PBO, listopad 2014 

Carlton Douglas se na své jedenadvacetistopé jachtě Westerly Jouster vypravil na čtrnáctidenní plavbu do Bretaně a zpět. Na zpáteční cestě se zastavil také na ostrovech St. Helier a Herm.  



Se svými 640 centimetry (21 stop) je naše loď Westerly Jouster jménem Oyster Catcher menší než lodi, které se obvykle vydávají přes kanál, ale plachtí dobře a snadno se ovládá. Měl jsem v plánu vydat se s ní na dvoutýdenní plavbu do Bretaně a na Channel Islands; chtěl jsem se pohybovat spíše mimo civilizaci. Pár týdnů před plavbou jsem naplánoval přibližnou trasu a potřebné zásoby.
Jak se přibližoval den vyplutí a předpověď počasí byla stále spolehlivější, svůj plán jsem zpřesňoval a pro první den jsem si do mapy vynesl předpokládanou pozici hodinu po hodině. Oyster Catcher má mapový stolek z překližky, kterou kryje plexisklo stejné velikosti. Mapa se vkládá mezi ně, všechno drží pohromadě gumová šňůra. Pro psaní na plexi používám značkovač.
Zdálo se, že první část plavby bude foukat jen slabý vítr. Oyster Catcher má přívěsný dvoutakt o výkonu 4 koně, jehož obvyklá spotřeba je 1,25 litru na hodinu. Chtěl jsem si být jist, že můžu plout přes Kanál na motor a další den nebudu mít nedostatek paliva. Vezl jsem tedy celkem 43 litry paliva rozdělené do několika nádrží. To mi mělo stačit na 34 hodin plavby.

Od Needles na ostrov Sark

Když jsem míjel Needles a díval se na nádherný rudý západ slunce nad městem Poole, nebe bylo bez mráčku. Viditelnost byla tak dobrá, že jsem na chvíli současně zahlédl záři Portlandu a Jobourgu*. Upřednostňuji noční plavby, protože je snazší rozeznat poziční světla lodí a rozpoznat jejich orientaci; taky mi to dává možnost připlouvat (do Francie) za světla.
* Poznámka překladatele: Jobourg je vesnice ve Francii, v jejímž sousedství je zařízení v La Hague, které vyrábí jaderné palivo. Považuji za pravděpodobnější, že autor mohl vidět spíš světla blízkého přístavu Cherbourg.

Připlul jsem do Alderney Race v sobotu ráno, v době, kdy tam byl klid, zaskočil do St. Peter Port, abych dotankoval, a pokračoval do zátoky La Grande Grève na klidném západním pobřeží ostrova Sark. Většinu plavby jsem musel plout na motor, ale poté, co jsem opustil St. Peter Port, začalo foukat, takže jsem si poslední hodinu užil nádherného plachtění. Kotviště je nádherné – travnaté útesy spadají do moře, křik racků se rozléhá ze všech stran.
Dalšího dne ráno jsem využil slabý východní vítr a vydal se na sedmadvacetihodinovou plavbu do L’Aber Wrac’h. V maríně mi přidělili místo poblíž místních lodí podobné velikosti jako je Oyster Catcher, čímž mě ušetřili poskakování mezi 34stopými loďmi z UK.
Doufal jsem, že budu moci plout na ostrov Ushant, což je nejzápadnější místo Francie, ale vzhledem k blízkému konci dobrého počasí existovalo riziko, že strávím noc poskakováním na kotvě poblíž návětrného pobřeží, blízko silných přílivových proudů, což nejsou dobré vyhlídky pro sólového jachtaře v malé lodi. Místo toho jsem tam neochotně doplul trajektem z Brestu a strávil tak fantastický den při prozkoumávání ostrova.
Nastal čas blíže se seznámit s pobřežím Bretaně, takže jsem zamířil na východ. Dobří lidé z města Roscoff se nesmírně šikovně vyrovnali s výzvou, kterak udělat z jednoduchých náměrníků do kanálu ostrova d’Île de Batz – velké bílé skály a bílé pyramidy – mazaný hlavolam a hru na schovávanou. Nejen, že schovali spodní polovinu pyramidy za živý plot, ale také nedaleko pyramidy vztyčili tři bílé válce v trojúhelníkovém rozmístění. Ve slunečním světle zpoza mých zad válce svůdně světélkovaly.  

