Vlečení nafukovacího člunu

Gunnar Bertson v Practical Boat Owner  

  Nafukovací člun je užitečná věc, která se stává se problematickou, když je třeba ho uložit nebo táhnout. Pokud je to na klidné vodě v chráněných zátokách, je to fajn, ale jiná situace nastává na otevřeném moři. Většina lidí ukládá svůj člun na palubu vypuštěný, ale když je rukou málo a přibývají léta, dostat ho na palubu není vždy snadné.
  Znamená to zvednout motor a usadit na koš. Následují vesla, kotva, lana, případně náklad a nakonec samotný člun. Věc známá, ale vždy obtížná. Zejména v noci nebo za bouřky hrozí poškození a ztráta. A kam ho uložit? Vždy se motá do cesty. Například, časté řešení - položením na přední luknu si automaticky uzavíráme únikový otvor v případě havárie nebo ohně.
A pro ty, kteří ho trvale vlečou, se na rozbouřeném moři v silném větru stává se létajícím dráčkem.

Vlečení za zádí

  Během posledních dvaceti let jsem vlekl nafukovací člun více než 30 000 mil, většinou na otevřeném moři. Často jsem přemýšlel, experimentoval, až se nakonec pro moji dřevěnou loď Christinu, šestitunovou Enderlein jolu, jedenáct metrů dlouhou cesta našla.
  Vyzkoušel jsem několik typů a délek záchranných člunů. Nejmenší jsou snadno nafukovatelné, a zaujímají malý prostor. Z nich se nejlépe osvědčil Zodiak s tvarovaným dnem do V, dlouhý 2,8m. Vybavil jsem ho 6 hp závěsným motorem, a protože rád vesluji, vyměnil jsem originální vesla za dřevěná.
  Motor zásadně vozím se zdviženou nohou, nasazený na zrcadle. Kromě jeho pohotovosti k plavbě působí zároveň jako dodatečný balast. Většina lidí poutá člun za boční, výrobcem nízko přilepené kroužky, ale to nepokládám za bezpečné. Místo toho jsem táhl lano za nejodolnější část lodě - zrcadlo. Oba konce jsem připevnil pomocí dvou očkových šroubů za horní hranu zrcadla a lana dále protáhl přes mnou nalepené kroužky na horních stranách přední části plováků. Od jejich čela přibližně ve vzdálenosti asi 25 cm. Smyčka lana nyní ve tvaru uzdy vpředu prochází kladkou, která při pohybu rozděluje tažnou sílu rovnoměrně na obě části.
  Toto uspořádání se ukázalo extrémně pevné. Například kdysi jsem proplouval na motor za bouřlivého větru Rižskou zátokou. Podmínky se natolik zhoršily, že jsem to vzdal, obrátil a vracel se. Při sjíždění z vlny a letmém pohledu dozadu jsem zjistil, že člun zmizel z hladiny a je tažen alespoň metr pod vodou. Snížil jsem rychlost a člun bezpečně vyplul na hladinu! Dodávám, že člun byl zakryt plachtou šitou na míru, téměř nepropustně připevněnou. Událost byla navíc dovršena tím, že motor upevněný na zrcadle bez problémů nastartoval !



Vlečení na boku lodě

  V případě vlečení člunu na rozbouřeném moři často nastává riziko jeho převrácení zalamující se vlnou. Proto jsem používal místo vlečení za zádí, jeho vlečení na závětrné straně kokpitu. Tažné lano jsem připoutal tentokrát za výrobcem přilepeným příďovým kroužkem člunu, člun byl ale navíc zabezpečen dalším lanem vedeným z jeho zádě k lodnímu koši. Člun byl chráněn, volně se pohyboval nahoru a dolů a nikdy nenarazil do boku lodě. Výhodou byla stálá kontrola po celý čas plavby. Musím dodat, že člun musí být opět bezpečně zakryt a to nepropustně.

  V této pozici lze člun využít i při selhání hlavního motoru. Obě boční lana musí být přitažena k boku člunu, a pokud posádka chybí, je nutno prodloužit až do kokpitu bezpečnostní lanko (kill-cord), kterým se v případě potřeby vypne motor.
Na hrubém moři se může stát, že člun se převrátí a nabere vodu. Řešení je následující. Zaháknout výtah plachty za přední část člunu a táhnout člun nahoru dokud voda nevyteče. Dát si potom pozor při spouštění na usazení ve vodě do správného směru.

Nový člun

  Nedávno jsem nahradil svůj Zodiac, Brig RIBem (laminátové dno) stejné velikosti. Člun je těžší tak si vyžádal motor 14 hp, dosahuje rychlosti 18 uzlů. Musím přiznat, že Zodiak dosáhl stejné rychlosti s motorem jen 6 hp. Na druhé straně je RIB bezpečnější, pohodlnější, ale určený tím pádem pouze k vlečení.

  Pro RIB nepotřebuji již „uzdu“ a stačí zaháknout vlečné lano za kroužek na pevném spodku člunu. Vždy se přesvědčuji, že nejvýhodnější je upravit tažné lano tak, aby člun následoval loď až za její brázdou, kde je nejmenší odpor.

  Další výhodou člunu s pevným dnem je jeho možnost osadit ho kormidelním zařízením, tedy kormidelním kolem. Tato sestava jeho užitnou hodnotu a komfort velice zvyšuje. A také v mých sedmdesátipěti letech nemusím bezúčelně sledovat ostatní lodě přes rameno, což páka vyžaduje. A také jsem zjistil, že je zážitek, prozkoumávat archipelag s tímto člunem - je to opravdu bezvadná jízda.

 Překlad V. Švec