fbpx

27.4. doplňuji na pumpě v Le Marin naftu a pitnou vodu. V samotném kotvišti je voda špinavá a nechtěl jsem tady pouštět odsolovač.  Potom pluji do Petit Arlet, je tady hezké šnorchlování a taky se tu dají střílet větší ryby. Střelil jsem jednu barakudu a tím končím, je toho na tři dny a to tím krmím i psa.

3.5. přeplouvám do St. Pierre, doplňuji zeleninu a ovoce na místním trhu, částečně také manga z místního parku za katedrálou. Je jich na zemi tolik že už to nikdo nesbírá. Čekám na vhodné počasí, zatím se dost točí a kolísá v síle.  13.5. vyplovám ráno v 07.00, v 15.30 se váži na boji před Roseau na Dominica. Platím 20€ a potom v klidu vařím večeři. Spát jdu v 21.00, ráno chci vyplouvat co nejdřív. Usnul jsem brzy, ale ve 22.30 se budím, loď se nějak divně pohybuje. Venku černo, ale přesto vidím že nestojím tam co jsem stál. Zapínám navigační přístroje a koukám, kde vlastně jsem. Pluji rychlostí okolo 0,5 uzle, okolo nevidím nic jenom pobřeží svítí jak vánoční stromeček. Podle Navionics jsem cca 0,5 NM od místa kde jsem byl vyvázán. Jdu s baterkou na příď, vyvazovací lano s bójí tam je, když za lano zatahám tak je tam také asi kus řetězu. Odvazuji svoje lano a bóje mizí kdesi pod hladinou, startuji motor a začínám se vracet. Okolo je na dalších bójích několik lodí, nesvítí nikdo a tak je to celkem adrenalinová plavba. Hledání volné boje jsem zavrhl, malý srpek měsíce co chvíli překryjí mraky a vidět není nic, baterku nechci použít abych nepřišel o noční vidění. Po cca 20 minutách velmi pomalého kličkování se ocitám před místní potápěčskou bází, stoji tu několik neosvětlených lodí, které vyvážejí potápěče na lokality, prokličkuji mezi nimi, jsem už dost blízko u břehu, ale hloubka je stále přes 28m. Nedá se nic dělat, nikde v okolí to není lepší a tak pouštím do vody všechno co mám, snad těch 80m bude stačit. Spím neklidně, často kontroluji pozici, ale vše se zdá ok. V 05.30 jsem po snídani a chci vyplout, zapínám klíček motoru, ale neslyším zvuk el. pumpy nafty. Tak kontrola pojistky, ta je ok, tak měřák na pumpu. Měřák ukazuje 12V. Velkem jsem se s tím vyblbnul, byl to přechodový odpor na jednom z kontaktu ve spínací skříňce. Kotvu jsem vytáhl v 07.00 a pokračuji na sever  a v 15.00 se vážu na bóji na Iles des Saintes v Anse du Bourg. Pro dnešek toho mám dost, tak vařím, potom procházka se psem a se západem slunce jdu spát.

15.5. ráno jdu na břeh, dělám přihlášení i odhlášení v jednom, platím za dvě noci, celé to stálo 30 € .

16.5. v 08.00 odvazuji z bóje  a pluji do zátoky Bouillante na Guadaloupe. Tady kotvím a chystám se plavbu, doplňuji naftu do nádrže z kanystrů, odsoluji a plním nádrže na vodu, nuluji počítadla uplutých mil a čekám na stabilnější vítr. Párkrát zajdu do vesnice, dokoupím nějaké ovoce a zeleninu a 20.5. v 08.30 zvedám kotvu a vyplouvám na sever. V prvních dnech celkem stabilní vítr SE - SEE, ale občasné bouřky mi dělají ze života peklo. Musím měnit v bouřkách kurz a někdy ani to nestačí a musím dávat menší plachty, abych v ten moment, kdy bouřka přejde, vše opět měnil. Samozřejmě se to děje převážně v noci a jako naschvál žádný měsíc. Nakonec to řeším stavěním lodě do driftu, ale když míjím a mám na návětrné straně Antigua a potom Barbuda, které ovlivňují směr a sílu větru, tak mne stejně práce s předními plachtami nemine.

