíval.
 
Jedním z takových tajemných míst byl St Briac-sur-Mer zastrčený mezi nebezpečnými skalami a mělčinami západně od Saint Malo. Měl jsem pocit, že jsem tam ve svém předchozím životě už byl, ale musel jsem tam být na velmi vydařeném večírku, protože jsem si vůbec nic nepamatoval. Když jsem tam připlul v očekávání příjemného přímořského městečka s hezkým kotvištěm – jak to stálo ve zděděném popisu – otravovalo mě hučení rychlých motorových člunů a mooringy v mnoha řadách. Pro jachtaře – cruisera nevábná vyhlídka. 


 
Neuznal jsem místo za vhodné ani ke koupení bagety a odplul skrz mělčiny a skaliska pár mil na západ. Tak jsem objevil ostrov Ile des Hébihens, který kdykoli mimo vrchol skočného přílivu poskytuje úkryt mnohem lepší, než jak to vypadá na mapě, a který pro jeho mírumilovnou atmosféru nedokážete vynechat.
 
Pokud milujete restaurace, vyhlášené pekárny nebo kasina tak přitažlivá pro prosoleného kapitána Cootea, na břehu toho moc nenajdete. Můžete si však vybrat ze dvou velmi rozdílných kotvišť.
 
Na východní straně najdete písečnou zátoku srpkovitého tvaru částečně otevřenou k severu. Francouzské jachtařské rodiny tady objevují místo pro perfektní dovolenou na pláži. Někteří z nich tu úmyslně nechají loď (za odlivu) sednout na dno, aby pak vystoupili za neposkvrněný písek. Někteří další skončí na dně z jiných důvodů – jedním z nich je desetimetrový rozdíl hladin mezi přílivem a odlivem. Jestliže – stejně jako já – máte velký ponor a preferujete loď ve vzpřímené poloze, můžete odplout dál od břehu, spustit tady kotvu (drží tu dobře) a doveslovat na břeh. 
  
Ostrov Hébihens je divočinou vlajících mořských trav, písečných dun a stromů. Za horkého letního dne se divočina stává dějištěm pro vybalování proutěných piknikových košů, rozvinování látkových koberečků a odšpuntovávání vychlazených lahví přivezených ze sklepů Saint Malo. 
 
Pokud rádi zůstáváte na palubě s přírodou jako společností, nadchne vás zátoka mezi skalisky na severozápadě ostrova. Nevěřil jsem svému štěstí, když jsem do zátoky vplul kolem řady přísně se tvářících kormoránů. Našel jsem tu dokonalý skalní vlnolam vybíhající z ostrova La Nelliere podobného podivnému hradu, který dokonale funguje za poloviční výše přílivu. Francouzi se stále veselili na pláži, takže jsem místo měl sám pro sebe. Zůstal jsem tam o den déle a nelitoval jsem. 
  
Přeložil