  

Pohostinný Roscoff

Nebyl jsem jediný, kdo si zdejší pohostinnosti užíval. Před pár dny jeden nešťastník narazil do skály při vjezdu do maríny. Hádám, že skočil na starý trik „překážky v jižním vjezdu“, který pravděpodobně okopírovali z popisu přístavu Portland. Komplikace pokračovaly i na pevnině. Vyrazil jsem, abych sehnal čerstvý chléb a zeleninu, a právě včas jsem dorazil na místo před úplně zavřeným supermarketem Casino, kde dva chlapíci vztyčovali velký vývěsní štít lákající do úplně otevřeného kasina v přístavu. Došel jsem do města a zde narazil na malý koloniál oplývající bretaňským šarmem, kde jsem se naučil francouzský výraz pro pórek.

Opuštěný ostrov

Příští ráno mě zastihlo před Perros-Guirec. Moře bylo zrcadlově rovné, takže jsem se vydal na plánovaný výlet na ostrov Les Sept Îles. Asi dvacet minut jsem driftoval pod plachtami, pak jsem nastartoval věrného tahouna a supěl k dnešnímu cíli. Za hodinku jsem tam byl. Hned jak jsem zakotvil, objevila se další loď, na jejíž přídi stál člověk u kotevního vrátku. Poklesl jsem na duchu – co mělo být osamělým výletem na neznámý ostrov, začínalo vypadat na párty ve stylu loupežného nájezdu. Abych mohl ostrov zabrat pro sebe, musel jsem jednat rychle. Nafoukl jsem člun, popadl nějaké zásoby a začal veslovat k pobřeží. Lidé z druhé lodi ale měli stejný plán – viděl jsem, jak jejich člun vyplouvá zpoza jejich lodi, takže jsem zrychlil, pak znovu a znovu. Dokázal jsem to! Dostal jsem se na ostrov první. Vylezl jsem na pobřeží a zatancoval vítězný tanec.
Člun jsem zanechal vedle starého opuštěného skluzu a vylezl na vrchol kopce k majáku. Tabulky upozorňovaly, že celé místo je elektronicky hlídáno, tak jsem jen opatrně nahlížel okny do generátorové místnosti a dílny. Na ostrově je nejen maják, ale i hrad s děly! Ptáci, písečné pláže, skály, ostrůvky, stavení, dokonce i nádherný pár pánských a dámských toalet – co více by mohl objevitel chtít? Zelený traktor John Deere a míchačka byly jen třešničkami na dortu. Tak vypadá ráj.
Našel jsem si vhodnou pláž, snědl svačinu a zavřel oči. Slyšel jsem jen ptáky, moře a občas lidské hlasy. Sacre bleu! Místní jola zakotvila v zátoce a vylodila posádku u skluzu. Rozhodl jsem se vzdát ostrova v zájmu dobra. Usedl jsem do člunu a vesloval k lodi sledován čtyřiceti piráty přežvykujícími svačinu. Vztyčil jsem plachty právě v okamžiku, kdy další loď vychrlila náklad dalších mořeplavců a hlasitě jim sdělovala, že se vrátí v „seize heures vingt-cinq“ (ve 14:25). Odplul jsem právě včas.
Plánoval jsem zakotvit v řece Tréguier, ale moře bylo klidné, a abych se vyhnul časnému vyplutí, pokračoval jsem k další perle – ostrovu Île de Bréhat. Po poklidném motorování jsem tam dorazil v půl osmé večer, spustil kotvu v někdy prudkých proudech Port de la Cordière a otevřel Bordeaux, které jsem koupil v Roscoffu. Začínal jsem Bretaň chápat.  

Opakované údery

Když jsem příští noci šel spát, zaslechl jsem opakované bouchání. U lodi Oyster Catcher je to normální – vždy se najde něco, co se pohybuje a je to nutné někam zastrčit nebo přivázat. Tentokrát to bylo jiné; nejen, že jsem nárazy mohl slyšet, také jsem je cítil. Přišel jsem na to, že věc má spojitost se sklopným kýlem. Jeden jeho konec je zajištěn ocelovým čepem k balastu, druhý konec je možné pomocí lana zatáhnout za pomoci vinšny v kokpitu.
Když jsem příštího rána ve svém mokrém neoprenu sklouzl do vody, rychle jsem se probral. Z hladiny jsem si zálibně prohlížel příď lodi, pak jsem nabral vzduch a za lano vedoucí ke kýlu se přitáhl pod loď. Ohmatal jsem spojení kýlu s trupem, ale nenašel jsem žádný problém. Strčil jsem do hrany kýlu a ten se pohnul asi o palec. Kromě toho vše vypadalo dobře.
Další plavba do Granville byla nádherná – proplouval jsem kolem ostrůvků Îles Chausey. Původně jsem je chtěl navštívit, ale kýl pořád bouchal. Potřeboval jsem se ujistit, že se neděje nic vážného.

