Horká konstrukční novinka, hydrodynamická ploutev vysouvající se vodorovně napříč trupem, by měla teoreticky zvýšit stabilitu trupu, vyzvednout jej nad hladinu a tím zvýšit rychlost. Matthew Sheahan testoval, jak se tato novinka chová v praxi.

Sklápění, spouštění, načerpání, vypouštění, naklánění, vodní balast – zdá se, že všemožné způsoby zvyšování stability trupu již byly objeveny. Zjevně nikoliv. Nový konstrukční prvek přináší nový pohled do oblasti řešení jednoho ze základních problémů konstrukce jachet – stabilita a její zajištění.
Nová myšlenka přišla z britské projekční kanceláře Hugh Welbourna, který svým patentem deklaruje nejen zvýšení stability a výkonu pro široké spektrum plachtících jednotrupých lodí, ale především také další zvýšení výkonu díky redukci výtlaku.
Vazba mezi výkonem a stabilitou je pro jednotrupé lodě fundamentální a dosud používané metody jako jsou hluboké kýly s těžkými zátěžovými bombami, naklápěcí nebo vodní balast, většinou provází zvětšení váhy a tím i výtlaku. Jen nejlepší řešení ponechají váhu trupu nezměněnu, v ostatních případech je přínos takových řešení redukován právě přírůstkem váhy.
Princip, který využívá tento nový dynamicky pracující systém je velmi jednoduchý. Zařízení se skládá z vodorovného profilovaného křídla umístěného ve skříni vedoucí napříč nade dnem trupu pod hladinou. Křídlo je mírně prohnuté a skříň přibližně kopíruje dno lodi, takže téměř nepřekáží uvnitř trupu. Za stání nebo při plavbě na motor je lehké křídlo zcela skryto v trupu. Při plachtění jej lze poměrně jednoduchým mechanismem vysouvat ve skříni na obě strany. Při jeho vysunutí na závětrnou stranu se na něm podobně jako na leteckém křídle začíná při pohybu trupu ve vodě vyvolávat vztlaková síla působící vzhůru. Tato síla zvyšuje napřimující moment vytvářený klasickým kýlem, působí navíc v dostatečném odstupu v závětří lodi a roste se vzrůstající rychlostí lodi. Welbourn navíc věří, že vztlaková síla je natolik dostačující, že dovoluje redukovat váhu zátěže a tím i celkovou váhu trupu. Navíc způsobuje částečné vyzdvižení trupu nad hladinu a tím mu dovoluje plout s menším odporem a tudíž rychleji. Chová se tedy obdobně jako hydrodynamická křídla ovšem s rozdílem, že trup se nedostává při plavbě zcela nad hladinu.
Obdobný princip je využíván například u moderních trupů se dvěma kýly, kdy návětrný kýl díky své pozici a svému profilu při náklonu trupu částečně pracuje jako obtékané křídlo a vyvolává vztlakovou sílu působící směrem dolů. Takto vznikající hydrodynamická síla pomáhá vzpřimovat trup. Nevýhoda tohoto systému je však kromě zvětšení smáčené plochy a váhy v tom, že síla působí v návětří trupu a částečně zvětšuje na rozdíl od této nové metody jeho zanoření.
Testy na modelech a lodích různých rozměrů sice zatím nepřinesly zcela jednoznačné výsledky, ale v několika případech nebyl systém zcela správně instalován. Podrobnější popis a výsledky jednotlivých testů naleznete v červnovém čísle Yachting World.
Podle YW volně přeložil Petr Sládeček