Teď trochu o mých plachtách. Jsem staromilec a má loď je 40 let stará. Tedy žádné rolovaní, ale vše klasicky. Když chci mít na přídi menší plachtu, tak tu větší muím spustit a tu menší vytáhnout. Hodně pomáhá, že mám dva stěhy z čelenu, další dva ze samotné přídě lodi a ještě baby stěh z přídě k druhému salingu. Plachty které mohu požít, genoa 130%, 2 x pasátní genoa, 4 x kosatka různých velikostí ,  bouřková kosatka, genakr. Potom směrem k zádi už je to klasika, spírová hlavní plachta s třemi refy a trysail, a bezanová plachta s dvěma refy. Vytahat a nebo spustit to v jednom dá celkem zabrat a tak hlavní a bezan téměř nesundávám i když občas taky musím, ale k tomu se hned dostanu.

27.5. 8. den plavby, 23.00, vítr var. 1Bf, log. 760 NM, všechny plachty jdou dolů V dalších dnech nastalo trápení, vítr chvilku ano, potom zase ne, plachty nahoru a zase dolu, někdy ve dne někdy v noci

7.6. 19 .den plavby, 09.30 Log 1408 NM, za cca 11 dní 650 mil, praskla mi kladka výtahu přední plachty na vrcholu stěžně a zároveň začal sílit vítr, je to vítr z boku, tak na druhém výtahu tahám velkou genu a dávám plnou hlavní i bezan. Za 24 hodin 100 NM, po té bídě zase jednou spokojenost.

9.6. 21. den plavby, log 1589 NM, flauta, vlny zůstaly.

10.6. 22. den plavby, log 1604, odpoledne by mělo začít foukat, ale teď je hladina relativně klidná a tak se rozhoduji že vylezu na stěžeň a vyměním prasklou kladku.

Den kdy jsem málem umřel. Pro výstup na vrchol stěžně (13,7m) a následný sestup používám techniku SRT. To je zkratka pro použití jednolanové techniky hojně využívaná ve speleologii, někdy i v horolezectví a vidět v Čechách ji můžete když někde uvidíte lidi kteří opravují, myjí, nebo natírají fasády domů, prořezávají vysoké stromy, nebo provádějí jiné činnosti ve visu na laně. Znamená to, že pomocí této techniky jste schopni po laně stoupat i klesat (slaňovat) dle svých potřeb. Pohyb na laně nebyl problém, problém byl v kývání lodi. Na palubě se to kývání zdálo zvládnutelné, ale už při překonání výšky prvního salingu bylo jasné, že to bude hodně tvrdá zkouška odolnosti. Zhruba v polovině výšky už byl problém se u stěžně udržet a tak jsem si dal okolo stěžně pomocnou smyčku, která moje nedobrovolné výlety tlumila. Není ale možné být moc na těsno a tak zhoupnutí o cca 30 to nejlepší čeho se dalo dosáhnout. Tak jsem se dostal k druhému salingu a tady už to bylo hodně drsné, musel jsem odepnout smyčku a převázat ji nad saling a všechny manipulace dělat jenom jednou rukou a druhou se držet.  Pokračoval jsem k vrcholu. Tady jsem odhadoval rozkmit na 1,5 m a i s použitím smyčky to se mnou mlátilo o stěžeň a nebyl jsem schopen se udržet na jedné straně stěžně. Tak že v pravidelných intervalech, zhoupnutí od stěžně, návrat spět s nárazem na stěžeň, obtočení okolo stěžně a to samé na opačné straně. Potřeboval jsem nasadit šekl s novou kladkou a to jednou rukou nejde a nohy okolo stěžně to nezvládaly. Nakonec jsem šekl nasadil, protáhl lano výtahu a vše zkontroloval. Teď nastala kritická fáze, přechod  z výstupu do slanění. Byl jsem už hodně vyčerpaný a tak se mi moc nedařilo, chvíli jsem zvažoval že se z lana odříznu a skočím do vody, ale to jsem zase zavrhnul a hlavou se mi honilo jaké to bude až někdy někdo potká Eternity a na vrcholu stěžně se bude houpat kostra v sedáku. Nakonec s vypětím opravdu posledních sil jsem slaňovací prostředek nasadil, vypnul z lana prsní blokant, odřízl smyčku ručního blokantu (na jeho vypnuti už jsem neměl sílu) a slanil na palubu. (pro ty kterým to něco říká – požívám prostředky od firmy PETZL, slaňovátko Stoppetzl, prsní blokant croll a ruční blokant pro pravou ruku Poignée). Z nástavby jsem se ještě stále na laně dokázal dostat na palubu a začal jsem zvracet. Motala se mi hlava a potom si chvíli nic nepamatuji, ležel jsem na palubě, byla mi hrozná zima a celý jsem se třásl. Odepnul jsem se z lana a dolezl do kokpitu a potom do postele, kde jsem okamžitě usnul. Spal jsem tři hodiny, potom zase ven sbalit lana a vybavení. Jakýkoliv pohyb mne bolel, ruce a nohy jsem měl plné modřin a spálenin, otlučená žebra dělali z prostého dýchání očistec. Od zahájení výstupu k návratu na palubu to trvalo hodinu a půl, následky jsem pociťoval ještě dlouhou dobu. Na závěr jedno zjištění – uvažoval jsem o tom že si na stěžně namontuji stupačky. Díky bohu a mé lenosti jsem to neudělal. I když jsem stál rozkročen s oběma nohama na salingu, nedokázal jsem se udržet. Se stupačkami na stěžni bych se  neudržel  a náraz tělem na stupačku by mi nespíš přerazil žebra. V podvečer přišel vítr, vytáhl jsem obě pasátní geny a plul dál.

