Ztráta stěžně
Šestého dne téměř ve čtyři hodiny ráno jsem cítil, že se blíží další velká vlna; tu noc už pátá. Negativní stránkou automatického kormidla je, že nevidí vlny, takže se občas můžu dostat do potíží, když vítr a vlny změní směr. Situace byla velice denervující – náhlý náraz a po něm silná rána. Zkontroloval jsem ruční GPS – pluli jsme třemi uzly.
Vstal jsem a okénkem salonu jsem viděl loď na levoboku. Vzal jsem si kalhoty a harnessy, když přišel další náraz. BUM! Když jsem se dostal do kokpitu, zjistil jsem, že ráhno leží na levoboku. To bylo divné. Pak jsem zjistil, proč tomu tak je – stěžeň byl pryč!
Šrouby ukotvení upínaček musely být čistě odstřiženy. Zacvakl jsem se na bezpečnostní lano a plazil se podél pravoboku. Spatřil jsem rozšklebenou díru v palubě. Vnitřní upínačka katapultovala svoje ukotvení skrz palubu. „S tím si poradím,“ řekl jsem, „dá se to zvládnout. Odtáhni stěžeň stranou, odstřihej takeláž a přes díru přišroubuj nějakou desku.“
Když jsem se dostal zpět do kokpitu, zjistil jsem, že mám opravdu problém – podlaha v kajutě byla pod vodou. Šel jsem k vysílačce a třikrát odvysílal Mayday. Zapomněl jsem ovšem, že anténa je pod vodou. Vysílačka ohlásila nedostatek energie, takže jsem vzal ruční z grab bagu. Ta byla ovšem úplně vybitá.
Vystřelil jsem dvě červené světlice. Ale uvidí je ve větru přes 40 uzlů? Zkusil jsem použít bilgovou pumpu – hladina vody se nezměnila.
Poznámka překladatele: V článku není jednoznačně uvedeno, že ke ztrátě stěžně došlo po srážce s jinou lodí. Lze se to však domnívat, protože bezprostředně po nárazu je loď zmíněna a později autor uvažuje, zda uvidí světlice. Pokud tomu taky bylo, na lodi zřejmě srážku vůbec nezaregistrovali, čemuž se v takových podmínkách nelze divit.
Jak si poradit
Emoce a adrenalin mnou hýbaly. Zastavil jsem se a řekl si: „Pokud necháš adrenalin, aby tě ovládal, je to tvůj konec.“ Přiměl jsem se myslet racionálně a logicky. Pamatuji se, že jsem si to říkal nahlas. Rozhodl jsem se nepanikařit, nebýt vystrašený a nevzdávat se. Pak jsem metodicky připravil záchranný ostrůvek a nechal jej nafouknout pro případ, že bych ho potřeboval.
Otevřel jsem grab bag, aktivoval bóji EPIRB a hodil ji do ostrůvku. Pak jsem šel přinést z lodi všechno, co bych mohl potřebovat: jídlo, pití. Zaměřil jsem se na pohodlí – počítal jsem se třemi až pěti dny driftování. Když voda dosáhla úrovně kójí, přesunul jsem se na levobok. Zkontroloval jsem, že se vlečná kotva ostrůvku nezamotala do konstrukce větrného kormidla, a jedním plynulým pohybem opustil loď a vlezl do ostrůvku.
Odřízl jsem ostrůvek od lodi a začal volně splouvat. Vytáhl jsem telefon a nastavil použití foťáku, abych pořídil poslední snímek Waimanu. Když jsem se k ní otočil, už tam nebyla.
Způsob přežití
Urovnal jsem věci, a vzal si tablety proti mořské nemoci. Necítil jsem se ani trochu špatně, ale při výcviku nám řekli, že se to má udělat, protože ostrůvek se pohybuje jinak než loď.
Pořádně jsem se napil. Bože, já byl úplně vyschlý. Snědl jsem pár oříškových tyčinek a připravoval se na dlouhé čekání. Chvíli jsem natáčel vodotěsnou sportovní kamerou, ale nebyl jsem si jist, zda kamera vůbec nahrává. Zkusil jsem spát, ale nešlo to, tak jsem chvíli četl, ale točila se mi z toho hlava.
