Podivná vlna* způsobí spoušť na 36stopé lodi Zest, se kterou se Kass Schmitt a Rupert Holmes pokoušejí doplout na Lanzarote.
* freak wave – plnohodnotný český ekvivalent nejspíš neexistuje
Vypráví Kass Smith
Možná existuje správný čas a dobré místo, kde můžete přijít o takeláž a velký kus paluby, ale 130 mil od severozápadního rohu Španělska v bouři plné síly a černočerné tmě to určitě není.Ale mohlo by to být i horší… Zest je 36stopá loď – jediný vyrobený kus (one-off design). Vyrobil ji Rob Humphreys z olaminovaného cedrového dřeva v roce 1992.
Koupila jsem ji v lednu 2013 s úmyslem zúčastnit se toho roku závodu OSTAR (závod sólových mořeplavců přes Atlantik), ale nedokázala jsem dokončit nezbytné přípravy včas.
Místo toho jsme s partnerem Rupertem Holmesem pustili do příprav na můj start v OSTARu 2017. Koncem léta 2015 jsme s lodí upluli a nazávodili téměř 12 000 mil, většinou ve dvou.
13. října jsme vypluli z Cowes směrem na Lazarote. Očekávali jsme tlakovou níži z Atlantiku, která měla dorazit pátý den; předpovědní modely se ale neshodovaly na její trase, takže jsme sestavili plán přeplavby s možnostmi využít velký počet záložních přístavů v Bretani, severním Španělsku a Portugalsku.
První úder
Třetího dne jsme už za sebou měli kus cesty. Užívali jsme si rychlé plavby Kanálem – před tím, než za TSS u ostrova Ushant zamíříme na jih. Jak se isobary za přetrvávající tlakovou výší zhušťovaly, vítr sílil a vlny se zvětšovaly.
V pouhých 28 uzlech větru nás jedna vlna položila na bok. Rupert byl tou dobou v kokpitu, který zaplavila voda; jak jeho záchranná vesta, tak záchranná bóje připevněná na záďovém koši se v zelené vodě nafoukly.
Mě v mém sedacím vaku (bean bag) na podlaze salónu probudila sprška předmětů z poliček na levoboku. Z bezpečnostních důvodů jsme se rozhodli – dokud se podmínky nezlepší – minimalizovat čas strávený na palubě.
Když vítr z východu zesílil na úroveň bouře, zarefovali jsme plachty s tím, že je případně úplně spustíme a budeme volně splouvat.
Ráno čtvrtého dne jsme vytáhli cíp kosatky a celý den jsme strávili pohodlnou plavbou rychlostí od šesti do sedmi a půl uzlu s větrem a vlnami pohodlně z levého zadoboku; větrné kormidlo si s tím bez problémů poradilo.
Před setměním jsme asi hodinu sledovali vlny a usoudili jsme, že nemusíme použít vodní kotvu. Stav moře byl velice působivý, ale vlny byly uspořádané; předpověď říkala, že se vítr bude zmírňovat.
Přichází pohroma
Když jsme si povídali o slunečním svitu a pasátech, které už se zdály být za rohem, naše slova přehlušil řev obrovské vlny z levoboku – mnohem větší, než byla kterákoli předchozí. Následoval dokonce ještě hlasitější náraz doprovázený velice nezdravým zvukem praskajícího dřeva. Světla zhasla a zdálo se, že něco loď odhodilo do strany.
Rychle jsme zjistili, že levoboční upevnění upínaček spolu se dvěma metry levoboční paluby a velkým kusem hlavní přepážky vlna úplně vytrhla z lodi. Stěžeň byl zlomený dva metry nad palubou. Zeptala jsem se, zda máme aktivovat EPIRB, ale Rupert – protože měl stále nohy v suchu a neslyšel další řvoucí vlny – trval na tom, že máme čas na zhodnocení situace.
Když Rupert šel na palubu, pro každý případ jsem připravila pohotovostní zavazadla (grab bags). Po návratu Rupert řekl, že uvolnil čepy spojující upínačky s upevněním, aby zabránil možnosti, že vytržená část paluby spadne do moře a my o ni přijdeme.
Pak jsme totéž udělali i s ostatními čepy, přičemž jsme na poslední upínačku použili akumulátorovou úhlovou brusku, protože upínačka byla příliš zatížená, takže nešlo čep odstranit. Takeláž spojenou s lodí jen předním stěhem jsme použili jako vodní kotvu.
Loď stála přídí proti vlnám, pomalu driftovala po větru a – což bylo nejdůležitější – nenabírala dírou v palubě vodu. Podařilo se nám přivázat odtržený kus paluby a přepážky k oku ve spodní části hlavní přepážky, což bránilo tomu, aby jej odfoukl vítr nebo spláchly vlny.
Abychom zpomalili pronikání vody, škvíry jsme ucpali všemi našimi pěti spinnakery v pytlích a dalšími měkkými předměty. Osadili jsme nouzovou anténu vysílačky, pak jsme celou noc odpočívali, zjišťovali předpověď počasí, zvažovali možné přístavy a kontrolovali motor.
S prvním světlem jsme zjistili, že příďový stěh se přetrhl a takeláž je pryč. Abychom zabránili namotání lan na propeler, odstranili jsme z paluby všechna lana, a pak nastartovali motor, na který jsme se vydali ke 130 mil vzdálenému přístavu La Coruña.
Poslali jsme email Falmouth Coastguard MRCC, abychom je informovali o situaci, ve které se nacházíme, a o našich plánech. Požádali jsme je, aby sledovali naši polohu, ale zdůraznili jsme, že nežádáme o žádnou další pomoc.
Zatímco ráno se vítr zmírnil na pouhých 10 uzlů, nyní zase zesílil. Večer už jsme zase pluli v silné bouři z východu a dírou v palubě jsme nabírali vodu.
Změnili jsme kurz k jihu, abychom se před větrem a vlnami schovali dříve. Vybrali jsme si přístav Muros, kam jsme dorazili unavení ale s úlevou – právě dva dny po ztrátě stěžně.
Poučení
- Využívejte meteorologickou pomoc ze břehu (weather router), obzvlášť, plánujete-li delší plavbu mimo optimální sezónu. Člověk na pevnině má daleko lepší přístup k datům, než vy na malé lodi, pokud musíte spoléhat na pomalé připojení.
- Nepanikařte! Odhaduji, že většina jachtařů by v naší situaci okamžitě aktivovala EPIRB. Pokud bych plula sólově, patrně bych to udělala taky. Vážím si toho, že Rupert zachoval klid při posouzení škod a rozhodl, že nejsme v situaci, abychom vyslali Mayday. Záchranná operace by pro nás a loď mohla znamenat větší nebezpečí.
- Oceánografové začínají podivným vlnám lépe rozumět. O jejich existenci se už nepochybuje, je známo, že jejich vznik je nepravidelný (nelineární), což má za následek vznik vln, jejich velikost je větší, než kdyby se pouze sečetly velikosti vln dvou různých setkávajících se systémů vln.
Přeložil
Komentáře vytvořeny pomocí CComment