Dál už to byla celkem nezáživná rutina, plachty jsem dost často střídal. Denní výkony nestojí za řeč, 31.den plavby log 2478, za deset dní 874 NM.

29.6. 41. Den plavby 19.00 přistávám v marině San Miguel na Tenerife. Uplul jsem 3332 NM, poslední 3 dny jsem plul na motor, jinak by mne zastihl jihovýchodní vítr a hnal mne někam na Madeiru. Marína tady stoji 31€ den a tak po 4 dnech odvazuji a přeplouvám na Gran Canaria. Tady kotvím  na jižní straně ostrova u Arguineguin a zvolna se dávám dohromady. 

18.7. přeplouvám proti převládajícímu větru během noci  (slabší vítr, menší vlny) do Las Palmas. Domlouvám si v marině stání do konce srpna (je tu narváno), potom objednávám letenku pro sebe a Bulli a 22.7. nás vyzvedává o půlnoci Eva v Praze na letišti. Čeká mne výměna procházejícího pasu, řidičák mám propadlý už dva roky, taky potvrzení od doktora že jsem ještě schopen řídit auto, k tomu zubař, nová platební karta a 30.8. let zpátky na Eternity. Tady mám také celkem co dělat, nebo spíš bych měl říci, že tady budu utrácet. Nový liferaft (ten starý je sice pravidelně servisovaný, ale už je mu 20 let), nějaké opravy a někdy v říjnu z vody a poupravit nátěry a antifouling.

Ještě jedno zjištění z plavby na závěr. Vždy mne lákala astronavigace a tak jsem se snažil prokousávat se všemi možnými příručkami a návody. Dnes se všude předpokládá že nakrmíte kalkulačku a potom výsledek přenesete na papír. Hlavou mi ale vrtalo, jak to dělali dřív, když ty kalkulačky nebyly. Tak jsem hledal a našel. Jsou dvě (aspoň já o jiných nevím) metody výpočtu. Jedna vychází z tabulek které jsou přímo obsaženy v Nautical almanac, používá je Petr „Lynx“ Hejduk (můžete ho zastihnout občas na ČANY). Druhá metoda používá pro výpočet Nories nautical tables. Když jsem se seznamoval se základy astronavigace, byl jsem párkrát pro rozumy u Romana Verby. Za to mu patří moje nehynoucí vděčnost, ale buď proklet zato, že jsi mi tenkrát řekl, že výpočet pomocí kalkulačky je jednoduchý a Nories nautical tables nemám vůbec zkoušet. Tak že já už kalkulačku nepoužívám. To je to první co chci říct. To druhé zjištění vychází z mé právě dokončené plavby. Pro správný výpočet musíte znát svoji předpokládanou polohu v literatuře označovanou DR. Pokud juknete na GPS a z těchto údajů vycházíte tak si pouze stanovujete chybu měření. Pokud ale chcete pracovat poctivě, musíte si předpokládanou polohu určit podle zápisů v lodním deníku. Tedy zapisovat kurz a údaje logu, to přenést na papír a z toho co bude na papíře opět určit polohu. Není to úplně jednoduché, ale bez toho to prostě nejde. Třeba při grafickém vynesení trasy jsou míle směrem na sever a na jih rovny minutám zeměpisné šířky. Jak je to ale se zeměpisnou délkou?  Na rovníku je to jasné ale od takového 20° šířky už ta chyba může nadělat starosti. Měřil jsem každý den a samozřejmě ověřoval na GPS. Někdy to vyšlo na 2-3 míle, někdy byla chyba že jsem se nevešel na papír. Zatím mne to stále baví.

Tak se všichni mějte a někdy třeba na viděnou.

Konec.

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Ještě nemáte účet? Staňte se členy teď!

Přihlásit k účtu