Yachting Monthly, Chris Beeson, duben 2016

Ať už jde o slunce v zimě, oceánský jachting nebo jen o čas strávený v přírodě, Madeira může nabídnout mnohé. 

Hledáte místo, kde budete moci plachtit v teple a kde zažijete volnost hlubokého modrého Atlantiku? My jsme takové místo hledali a Madeira slibovala tohle všechno splnit. Najít charterovou společnost, která půjčuje lodi bez kapitána, vyžaduje určité úsilí (psáno v roce 2010), takže jsme ocenili pomoc Cátie Carvalho, výkonné ředitelky maríny Quinta do Lorde a zástupce britského Ocean Cruising Club na Madeiře.

S Emmou – mojí posádkou – jsme si vybrali jachtu Bénéteau Océanis 323 jménem Paralelo 32 z maríny Quinta do Lorde, která má 264 stání a sídlí pod útesem na jižní straně poloostrova Ponta de São Lourenço ve východní části ostrova. 

 

Po nákupu v supermarketu v blízkém Machicu jsme vypluli a směřovali JZ směrem podél jižního pobřeží. Jakmile jsme se dostali ze závětří, minuli jsme s plachtami postavenými na nepravého motýla Machico s jeho kaplí z 15. století (nejstarší na ostrově) a jednu ze dvou pláží na Madeiře, které mají světlý písek, dále pak mezinárodní letiště – nezaměnitelný orientační bod na pilotech.  Vítr se stal nestálým a poblíž Ponta do Garajau – nejjižnějšího bodu ostrova – zmizel úplně. Místo dokresluje socha Krista – menší verze té nad Rio de Janeirem. Vítr v závětří tohoto hornatého ostrova je poryvový a nepravidelný, ale do úkrytu není nikdy daleko.

Pár mil za výběžkem se rozprostírá Funchal, který šplhá vzhůru po terasovitých svazích vyrůstajících z Atlantiku. Městský přístav přetéká nákladními a výletními loděmi. Hned vedle nejstarší části města leží marína, která je trvale nacpána místními loděmi. Návštěvnické lodi buď raftují u vnitřní strany vlnolamu nebo mají kotvit uvnitř desetimetrové hloubnice mimo marínu. Být tak blízko srdce takového krásného historického města je výhodné, ale komerční aktivity a nábřežní restaurace a bary jsou hlučné, takže místo neposkytuje možnost strávit klidnou noc. My jsme centrum navštívili později autem.

Na motor jsme propluli kolem Funchalu a vyvázali se na jeden ze tří mooringů u Fajã dos Padres – malého pásu zemědělské půdy na úpatí Cabo Girão – sedmého nejvyššího mořského útesu v Evropě vysokého 589 metrů. Místo je otočené k jihu, chráněné skalní stěnou a snadno přístupné z moře; zemědělství se tu provozuje od 15. století, klima umožňuje pěstovat mnoho druhů tropického ovoce. Potápěli jsme se tu ve svěží a čisté vodě, pak jsme se vrátili na loď, abychom stihli západ slunce. V šikmém světle zářil rezavý útes rudým světlem. Scéna byla tak úchvatná, že když jsme pak spustili člun a dopádlovali k betonovému molu, zdejší restaurace už byla zavřená, takže jsme večeřeli na lodi.



Dalšího dne jsme na motor pokračovali v závětří ostrova VJV směrem k Ilhas Desertas. Krátce jsme se zastavili v Câmara de Lobos, pitoreskní rybářské vesničce čtyři míle západně od Funchalu, která okouzlila Winstona Churchula natolik, že ji za svůj život navštívil několikrát. Skalnaté svahy na obou stranách přístavního vjezdu přístav chrání ze všech směrů kromě jihu. Přístav by byl kouzelným místem pro zastávku, kdyby ho nezaplňovaly tucty vyvázaných rybářských lodí. Molo je často obsazené rybáři vykládajícími své úlovky, takže jsme pokračovali dál.

Ilhas Desertas

Kousek jižně od Ponta do Garajau jsme opustili závětří ostrova a radovali se z nádherného plachtění na boční či zadoboční vítr síly 4 Bft pod modrou oblohou. Právě pro to jsme sem přijeli! Osmnáctimílový úsek rychle ubíhal a my jsme brzo dorazili na ostrovy Ilhas Desertas – doslova pusté ostrovy. K návštěvě téhle mořské rezervace potřebujete povolení od National Parks Department ve Funchalu; Catia byla tak laskavá, že nám je vyřídila. Tohle tříčlenné souostroví je místem, kde tuleni středomořští (monk seal) vyvádějí mladé. Tihle tuleni patří k deseti nejohroženějším druhům, podobně jako buřňák madeirský – také ohrožený vyhynutím. Lov ryb je tu zakázán uvnitř stometrové hloubnice.



Jediné kotviště na západní straně hlavního ostrova Ilha Deserta Grande u Chão da Doca, v závětří skalního ostrohu, který je za přílivu na úrovni hladiny. Kolem zakotveného francouzského katamaranu se potápěla celá rodina, my jsme použili jednu z několika mooringových bójí. Ty patří správci ostrova a používají se v nouzových případech, ale my jediní jsme tu zůstali do rána, takže jsem mooring mohli použít. Obecně je kotviště vhodné jen za dobrého počasí, ovšem vzhledem k tomu, že hlavní hřeben ostrova se tyčí do čtyřsetmetrové výšky, kotviště má vlastní mikroklima – občas tu bývá vlhko a vyskytují se větrné poryvy.