St. Helier

V St. Helier můžete dostat kávu opravdu brzo. Spousty pouličních stánků od časného rána prodávají kancelářským krysám kávu s sebou. St. Helier svými kancelářemi připomíná Londýn, jen v menším měřítku. Vychutnával jsem si horké lattè a vyhříval se na sluníčku, které právě vycházelo nad marínou.
V rozumnou hodinu jsem zamířil do South Pier Marine, abych se setkal s Edem – parťákem. Ten mi řekl, že mě nemůžou zvednout jeřábem, protože mají na další čtyři týdny plno, ale abych nechal loď vyschnout* na štěrkovém dně nedaleko mola.
* Vyschnutí v tomto případě znamená dosednutí lodi na dno, když za odlivu odteče voda. V přílivových oblastech se tahle doba často využívá k menším opravám či nátěrům. Základem je umět si spočítat, kdy se voda vrátí. 

Když voda odtekla, podíval jsem se na zatažený kýl. Byl v pořádku. Pak jsem se vsunul pod trup, abych zkontroloval spojení kýlu a balastu. Za použití zrcátka a baterky jsem zjistil, že na jedné straně kýlu je větší mezera – 3 mm oproti 1 mm. To nevypadalo nijak významně, tak jsem se zaměřil na oblast, kterou kýl zabírá, když je spuštěný. Tam byla trocha drobných kamínků, které jsem odstranil, nic jiného. Spodek kýlu byl v jedné rovině se spodkem trupu, což dokazovalo, že čep drží kýl pevně ve správné poloze. Měl jsem radost – moje obavy se nepotvrdily. 

 

Zatímco přicházel příliv, navštívil jsem Elizabeth Castle a příštího rána jsem odplul.

Nakonec Herm

Doplul jsem na Herm – další ostrov, který jsem vždycky chtěl navštívit, ale zatím neměl možnost. Zakotvil jsem v Belevoir Bay, odlehlé písečné zátoce na východním pobřeží. Přistál jsem na pobřeží a dal si zmrzlinu v kavárně na pláži. Herm určitě není opuštěný ostrov – je tu kemp, ubytování s vlastním vařením a moderně vybavený hotel. Trajekt z Guernsey dopravuje dostatek návštěvníků i zásob.

Plavba domů

Fakt, že jsem během plavby skrz Alderney Race viděl čtyři majáky, byl uklidňující. Byly to tyto: Point Robert na ostrově Sark, Casquets, Cap de la Hague a Alderney. Ten poslední mě poněkud zklamal, protože jeho dosah je menší a světlo nahradili ledkami, které jen bíle blikají. Cap de la Hauge je staromódní světlo, které majestátně zaplavuje okolí. Paprsek světla vidíte dlouho před tím, než vás zachytí svou mohutnou září.
Trasu lodí směřujících na východ jsem překonal bez jakýchkoli potíží. S východem slunce jsem se dostal do cesty lodím plujícím na západ a do oblasti husté mlhy, v níž byla viditelnost kolem 100 metrů. Můj Oyster Catcher není vybaven radarem, takže jsem se spoléhal na přijímač AIS, který mi ukazoval polohu okolních lodí. Bylo poněkud denervující muset věřit malým tečkám na displeji, ale mohl jsem vysílačkou zavolat na můstek dvou lodí, aby mi námořníci ve službě potvrdili, že mě vidí na radaru. Obě posádky mě na pět mil viděly a potvrdily svoje záměry. Byl jsem rád, že můj radarový odražeč funguje správně.
Oblast mlhy odešla, jakmile jsem překřížil lodní trasy (zvláštní!). Pokračoval jsem směrem k Isle of Wight, moje trasa se klikatila ze strany na stranu, jak mě příliv postrkoval z jedné či druhé strany. Celkově jsem uplul 449 mil, včetně 80 hodin plavby na motor. Pro plachetnici je to dost, ale vzhledem ke slabému větru a časovému plánu bylo jedinou další možností neplout vůbec. 




Přeložil