Moře se chovalo strašně. Ostrůvek klouzal dolů po velkých vodních stěnách. Vodní kotva jím škubala, jak se mu snažila zabránit v dělání kotrmelců. Veliké zalamující se vlny do něj narážely, pěna, tříšť i voda se přelévaly přes překryt ostrůvku a stříkaly každým otvorem.
Překryt ve větru vyluzoval vrčivý hluk. Jedno vrčení neustávalo. Když jsem vykoukl ven, spatřil jsem letadlo. Ohromný Hercules C-130 přeletěl přímo nade mnou. Úžasné! Takhle rychle mě našli! To byla úleva. Vyklonil jsem se ven, mával a ukazoval vztyčený palec. Tou dobou jsem byl v ostrůvku pět hodin.
Po více než třech hodinách letadlo shodilo do vody kouřovou bóji, což znamenalo, že poblíž je nějaká loď. Když jsem ji spatřil, připadala mi maličká, jak tak poskakovala v obrovských vlnách. Myslel jsem si, že jde o malou rybářskou loď.
Ve skutečnosti šlo o slušně velikou nákladní loď jménem Norfolk Guardian. Když se přiblížila, zpomalila a otočila se přídí proti větru. Její příďová hruška byla chvílemi celá venku z vody, aby sebou pak prudce plácla do vody a zmizela ve spoustách pěny. Znamenalo to, že jak budou vlny procházet pod zádí, dostane se z vody propeler, což se mi vůbec nelíbilo.
„Použijte záchranný člun,“ zakřičel jsem. „Moře je příliš drsné,“ odpověděli. Neexistoval způsob, jak se dostat na loď. Pokud mě nenaberou přídí, rozseká mě propeler na kusy.
Po nějaké chvíli se zpoza zádi obludy vynořil maličký červený člun a připlul ke mně. Nikdy jsem neviděl Tonžany tak bledé. Zjevně se cítili nepohodlně.
Zakřičel jsem na ně, aby zpomalili a ujistil je, že nejhorší mají za sebou. „Když jste se sem dostali,“ řekl jsem jim, „jste hrdinové, chlapi!“ Hodil jsem jim lano a přitáhl se k nim.
Držel jsem lano ostrůvku, ale připadalo mi, že by bylo příliš obtížné ho zachránit. Bohužel mi lano vyklouzlo z rukou, takže ostrůvek splouval pryč. Dostat se na loď nebylo snadné, ale jakmile jsem se odhodlal, lezl jsem po provazovém žebříku jako krysa rourou. Byl jsem v bezpečí.
Poučení
Vybavení
Nelitujte peněz a pořiďte si správné vybavení. Zachraňte si život nejpohodlněji, jak je jen možné. Pečlivě jsem přemýšlel o tom, co vzít do záchranného ostrůvku: jídlo, potí a „pohodlí“. Můj grab bag obsahoval mnohem víc věcí, než jen ty doporučené.
Buďte pozitivní
Nemyslete si, že tohle se vám nemůže stát. Pozitivní přístup vám zachrání život; praktikujte pozitivní přístup za každých okolností. Promyslete si postupy při různých stavech nouze. Pokud plujete s posádkou, postupy pro ně sepište. „Když se přihodí tohle, udělám následující.“ – pro sólovou plavbu je to zcela zásadní. Dobře plout neznamená nebát se, znamená to být připraven.
Trénink
Vše si fyzicky vyzkoušejte – je to mnohem lepší, než si jen číst instrukce nebo poslouchat přednášky. Nikdy jsem neviděl nafouknutí záchranného ostrůvku, ani jsem v něm nebyl před tím, než jsem absolvoval velice intenzivní výcvik se SeaWise Boating Education.
Na konci výcviku jsme byli schopni doplavat k ostrůvku a udělat vše potřebné se zavázanýma očima. Emoce vám umožní reagovat, trénink vám poskytne odpovědi.
Co uděláte, když něco nevyjde? Promyslete si to TEĎ. Jaké důležité vybavení potřebujete? Vybavení vám zachrání život. Vyzkoušeli jste si jeho použití před tím, než jej budete potřebovat? Teorii si nezapamatujete.
Přeložil
Komentáře vytvořeny pomocí CComment