Potápění je tady nádherné – najdete tu několik tuctů druhů málo plachých ryb, jeskyně a další skalní útvary. Emma – zkušená potápěčka – řekla, že potápění zde je stejně krásné jako kdekoli jinde na světě.

Dalšího dne jsme brzo ráno vypluli směrem k Porto Santo – 40 mil proti východnímu větru síly 4–5 Bft. Pluli jsme šesti uzly a měli před sebou dlouhý den. Váhali jsme, zda plavbu přerušit v maríně Quinta do Lorde nebo poblíž v zátoce Baía de Abra. Pak se na stěžni přetrhl výtah genoy a rozhodl věc za nás. Nastartovali jsme a na plachty a motor dopluli do maríny, kam přijel technik Vitor přesně v čase, kdy přijet měl, a výtah opravil.

 

Odpoledne nás Catia vzala do Caniçalu – starého rybářského přístavu míli západně od Quinta do Lorde, kde jsme si dopřáli kulinářské potěšení. Nejlepší byly lapas – grilované přílipky, bodião – papouščí ryba a espada – typické ostrovní rybí jídlo – divoce vypadající černá hlubinná ryba – tkaničnice. Jídlo jsme zakončili moučníkem pastel de nata a naplněni jsme se vrátili do maríny.

Porto Santo

Všech 165 stání v maríně Porto Santo je dobře chráněno ze severu a také velkým vlnolamem. Porto Santo je obvykle prvním přístavem za plavby po Atlantickém okruhu, takže tu uvidíte oceánské lodi všech velikostí a ze všech možných zemí.
Porto Santo – neboli Svatý přístav – je místo, kam obyvatelé Madeiry jezdí trajektem za odpočinkem. Zejména kvůli šest mil dlouhé pláži se zlatým pískem, která se táhne podél jižního pobřeží. Ostrov je také jediný další obydlený do vzdálenosti téměř 300 mil. 

Ostrovní atmosféra je uvolněná a poklidná, což je nejvíce patrné v hlavním městě ostrova – Vila Baleira – s pěti tisíci obyvateli. Oficiálně jde o město, ale při procházce po malém dlážděném náměstí obklopeném restauracemi a kavárnami, radnicí a kostelem z 15. století byste to neřekli. Ve Vila Baleria krátce žil Kolumbus – což lze říci o moha místech; žil i na kanárských ostrovech a Azorách. V domě, kde žil, je nyní muzeum.

Naše plavba zpět na Madeiru vyla skvělá jízda – na zadobok jsme dosahovali rychlosti 7–8 uzlů. Za pět nádherných hodin jsme se bezpečně vyvázali bokem v maríně Quinta do Lorde.

Cestování po ostrově

Posledního dne jsme si pronajali auto a vydali se na cestu po ostrově. Technické dovednosti a znalosti, se kterými se na ostrově setkáte, jsou pozoruhodné. Ostrov je protkán desítkami mil tunelů a mosty, ale my jsme si vybrali starou pobřežní cestu – jednopruhovou silnici, která se na severu ostrova proplétá mezi skalními masivy a pobřežím a za každým rohem tak poskytuje úžasné výhledy. Celé pobřeží na severní straně ostrova je návětrné, takže jediným smysluplným způsobem, jak je poznat, je cesta autem.

 

Naše tempo silně pokleslo v Ponta Delgado asi v půlce severního pobřeží, kde parkující auta a chodci ucpali silnici. Jakožto ztraceni v Atlantiku, obyvatelé Madeiry nepotřebují žádný podstatný důvod k oslavám. A my jsme se připletli k jedné z největších slavností – the Festa do Senhor Bom Jesus. Město pokrývaly tisíce papírových květin, soudíce podle počtu poutníků, mohli jsme tu strávit úžasnou noc. Pokud bychom byli schopni zaparkovat blíže než několik kilometrů od města.
Pokračovali jsme do Porto Moniz v severozápadním rohu ostrova, pak jsme zahnuli do vnitrozemí, šplhali vzhůru, až jsme se dostali mezi mraky v horách tvořících páteř Madeiry obklopeni úchvatnými výhledy. Zastavili jsme v Serra de Agua, abychom koupili poncha – posilující směs medu, citrónu a aguardente de cana – bílého třtinového rumu, před tím, než se vydáme do labyrintu jménem Funchal. Nemajíce GPS rozhodli jsme se pokračovat směrem dolů, kde bychom na nějakém místě měli potkat pobřeží.

Po příjezdu do Funchalu jsme našli Avenidu Arriaga ve víru madeirského festivalu vína – oslavu vinobraní a mnoha druhů vína vyráběných na ostrově. Festival taky předvádí ostrovní kulturu, tradice a folklór, což udělalo vhodně madeirskou tečku za naším charterem.

Proč Madeira?

Kromě obvyklých klišé o modrém přelivu, alkoholizovaném vínu a piškotovém dortu existuje spousta důvodů, proč Madeiru doporučit trochu odvážnějším jachtařům. Pro mě to jsou tmavě indigově modré vody Atlantiku – je málo věcí, které symbolizují svobodu za plavby. Také počasí je příjemně stabilní – teplota v rozmezí od 18 °C pozdní zimě do 25 °C v plném létě a spolehlivě vanoucí SV vítr síly 3–4 Bft.

Ostrovní scenérie je ohromující. Záleží na tom, kterou stranu ostrova navštívíte, protože převládající SV pasáty pravidelně skrápějí jeho severní část, která je úžasně zelená. Jižní strana je obvykle sušší, jejím srdcem je přístav ve Funchalu, kde najdete krásné historické budovy.

Přeložil